1 VSOL 39/2013-A-15
KSBR 31 INS 12945/2012 1 VSOL 39/2013-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Václava anonymizovano , anonymizovano , bytem Moravský Krumlov, Sídliště 359, PSČ 672 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9.10.2012, č.j. KSBR 31 INS 12945/2012-A-9, takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), insolvenční řízení zastavil.

Soud prvního stupně v odůvodnění uvedl, že usnesením ze dne 24.8.2012, č.j. KSBR 31 INS 12945/2012-A-7, vyzval dlužníka, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč s poučením, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud insolvenční řízení zastavit. Soud prvního stupně vyšel ze závěru, že usnesení nabylo právní moci (správně dne 22.9.2012), a že dlužník zálohu nezaplatil.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž namítal, že zálohu ve výši 50.000 Kč jako insolvent zaplatit nemohl a žádal o možnost zaplatit tuto částku v měsíčních splátkách po 2.000 Kč.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c) IZ) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že dlužník se insolvenčním návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 29.5.2012 domáhal zjištění svého úpadku a způsobu jeho řešení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Soud prvního stupně uložil dlužníku usnesením ze dne 24.8.2012, č.j. KSBR 31 INS 12945/2012-A-7, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč a poučil dlužníka, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání (§ 108 odst. 3 IZ). Usnesení bylo dlužníku doručeno dne 6.9.2012 a právní moci nabylo dne 22.9.2012. Dlužník zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatil.

Podle ustanovení § 108 odst. 3 IZ, nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V přezkoumávané věci není pochybnost o tom, že rozhodnutí o uložení povinnosti dlužníku zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč nabylo právní moci a že dlužník v určené třídenní lhůtě od právní moci tohoto usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatil. V rámci tohoto odvolacího řízení, jehož předmětem je projednání odvolání proti rozhodnutí o zastavení řízení z důvodu nezaplacení zálohy, již nelze přezkoumávat podmínky pro uložení povinnosti zaplatit zálohu, výši zálohy ani lhůtu k jejímu zaplacení. Lhůtu k zaplacení zálohy již odvolací soud v této fázi řízení nemůže měnit ani tak, že by dlužníku povolil její zaplacení ve splátkách. Odvolací soud je vázán pravomocným rozhodnutím o uložení povinnosti dlužníku zaplatit zálohu a dále vychází pouze ze závěru, že tuto povinnost dlužník nesplnil. Insolvenční zákon přitom ponechává na vůli insolvenčního soudu, zda z důvodu nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení toto řízení zastaví nebo přikročí k vymáhání zálohy. Toto rozhodnutí zákonodárce ponechal na úvaze insolvenčního soudu, což vyjádřil použitím termínu může , takže odvolacímu soudu nepřísluší zvolený postup insolvenčního soudu přezkoumávat.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení tohoto usnesení.

V Olomouci dne 19. února 2013

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu