1 VSOL 379/2013-B-87
KSBR 47 INS 18730/2011 1 VSOL 379/2013-B-87

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Bas s.r.o., identifikační číslo: 182 00 010, se sídlem Hodonín, Brněnská 3497, PSČ 695 01, zastoupeného Mgr. Jaromírem Kráčalíkem, advokátem, se sídlem Hodonín, Lipová alej 6, PSČ 695 01, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, se sídlem Olomouc, 17. listopadu 909/44, PSČ 779 00, o nepotvrzení volby člena věřitelského výboru, rozhodl o odvolání věřitele č. 86 Ing. Martina anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 6-Bubeneč, Pod Kaštany 1106/17, PSČ 160 00, zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, Advokátní kanceláře Brož & Sokol & Novák s.r.o., se sídlem Praha 2, Sokolská 60, PSČ 120 00, ze dne 7.2.2013 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. února 2013, č.j. KSBR 47 INS 18730/2011-B-37,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. února 2013, č.j. KSBR 47 INS 18730/2011-B-37 se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í: Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně nepotvrdil volbu věřitele č. 86-Ing. Martina anonymizovano za člena věřitelského výboru s tím, že lze pochybovat o jeho důvěryhodnosti.

V důvodech s odkazem na ust. § 59 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon v platném znění-dále jen též IZ ), dále na ustanovení § 66a odst. 1-9 obch. zák. soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 27.9.2012, č.j. KSBR 47 INS 18730/2011-A-75 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka. Dne 7.2.2013 se konalo přezkumné jednání a schůze věřitelů, na níž byli mj. voleni členové věřitelského výboru. Již podáním ze dne 28.11.2012 upozornil přihlášený věřitel č. 19 A-TECHNOLOGY s.r.o., že zajištěný věřitel č. 86 Ing. Martin Miloš je předsedou představenstva společnosti M-art, a.s., která je jediným společníkem dlužníka. Ing. Martin Miloš je též bývalým společníkem a generálním ředitelem dlužníka. Z e-mailové korespondence jednatele dlužníka Petra Hvozdovského a Ing. Martina anonymizovano vyplývá přímý a bezprostřední vliv tohoto věřitele na řízení dlužníka před rozhodnutím o úpadku, a to i po převodu svého obchodního podílu na společnost M-art, a.s. Věřitel č. 19 se proto domnívá, že Ing. Martin Miloš je osobou, u které lze dle ust. § 59 odst. 2 IZ minimálně pochybovat o její důvěryhodnosti, není-li přímo osobou, u níž lze pochybovat o její nepodjatosti dle ust. § 59 odst. 1 IZ, a jako taková osoba nemůže být členem ani náhradníkem věřitelského výboru.

Soud prvního stupně zjistil, že:

-Ing. Martin Miloš byl zapsán v obchodním rejstříku dlužníka jako jeho společník od 30.3.2009 do 3.10.2011, od 3.10.2011 dosud je společníkem dlužníka společnost M-art, a.s., u níž je jmenovaný od 13.9.2011 dosud předsedou představenstva;

-v e-mailové komunikaci mezi jednatelem dlužníka a jednatelem A-TECHNOLOTGY s.r.o. (č.d. B-23/3-5 spisu) jednatel dlužníka označuje Ing. Martina anonymizovano jako majitele dlužníka a dále, že Ing. Martin Miloš uděloval jednateli dlužníka pokyny, jakým způsobem má postupovat při eventuálním uznání závazků dlužníka;

-věřitel č. 86 uplatnil svou zajištěnou pohledávku z titulu smlouvy o půjčce uzavřené mezi ním a dlužníkem dne 11.5.2009 v celkové výši 7.085.245,90 Kč, pohledávka je zajištěna zástavním právem k nemovitostem dlužníka na základě zástavní smlouvy ze dne 3.6.2010 a tyto smlouvy byly uzavřeny v době, kdy byl věřitel č. 86 jediným společníkem dlužníka, přičemž pohledávka přihlášená z titulu tohoto závazkového vztahu byla při přezkumném jednání dne 7.2.2013 správcem částečně zjištěna ve výši 6.107.786,88 Kč, v části smluvního úroku z prodlení ve výši 977.459,02 Kč byla správcem popřena, pohledávku věřitele č. 86 lze tedy považovat za existentní;

-na schůzi věřitelů dne 7.2.2013 byli členy věřitelského výboru za nezajištěné věřitele zvoleni věřitelé č. 39-ZEMPRA družstvo a č. 15-DUBAR s.r.o. Jejich náhradníky byli zvoleni věřitelé č. 89-Město Vracov a č. 16-Roman Helísek.

Zajištěný věřitel č. 86 zvolil za člena věřitelského výboru za zajištěné věřitele sám sebe.

Na základě výše uvedených skutečností insolvenční soud uzavřel, že bylo dostatečně prokázáno, že Ing. Martin Miloš jako předseda představenstva jediného společníka dlužníka je osobou, která fakticky vykonává přímo i nepřímo rozhodující vliv na řízení a provozování podniku dlužníka. Svůj nepřímý vliv vykonává prostřednictvím společníka dlužníka M-art, a.s. Svůj přímý vliv vykonává tak, že uděluje jednateli dlužníka pokyny, jakým způsobem má postupovat při obstarávání záležitostí dlužníka. Za této situace dospěl soud prvního stupně k závěru, že věřitel č. 86 je ve vztahu k dlužníkovi ovládající osobou (ust. § 66a odst. 2 obch. zák.). V průběhu řízení nebyl prokázán opak dispozice uvedené v § 66a odst. 7 věta druhá obch. zák.; věřitel č. 86 a dlužník tedy tvoří koncern. Omezení dané § 59 odst. 2 IZ je třeba vztáhnout a) na osoby, které jsou uvedeny v demonstrativním výčtu v textu tohoto ustanovení a b) další osoby, kde lze nalézt důvod pro pochybnosti o jejich nepodjatosti; u druhé skupiny přitom postačí reálná možnost pochybovat, nemusí jít o osvědčený stav. U věřitele č. 86 jsou důvodem pro jeho nepotvrzení výše uvedené skutečnosti o existenci koncernu mezi věřitelem a dlužníkem. S přihlédnutím k výše uvedeným závěrům insolvenční soud již na schůzi věřitelů avizoval, že nepřipustí prosazení členů věřitelského výboru pouze hlasy věřitelů tvořících s dlužníkem koncern. K takové situaci na schůzi věřitelů dne 7. 2. 2013 skutečně došlo. Pokud by soud akceptoval výše uvedený způsob určení členů věřitelského výboru, porušil by tím pravidlo dané výše citovaným § 59 odst. 2 IZ. U člena věřitelského výboru prosazeného pouze hlasy věřitele tvořícího s dlužníkem koncern lze, dle názoru soudu, důvodně pochybovat o jeho nepodjatosti. Nicméně i přes výše uvedené závěry není oslabeno oprávnění (postavení) tohoto věřitele, jako věřitele se zástavním právem na majetku dlužníka (vzhledem k ustanovení § 230 odst. 2, § 293 IZ), avšak nikoliv v postavení člena věřitelského výboru.

Proti tomuto usnesení podal věřitel č. 86 Ing. Martin Miloš (dále jen též věřitel č. 86) do protokolu na schůzi věřitelů dne 7.2.2013 včasné odvolání (§ 59 odst. 4 IZ), které doplnil podáním z 24.4.2013. Namítal, že již rozhodování insolvenčního soudu o hlasovacích právech věřitele probíhala v rozporu s insolvenčním zákonem, zásadami insolvenčního řízení i obvyklou soudní praxí. Ve smyslu ustanovení § 51 IZ do tohoto hlasování nelze připustit věřitele, jejichž popřená pohledávka byla předmětem hlasování. To znamená, že jen zjištění věřitelé se mohou usnést na tom, že věřitelé, jejichž pohledávky byly popřeny, mohou v rozsahu popření hlasovat. Z protokolu ze schůze věřitelů vyplývá, že bylo postupováno v rozporu s uvedeným principem, a to tak, že kvorum oprávněných věřitelů hlasovat se postupně rozšiřovalo, podle toho, jak si jednotliví věřitelé přiznávali hlasovací právo. Stalo se tedy to, že o hlasovacích právech dalších věřitelů (s popřenými pohledávkami) hlasovali i ti věřitelé, kteří na počátku realizace tohoto bodu programu neměli hlasovací právo ke své pohledávce. Tento postup je mimo právní rámec a řadu věřitelů také ve svém důsledku poškodil. Zcela v rozporu s právním řádem byl postup insolvenčího soudu, který nechal hlasovat o hlasovacích právech odvolatele a věřitele Mart s.r.o., tedy osoby, o níž tvrdí, že spolu s dlužníkem tvoří koncern. Přitom ust. § 53 IZ formuluje pro věřitele zákaz hlasovat ve vlastní věci nebo ve věci osoby jednající s ním ve shodě. Jedná se tedy o zákaz hlasování ve vlastní věci (tj. ve věci, na níž má věřitel vlastní zájem) nebo ve věci osoby blízké (§ 116 a § 117 obč. zák.) anebo osoby, která tvoří s věřitelem koncern (§ 66a odst. 7 obch. zák.) Uvedené ustanovení však na druhou stranu umožňuje, aby při volbě věřitelského orgánu mohli věřitelé hlasovat sami pro sebe. Insolvenční soud odňal odvolateli hlasovací právo jako zajištěnému věřiteli a také společnosti Mart s.r.o. s odůvodněním, že odvolatel je předsedou představenstva jediného společníka dlužníka, to je společnosti M-art, a.s. a že údajně spolu tvoří koncern. Odvolatel je však pouze ve funkci předsedy představenstva jediného společníka dlužníka (M-art, a.s.) a tato skutečnost nemůže v žádném případě sama o sobě odůvodnit závěr, že by se jednalo z jeho strany, dále ze strany dlužníka a společnosti M-art, a.s., o koncern. Nárok odvolatele, který uplatnil v insolvenčním řízení dlužníka, přitom nesouvisí s jeho účastí ve statutárním orgánu společnosti M-art, a.s. Jeho pohledávka představuje soukromou půjčku jeho osoby a s jeho účastí ve statutárním orgánu uvedené společnosti nijak nesouvisí. Navíc byla uznána insolvenčním správcem co do jistiny a části příslušenství. Odvolatel nikdy přímo ani nepřímo jednání dlužníka neovlivňoval, dlužník má svůj statuární orgán, odvolatel ve statutárním orgánu dlužníka nikdy nebyl. Soud proto pochybil, když neodlišil jeho účast na jednání dlužníka a třetích osob, kdy zastupoval jediného společníka dlužníka a tedy hájil jeho zájmy. V tomto řízení však odvolatel vystupuje jako soukromá osoba a hájí své osobní zájmy. Z uvedeného vyplývá, že nelze činit závěr, že by se ve vztahu osoby odvolatele, dlužníka a společnosti M-art, a.s. mohlo jednat o koncern ve smyslu ust. § 66a odst. 2 obch. zák. Vztah ovládající osoby by teoreticky mohl být vnímán ve vztahu ke společnosti M-art., a.s., jako jediného společníka dlužníka, ale již nikoliv ve vztahu k předsedovi představenstva uvedené společnosti. Tyto skutečnosti soud prvního stupně neodlišil, ke svému závěru neměl žádné důkazy a shora popsaný stav nijak neodůvodnil. Insolvenční soud vycházel pouze ze skutečností, které vyčetl ze zápisů do obchodního rejstříku (že odvolatel je předsedou představenstva jediného společníka dlužníka), dále vycházel z toho, že odvolatel uděloval dlužníku pokyny, jakým způsobem má postupovat při obstarání záležitostí dlužníka. Z toho učinil soud závěr, že odvolatel vykonává přímo a nepřímo vliv na řízení a provozování podniku dlužníka. Tyto závěry jsou však zcela absurdní, vybočují z právního rámce a neodpovídají provedeným důkazům a listinám ve spise. Závěry soudu prvního stupně jsou tedy spekulativního rázu, a proto je také napadené usnesení nepřezkoumatelné a v rozporu s ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. Pokud jde o věřitele Mart s.r.o. soud zde dovodil koncernový vztah k dlužníkovi pouze na základě jakési vazby prostřednictvím osoby odvolatele. Je nepochybné, že společnost Mart s.r.o., kromě přihlášené pohledávky (jež byla zjištěna), nemá žádný jiný vztah k dlužníkovi. Ani zde neměl soud k dispozici žádné důkazy. Ze všech uvedených důvodů odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil, případně aby je zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, neboť veškeré hlasování na chůzi věřitelů bylo chybné.

Ostatní účastníci tohoto řízení se k podanému odvolání nevyjádřili.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání odvolatele není důvodné.

Ze spisu soudu prvního stupně se podává, že předmětné insolvenční řízení bylo zahájeno 17.10.2011 insolvenčním návrhem věřitele RaMu-Plus s.r.o., k jeho návrhu přistoupili (§ 107 IZ) další tři věřitelé. Do řízení se svým insolvenčním návrhem přistoupil rovněž dlužník, podáním doručeným soudu 19.9.2012 (č.d. A-65); ve stejný den dlužník podal návrh na povolení reorganizace (který v dalším řízení doplnil) s tím, že splňuje podmínky dle ust. 316 odst. 4 IZ.

Ve svém insolvenčním návrhu dlužník mimo jiné uvedl, že s ohledem na délku tohoto insolvenčního řízení a obor ve kterém podniká (stavebnictví), došlo k odřeknutí řady zakázek, pozastavení (zadržení) plateb a zpřísnění podmínek na straně dodavatelů a subdodavatelů; dlužník se tak ocitl v platební neschopnosti a není schopen dostát svým splatným závazkům. V návrhu dlužník označil dva své věřitele (mj. Mart s.r.o.) s tím, že další jsou uvedeni v přiloženém seznamu závazků. V tomto seznamu dlužník označil své věřitele, u každého uvedl výši a splatnost svých závazků, jsou zde uvedeni věřitelé se splatnými pohledávkami a to jak před datem, tak ke dni vyhotovení tohoto seznamu, tak pohledávky, u nichž nastane splatnost v pozdějším termínu; celkem závazky dlužníka ve výši 45.029.945,06 Kč. Z tohoto seznamu dále vyplývá, že vůči celé řadě svých věřitelů dlužník evidoval postupně splatné závazky již v období od roku 2006 do června roku 2010 ve výši cca 1.006.000 Kč, dále závazky splatné v období roku 2011-2012, v řádech několika miliónů Kč. Obdobná zjištění lze učinit i ze seznamu závazků, který dlužník předložil ke svému návrhu na povolení reorganizace, jenž dlužník opatřil svým podpisem a též prohlášením, že jde o seznam správný a úplný. Z něho vyplývá, že jen z obchodního styku dlužník evidoval postupně splatné závazky v celkové výši 33.784.262,47 Kč, řada z nich byla splatná již v období od roku 2006 do června roku 2010 (viz zjištění shora). Dlužník dále předložil i seznam věřitelů, jejichž pohledávky popírá v rozsahu 11.657.078,63 Kč (věřitelé se splatnými pohledávkami do června 2010 mezi nimi uvedeni nejsou), dále seznam věřitelů se splatnými a zajištěnými pohledávkami a to ve výši 7.085.245,90 Kč vůči Ing. Martinu Milošovi (splatný 31.12.2010), vůči Finančnímu úřadu v Hodoníně ve výši 1.169.525 Kč (splatný 14.9.2011), vůči Jiřímu Sugerovi ve výši 200.100 Kč (splatný 17.11.2011), dále i seznam věřitelů představujících organizační složky státu, zaměstnance a ostatní věřitele se splatnými pohledávkami (v období roku 2011-2012) v celkové výši 13.747.169,50 Kč.

Z přílohy účetní závěrky společnosti dlužníka za rok 2009 (vypracované 21.5.2010), jež je založena ve Sbírce listin a tedy veřejnosti dostupná, dále odvolací soud zjistil, že dlužník měl k 31.12.2009 závazky po lhůtě splatnosti ve výši 25.199.000 Kč, z toho závazky více než 180 dnů po lhůtě splatnosti ve výši 4.534.000 Kč, závazky z titulu úroků z prodlení ve výši 1.609.000 Kč. Tato příloha byla Finančnímu úřadu v Hodoníně předána 30.6.2010 a do Sbírky listin rejstříkového soudu byla založena 24.6.2011. Z přílohy účetní závěrky společnosti dlužníka za rok 2010 (vypracované 12.5.2011, do Sbírky listin založené 22.6.2011) dále odvolací soud zjistil, že dlužník měl k 31.12.2010 závazky po lhůtě splatnosti ve výši 11.734.000 Kč, z toho závazky více než 180 dnů po lhůtě splatnosti ve výši 1.980.000 Kč, závazky z titulu úroků z prodlení ve výši 1.609.000 Kč.

Jak správně zjistil již soud prvního stupně věřitel č. 86 Ing. Martin Miloš byl zapsán v obchodním rejstříku dlužníka jako jeho jediný společník od 30.3.2009 do 3.10.2011. Od 3.10.2011 dosud je jediným společníkem dlužníka společnost M-art, a.s. (na základě smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 27.9.2011) a Ing. Martin Miloš je od 13.9.2011 předsedou představenstva M-art, a.s. Nutno dále doplnit, že dle zápisu v obchodním rejstříku byl Ing. Martin Miloš předsedou představenstva M-art, a.s. (zapsané do obchodního rejstříku 8.4.1997) rovněž v období od 8.7.1997 do 23.1.2008, po celou tuto dobu a rovněž od 13.9.2011 (v souladu ze Stanovami této společnosti dostupnými rovněž ve Sbírce listin) byl oprávněn tuto společnost zastupovat a podepisovat samostatně.

Jak rovněž správně zjistil soud prvního stupně z e-mailové komunikace mezi jednatelem dlužníka a jednatelem A-TECHNOLOTGY s.r.o. (č.d. B-23/3-5), Ing. Martin Miloš uděloval 31.10.2011, to je po zahájení předmětného insolvenčního řízení, jednateli dlužníka pokyny, jakým způsobem má postupovat při eventuálním uznání závazků dlužníka vůči této společnosti.

Usnesením ze dne 27.9.2012 (A-75) insolvenční soud rozhodl o zjištění úpadku dlužníka, insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Jaroslava Svobodu, nařídil přezkumné jednání, svolal schůzi věřitelů a určil její program. Na přezkumném jednání 7.2.2013 byla mimo jiné přezkoumána pohledávka věřitele č. 86 z titulu smlouvy o půjčce uzavřené s dlužníkem dne 11.5.2009 v celkové výši 7.085.245,90 Kč; tato pohledávka je zajištěna zástavním právem k převážné části nemovitostí dlužníka na základě zástavní smlouvy ze dne 3.6.2010, přičemž zajištění bylo sjednáno v době, kdy byl věřitel č. 86 jediným společníkem dlužníka. Je skutečností, že pohledávka věřitele č. 86, včetně nároku na oddělené uspokojení, byla při přezkumném jednání dne 7.2.2013 správcem zjištěna ve výši 6.107.786,88 Kč, v části smluvního úroku z prodlení ve výši 977.459,02 Kč byla správcem popřena, dlužník pohledávku tohoto věřitele v celém rozsahu uznal, žádný z věřitelů svého práva popřít tuto pohledávku, včetně jejího zajištění, nevyužil.

Předmětem schůze věřitelů dne 7.2.2013 byla rovněž volba věřitelského orgánu. Dle výsledků hlasování byli členy věřitelského výboru za nezajištěné věřitele zvoleni věřitelé č. 39-ZEMPRA družstvo a č. 15-DUBAR s.r.o. Jejich náhradníky byli zvoleni věřitelé č. 89-Město Vracov a č. 16-Roman Helísek. Zajištěný věřitel č. 86 zvolil za člena věřitelského výboru za zajištěné věřitele sám sebe. Na to vydal soud prvního stupně nyní odvoláním napadené usnesení.

Podle ust. § 59 odst. 2 IZ členy ani náhradníky věřitelského výboru nemohou být osoby, u kterých je vzhledem k jejich vztahu k dlužníkovi důvod pochybovat o jejich nepodjatosti, zejména osoby dlužníkovi blízké, vedoucí zaměstnanci dlužníka, podle § 33 odst. 3 a § 73 odst. 3 zákoníku práce, společníci dlužníka, s výjimkou akcionářů, pokud nepůsobí v orgánech dlužníka nebo nevlastní dlužníkovy akcie anebo jiné jím vydané účastnické cenné papíry v souhrnné hodnotě více než desetiny základního kapitálu dlužníka, a osoby tvořící s dlužníkem koncern.

Podle ust. § 59 odst. 3 IZ insolvenční soud nepotvrdí volbu člena nebo náhradníka věřitelského výboru, je-li tu důvod pochybovat o jejich důvěryhodnosti nebo o tom, že budou k výkonu funkce způsobilí. Toto rozhodnutí musí insolvenční soud vyhlásit do skončení schůze věřitelů, na které k volbě došlo.

Předně odvolací soud konstatuje, že shora citované ustanovení § 59 odst. 2 IZ obsahuje pouze demonstrativní výčet osob, které nemohou být členy ani náhradníky členů věřitelského výboru, u nichž lze dovodit pochybnost o nepodjatosti vzhledem k jejich vztahu k dlužníkovi. Z tohoto ustanoví je proto nutno učinit závěr, že podjatými osobami mohou být i jiné osoby, než v tomto ustanovení uvedené (vyjmenované) a to rovněž pro jejich vztah k dlužníkovi. Ustanovení § 59 odst. 3 IZ dále insolvenčnímu soudu ukládá povinnost nepotvrdit volbu člena nebo náhradníka člena věřitelského výboru, je-li tu důvod pochybovat o jeho důvěryhodnosti. Zákon přitom neuvádí ani příkladný výčet důvodů, pro které lze pochybovat o důvěryhodnosti zvoleného zástupce a posouzení této otázky ponechává na úvaze soudu, v tom kterém daném konkrétním případě. Pojem důvěryhodnost je však třeba vykládat tak, že na funkci člena věřitelského výboru nominovaný věřitel musí svým jednáním, a to nejen po zahájení insolvenčního řízení, ale i před ním, dávat ex ante záruky, že bude chránit společný zájem všech věřitelů.

V případě věřitele č. 86 měl tyto pochybnosti soud prvního stupně, na základě skutkových zjištění a závěrů, jak jsou uvedeny v odůvodnění napadeného usnesení. Odvolací soud proto nesdílí názor odvolatele, že se jedná o rozhodnutí nepřezkoumatelné.

Pochybnosti o nepodjatosti tohoto věřitele však na základě dalších zjištění sdílí i odvolací soud, aniž přitom považoval v této souvislosti za nutné a potřebné vyřešit otázku, zda mezi věřitelem č. 86 a dlužníkem existuje koncernový vztah, jak jej má na mysli ust. § 66a obch. zák.

Rovněž dle odvolacího soudu nelze při hodnocení důvěryhodnosti věřitele č. 86 ve smyslu ust. § 59 odst. 2, odst. 3 IZ pominout nejen to, že věřitel č. 86 Ing. Martin Miloš byl v minulosti (od 30.3.2009-3.10.2011) jediným společníkem dlužníka a měl tak možnost mít vliv na tehdejší chod podniku dlužníka (tedy krátce před zahájením tohoto insolvenčního řízení), ale především nelze přehlédnout, že tomuto věřiteli muselo být v době uzavření zástavní smlouvy (3.6.2010) jako jedinému společníku (vlastníku) dlužníka známo, a to přinejmenším nejpozději z přílohy účetní závěrky dlužníka za rok 2009 (vypracované 21.5.2010), že dlužník v tuto dobu měl (a jak bylo zjištěno i dnes stále má) závazky vůči řadě dalších věřitelů a to závazky, u nichž nastala splatnost daleko před datem 3.6.2010. Lze se proto oprávněně domnívat, že pohledávka tohoto věřitele za dlužníkem (ze smlouvy o půjčce ze dne 11.5.2009, splatné 31.12.2010), byla právě z tohoto důvodu dodatečně zajištěna rozsáhlým nemovitým majetkem dlužníka (jak vyplývá z přezkumného jednání, zejména z údajů zapsaných správcem na upraveném přezkumném listu tohoto věřitele). Jak již bylo uvedeno shora, z dlužníkem předloženého seznamu závazků nade vši pochybnost vyplývá, že v danou dobu dlužník měl dlužník (a i dnes stále má) vůči řadě svých věřitelů dříve splatné závazky v celkové výši cca 1.006.000 Kč. I když je nepochybné, že každý věřitel má právo zajistit si dobytnost své pohledávky, nicméně v daném případě věřitel č. 86 využil svého postavení (jediného vlastníka dlužníka) a na základě jemu dostupných a především včasných informací získal ve vztahu k majetku dlužníka evidentně nejvýhodnější postavení, oproti jiným věřitelům, zejména proti těm, kteří měli své pohledávky splatné daleko dříve než věřitel č. 86. Je rovněž nepochybné, že přehled o majetkové situaci a také o závazcích dlužníka měl věřitel č. 86 i po svém odchodu ze společnosti dlužníka i když tentokrát přinejmenším z pozice statutárního orgánu nového vlastníka, o čemž svědčí shora vzpomínaná e-mailové komunikace.

Všechny shora uvedené skutečnosti proto dle názoru odvolacího soudu vyvolávají důvodné pochybnosti, a to jak o nepodjatosti, tak i o důvěryhodnosti věřitele č. 86, pro něž by se neměl stát členem věřitelského orgánu dlužníka, neboť v jeho případě zde není záruka, že by skutečně hájil zájmy všech věřitelů. Jak správně uzavřel soud prvního stupně, nepřipuštěním věřitele č. 86 do věřitelského výboru není nikterak oslabeno jeho oprávnění, co by věřitele se zástavním právem na majetku dlužníka (vzhledem k ustanovení § 230 odst. 2, § 293 IZ), avšak nikoliv již věřitele v postavení člena věřitelského výboru.

Ze shora uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je

dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, odvolateli, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 15. října 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu