1 VSOL 37/2014-A-11
KSOS 38 INS 28105/2013 1 VSOL 37/2014-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenčním řízení ve věci dlužnice Jany anonymizovano , anonymizovano , bytem Olbramice, Záhumení 99, PSČ 742 83, vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 38 INS 28105/2013, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o jejím odvolání ze dne 12.12.2013 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10.12.2013, č.j. KSOS 38 INS 28105/2013-A-4,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10.12.2013, č.j. KSOS 38 INS 28105/2013-A-4, se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě s odkazem na ust. § 3 odst. 1 a § 143 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) ve znění platném do 31.12.2013 zamítl insolvenční návrh dlužnice s odůvodněním, že dne 9.10.2013 bylo zahájeno předmětné insolvenční řízení na návrh dlužnice, v němž se domáhala zjištění úpadku a jeho řešení oddlužením. Soud předně posuzoval, zda se dlužnice nachází v úpadku, neboť oddlužením lze při splnění zákonných podmínek řešit pouze závazky osoby, která je v úpadku (hrozícím úpadku). Z podaného návrhu a jeho příloh soud zjistil, že dlužnice má pouze jednoho věřitele, a to obchodní společnost Raiffeisen stavební spořitelna a.s. a dospěl k závěru, že úpadek u dlužnice zjištěn nebyl, neboť při existenci jediného věřitele chybí podstatný znak úpadku, a to mnohost věřitelů. Na tom nemůže nic změnit výše tohoto dluhu nebo jeho splatnost. Jelikož údaje obsažené v insolvenčním návrhu jsou dostatečné k závěru, že zákonné předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku splněny nejsou, soud insolvenční návrh zamítl.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání. Namítala, že má splatné závazky vůči dvěma věřitelům, nicméně do insolvenčního návrhu zapomněla uvést, že druhým věřitelem je společnost Provident Financial, a.s.

Ke svému odvolání dlužnice doložila listiny, kterými hodlá prokazovat splatný závazek vůči posledně uvedenému věřiteli a dále předložila nový seznam závazků.

Z tohoto seznamu závazků, o němž dlužnice prohlásila, že jde o seznam správný a úplný, se podává, že dlužnice má vůči Raiffeisen stavební spořitelně a.s. dva vykonatelné závazky z překlenovacích úvěrů, ohledně nichž je vůči ní vedena od roku 2010 exekuce, a to v celkové výši 789.125,11 a dále uvedla, že má od 7.6.2012 splatný závazek z úvěru vůči Provident Financial, a.s. ve výši 16.180 Kč, přičemž se jedná o závazek nevykonatelný.

Předně odvolací soud konstatuje, že po vydání napadeného usnesení byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení ve znění pozdějších předpisů novelizován zákonem č. 294/2013 Sb. s účinností od 1.1.2014. Podle přechodného ustanovení v čl. II zák. č. 294/2013 Sb. platí, že zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (to je od 1.1.2014) platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle § 7 IZ v nyní platném znění platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2 a odst. 5 o.s.ř.) a aniž ve věci nařizoval jednání, dospěl k závěru, že odvolání odvolatelky je důvodné.

Podle § 103 odst. 1 IZ ať již ve znění účinném do 31.12.2013 či v nyní platném znění platí, že insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Podává-li insolvenční návrh dlužník, musí v něm podle § 103 odst. 2 IZ uvést rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek nebo hrozící úpadek a označit důkazy, kterých se dovolává. Dále musí být z návrhu patrno, čeho se dlužník domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ (které rovněž novelou, účinnou od 1.1.2014 nedoznalo změny) platí, že dlužník je v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit.

Z ust. § 3 odst. 2 IZ pak vyplývá, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud podle § 128 odst. 1 IZ odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

V přezkoumávaném případě z obsahu insolvenčního návrhu dlužnice vyplývá, že se domáhala rozhodnutí o jejím úpadku a svůj návrh spojila s návrhem na povolení oddlužení. V bodu 06 tohoto návrhu, v němž měla popsat rozhodující skutečnosti osvědčující její úpadek, dlužnice mimo jiné uvedla, že má dva peněžité závazky, z nichž oba jsou již po splatnosti a exekučně vymáhány a není schopna je splácet a v podrobnostech odkázala na seznam závazků a další listiny k návrhu připojené. Přesto dále uvedla, že má dva věřitele s pohledávkami, které jsou 30 dnů po splatnosti a dále popisovala situaci ohledně svých dvou závazků vůči Raiffeisen stavební spořitelně a.s. Rovněž v doloženém seznamu závazků uvedla své závazky jen vůči této bance.

Ze shora uvedených zjištění vyplývá, že takto podaný insolvenční návrh byl rozporuplný a tudíž pro nesrozumitelnost vadný, neboť nebylo možno postavit najisto, zda dlužnice tvrdí jen dva závazky vůči jednomu věřiteli, či zda má závazky vůči dvěma rozdílným věřitelům. Proto byl namístě postup dle ust. § 128 odst. 1 IZ a takto vadný insolvenční návrh bez dalšího odmítnout.

Soud prvního stupně proto pochybil, pokud se tímto vadně podaným insolvenčním návrhem zabýval a rozhodl o něm věcně tak, že jej zamítl se závěrem, že úpadek dlužnice nebyl zjištěn, neboť dlužnice má jen jednoho věřitele a že zde chybí znak úpadku.

Jelikož dlužnice v rámci svého odvolání proti tomuto závěru soudu prvního stupně brojí tvrzením, že má věřitele dva (druhého neuvedla omylem) a předloženými listinami hodlá doložit, že jde o dalšího věřitele s pohledávkou vůči ní, splatnou od roku 2012, proto musel odvolací soud k této její námitce přihlédnout (neboť rozhoduje v systému úplné apelace) a nezbylo mu než postupovat dle ustanovení 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. a napadené usnesení zrušit a dle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení soud prvního stupně insolvenční návrh dlužnice znovu posoudí, přihlédne k jeho doplnění, které dlužnice učinila v rámci svého odvolání a zváží, zda dlužnice svůj úpadek doložila. V kladném případě se bude zabývat i jejím návrhem na povolení oddlužení.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 30. ledna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu