1 VSOL 4/2013-A-9
KSBR 40 INS 27140/2012 1 VSOL 4/2013-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka TISKÁRNA ČSCH, spol. s.r.o. v likvidaci, se sídlem Brno, Plotní 69, PSČ: 602 00, IČ: 40764087, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12.11.2012, č.j. KSBR 40 INS 27140/2012-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), aby ve lhůtě pěti dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V odůvodnění uvedl, že insolvenční návrh nelze zamítnout pro nedostatek majetku dle ustanovení § 144 odst.1 IZ, neboť dlužník není obchodní společností, která byla zrušena rozhodnutím soudu, ale rozhodnutím jediného společníka, takže úpadek dlužníka bude řešen konkursem, přičemž minimální odměna insolvenčního správce dle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. činí při konkursu 45.000 Kč bez DPH. S ohledem na absenci majetku dlužníka a k předpokládaným nákladům řízení stanovil soud zálohu, neboť prostředky ke krytí nákladů insolvenčního řízení nelze zajistit jinak.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník včasné odvolání, jímž se domáhal zrušení napadeného usnesení. Dlužník namítal, že veškeré jeho finanční prostředky byly exekučně postiženy správcem daně, a proto nedisponuje finančními prostředky v hotovosti ani na bankovních účtech a nemá ani žádný zpeněžitelný majetek. Dlužník argumentoval tím, že likvidátor vstoupil do společnosti v září 2011 a po zpracování chybějícího účetnictví a po výzvě k přihlášení pohledávek podal návrh na prohlášení konkursu, který byl zamítnut z důvodu nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Dlužník vyjádřil názor, že by soud měl vyzvat k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení posledního jednatele společnosti.

Podle § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c) IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenčním návrhem doručeným soudu prvního stupně 1.11.2012 se dlužník domáhal zjištění svého úpadku a jako způsobu jeho řešení prohlášení konkursu. Dlužník tvrdil, že rozhodnutím jediného společníka vstoupil do likvidace dnem 6.9.2011, přičemž likvidátor dlužníka zjistil po vstupu do likvidace předlužení dlužníka a proto podává insolvenční návrh, neboť nelze reálně uspokojovat narostlou výši závazků a jejich příslušenství. Dlužník tvrdil, že fakticky ukončil podnikání, když neuhrazené ztráty z minulých let činí 2.072.536 Kč, zatímco základní kapitál činí 470.000 Kč a vlastní kapitál má dlužník ve výši mínus 1.675.000 Kč. Dlužník tvrdil, že nemá žádný reálný majetek, který by se dal zpeněžit a uvedl, že je rovněž v platební neschopnosti, neboť má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. V návrhu dlužník označil 7 věřitelů se závazky ve výši 1.409.820,32 Kč. Dlužník uvedl, že nemá žádné zaměstnance v pracovním poměru a konstatoval, že nedisponuje finančními prostředky, z nichž by mohl uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Z notářského zápisu ze dne 5.9.2011 JUDr. Jitky Krejčíkové, notářky v Lysé nad Labem, sp. zn. NZ 398/2011, N 413/2011, založeného ve Sbírce listin v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Brně, oddíl C, vložka 35479, se podává, že dlužník byl zrušen rozhodnutím jediného společníka s likvidací dnem 6.9.2011.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Na základě údajů uvedených v insolvenčním návrhu lze dojít k závěru, že dlužník je v úpadku, neboť má více věřitelů a jeho závazky převyšují jeho majetek a je tedy předlužen (§ 3 odst. 3 IZ). Vzhledem k tomu, že dlužník je ekonomicky nečinný, je zřejmé, že jeho úpadek bude nutno řešit konkursem. Za těchto okolností je rovněž správný závěr soudu prvního stupně, že správce bude potřebovat pohotové finanční prostředky na náklady s prověřováním stavu dlužníkova majetku ( § 211 IZ), případně se soupisem, s oceňováním a zpeněžováním tohoto majetku, které ovšem dlužník v majetkové podstatě nemá, a proto prostředky na úhradu těchto nákladů nutno zajistit uložením povinnosti zaplatiti zálohu. Institut zálohy má především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, a současně též poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Náklady související s insolvenčním řízením nelze přenášet na stát, který by hradil odměnu a hotové výdaje správce v případě, že by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku v potřebném rozsahu, to je v rozsahu alespoň na úhradu všech nákladů insolvenčního řízení. V tom je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, ve které zákonodárce (a to konkrétně k ust. § 144 IZ) výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele . Pro úplnost odvolací soud dodává, že byla-li společnost dlužníka zrušena rozhodnutím jediného společníka ze dne 6. 9.2011 a nikoliv rozhodnutím soudu, nepřichází v úvahu zamítnutí návrhu pro nedostatek majetku podle § 144 odst.1 IZ.

Ze shora uvedeného vyplývá, že postup zvolený soudem prvního stupně je postupem, který zákonodárce při tvorbě insolvenčního zákona předpokládal. Dlužník, který podává insolvenční návrh, musí počítat s tím, že bude k zaplacení zálohy vyzván, když účelem insolvenčního řízení není likvidace a výmaz nefunkční společnosti (§ 144 odst.4 IZ), nýbrž řešení úpadku a poměrné uspokojení dlužníkových věřitelů (§ 1 IZ). Jestliže by dlužník zálohu nezaplatil a soud by přesto rozhodl o jeho úpadku, poté na jeho majetek prohlásil konkurs a následně by se nezjistil, případně nedohledal a nezpeněžil majetek v potřebném rozsahu, pak by při nezaplacení zálohy veškeré náklady tohoto insolvenčního řízení nesl stát a nadto by věřitelé dlužníka nebyli uspokojeni ani poměrně. Tím by celé insolvenční řízení ztratilo svůj smysl a další pokračování insolvenčního řízení by bylo zjevným zneužitím postupů podle insolvenčního zákona k likvidaci zadlužené a nemajetné společnosti dlužníka (§ 308 odst. 1 písm. d/, § 312 odst. 2 IZ). Odvolací soud dále zdůrazňuje, že ust. § 98 IZ je založeno zejména na tom, že insolvenční návrh má být podán včas.

Rovněž uložení zálohy ve výší 50.000Kč považuje odvolací soud za důvodné, neboť podle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška ) činí při řešení dlužníkova úpadku konkursem minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč. Nutno zdůraznit, že odměna insolvenčního správce se určí úvahou soudu dle ust. § 5 vyhlášky, aniž by se použil § 1 odst. 5 vyhlášky o minimální odměně insolvenčního správce, jen v případě, že v průběhu řízení správce nezpeněží vůbec žádný majetek ( srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.9.2010, sp. zn. MSPH 77 INS 8029/2009, 29 NSČR 27/2010, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. 64/2011). V posuzované věci sice dlužník tvrdí, že nemá žádný majetek, nelze ovšem vyloučit, že insolvenční správce při své činnosti zjistí další majetek dlužníka, případně majetek dalších osob, který by z hlediska institutů neúčinnosti, odporovatelnosti a neplatnosti právních úkonů dlužníka mohl též náležet do majetkové podstaty dlužníka (§ 205 a násl. IZ). Výpočet odměny dle § 1 vyhlášky (včetně jeho odst. 5) se přitom uplatní též v případě, že majetek bude zpeněžován byť i v nepatrném rozsahu. Navíc ani při určení odměny insolvenčního správce dle ust. § 5 vyhlášky nelze předem vyloučit, že s ohledem na okolnosti případu bude přiměřená odměna správce určená insolvenčním soudem případně odpovídat minimální odměně insolvenčního správce dle § 1 odst. 5 vyhlášky nebo ji dokonce bude převyšovat (např. při větším počtu věřitelů a rozsáhlejší činnosti správce). Insolvenční správce má mimo to právo na úhradu hotových výdajů, jejichž výši nelze rovněž předem odhadnout (§ 7 vyhlášky) a je-li plátcem DPH náleží mu k odměně a náhradě hotových výdajů i částka odpovídající této dani (§ 38 odst. 1 IZ).

Námitka dlužníka, že soud prvního stupně měl vyzvat k zaplacení zálohy posledního jednatele dlužníka, je nepřípadná, neboť dle výslovného znění § 108 odst. 1 věty první IZ je možné uložit zálohu na náklady insolvenčního řízení pouze insolvenčnímu navrhovateli.

Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat

ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 23. ledna 2013

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu