1 VSOL 375/2012-A-14
KSOS 38 INS 6030/2012 1 VSOL 375/2012-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Píšť 207, PSČ 747 18, IČ: 11 54 62 21, o insolvenčním návrhu dlužníka, k odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.4.2012, č. j. KSOS 38 INS 6030/2012-A-9

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 4. 2012, č. j. KSOS 38 INS 6030/2012-A-9 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi podle ust. § 108 odst. 1, 2 z.č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), aby ve lhůtě sedmi dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. V odůvodnění uvedl, že dlužník nesplňuje stanovené podmínky pro povolení oddlužení, neboť k odměně z dohody o provedení práce ve výši 4.500,-Kč měsíčně nelze přihlédnout, protože z ní nelze provádět srážky z příjmu.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání, neboť nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že k odměně z dohody o provedení pracovní činnosti nelze pro účely oddlužení přihlédnout. Navrhoval, aby bylo rozhodnuto o snížení zálohy na náklady insolvenčního řízení nebo o jejím odpuštění.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212 a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 13.3.2012 (ve znění doplňků) domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby byl řešen oddlužením formou splátkového kalendáře. V návrhu uvedl, že v současné době má závazky u více než 2 nezajištěných věřitelů ve výši celkem 1.637.000,-Kč, pobírá mzdu na základě pracovněprávního vztahu u společnosti Stavby KOMPLET s.r.o. ve výši 13.696,-Kč čistého měsíčně, dále má důchod na základě smlouvy o důchodu ze dne 1.10.2011 ve výši 2.300,-Kč a pobírá odměnu z dohody o provedení práce od JAS KLIMA-Jan Strachota ve výši 4.500,-Kč měsíčně. Dlužník je vlastníkem pouze movitých věcí (věci osobní potřeby a běžné zařízení domácnosti), které ocenil na 60.000,-Kč a nemá žádnou vyživovací povinnost. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2, věty první IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Odvolací soud zejména přezkoumal závěr soudu prvního stupně o tom, že pro účely oddlužení formou splátkového kalendáře nelze přihlédnout k odměně, kterou dlužník pobírá na základě dohody o provedení práce od JAS KLIMA-Jan Strachota ve výši 4.500,-Kč měsíčně.

Z dohody o provedení práce, kterou dlužník insolvenčnímu soudu předložil, vyplývá, že se sjednává pro období říjen až prosinec 2011, dále pak pro období leden až prosinec 2012. Bezprostředně po odevzdání práce-nejpozději do 26. dne v měsíci-zaměstnanec obdrží odměnu ve výši 4.500,-Kč měsíčně.

Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud konstatuje, že k odměně ze shora citované dohody o provedení práce nelze pro účely oddlužení přihlédnout, ovšem nikoliv proto, že by z této odměny nebylo možno provádět srážky ze mzdy (srov. ust. §145 a § 3 zákoníku práce), ale proto, že se jedná o příjem z odměny uzavřené na dobu určitou do 31.12.2012, přičemž podle ust. § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen splácet nezajištěným věřitelům ze svého příjmu částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, a to po dobu pěti let.

Pro účely oddlužení formou splátkového kalendáře lze proto přihlédnout pouze k mzdě ve výši 13.696,-Kč měsíčně a příjmu na základě smlouvy o důchodu ve výši 2.300,-Kč, přičemž dlužník by za pět let zaplatil nezajištěným věřitelům pouze cca 24 % jejich závazků.

Dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, kterou by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle § 396 odst. 1 IZ, v případě, že soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.

Odměna insolvenčního správce činí při řešení úpadku konkursem (dle ust. § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb.) nejméně částku 45.000,-Kč a je nutné počítat i s tím, že správci vzniknou další hotové výdaje. Lze proto uzavřít, že 50.000,-Kč představuje zcela přiměřenou výši zálohy na náklady insolvenčního řízení.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 22. května 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu