1 VSOL 344/2015-B-61
KSOL 16 INS 13759 /2012 1 VSOL 344/2015-B-61

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužnice Lenky anonymizovano , anonymizovano , bytem Libavá-Kozlov 1057, PSČ 783 57, IČ: 66156971, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, se sídlem Olomouc, 17. Listopadu 909/404, PSČ 771 11, o návrhu navrhovatele FAVART-MORAVIA, s.r.o., se sídlem Brno, Duhová 2134/4, PSČ 621 00, IČ: 25306260, zastoupeného JUDr. Arturem Ostrým, advokátem se sídlem Praha 5, Arbesovo náměstí 257/7, PSČ 150 00, na odejmutí osvobození dlužnici od placení pohledávek, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 15.1.2015, č.j. KSOL 16 INS 13759/2012-B-48,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 417 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ), zamítl návrh na odejmutí osvobození dlužnici od placení pohledávek.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že navrhovatel mohl vznést námitky uplatněné v návrhu již v přecházejících fázích insolvenčního řízení, a proto se z těchto důvodů již nemůže v této fázi řízení domoci odejmutí osvobození dlužnice od placení pohledávek. Námitku, že dlužnice neuvedla závazek vůči navrhovateli v insolvenčním návrhu a v seznamu závazků, navrhovatel uplatnil již před schválením oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, přičemž insolvenční soud tuto námitku projednal u přezkumného jednání dne 18.4.2013 a shledal ji nedůvodnou. Další namítanou skutečnost, že závazek navrhovatele vůči dlužnici pochází z podnikatelské činnosti, navrhovatel znal od počátku závazkového vztahu s dlužnicí a včas ji neuplatnil (§ 417 odst. 1 část věty za středníkem IZ). Důvodem pro odejmutí osvobození dlužnice není ani tvrzené trestní stíhání dlužnice, neboť ze zprávy Okresního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 15.12.2014 vyplývá, že trestní oznámení navrhovatele proti dlužnici bylo dne 5.4.2014 založeno jako nedůvodné.

Proti tomuto usnesení podal navrhovatel odvolání, v němž namítal, že již v podání ze dne 20.3.2013 a opakovaně v podání ze dne 5.4.2013 uvedl, že jeho závazek vůči dlužnici pochází z podnikatelské činnosti a soud prvního stupně pochybil, pokud k těmto podáním nepřihlédl a oddlužení dlužnici povolil a schválil. Soud prvního stupně rovněž pochybil, pokud ve skutečnosti, že dlužnice závazek vůči navrhovateli neuvedla v seznamu závazků, neshledal nepoctivý záměr dlužnice v souvislosti s návrhem na povolení oddlužení, neboť dlužník je povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují, včetně těch závazků, které zpochybňuje (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.4.2013, sp. zn. MSPH 93 INS 1923/2008). Dlužnice přitom o závazku vůči navrhovateli věděla, neboť v době podání insolvenčního návrhu probíhalo o tomto závazku soudní řízení. Tímto svým jednáním dlužnice zvýhodnila věřitele, které uvedla v insolvenčním návrhu oproti navrhovateli, jehož v návrhu neuvedla. Ústředním principem vévodícím oddlužení je zásada poctivosti dlužníka a zodpovědného přístupu dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení, a proto je otázka poctivosti dlužníkových záměrů a otázka, zda dlužník v insolvenčním řízení nekoná lehkomyslně či nedbale, zkoumána nejen při povolení oddlužení, nýbrž i při posouzení, zda má být oddlužení schváleno, ale i po skončení insolvenčního řízení coby důvodu pro odejmutí přiznaného osvobození od placení zbytku dluhů. Výklad ust. § 417 odst. 1 část věty za středníkem IZ provedený soudem prvního stupně je extenzivní a v právním státě nepřípustný, neboť tímto výkladem mu byla odejmuta možnost domoci se práva a soud prvního stupně přehlíží, že navrhovatel se do této chvíle nemohl obrátit na soud vyšší instance oprávněný přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně. Navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se dlužnici osvobození od placení pohledávek odnímá.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb. změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon

č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je v posuzované věci občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 o.s.ř.), aniž nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 6.6.2012 insolvenčním návrhem dlužnice spojeným s návrhem na povolení oddlužení, jímž se dlužnice domáhala rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. Dlužnice v návrhu ani v připojeném seznamu majetku neuvedla závazek vůči navrhovateli. Soud prvního stupně usnesením ze dne 6.2.2013, č.j. KSOL 16 INS 13759/2012-A-15, zjistil úpadek dlužnice Lenky anonymizovano , dlužnici povolil řešení úpadku oddlužením a vyzval věřitele k přihlášení pohledávek ve lhůtě 30 dnů. Podáním doručeným soudu dne 21.3.2013 navrhovatel oznámil, že dlužnice sleduje návrhem na povolení oddlužení nepoctivý záměr, neboť v insolvenčním návrhu neuvedla závazek vůči navrhovateli pocházející z její podnikatelské činnosti ve výši 630.000 Kč s příslušenstvím, ačkoliv povinnost k zaplacení této částky jí byla uložena rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně sp.zn. 24 C 203/2003, který nabyl právní moci dne 12.12.2012 a v případě uvedení tohoto závazku v insolvenčním návrhu by podmínky pro povolení oddlužení nesplnila. Podáním doručeným soudu dne 8.4.2013 navrhovatel doplnil, že v souvislosti se zamlčením vykonatelného závazku v insolvenčním návrhu podal na dlužnici trestní oznámení u Okresního státního zastupitelství v Olomouci. Dne 18.4.2013 se konalo u soudu prvního stupně přezkumné jednání a první schůze věřitelů. Dlužnice k dotazu soudu uvedla, že závazek vůči navrhovateli v insolvenčním návrhu neuvedla, neboť jí její právní zástupce sdělil, že soudní řízení ohledně tohoto závazku bude v brzké době skončeno v její prospěch, neboť soud povolil výslech svědků, a že se při zpracování insolvenčního návrhu zpracovateli o pohledávce navrhovatele okrajově zmínila. Podáním doručeným soudu dne 20.5.2014 oznámilo Okresní státní zastupitelství v Olomouci, že trestní oznámení navrhovatele na dlužnici podané dne 29.3.2013 bylo založeno jako nedůvodné. Soud prvního stupně usnesením ze dne 8.10.2014, č.j. KSOL 16 INS 13759/2012-B-44, schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře (výrok I.), vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnicí Lenkou anonymizovano (výrok II.), zprostil funkce insolvenční správkyni (výrok III.), schválil odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenční správkyně (výrok IV.), rozhodl, že odvolané insolvenční správkyni Mgr. Bohdaně Šocové se odměna a náhrada hotových výdajů nepřiznává (výrok V.), osvobodil dlužnici od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, dále pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkách se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního nepřihlásili, ač tak měli učinit (výrok VI.) a vyslovil, že osvobození se vztahu i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (výrok VII.). Toto usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 10.10.2014. Dne 16.10.2014 byl doručen soud návrh na odejmutí osvobození dlužnici od placení pohledávek s odůvodněním, že ke schválení oddlužení dlužnice a k přiznání osvobození dlužnici došlo na základě podvodného jednání dlužnice, navíc dlužnice poskytla věřitelům uvedeným v insolvenčním návrhu zvláštní výhody. Argumentoval tím, že dlužnice má vůči němu závazek ve výši 630.000 Kč s příslušenstvím na základě rozsudku Okresního soudu v Nové Jičíně, sp. zn. 24C 203/2013, který nabyl právní moci dne 12.12.2012, dlužnice tento závazek neuhradila a ani jej neuvedla v insolvenčním návrhu a nadto tento závazek pocházející z její podnikatelské činnosti. Dlužnice se zatajením závazku dopustila podvodného jednání, na základě něhož došlo ke schválení jejího oddlužení a přiznání osvobození od placení pohledávek. Dlužnice navíc zvýhodnila věřitele, které uvedl v insolvenčním návrhu, oproti navrhovateli, jemuž znemožnila řádné uspokojení jeho pohledávky. Upozornil, že proti dlužnici je vedeno trestní řízení u Okresního státního zastupitelství v Olomouci. Na tomto základě soud prvního stupně ve věci rozhodl odvoláním napadeným usnesením.

K odvolání se vyjádřila dlužnice tak, že je nedůvodné. Uvedla, že žádné skutečnosti v insolvenčním návrhu úmyslně nezamlčela a poukázala na skutečnost, že trestní oznámení podané proti ní navrhovatelem bylo založeno Okresním státním zastupitelstvím v Olomouci jako nedůvodné.

Podle ustanovení § 417 IZ, osvobození podle § 414 a 415 insolvenční soud dlužníku odejme, jestliže na základě návrhu podaného některým z dotčených věřitelů do 3 let od jeho pravomocného přiznání vyjde najevo, že ke schválení oddlužení nebo k přiznání osvobození došlo na základě podvodného jednání dlužníka, anebo že dlužník poskytl zvláštní výhody některým věřitelům; to neplatí, jestliže věřitel, který návrh podal, mohl takovou námitku uplatnit před rozhodnutím o přiznání osvobození dlužníku (odst. 1). Přiznané osvobození zaniká, byl-li dlužník do 3 let od právní moci rozhodnutí o něm pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin, kterým podstatně ovlivnil schválení nebo provedení oddlužení anebo přiznání osvobození, případně kterým jinak poškodil věřitele (odst. 2). Zánik osvobození podle odstavců 1 a 2 se nevztahuje na pohledávky věřitelů, kteří se sami účastnili podvodných jednání s dlužníkem nebo nedovolených výhod; o tom musí být rozhodnuto výrokem usnesení (odst. 3). Rozhodnutí vydané podle odstavců 1 až 3 se doručuje zvlášť dlužníkovi a věřiteli, jehož se zánik osvobození týká; jen tyto osoby mohou proti rozhodnutí podat odvolání (odst. 4).

Dlužník, který v insolvenčním řízení prošel procesem oddlužení, a na základě výsledků tohoto řízení mu bylo přiznáno osvobození od povinnosti platit zbytek neuhrazených pohledávek, nemusí být takto zbaven svých starých dluhů s konečnou platností. Zákon obsahuje pojistku , která má umožnit přiznané osvobození zrušit. Pamatuje takto zejména na možnost následného zjištění dlužníkových jednání, která nutno považovat za rozporná s filozofií přiznání beneficia poskytovaného v podobě osvobození. Zákon upravuje dva způsoby zrušení pravomocně přiznaného osvobození. V prvním případě dojde ke zrušení na základě rozhodnutí, kterým soud dlužníkovi osvobození odejme. Druhým způsobem je naopak zánik osvobození, který nastává ex lege; soud jej pouze deklaruje. Pokud se týká prvního způsobu, soudu je za určitých předpokladů uložena povinnost rozhodnout tak, že odejme dlužníkovi pravomocně přiznané osvobození od placení neuhrazených pohledávek, pokud po přiznání osvobození zjistí, že dlužník jednal podvodně a k přiznání osvobození došlo právě na základě tohoto podvodného jednání. Ať už dlužníkův podvod vedl k neodůvodněnému schválení oddlužení nebo k přiznání osvobození, v obou případech je toto zjištění důvodem pro vydání rozhodnutí, kterým soud přiznané osvobození dlužníkovi odejme. Stejně musí soud rozhodnout i tehdy, jestliže vyjde najevo, že dlužník zvýhodnil v rámci prováděného oddlužení některé věřitele, a toto zvýhodnění nemělo oporu v zákoně. Podmínkou pro vyhovění návrhu na odejmutí osvobození je jednak včasný návrh a jednak skutečnost, že navrhovatel nemohl námitku existence dotčených skutečností uplatnit ještě před rozhodnutím o přiznání osvobození. Pokud byly tyto skutečnosti dotčenému navrhovateli (věřiteli) známy v době, kdy bylo možné je namítnout při rozhodování soudu o přiznání osvobození, neměl by soud akceptovat podaný návrh dotčeného věřitele na odnětí přiznaného osvobození. Druhým případem, kdy ke zrušení pravomocně přiznaného osvobození dochází na základě rozhodnutí insolvenčního soudu, které je v daném ohledu pouze deklaratorním rozhodnutím, je situace, kdy soud zjistí, že dlužník byl pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin a tímto činem podstatně ovlivnil proběhlé oddlužení v otázce schválení oddlužení nebo jeho provedení, tj. včetně rozhodování o splnění oddlužení nebo i jen mohl ovlivnit přiznání osvobození nebo jinak poškodit věřitele. Předpokladem zániku je vždy až pravomocné odsouzení dlužníka za úmyslný trestný čin.

Ze shora uvedeného vyplývá, že pro odejmutí osvobození jsou podstatné skutečnosti, které soud prvního stupně neměl před rozhodnutím o osvobození dlužníka k dispozici a zjistil je až následně poté, co dlužníka od placení pohledávek osvobodil. V posuzované věci však navrhovatel v návrhu na odejmutí osvobození argumentuje skutečnostmi, s nimiž seznámil insolvenční soud již v průběhu insolvenčního řízení ve fázi před schválením oddlužení a nejedná se tudíž o novoty, které by vyvstaly až ve fázi po přiznání osvobození dlužnici. A proto v této fázi řízení, tedy po přiznání osvobození dlužnici, již nelze k těmto skutečnostem přihlížet (§ 417 odst. 1, část věty za středníkem IZ). Navrhovateli nic nebránilo, aby přihlásil svou tvrzenou pohledávku do insolvenčního řízení dlužnice ve lhůtě určené v rozhodnutí o úpadku a domohl se tak jejího uspokojení (byť částečně) v režimu oddlužení, a aby se jako přihlášený věřitel aktivně účastnil insolvenčního řízení. Skutečnost, že dlužnice v insolvenčním návrhu navrhovatele jako svého věřitele neuvedla, nebránilo navrhovateli podat přihlášku pohledávky do insolvenčního řízení.

Nebyly splněny podmínky ani pro zánik osvobození přiznaného dlužnici dle ust. § 417 odst. 2 IZ, neboť trestní oznámení navrhovatele proti dlužnici bylo Okresním státním zastupitelstvím v Olomouci dne 5.4.2014 založeno jako nedůvodné.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; rozhodnutí je však třeba zvlášť doručit dlužnici a navrhovateli, u nichž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 30.9.2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu