1 VSOL 378/2013-B-85
KSBR 47 INS 18730/2011 1 VSOL 378/2013-B-85

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Bas s.r.o., identifikační číslo: 182 00 010, se sídlem Hodonín, Brněnská 3497, PSČ 695 01, zastoupeného Mgr. Jaromírem Kráčalíkem, advokátem, se sídlem Hodonín, Lipová alej 6, PSČ 695 01, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, se sídlem Olomouc, 17. listopadu 909/44, PSČ 779 00, o způsobu řešení úpadku dlužníka, rozhodl o jeho odvolání ze dne 11.3.2013 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. února 2013, č.j. KSBR 47 INS 18730/2011-B-39,

t a k t o:

I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. února 2013, č.j. KSBR 47 INS 18730/2011-B-39 se ve výroku I. z r u š u j e a v tomto r o z s a h u se věc vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

II. Odvolání dlužníka směřující proti výrokům II.-V. napadeného usnesení se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1, § 150, § 152 a § 29 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon v platném znění-dále jen též IZ ) rozhodl, že úpadek

dlužníka Bas s.r.o., bude řešen konkursem (výrok I.), potvrdil odvolání dosavadního insolvenčního správce JUDr. Jaroslava Svobody z funkce insolvenčního správce (výrok II.), potvrdil ustanovení nového insolvenčního správce Advokátní kancelář Zrůstek, Lůdl a partneři v.o.s. (výrok III.), uložil novému insolvenčnímu správci povinnost převzít funkci do 3 dnů od doručení tohoto usnesení (výrok IV.) a dále uložil povinnost odvolanému insolvenčnímu správci JUDr. Jaroslavu Svobodovi do 3 dnů od doručení tohoto usnesení řádně informovat nového insolvenčního správce o své dosavadní činnosti a předat mu všechny doklady související s výkonem funkce (výrok V.).

V důvodech soud prvního stupně konstatoval, že usnesením ze dne 27. 9. 2012, č.j. KSBR 47 INS 18730/2011-A-75 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a insolvenčním správcem byl ustanoven JUDr. Jaroslav Svoboda. Zákonem předpokládaná schůze věřitelů proběhla dne 7.2.2013. Dlužník navrhoval řešení svého úpadku reorganizací. Insolvenční správce ve své zprávě uvedl, že navrhuje řešení dlužníkova úpadku konkursem. Pro řešení dlužníkova úpadku reorganizací nehlasoval žádný z věřitelů. Pro řešení dlužníkova úpadku konkursem hlasovalo 100% přítomných věřitelů, kteří měli hlasovací práva. S ohledem na výše uvedené, a protože jsou splněny všechny podmínky pro rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka, soud rozhodl v souladu s ust. § 152 IZ o tom, že úpadek dlužníka bude řešen konkursem. Řešení úpadku dlužníka konkursem spočívá v tom, že zjištěné pohledávky věřitelů se zásadně uspokojují poměrně a to z výnosu majetkové podstaty (§ 244 IZ). Dále soud prvního stupně uvedl, že věřitelé přítomní na schůzi věřitelů navrhli odvolání dosavadního insolvenčního správce z funkce a poměrem 54,44% hlasů ze všech hlasů přihlášených věřitelů JUDr. Jaroslava Svobodu z funkce odvolali. Novým insolvenčním správcem byla stejným počtem hlasů zvolena Advokátní kancelář Zrůstek, Lůdl a partneři v.o.s. Proto v souladu ustanovením § 29 IZ potvrdil insolvenční soud odvolání dosavadního insolvenčního správce z funkce a potvrdil ustanovení nového insolvenčního správce.

Proti tomuto usnesení, v celém jeho rozsahu, podal dlužník včasné odvolání. Namítal, že průběh schůze věřitelů byl zmatečný, neboť byl předurčen chybným rozhodnutím o rozsahu hlasovacích práv přihlášených věřitelů a znemožněním výkonu hlasovacího práva zajištěnému věřiteli Ing. Martinu Milošovi a dále společnosti Mart s.r.o. V tomto směru konkrétně namítal, že:

-Schůze věřitelů dne 7.2.2013 se zúčastnili mimo jiné věřitelé, kterým byly na přezkumném jednání (7.2.2013) jejich pohledávky zcela nebo zčásti popřeny; jedná se o věřitele č. 1, 19, 43, 48, 63, 82, 86 a 108. Druhým bodem programu schůze věřitelů bylo rozhodnutí o hlasovacích právech těchto věřitelů. Již v úvodu schůze soud prvního stupně avizoval, že mezi dlužníkem a věřitelem Ing. Martinem Milošem (č. 86) a věřitelem Mart s.r.o. (č. 98) je koncern, což následně vyústilo v rozhodnutí soudu, že oba věřitelé nejsou oprávněni hlasovat ve smyslu ustanovení § 53 IZ a to ani o otázkách, které s dlužníkem nesouvisí, to je odvolání insolvenčního správce a rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka.

-Rovněž rozhodování o hlasovacích právech věřitelů probíhala v rozporu s insolvenčním zákonem, zásadami tohoto řízení a obvyklou soudní praxí. Především ve smyslu ustanovení § 51 IZ do tohoto hlasování nelze připustit věřitele, jejichž popřená pohledávka (zcela či zčásti), byla předmětem hlasování. Hlasování o hlasovacích právech je ucelený bod programu, který se skládá z jednotlivých dílčích hlasování, ale suma pohledávek, která bude rozhodovat, musí zůstat konstantní pro všechna dílčí hlasování o hlasovacích právech. -Jak vyplývá z protokolu, kvorum oprávněných hlasovat se postupně rozšiřovalo, podle toho, jak si jednotliví věřitelé přiznávali hlasovací práva. O hlasovacím právu dalších věřitelů tak hlasovali i ti, kteří na počátku tohoto bodu programu neměli, ať již zcela nebo zčásti, právo hlasovat. Zcela jistě tak došlo ke zvýhodnění některých věřitelů a poškození jiných a k možné manipulaci s hlasováním. Navíc, zcela v rozporu s původními závěry, soud nechal hlasovat o hlasovacích právech věřitele č. 86 Ing. Miloše, věřitele č. 98 Mart s.r.o., o nichž na počátku konstatoval koncern (§ 53 IZ). -Dlužník má rovněž pochybnosti o správnosti spočteného hlasovacího kvora. Schůze věřitelů se zúčastnili dle presenční listiny věřitelé s objemem hlasů 52.326.164,93, práva hlasovat se vzdal věřitel č. 48 s popřenou pohledávkou 1.051.716,53 Kč a hlasovací právo bylo soudem odebráno věřitelům č. 86 a 98 s pohledávkami 7.085.245,90 Kč a 1.032.676,50 Kč. Po proběhnuvším hlasování o hlasovacích právech pak měli být oprávněni hlasovat věřitelé s počtem hlasů 43.156.526, ale soud uvedl při hlasování o způsobu řešení úpadku dlužníka kvorum 44.208.242,53 hlasů. -Současně při prvotním hlasování o hlasovacích právech bylo kvorum oprávněných hlasovat vymezeno počtem hlasů 20.080.767,08 Kč (to je včetně uznaných částí nároků věřitelů, jejichž pohledávky byly alespoň částečně popřeny) a do hlasování byli připuštěni i věřitelé č. 19 a 43, jejichž pohledávka byla v té chvíli zčásti popřena, takže se neměli hlasování vůbec účastnit. Hlasovat měli jen ti s pohledávkou zcela zjištěnou, ti hlasují až do konce, rozšiřování kvora v průběhu hlasování je v rozporu s právní úpravou, stejně tak i připuštění do hlasování věřitelů, o jejichž právech se má rozhodovat, protože jinak by hlasovali ve vlastní věci. -Výsledkem tohoto hlasování bylo zcela zmatečné stanovení hlasovacích práv přítomných věřitelů, které umožnilo např. odvolat stávajícího insolvenčního správce a dlužník je přesvědčen, že k odvolání stávajícího a volbě nového správce došlo v důsledku chybného hlasování; jinak by věřitelé nedosáhli potřebného množství hlasovacích práv, které jsou potřeba k odvolání správce. -Soud nesprávně odejmul hlasovací práva zajištěnému věřiteli Ing. Milošovi a společnosti Mart, s.r.o. se závěrem, že Ing. Miloš co by předseda představenstva M-art a.s. (která je dlužníkovým jediným společníkem) tvoří s dlužníkem koncern, protože Ing. Miloš měl přímý a nepřímý vliv na řízení společnosti. Dle dlužníka skutečnost, že Ing. Miloš je předsedou představenstva jediného společníka dlužníka nemůže sama o sobě odůvodnit závěr o koncernu mezi dlužníkem a Ing. Milošem

Ten uplatňuje svou pohledávku jako fyzická osoba, jeho pohledávka nesouvisí s jeho účastí v představenstvu společníka dlužníka, šlo o soukromou půjčku, pohledávku uznanou, co do jistiny a části příslušenství, insolvenčním správcem. Dlužník má svůj statutární orgán, a pokud se věřitel č. 86 účastnil jednání dlužníka a třetích osob, pak jako zástupce společníka dlužníka a hájil zde jeho zájmy a nikoliv jako soukromá osoba. Mezi dlužníkem a věřitelem č. 86 se proto o koncern dle § 66a odst. 2 obch. zák. nejedná. Soud rozhodl bez důkazů a své rozhodnutí blíže nezdůvodnil. -Obdobný závěr je nutno zastávat i ve vztahu k věřiteli č. 98 Mart s.r.o. Zde soud dovodil koncernový vztah k dlužníkovi z nepřímé vazby prostřednictvím Ing. Miloše. Tato společnost však kromě přihlášené pohledávky, jež je nesporná, žádný vztah k dlužníkovi nemá a ani soud žádné skutečnosti či důkazy neuvedl a toto své rozhodnutí blíže nezdůvodnil. -Hlasování o způsobu řešení úpadku dlužníka nelze považovat za hlasování ve věci osoby, která s věřitelem tvoří koncern (i pokud by se o koncern jednalo). Jde o rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, které se týká průběhu insolvenčního řízení, nesouvisí s osobou dlužníka, ale s mírou uspokojení nároků věřitelů. Soud svým přístupem umožnil ostatním věřitelům, aby rozhodli o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem, který je pro ně ekonomicky méně výhodný, aniž dlužník mohl předložit relevantní podklady pro přijetí reorganizace. Pokud by nedošlo k chybě při hlasování (chybné přiznání hlasovacích práv a odejmutí práva hlasovat věřiteli č. 86 a 98), zřejmě by schůze věřitelů nebyla schopna o způsobu řešení úpadku rozhodnout. Pak by musel rozhodnout insolvenční soud, který by musel dát přednost řešení úpadku způsobem, který je pro věřitele výhodnější, což je dle dlužníka reorganizace. -Celý program schůze věřitelů by se tedy měl opakovat; proto dlužník navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci v písemném vyjádření k odvolání dlužníka především namítlo, že dlužník napadá celé rozhodnutí soudu prvního stupně, nicméně jeho odvolání je přípustné toliko proti výroku I., o způsobu řešení úpadku konkursem, ostatní výroky napadeného usnesení odvoláním napadnout nelze (§ 29, § 91 IZ). Pokud jde o vlastní rozhodnutí soudu prvního stupně o způsobu řešení dlužníkova úpadku, pak při aplikaci příslušných zákonných ustanovení insolvenčního zákona a § 66a odst. 2 obch. zák., je nutno dovodit, že uplatněné námitky dlužníka nejsou důvodné. Odvolatel nemá faktické námitky proti věcnosti napadeného usnesení ve výroku I., avšak brojí toliko proti průběhu schůze věřitelů, způsobu hlasování, tedy napadá rozhodnutí soudu prvního stupně z procesních důvodů. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci je toho názoru, že rozhodnutí soudu dle § 53 IZ vůči věřitelům č. 86 a 98 (že nesmí hlasovat, neboť tvoří s osobou dlužníka koncern) bylo přiléhavé a zejména není proti němu přípustný opravný prostředek. Ing. Miloš jako předseda představenstva jediného společníka dlužníka, tedy Mart s.r.o. , musel mít vliv na podnik dlužníka a jsou naplněny zákonné předpoklady pro definici ovládané a ovládající osoby dle § 66a odst. 2 obch. zák. Rovněž hlasování na schůzi věřitelů bylo legitimní a legální. Pro konkurs hlasovalo

100% přítomných věřitelů s právem hlasovat (§ 150 IZ), konkurs podpořil i správce a soud neměl jinou možnost, než rozhodnout dle usnesení schůze věřitelů. Navrhlo potvrdit napadené usnesení jako věcně správné.

Ostatní účastnící tohoto řízení se k podanému odvolání nevyjádřili.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Po zjištění, že odvolání je včasné a pokud směřuje proti výroku I. napadeného usnesení, že jde o odvolání podané oprávněnou osobou, přezkoumal odvolací soud v tomto rozsahu napadené usnesení, i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že v daném případě nejsou splněny podmínky ani pro jeho potvrzení, avšak ani pro jeho změnu.

Podle ustanovení § 148 IZ insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením (odst. 1). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem, ve kterém jako způsob řešení úpadku navrhuje reorganizaci, předloží reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů, počítanou podle výše jejich pohledávek, a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů, počítanou podle výše pohledávek, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (odst. 2).

Dle ustanovení § 149 odst. 1 IZ, nejde-li o případ podle § 148, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku; nesmí však rozhodnout dříve než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku.

Ustanovení § 150 IZ stanoví, že má-li insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku podle § 149 odst. 1, schůze věřitelů svolaná rozhodnutím o úpadku může též přijmout usnesení o způsobu řešení dlužníkova úpadku.

Z ustanovení § 152 IZ vyplývá, že přijme-li schůze věřitelů usnesení podle § 150, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku podle tohoto usnesení. To neplatí, je-li v době přijetí usnesení o způsobu řešení úpadku dlužníkem osoba, u které zákon tento způsob řešení úpadku vylučuje, nebo je-li přijaté usnesení v rozporu s reorganizačním plánem přijatým všemi skupinami věřitelů, který dlužník předložil insolvenčnímu soudu po rozhodnutí o úpadku; § 54 odst. 1 se nepoužije.

Podle ustanovení § 316 IZ platí, že reorganizací lze řešit úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, který je podnikatelem; reorganizace se týká jeho podniku (odst. 2). Reorganizace není přípustná, je-li dlužníkem právnická osoba v likvidaci, obchodník s cennými papíry nebo osoba oprávněná k obchodování na komoditní burze podle zvláštního právního předpisu (odst. 3). Reorganizace je přípustná, jestliže celkový obrat dlužníka podle zvláštního právního předpisu za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň částku 100.000.000 Kč, nebo zaměstnává-li dlužník nejméně 100 zaměstnanců v pracovním poměru; ustanovení odstavce 3 tím není dotčeno (odst. 4). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem nebo nejpozději do 15 dnů po rozhodnutí o úpadku předložil insolvenčnímu soudu reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů počítanou podle výše pohledávek, omezení podle odstavce 4 se nepoužije (odst. 5).

Dle ustanovení § 318 odst. 1 IZ dlužník, který podal insolvenční návrh pro hrozící úpadek, může podat návrh na povolení reorganizace nejpozději do rozhodnutí o úpadku. V ostatních případech lze návrh na povolení reorganizace podat nejpozději do 10 dnů před první schůzí věřitelů, která se má konat po rozhodnutí o úpadku.

V přezkoumávaném případě se ze spisu soudu prvního stupně podává, že předmětné insolvenční řízení bylo zahájeno 17.10.2011 insolvenčním návrhem věřitele RaMu-Plus s.r.o., k jeho návrhu přistoupili (§ 107 IZ) další tři věřitelé a také dlužník insolvenčním návrhem doručeným soudu 19.9.2012; ve stejný den dlužník podal návrh na povolení reorganizace (který v dalším řízení doplnil) s tím, že splňuje podmínky dle ust. 316 odst. 4 IZ. Usnesením ze dne 27.9.2012 (A-75) insolvenční soud rozhodl o zjištění úpadku dlužníka, insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Jaroslava Svobodu, učinil výzvy a pokyny dle insolvenčního zákona a na den 29.11.2012 nařídil přezkumné jednání, svolal schůzi věřitelů a určil její program. Přezkumné jednání a schůze věřitelů byly následně odročeny na 7.2.2013 (B-35). Po přezkumném jednání dne 7.2.2013, po té, kdy na schůzi věřitelů insolvenční soud vyčerpal program (zpráva insolvenčního správce, přednes obhajoby dlužníka jeho návrhu na povolení reorganizace, rozhodnutí o hlasovacích právech věřitelů, jejichž pohledávka byla zcela či částečně popřena, či je vázána na podmínku, hlasování o insolvenčním správci jmenovaném předsedou soudu nebo o jeho změně, hlasování o způsobu řešení úpadku dlužníka, volba věřitelského orgánu), vydal nyní odvoláním napadené usnesení.

Předně je třeba uvést, že vzhledem k tomu, že dlužník je podnikatelem a z jeho včasného návrhu na povolení reorganizace (§ 318 odst. 1 IZ, věta druhá) se podává, že v jeho případě nebylo vyloučeno řešení jeho úpadku reorganizací (za splnění podmínek dle ust. § 316 odst. 4 IZ), postupoval soud prvního správně, pokud s rozhodnutím o úpadku dlužníka nespojil rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku a vyčkal na závěry schůze věřitelů.

Na základě výsledků hlasování o hlasovacích právech věřitelů přítomných na schůzi věřitelů dne 7.2.2013 (u kterých byly jejich pohledávky zcela nebo zčásti popřeny) a po té, kdy insolvenční soud rozhodl, že (mimo jiné) o způsobu řešení úpadku dlužníka nemají právo hlasovat (§ 53 IZ) věřitelé č. 86-Ing. Martin Miloš a č. 98-Mart s.r.o. z důvodů, že tvoří s dlužníkem koncern dle ust. § 66a odst. 2 obch. zák., dospěl k závěru, že věřitelé s právem hlasovat nepřijali usnesení o řešení úpadku dlužníka reorganizací, naopak v dalším hlasování, a to v rozsahu 100% přítomných věřitelů s právem hlasovat, přijali usnesení o řešení úpadku dlužníka konkursem.

Nicméně napadeným usnesením soud prvního stupně o dlužníkově návrhu na reorganizaci žádným způsobem nerozhodl, byť tak měl dle výsledků schůze věřitelů učinit. Dle dnes již ustálené judikatury soudů (např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23.7.2010, sp. zn. KSLP 20 INS 2563/2009, 3 VSPH 470/2010, ze dne 14.10.2011, sp. zn. MSPH 79 INS 6021/2011, 3 VSPH 1018/2011), pokud insolvenční soud návrh na povolení reorganizace neodmítne nebo nevezme na vědomí jeho zpětvzetí (§ 320, § 322 IZ), je povinen o něm rozhodnout a to buď tak, že jej zamítne (§ 326 IZ) nebo mu vyhoví (§ 328 IZ). Odvolací soud se ztotožňuje i se závěry Vrchního soudu v Praze, že dokud insolvenční soud o návrhu na povolení reorganizace takto nerozhodne, je prohlášení konkursu na majetek dlužníka vyloučeno. S tímto závěrem koresponduje i názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.1.2011, sp. zn. KSBR 27 INS 3089/2009 29 NSČR 30/2010-B -34, jež bylo zveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu v čísle vydání (svazku) 7, ročník 2011, str. 931, uveřejněným pod publikačním číslem R 96/2011. Zde Nejvyšší soud mimo jiné uzavřel, že jestliže schůze věřitelů přijme předepsanou většinou (§ 151 IZ) usnesení o tom, že způsobem řešení dlužníkova úpadku má být konkurs, je tím pro insolvenční soud v intencích § 152 věty první insolvenčního zákona závazným způsobem určen způsob řešení dlužníkova úpadku (konkursem), a to bez zřetele k tomu, že je zde jinak věcně zdůvodněný a včasný návrh dlužníka na povolení reorganizace, jemuž by insolvenční soud jinak (kdyby nebylo usnesení schůze věřitelů podle § 150 IZ) vyhověl. V takovém případě insolvenční soud po skončení schůze věřitelů vydá usnesení, jímž se jednak vypořádá s dlužníkovým návrhem na povolení reorganizace, a to tak, že jej zamítne s poukazem na závaznost usnesení schůze věřitelů o jiném (než dlužníkem navrženém) způsobu řešení jeho úpadku, jednak současně (opět s odůvodněním, že usnesení schůze věřitelů o této otázce je pro něj závazné) prohlásí konkurs na majetek dlužníka .

Odvolací soud proto s ohledem na shora uvedené uzavírá, že jestliže soud prvního stupně o trvajícím návrhu dlužníka na povolení reorganizace napadeným usnesením nerozhodl (přestože tento návrh byl předmětem hlasování schůze věřitelů), pak bylo vyloučeno, aby rozhodl o tom, že úpadek dlužníka bude řešen konkursem.

Proto postupoval odvolací soud dle ust. § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. a ve výroku I. napadené usnesení zrušil a dle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, aniž se mohl tímto rozhodnutím blíže zabývat a vypořádat se s odvolacími námitkami dlužníka.

V dalším řízení soud prvního stupně vydá nové rozhodnutí, v němž především rozhodne i o dlužníkově návrhu na povolení reorganizace.

Pokud odvolání dlužníka směřovalo proti výrokům II.-V. napadeného usnesení, pak bylo nutno toto odvolání podle ust. § 218 písm. c) o.s.ř., odmítnout, neboť směřuje proti rozhodnutí insolvenčního soudu, proti němuž není odvolání přípustné. V případě výroků II. a III. to vyplývá z ustanovení § 29 odst. 2 a 3 IZ a v případě výroků IV. a V. jde o typická rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v rámci jeho dohlédací činnosti (§ 91 IZ).

P o u č e n í: Proti výroku I. tohoto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Proti výroku II. tohoto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 10. října 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu