1 VSOL 360/2015-B-10
KSOS 22 INS 29584/2014 1 VSOL 360/2015-B-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a JUDr. Diany Vebrové v insolvenčním řízení ve věci dlužníka Vladimíra anonymizovano , anonymizovano , identifikační číslo osoby: 011 05 639, bytem Horní Sukolom 28, 783 91 Uničov, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 22 INS 29584/2014, o neschválení oddlužení a prohlášení konkursu, o odvolání dlužníka ze dne 20. března 2015 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.3.2015, č.j. KSOS 22 INS 29584/2014-B-4,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.3.2015, č.j. KSOS 22 INS 29584/2014-B-4, se ve výrocích I. a II., p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě s poukazem na ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) a § 405 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ), neschválil oddlužení dlužníka (výrok I.), prohlásil na jeho majetek konkurs (výrok II.) a dále rozhodl, že konkurs bude projednáván jako nepatrný (výrok III.).

V důvodech uvedl, že usnesením ze dne 27.11.2014, č.j. KSOS 22 INS 29584/2014-A-5 byl zjištěn úpadek dlužníka (pozn. současně insolvenční soud povolil oddlužení dlužníka, ustanovil insolvenční správkyní Mgr. Bohdanu Šocovou, učinil výzvy dle ust. § 136 IZ a nařídil přezkumné jednání a schůzi věřitelů). Dle zprávy insolvenční správkyně dlužník darovací smlouvou ze dne 4.8.2014 převedl na svého syna nemovitosti zapsané na LV č. 122 pro katastrální území Horní Sukolom a obec Uničov a uzavření této smlouvy vyhodnotila správkyně jako neúčinný právní úkon, neboť za nemovitosti nebylo poskytnuto odpovídající protiplnění. Dlužník tuto skutečnost potvrdil. Vůči dlužníku se přihlásili věřitelé s nezajištěnými pohledávkami v celkové výši 553.025,98 Kč, dlužník má příjem 12.774 Kč čistého měsíčně, příjem z daru 1.000 Kč, má jednu vyživovací povinnost. Očekávané uspokojení věřitelů oddlužením splátkovým kalendářem by dle správkyně činilo 36,12 %, naproti tomu v případě úspěšné žaloby na neúčinnost darování nemovitostí a z případného výtěžku zpeněžení majetkové podstaty by došlo k uspokojení věřitelů dlužníka v rozsahu 100%. Na základě těchto zjištění soud prvního stupně uzavřel, že za situace, kdy dlužník tři měsíce před podáním insolvenčního návrhu (31.10.2014) převedl darem svůj nemovitý majetek na osobu blízkou (syna), čímž ztížil případné zpeněžení tohoto majetku pro uspokojení pohledávek jeho věřitelů, přitom se jedná o jediný hodnotný majetek, pak omezil možnost volby věřitelů ve způsobu oddlužení a možnost jejich vyššího uspokojení. V takovém jednání dlužníka je nutno spatřovat nepoctivý záměr poškozující věřitele. Proto soud prvního stupně oddlužení dlužníka neschválil a rozhodl o řešení jeho úpadku konkursem.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání a dle jeho obsahu v něm brojil proti výrokům I. a II. Uvedl, že důvody prohlášení konkursu, jak je uvádí soud prvního stupně, pominuly, a to z důvodu odčinění negativního účinku, který spočíval v porušení ochrany věřitelů, když převedl majetek na osobu blízkou a bylo tak znemožněno uspokojení věřitelů ve výši 100%, a to tím, že zajistil příjem do insolvenčního řízení, který umožňuje okamžité uspokojení všech přihlášených věřitelů v celém rozsahu. Nepoctivý záměr je proto vyvrácen, když syn dlužníka, na kterého byl převeden uvedený majetek, poskytl plnění všem věřitelům do výše 100%. Proto prohlášení konkursu na jeho majetek je pro tento případ v rozporu se zásadami insolvenčního řízení ve smyslu ust. § 5 písm. a) IZ, když zajištění těchto prostředků povede k rychlému a hospodárnému, to je 100% uspokojení všech jeho věřitelů. Navrhl zrušení napadeného usnesení.

Ke svému odvolání dlužník předložil výpis z účtu banky (bez označení jeho majitele), z něhož vyplývá, že na zde označené účty byly ve dnech 16.3.2015-18.3.2015 (tj. po vydání napadeného usnesení) poukázány částky 351.560 Kč, 176.407 Kč a 17.813 Kč.

Podle ust. § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, to je ve výrocích I. a II., jakož i řízení, které jeho vydání přecházelo (§ 212,

§ 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 1 písm. c/ IZ) dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Předně odvolací konstatuje, že zjištění, tak jak jsou uvedena v odůvodnění napadeného usnesení, jsou správná a pro rozhodnutí v dané věci dostačující. Proto odvolací soud na tato zjištění v celém rozsahu odkazuje. Lze jen doplnit, že pohledávky všech tří přihlášených věřitelů, byly ve shora uvedeném rozsahu na přezkumném jednání dne 24.2.2015 zjištěny, přitom např. pohledávka České spořitelny, a.s. ve výši 358.806,43 Kč, byla splatná již v roce 2013.

Dále odvolací soud z insolvenčního rejstříku zjistil, že všichni tři přihlášení věřitelé, vzali své přihlášky pohledávek zcela zpět (z důvodu úhrady všech pohledávek) a soud prvního stupně svými usneseními ze dne 25.3.2015, (P1), 30.3.2015 (P2) a 1.4.2015 (P3), vzal jejich zpětvzetí na vědomí s tím, že po právní moci těchto usnesení jejich účast v tomto insolvenčním řízení končí.

Je třeba zdůraznit, že ust. § 395 IZ odst. 1 písm. a) IZ (jak je citováno v napadeném usnesení) a které zakotvuje podmínku poctivosti záměru sledovaného návrhem dlužníka na povolení oddlužení, patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to je k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Nepoctivost dlužníkova záměru při podání návrhu na povolení oddlužení lze dovozovat z různých jednání dlužníka. Může jít například o jednání směřující k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, o zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka apod. (srov. závěry v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28.7.2011 sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 14/2012).

V přezkoumávané věci odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že v jednání dlužníka, který hodlal svůj úpadek řešit oddlužením a krátce před podáním návrhu na povolení oddlužení daroval svůj jediný hodnotný majetek osobě blízké, ač v této době již měl splatné závazky, je nutno spatřovat nepoctivý záměr dlužníka ve smyslu ust. § 395 odst. 1, písm. a) IZ. Na tomto závěru nemůže nic změnit skutečnost, že po té, kdy vyšlo toto jednání v řízení najevo (na základě šetření insolvenční správkyně) a soud prvního stupně vydal napadené usnesení, dlužník pod tímto tlakem negativních důsledků jeho nepoctivého jednání a za pomoci finančních prostředků syna (případně jeho rodiny), pohledávky všech přihlášených věřitelů uhradil. Jinak řečeno, ani skutečnost, že poté, kdy insolvenční soud neschválil oddlužení dlužníka a prohlásil na jeho majetek konkurs z důvodu, že v řízení vyšlo najevo, že dlužník podáním návrhu na povolení oddlužení sledoval nepoctivý záměr, byly následně pohledávky všech dlužníkových věřitelů uhrazeny třetí osobou, není důvodem k tomu, aby odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně o neschválení oddlužení a prohlášení konkursu na jeho majetek.

Nicméně, je-li v insolvenčním řízení zjištěno, že zde není žádný přihlášený věřitel, resp. že všichni věřitelé vzali své přihlášky pohledávek zpět s tím, že jejich pohledávky byly zcela uhrazeny, a jsou-li rovněž uspokojeny všechny pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168 IZ) a pohledávky jim postavené na roveň (§ 169), je to důvodem k tomu, aby byl, a to ať již na návrh, či bez takového návrhu, zrušen konkurs na majetek dlužníka ve smyslu ust. § 308 odst. 1 písm. b) IZ. Takové rozhodnutí však může vydat (za splnění všech podmínek) opět pouze soud prvního stupně a jedná se o rozhodnutí, proti němuž mohou podat odvolání insolvenční správce, případně též přihlášení věřitelé, včetně věřitelů s pohledávkami za majetkovou podstatou či jim na roveň postavených (§ 309 odst. 2 IZ).

Ze všech shora uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ust. § 219 o. s. ř. a usnesení soudu prvního stupně v napadené části, to je ve výroku I. a II., jako věcně správné potvrdil.

V dalším řízení se budou soud prvního stupně zabývat otázkou, zda jsou podmínky pro zrušení konkursu ve smyslu ust. § 308 odst. 1 písm. b) IZ splněny.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenční správkyni se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 31. srpna 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu