1 VSOL 384/2012-A-15
KSBR 45 INS 8047/2012 1 VSOL 384/2012-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Radka anonymizovano , anonymizovano , bytem Náměstí Míru 12, Zlín, PSČ 760 01, o insolvenčních návrzích a) věřitelky Kateřiny Tomisové, bytem Okružní 4736, Zlín 5, PSČ 760 05, a b) dlužníka samotného, o odvolání věřitelky proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 45 INS 8047/2012-A-5 ze dne 6.4.2012,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 45 INS 8047/2012-A-5 ze dne 6.4.2012, jímž byl odmítnut insolvenční návrh věřitele, se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Brně odmítl insolvenční návrh věřitelky Kateřiny Tomisové (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Na odůvodnění tohoto rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že insolvenční návrh věřitelky neobsahuje zákonem požadované náležitosti (§ 103 odst. 2 IZ). V návrhu chybí vylíčení rozhodujících skutečností, jež by osvědčovaly úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka. Navrhovatelka sice tvrdí, že dlužník není schopen plnit své závazky, zároveň však neuvádí žádné údaje o dalších věřitelích s konkrétními splatnými pohledávkami proti dlužníku. Údaje o dalších věřitelích dlužníka a jejich konkrétních splatných pohledávkách za dlužníkem nevyplývají ani z listin, které navrhovatelka k insolvenčnímu návrhu připojila. Navrhující věřitelka uvedla, že známými věřiteli jsou Miroslava Trvajová, Včelařská 790/25, Ostrava-Petřkovice a KB, a.s., pobočka Zlín, tř. T. Bati 152. Neuvedla však, jakou konkrétní splatnou pohledávku a v jaké výši tito věřitelé vůči dlužníku mají. K tomu pouze odkázala na jiná podání učiněná dlužníkem u Krajského soudu v Brně. Insolvenční návrh tedy neobsahuje tvrzení, jež by byla způsobilá naplnit znak úpadku ve smyslu ust. § 3 odst. 1, písm. a) IZ, tj. mnohost věřitelů dlužníka a splatné závazky, když insolvenční návrh údaje o dalších věřitelích dlužníka a jejich konkrétních splatných pohledávkách za dlužníkem zcela postrádá. Insolvenční soud zdůraznil, že nejdříve je třeba tvrdit rozhodující skutečnosti a teprve poté ke svým konkrétním tvrzením označit důkazy. Proto insolvenční soud postupoval podle ust. § 128 odst. 1 IZ a návrh odmítl. O náhradě nákladů insolvenčního řízení rozhodl podle ust. § 146 odst. 3 o.s.ř., když dlužníku žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí podala věřitelka odvolání. Uvedla, že se domnívá, že rozhodující skutečnosti jsou patrny z návrhů dlužníka, a to zejména z návrhu vedeného pod č. j. KSBR 28 INS 24146/2011-A-2 a také z návrhu pod č.j. 27 INS 18287/2011-A-2, tedy existence více věřitelů a peněžité závazky, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti. V insolvenčním návrhu nechybí ani konkrétní tvrzení dlužníka, že jeho závazky jsou déle jak 30 dnů po splatnosti, které dlužník sám uznává. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a prohlásil na dlužníka konkurs nebo následně oddlužení.

Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), dále jen IZ , se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Poté, co odvolací soud zjistil, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.

Z insolvenčního spisu, zejména z insolvenčního návrhu věřitelky ze dne 18.3.2012, vyplývá správnost skutkových zjištění tak, jak je uvedl insolvenční soud v odůvodnění napadeného usnesení.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ust. § 3 odst. 2 IZ se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 6 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplní-li povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Na základě zjištění z insolvenčního návrhu věřitelky odvolací soud uzavírá, že soud prvního stupně zcela správně vyhodnotil, že insolvenční návrh neobsahuje náležitosti, a to konkrétně vylíčení skutečností osvědčujících úpadek dlužníka. Věřitelka totiž v návrhu vylíčila rozhodné skutečnosti, pouze pokud se týká její vlastní pohledávky za dlužníkem, pokud však jde o další věřitele dlužníka, pak tyto věřitele pouze označila a žádné další skutečnosti ohledně jejich pohledávek za dlužníkem neuvedla. Z návrhu věřitelky tedy nelze dovodit splnění znaků úpadku dlužníka ve smyslu ust. § 3 odst. 1, písm. a), tedy pluralitu věřitelů dlužníka s peněžitými závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, ani neschopnost tyto závazky plnit ve smyslu § 3 odst.2 IZ..

K odvolacím námitkám věřitelky je nutno uvést, že pouhý odkaz na údaje uvedené dlužníkem v jeho předcházejících insolvenčních návrzích nenahrazuje vylíčení rozhodujících skutečností ve smyslu shora citovaného ustanovení § 103 odst. 2 IZ. K tomu je možno odkázat i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. R 91/2009, podle něhož nenahrazuje vylíčení rozhodujících skutečností v návrhu ani odkaz na případné přílohy k návrhu. Výjimku z této zásady připustil Nejvyšší soud České republiky, pouze pokud jde o listiny, které tvoří povinné přílohy k insolvenčnímu návrhu dlužníka, za předpokladu, že tyto obsahují předepsané náležitosti-viz odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. R 26/2011.

Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, se totiž rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud, pokud je shledá pravdivými, bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů, nejméně dva, kteří vůči němu mají pohledávky, které jsou po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti, tyto závazky není schopen plnit, přitom k otázce neschopnosti dlužníka plnit tyto závazky může pak konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, být nahrazeno konkrétním tvrzením, z něhož je možno dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části peněžitých závazků, nebo tvrzení, z něhož lze dovodit,

že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po splatnosti, nebo tvrzení, z něhož lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 1, písm. a/ IZ, § 3 odst. 1, písm. c/ IZ, § 3 odst. 2 IZ). K těmto závěrům je možno odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. R 88/2010.

Podrobně se k náležitostem insolvenčního návrhu insolvenčního věřitele vyjádřil Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí sp.zn. MSPH 88 INS 14537/2010, 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011, které je navrženo k publikaci ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu a je k dispozici na internetových stránkách Nejvyššího soudu ČR. V něm se Nejvyšší soud vyjádřil i k odvolacím námitkám týkajícím se toho, že insolvenční věřitel nemá přístup k dostatečným informacím ohledně identifikace závazku svého dlužníka. K tomu poukázal, že nevidí důvod k odlišné interpretaci téhož zákonného ustanovení podle toho, zda insolvenční návrh podává dlužník nebo věřitel. Údaje obsažené ve věřitelském insolvenčním návrhu musí vytvářet v konkrétní skutkové rovině takový obraz věci, z nějž by bylo lze logicky dovodit (kdyby byla tvrzení uvedená ve věřitelském insolvenčním návrhu shledána pravdivými) skutkový a právní závěr o tom, že dlužník je v úpadku. Údaje o tvrzené výši pohledávek věřitelů a době jejich splatnosti nelze nahrazovat opisováním textu insolvenčního zákona nebo skutkovým shrnutím, k němuž na základě uvedených tvrzení nelze logickým úsudkem dospět. Přitom na posouzení, zda insolvenční návrh má náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a zda není namístě jeho odmítnutí podle § 128 odst. 1 IZ, nemá vliv okolnost, že při zkoumání, zda dlužník je v úpadku, se v insolvenčním řízení prosazuje vyšetřovací zásada.

Insolvenční navrhovatelka ve svém insolvenčním návrhu ohledně dalších věřitelů dlužníka uvedla pouze jejich označení, žádná další skutková tvrzení ohledně specifikace jejich pohledávek neuvedla, pouze označila k důkazu spisové značky insolvenčních řízení, která byla zahájena k návrhu dlužníka samotného, a na závěr připojila pouze skutkové shrnutí v podobě opisu textu insolvenčního zákona.

S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadené usnesení insolvenčního soudu jako ve výroku věcně správné potvrdil podle § 219 o.s.ř. včetně věcně správného výroku o nákladech řízení. O nákladech odvolacího řízení rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., když odvolatelka nebyla v odvolacím řízení úspěšná a nikomu jinému náklady odvolacího řízení nevznikly.

Z obsahu insolvenčního spisu dále vyplývá, že po doručení napadeného usnesení navrhující věřitelce přistoupil k řízení návrhem doručeným Krajskému soudu v Brně 27. 4. 2012 i sám dlužník (§ 107 odst. 1 IZ). I pro dlužníka jako dalšího insolvenčního navrhovatele platí dle ust. § 107 odst. 2 IZ stav řízení v době jeho přistoupení. Dlužník sám odvoláním usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu insolvenční věřitelky nenapadl. Odvolací soud uvedl dlužníka jako dalšího insolvenčního navrhovatele v záhlaví tohoto rozhodnutí a po právní moci tohoto usnesení odvolacího soudu, jímž končí účast navrhující věřitelky v tomto insolvenčním řízení, insolvenční soud projedná návrh dlužníka samotného a rozhodne o něm.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e přípustné podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníku a navrhující věřitelce se však doručuje i zvláštním způsobem. Lhůta k podání dovolání počíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 18. května 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Ivana Waltrová v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu