1 VSOL 367/2015-A-20
KSBR 45 INS 31123/2014 1 VSOL 367/2015-A-20

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka S.O.Č.-Velké Bílovice, s.r.o., se sídlem Velké Bílovice, Žižkovská ul. 1253, PSČ 691 02, IČ: 60701714, o insolvenčním návrhu věřitelů: a) Stanislava anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 3-Žižkov, Bořivojova 822/33, PSČ 130 00, zastoupeného JUDr. Tomášem Krejčím, advokátem se sídlem Brno, Špitálka 23b, PSČ 602 00, b) Mgr. Jana anonymizovano , anonymizovano , s místem podnikání Praha 1, Štěpánská 39, , PSČ 110 00, IČ: 02476827, o odvolání navrhovatele a) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8.1.2015, č.j. KSBR 45 INS 31123/2014-A-7,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. m ě n í tak, že insolvenční návrh se ve vztahu k navrhovateli a) odmítá.

II. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku III. p o t v r z u j e.

III. Dlužník a navrhovatel a) vůči sobě navzájem nemají právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 129 odst. 2, § 142 písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ), zastavil insolvenční řízení (výrok I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a dle ustanovení § 4 odst. 1 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, uložil navrhovateli, aby zaplatil v souvislosti s rozhodnutím soudu o insolvenčním návrhu soudní poplatek v částce 2.000 Kč (výrok III.).

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že navrhovatel a) podal insolvenční návrh na dlužníka pro tutéž pohledávku jako v předešlém řízení vedeném pod sp. zn. 45 INS 28103/2014 ve lhůtě kratší než šest měsíců ode dne zpětvzetí původního insolvenčního návrhu, a proto insolvenční řízení zastavil. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 146 odst. 2 o.s.ř. s tím, že navrhoval a) sice zavinil zastavení insolvenčního řízení, dlužníku však náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení podal navrhovatel a) odvolání, v němž namítal, že soud prvního stupně ust. § 129 odst. 2 IZ vyložil nesprávně, výklad provedený soudem prvního stupně je protiústavní, zasahuje do rovnosti procesních stran a porušuje právo navrhovatele a) na spravedlivý proces. Uvedl, že každý věřitel má možnost řešit prodlení svého dlužníka cestou insolvenčního řízení a je nepřípustné, aby byl věřitel imobilizován na šest měsíců pouze proto, že vzal předchozí insolvenční návrh zpět, aniž by soud zkoumal důvody takového zpětvzetí. Dlužník je takovým výkladem zvýhodněn, neboť může volně disponovat s majetkovou podstatou a zmenšovat ji a zatěžovat na úkor věřitele. Navrhovatel a) neměl v úmyslu dlužníka poškodit, nýbrž chtěl pouze chránit práva vzhledem k majetkové podstatě dlužníka, přičemž původní insolvenční návrh vzal zpět proto, že považoval tento procesní způsob za nejvhodnější a nejefektivnější. Napadeným rozhodnutím došlo k porušení čl. 96 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně neobstojí, byť z jiných než navrhovatelem a) namítaných důvodů.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 18.11.2014 insolvenčním návrhem navrhovatele a), jímž se navrhovatel a) domáhal rozhodnutí o úpadku dlužníka S.O.Č.-Velké Bílovice, s.r.o. Návrh odůvodnil tím, že na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 15.10.2015, uzavřené mezi Jiřím Richtrem a navrhovatelem a), postupitel převedl na navrhovatele a) pohledávku za dlužníkem Radkem Čápkem z titulu smlouvy o půjčce, na základě níž postupitel půjčil Radku Čápkovi částku 540.000 Kč. Na základě ručitelského prohlášení ze dne 1.9.2009 se dlužník zavázal uspokojit věřitele, pokud pohledávku neuspokojí dlužník Radek Čápek. Dne 27.2.2012 Jiří Richtr uplatnil žalobou u Okresního soudu Břeclav nárok na zaplacení částky 540.000 Kč proti dlužníkovi S.O.Č.-Velké Bílovice, s.r.o., z titulu ručení a následně postoupil pohledávku za dlužníkem se všemi právy s ní spojenými navrhovateli a). Na tomto základě soud prvního stupně ve věci rozhodl odvoláním napadeným usnesením. V průběhu odvolacího řízení (dne 15.4.2015) byl soudu prvního stupně doručen insolvenční návrh navrhovatele b), jímž se navrhovatel b) domáhal rozhodnutí o úpadku dlužníka S.O.Č.-Velké Bílovice, s.r.o. a prohlášení konkursu na jeho majetek.

Z insolvenčního spisu vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 45 INS 28103/2014 se podává, že dne 16.10.2014 bylo zahájeno na základě insolvenčního návrhu navrhovatele a) insolvenční řízení ve věci dlužníka S.O.Č.-Velké Bílovice, s.r.o. Navrhovatel a) odůvodnil aktivní legitimaci k podání insolvenčního návrhu totožnou pohledávkou jako v posuzované věci. Navrhovatel a) vzal návrh výslovně zpět podáním doručeným soudu dne 21.10.2014. Soud prvního stupně insolvenční řízení zastavil usnesením ze dne 24.10.2014, č.j. KSBR 45 INS 28103/2014-A-6, které nabylo právní moci dne 19.11.2014.

Podle ustanovení § 128a IZ, insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud odmítne také tehdy, je-li zjevně bezdůvodný; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán (odstavec 1). Insolvenční návrh je zjevně bezdůvodný zejména tehdy, jestliže: a) insolvenční navrhovatel dokládá oprávnění jej podat pohledávkou, ke které se pro účely rozhodnutí o úpadku nepřihlíží, b) jde o insolvenční návrh podaný opětovně a insolvenční navrhovatel při jeho podání nedoloží, že splnil povinnosti uložené mu případně předchozím rozhodnutím o insolvenčním návrhu, nebo c) jeho podáním insolvenční navrhovatel zjevně sleduje zneužití svých práv na úkor dlužníka (odstavec 2).

Podle ustanovení § 129 IZ, insolvenční navrhovatel může vzít insolvenční návrh zpět až do vydání rozhodnutí o úpadku nebo do právní moci jiného rozhodnutí o insolvenčním návrhu (odstavec 1). Věřitel, který vzal zpět insolvenční návrh, jej může pro tutéž pohledávku znovu podat až po 6 měsících ode dne jeho zpětvzetí. Totéž platí pro osobu, která pohledávku od věřitele nabyla (odstavec 2).

Je třeba uvést, že na situaci, kdy stejný věřitel vezme svůj insolvenční návrh zpět a následně jej ve lhůtě 6 měsíců opětovně podá a svou aktivní legitimaci doloží stejnou pohledávkou jako v případě předchozího insolvenčního návrhu, řeší ust. § 128a odst. 2 písm. a) IZ, které umožňuje odmítnout insolvenční návrh pro jeho zjevnou bezdůvodnost. Ustanovení § 128a IZ bylo zavedeno do insolvenčního zákona s účinností od 1.11.2012 novelou provedenou zákonem č. 334/2012, jež reagovala právě na problematiku bezdůvodně podaných insolvenčních návrhů. V posuzované věci navrhovatel a) podal insolvenční návrh znovu pro tutéž pohledávku, pro niž již dříve zahájil insolvenční řízení a následně vzal návrh zpět, a to méně než 6 měsíců ode dne zahájení insolvenčního řízení v posuzované věci. Insolvenční návrh navrhovatele a) je tudíž zjevně bezdůvodný a soud prvního stupně měl správně postupovat dle ust. § 128a odst. 2 písm. a) IZ a insolvenční návrh navrhovatele a) odmítnout.

Odvolací soud shledal nedůvodnou odvolací námitku navrhovatele a), že se soud prvního stupně měl zabývat důvodem zpětvzetí dříve podaného insolvenčního návrhu. Ust. § 128a odst. 2 písm. a) IZ ve spojení s ust. § 129 odst. 2 IZ považuje za bezdůvodný později podaný insolvenční návrh jen na základě skutečnosti, že navrhovatel vzal zpět dříve podaný insolvenční návrh pro tutéž pohledávku před méně jak 6 měsíci, aniž by stanovil povinnost zabývat se důvody zpětvzetí. Takový extenzivní výklad ust. § 129 odst. 2 neumožňuje. Odvolací soud neshledal úpravu obsaženou v ust. § 128a odst. 2 písm. a) IZ ve spojení 129 odst. 2 IZ protiústavní, a proto věc nepředkládal k posouzení Ústavnímu soudu.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že se insolvenční návrh navrhovatele a) odmítá.

Soud prvního stupně rozhodl správně, v souladu s ust. § 4 odst. 1 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb., v platném znění a položkou č. 4 písm. c) sazebníku poplatků, o povinnosti navrhovatele a) k zaplacení soudního poplatku za podaný insolvenční návrh ve výši 2.000 Kč, neboť rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního návrhu pro jeho zjevnou bezdůvodnost je jiným rozhodnutím o insolvenčním návrhu (§ 142a) IZ).

Z důvodu shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku III. jako věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Rozhodne-li soud prvního stupně v dalším řízení o insolvenčním návrhu ve vztahu k navrhovateli b), který v průběhu odvolacího řízení do řízení přistoupil

(§ 107 IZ), uloží navrhovateli b) povinnost k zaplacení soudního poplatku za podaný insolvenční návrh společně a nerozdílně ve vztahu k povinnosti uložené navrhovateli a) napadeným usnesením.

O náhradě nákladů řízení mezi navrhovatelem a) a dlužníkem v řízení před soudem prvního stupně rozhodl odvolací soud dle ust. § 224 odst. 2, § 146 odst. 3 o.s.ř. Právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně by měl dlužník, neboť insolvenční návrh navrhovatele a) byl odmítnut, dlužníku však podle obsahu spisu v řízení před soudem prvního stupně náklady nevznikly.

O náhradě nákladů odvolacího řízení mezi navrhovatelem a) a dlužníkem odvolací soud rozhodl dle ust. § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř. Navrhovatel a) nebyl v odvolacím řízení úspěšný, neboť ačkoliv rozhodnutí soudu prvního stupně bylo v napadeném výroku I. změněno, nebylo dosaženo výsledku, jehož se navrhovatel a) v odvolacím řízení domáhal, nýbrž výsledkem odvolacího řízení je skončení insolvenčního řízení ve vztahu k navrhovateli a). Dlužník by tedy měl vůči navrhovateli a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, dlužníku však v odvolacím řízení náklady nevznikly.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a navrhovatelům se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 22.září 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu