1 VSOL 403/2012-A-9
KSBR 24 INS 7470/2012 1 VSOL 403/2012-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Františka Vrány, podnikatele se sídlem Brno, Pavlovská 11, PSČ 623 00, IČ: 16 31 64 01, o insolvenčním návrhu věřitele Františka Kropáčka, bytem Bohdalice, Chvalkovice u Bučovic 150, PSČ 683 41, k odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2012 č. j., KSBR 24 INS 7470/2012-A-4

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2012, č. j. KSBR 24 INS 7470/2012-A-4 se p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl podle ustanovení § 128 odst. 1 z. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ) insolvenční návrh věřitele s odůvodněním, že v něm nejsou uvedeny všechny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1, 2 IZ, ve spojení s ustanovením § 3 odst. 1, 2 IZ, neboť zcela absentují tvrzení o pohledávkách dalších věřitelů, a proto nelze usoudit na platební neschopnost dlužníka ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 IZ.

Proti tomuto rozhodnutí podal věřitel odvolání, ve kterém doplnil svá předchozí neúplná tvrzení o pohledávkách dlužníka vůči dalším věřitelům, a to tak, že uvedl jejich výši i splatnost. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212 a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že věřitel František Kropáček se insolvenčním návrhem .ze dne 27.3.2012, doručený soudu dne 28.3.2012, domáhal rozhodnutí o úpadku dlužníka Františka Vrány a navrhoval, aby byl řešen prohlášením konkursu na jeho majetek. Ve vylíčení rozhodujících skutečností konstatoval, že dlužník je v úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 písm. b) IZ, neboť má více peněžitých závazků, které neplní po dobu delší než tři měsíce po jejich splatnosti, ovšem řádně specifikoval pouze svoji pohledávku vůči dlužníkovi, a to včetně její výše a splatnosti, zatímco ohledně požadavku mnohosti věřitelů ( § 3 odst.1, písm. a/ IZ ) jen obecně konstatoval, že dlužník má závazky ještě vůči dalším bývalým zaměstnancům panu Jaroslavu Raušerovi a paní Jelizavetě Šymonové, a dále vůči Finančnímu úřadu Brno 4, MSSZ v Brně, VZP v Brně, Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra, Odborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví a Vojenské zdravotní pojišťovně ČR. Nic bližšího však k těmto pohledávkám dalších věřitelů v návrhu neuvedl, a to ani výši ani splatnost. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný a nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Podle ust. § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává , a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ust. § 3 odst. 2 IZ se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplní-li povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud konstatuje, že insolvenční návrh musí mít náležitosti dle ust. § 103 a 104 IZ, návrh na povolení oddlužení náležitosti dle ust. § 391 IZ, a že podmínkou pro projednání návrhu na povolení oddlužení je podání bezvadného insolvenčního návrhu. K náležitostem insolvenčního návrhu srov. např. rozhodnutí NS ČR ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod poř. č. 88/2010.

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že insolvenční návrh věřitele neobsahuje tvrzení o úpadku dlužníka ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ, neboť sice osvědčil svoji pohledávku vůči dlužníkovi, ale schází v něm tvrzení o výši a splatnosti pohledávek dalších věřitelů tohoto dlužníka., takže nelze učinit závěr, že se jedná o peněžité závazky dlužníka po dobu delší 30 dnů po splatnosti ve smyslu ust. § 3 odst.2 IZ a již vůbec ne závěr o platební neschopnosti dlužníka ve smyslu ust. § 3 odst. 2 IZ. V insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo hrozící úpadek dlužníka logicky vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , nebo že mu úpadek hrozí , případně, že dlužník je insolventní , nebo že je v platební neschopnosti , anebo že je předlužen , není ve smyslu ust.§ 103 odst.2 IZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují (srov. usnesení NS ČR ze dne 20.5.2010, sp. zn. 29 NSČR 22/2009, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS ve svazku 2 ročník 2011 na str. 241).

Pro úplnost odvolací soud dodává, že povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojil k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (srov. např. usnesení NS ČR ze dne 26.2.2009, sp. zn. 29 NSČR 7/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod pořadovým č. 91/2009). Odkaz na listinný důkaz lze výjimečně připustit pouze u insolvenčního návrhu dlužníka, je-li odkazováno na seznam závazků jako povinnou přílohu dlužnického návrhu dle ust. § 104 odst.1 IZ.

Při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu nelze zohlednit potíže, které má věřitel s obstaráváním relevantních informací o úpadku a platební neschopnosti dlužníka, na něhož podává insolvenční návrh.

Lze konstatovat, že v podaném odvolání insolvenční navrhovatel doplnil potřebná skutková tvrzení k závazkům dalších věřitelů, ovšem k těmto tvrzením již nelze přihlížet, neboť rozhodovací praxe soudů se ustálila na závěru, že vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit jen do rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního návrhu dle ustanovení § 128 odst. 1 IZ a že k odstranění vad insolvenčního návrhu provedenému až v odvolacím řízení se nepřihlíží (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 3. 2008 sp. zn. KSPH 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11/2009).

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Dlužníkovi, který byl v odvolacím řízení úspěšný, nebylo podle ust. 142 odst.1, § 224 odst. 1 o.s.ř. přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť mu podle obsahu spisu v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 24. 5. 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu