1 VSOL 338/2014-B-45
KSBR 47 INS 5875/2013 1 VSOL 338/2014-B-45

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Jarolíma anonymizovano , anonymizovano , bytem Vážany 206, PSČ 682 01, o zproštění JUDr. Jiřího Habarty funkce insolvenčního správce, o odvolání zproštěného insolvenčního správce JUDr. Jiřího Habarty, se sídlem Slavkov u Brna, Pod Oborou 812, PSČ 684 01, IČ: 603 53 112, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7.2.2014, KSBR 47 INS 5875/2013-B-31,

tak to :

Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. m ě n í tak, že JUDr. Jiří Habarta, se sídlem Slavkov u Brna, Pod Oborou 812, PSČ 684 01, IČ: 603 53 112, se nezprošťuje funkce insolvenčního správce dlužníka Jarolíma anonymizovano .

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zprostil funkce insolvenčního správce JUDr. Jiřího Habartu, se sídlem Slavkov u Brna, Pod Oborou 812, PSČ 684 01, IČ: 603 53 112 (výrok I.), novou insolvenční správkyní ustanovil JUDr. Tamaru Kropáčovou, se sídlem Olomouc, Šantova 2, PSČ 779 00, IČ: 720 14 903 (výrok II.), insolvenčnímu správci JUDr. Jiřímu Habartovi uložil, aby ve lhůtě sedmi dnů od doručení usnesení podal zprávu o své činnosti, zejména o stavu majetku, který spravoval a aby vyúčtoval odměnu, hotové výdaje a náklady, které mu vznikly v souvislosti se správou a udržováním majetku (výrok III.), uložil insolvenčnímu správci JUDr. Jiřímu Habartovi, aby bez zbytečného odkladu

řádně informoval novou insolvenční správkyni o své dosavadní činnosti a předal jí všechny doklady související s výkonem funkce (výrok IV.) a uložil nově ustanovené správkyni JUDr. Tamaře Kropáčové, aby nejpozději do 30 dnů od doručení usnesení podala insolvenčnímu soudu zprávu o své činností (výrok V.).

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dne 10.7.2013 nastaly účinky prohlášení konkursu na majetek dlužníka (§ 245 odst. 1 IZ) a od tohoto okamžiku měl insolvenční správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, včetně prostředků na účtu dlužníka, a to až do 6.11.2013, kdy bylo usnesení zdejšího soudu o prohlášení konkursu zrušeno Vrchním soudem v Olomouci (§ 229 odst. 3 IZ, § 246 odst. 1 IZ). Argumentace správce, že k dispozici s finančními prostředky na účtu dlužníka bylo třeba bance předložit originál usnesení o prohlášení konkursu s řádně vyznačenou doložkou právní moci, nemá oporu v zákoně a banka takový požadavek ani nevznesla. Účet dlužníka banka zablokovala jen ve vztahu k dlužníku, insolvenční správce měl možnost s prostředky na účtu dlužníka nakládat a bylo na jeho vůli, aby posoudil oprávněnost žádosti dcery dlužníka o vydání finančních prostředků. Ta správci doložila potvrzení od svého zaměstnavatele, že její mzda v částce 13.016 Kč byla dne 12.7.2013 zaslána na účet dlužníka, čímž dostatečně osvědčila, že tato částka je jejím vlastnictvím a správci nic nebránilo, aby tyto prostředky bezodkladně z účtu dlužníka dceři dlužníka Petře Machálkové předal. Zproštěný správce však nerespektoval ust. § 229, § 245 a § 246 IZ a tvrdil zákonné překážky pro nevyplacení částky dceři dlužníka, které nemají oporu v zákoně. Insolvenční správce obhajováním svého nezákonného postupu neplní řádně své povinnosti a nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí, a to rovněž s ohledem na sociální postavení dlužníka a jeho dcery, kterou vystavil několikaměsíčnímu nebezpečí insolvence a zasáhl citlivě do práv třetí osoby. Na tomto základě soud prvního stupně ve věci rozhodl odvoláním napadeným usnesením.

Proti výroku I. tohoto usnesení podal zproštěný insolvenční správce odvolání, v němž namítal, že soud prvního stupně nesprávně zjistil skutkový stav a věc nesprávně právně posoudil. Uvedl, že soud se nesprávně a zjednodušeně soustředil pouze na řešení právní otázky uvedené v ust. § 229, 245 a 246 IZ, aniž by se zabýval existencí dalších závažných skutečností a zákonných překážek pro vydání částky ve výši 13.016 Kč dceři dlužníka Petře Machálkové, které zproštěný správce uvedl již ve svém podání ze dne 13.1.2014. Soud v odůvodnění usnesení uvádí ničím nepodložená tvrzení, které jsou v rozporu s obsahem spisu a správce poškozují. Setrval na stanovisku, že ČSOB, a.s., pobočka Vyškov, po něm oproti písemnému příkazu prostřednictvím zaměstnance pobočky vyžadovala k disponování s finančními prostředky na účtu dlužníka usnesení o prohlášení konkursu s řádně vyznačenou doložkou právní moci. Argumentoval dále tím, že nikdy do majetkové podstaty dlužníka nezapsal finanční prostředky ve výši 13.016 Kč, neboť se jednalo o majetek třetí osoby a správce neměl zákonné oprávnění tento majetek do soupisu majetkové podstaty dlužníka zapsat a s tímto majetkem nakládat. Dlužník měl k datu 11.7.2013 na bankovním účtu zaúčtovanou kladnou částku ve výši 133,26 Kč a pouze tato částka se jako majetek dlužníka po jejím zapsání do soupisu majetkové podstaty stala nedílnou součástí majetkové podstaty, se kterou byl insolvenční správce oprávněn nakládat. Soud prvního stupně se vůbec nezabýval řešením otázky, že smlouva o vedení běžného účtu uzavřená mezi dlužníkem a bankou má charakter smlouvy o vzájemném plnění a dopadá na ni ust. § 253 odst. 2 IZ, tj. prohlášením konkursu na majetek dlužníka zanikla. Pokud by totiž insolvenční správce na platnosti a účinnosti smlouvy trval, vznikla by bance pohledávka za majetkovou podstatou rovnající se násobku měsíčních poplatků bance za vedení bankovního účtu, která by byla jistě vyšší než částka 133,26 Kč. Z uvedeného vyplývá, že insolvenční správce postupoval s odbornou péčí i s péčí řádného hospodáře. Banka po zániku platnosti a účinnosti smlouvy o vedení bankovního účtu byla povinna finanční prostředky dlužníka evidované formou účetního záznamu vést bezplatně na tzv. odděleném vnitřním účtu banky dle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví. Upozornil na skutečnost, že dlužník již dne 4.3.2013 podal insolvenční návrh a byl si vědom skutečnosti, že jeho věřitelé proti němu mají splatné a vykonatelné pohledávky, a tedy i skutečnosti, že jeho majetek včetně příjmů může být v nejbližší době postižen v zahájených exekučních řízeních proti jeho osobě. Této skutečnosti si musela být vědoma i jeho dcera Petra Machálková, která v té době žila s dlužníkem a jeho manželkou ve společné domácnosti. Přesto nelogicky a nepochopitelně vydala svému zaměstnavateli pokyn k odeslání své mzdy na bankovní účet dlužníka. Zproštěný správce stav, kdy došlo k zablokování prostředků bankou z důvodu prohlášení konkursu na majetek dlužníka, nezavinil a odmítá jakoukoliv odpovědnost za výše uvedený stav. Soud prvního stupně nesprávně ztotožnil tzv. dispoziční právo insolvenčního správce po prohlášení konkursu nakládat s bankovním účtem dlužníka s právem správce nakládat se všemi evidovanými a účetně vedenými finančními prostředky na bankovním účtu dlužníka. Neurčité, nepřezkoumatelné, neodůvodněné a v rozporu se skutečností a právem je tvrzení soudu, že správce vystavil dlužníka a jeho dceru několikaměsíčnímu nebezpečí insolvence a zasáhl citlivě do práv třetí osoby, jelikož se nikdy nestal osobou s dispozičním právem k vlastnictví majetku třetí osoby, tedy k vlastnictví finančních prostředků ve výši 13.016 Kč, čehož si byl vědom. Soud prvního stupně přitom nesprávně dovodil, že finanční prostředky byly součástí majetkové podstaty, ačkoliv se jednalo o vlastnictví třetí osoby, což je v rozporu s ust. § 205, 206, 229 odst. 2, 3, § 246 odst. 1, věta první IZ a s obsahem spisu. Majetek třetí osoby omylem zapsaný do soupisu majetkové podstaty by insolvenční správce mohl vyloučit se souhlasem věřitelského výboru a insolvenčního soudu z majetkové podstaty dle ust. § 217, případně § 225 IZ, což se však nestalo, neboť majetek dcery dlužníka nebyl do majetkové podstaty sepsán. Dlužník sám se na správce se žádostí o vydání částka ve výši 13.016 Kč své dceři neobrátil. Navíc dlužník mohl již od data 6.11.2013, tedy po zrušení usnesení o prohlášení konkursu na majetek dlužníka odvolacím soudem, volně nakládat se všemi finančními prostředky uloženými na bankovním účtu dlužníka (§ 229 odst. 3 IZ). Dlužník podáním z ledna 2014 toliko účelově reagoval na situaci, že správce zpeněžil se souhlasem soudu jeho nemovitosti, neboť k lednu 2014 již dlužník žádný bankovní účet veden neměl. Dcera dlužníka začátkem srpna 2013 požadovala po insolvenčním správci vydat částku z důvodu, že ji potřebuje na cestu na dovolenou, nikoliv z důvodu tvrzeného úrazu jejího syna. Z uvedeného vyplývá, že dcera dlužníka není nemajetná, pokud cestuje s dětmi a s přítelem do zahraničí na dovolenou. Zproštěný správce se ohradil proti závěrům soudu prvního stupně, že postupoval nezákonně a svůj nezákonný postup obhajoval s tím, že naopak soud prvního stupně v rozporu se zákonem uzavřel, že prostředky třetí osoby-Petry Machálkové-jsou součástí majetkové podstaty, a že bylo povinností insolvenčního správce s nimi nakládat. Poukázal na důvodovou zprávu a komentář k ust. § 32 IZ a uvedl, že neplnění povinností insolvenčním správcem je důvodem k jeho zproštění pouze tehdy, pokud se jedná o déle trvající pochybení s tím, že za řádné neplnění povinností insolvenčního správce je třeba chápat jeho komplexní působení v rámci insolvenčního řízení. Činnost insolvenčního správce je třeba chápat za řádnou i v případě, že ji nebude možno označit za bezchybnou. Ojedinělý exces v řádné činnosti insolvenčního správce pak nemůže být důvodem k jeho zproštění. Rovněž ojedinělý nedostatek při výkonu funkce, který by mohl být označen za nedostatek odborné péče, nemá za následek rozhodnutí o zproštění insolvenčního správce, nýbrž by měl být sankcionován uložením pokuty. Pouze porušení důležité povinnosti uložené insolvenčnímu správci soudem nebo zákonem může být důvodem ke zproštění insolvenčního správce. Z uvedeného vyplývá, že hypotéza ustanovení § 32 IZ nebyla jednáním zproštěného správce v žádném případě naplněna. Zproštěný správce své povinnosti uložené mu zákonem vždy řádně vykonával, ačkoliv mu soud nevytvořil ani minimální hmotné podmínky pro výkon jeho funkce, neboť mu neposkytl zálohu na náklady insolvenčního řízení ani v požadované výši 5.000 Kč a insolvenční správce vykonával svou funkci v období od 3.5.2013 do 6.2.2014 pouze ze svých finančních prostředků. Soud prvního stupně na jedné straně argumentuje sociálním postavením dlužníka a jeho dcery, naopak správce nutí k tomu, aby náklady a hotové výdaje insolvenčního řízení hradil ze svých finančních prostředků. Tímto svým jednáním soud prvního stupně zproštěného správce poškodil, navíc i tím, že v důsledku napadeného usnesení byl insolvenční správce počínaje dnem 7.2.2014 vyřazen z okruhu insolvenčních správců uvedených v ust. § 25 odst. 2, písm. b) IZ, což je postup soudu zcela neodůvodněný a diskriminační a ve svém důsledku se rovná institutu zákazu činnosti. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku I. zrušil.

Vyjádření k odvolání nebylo podáno.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb. změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je v posuzované věci občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku I., jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5, odst. 6 o.s.ř.), aniž nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 4.3.2013 insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení. Soud prvního stupně usnesením ze dne 3.5.2013, č.j. KSBR 47 INS 5875/2013-A-10, zjistil úpadek dlužníka Jarolíma anonymizovano (výrok I.), dlužníku povolil řešení úpadku oddlužením (výrok II.), insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Jiřího Habartu s místem výkonu činnosti Slavkov u Brna, Pod Oborou 812 (výrok III.). Dne 16.6.2013 byla doručena soudu prvního stupně zpráva o dosavadní činnosti insolvenčního správce, v níž se zproštěný insolvenční správce vyjádřil k osobní a majetkové situaci dlužníka, uvedl výši přihlášených zajištěných i nezajištěných pohledávek včetně stanoviska dlužníka k pohledávkám a vyjádřil se ke způsobu řešení dlužníkova úpadku s tím, že dlužník nesplňuje podmínku 30 % úhrady závazků nezajištěných věřitelů pro účely oddlužení. Téhož dne insolvenční správce předložil soudu upravený seznam přihlášených pohledávek a soupis majetkové podstaty dlužníka ke dni 3.5.2013, v němž nejsou uvedeny žádné pohledávky ani finanční majetek. Dne 25.6.2013 proběhlo u soudu prvního stupně přezkumné jednání, k němž se insolvenční správce osobně dostavil a rovněž se zúčastnil schůze věřitelů, která se následně konala. Soud prvního stupně usnesením ze dne 25.6.2013, č.j. KSBR 47 INS 5875/2013-B-6, dle ust. § 405 odst. 1, § 395 odst. 1, písm. b) IZ, neschválil oddlužení dlužníka Jarolíma anonymizovano (výrok I.), na majetek dlužníka prohlásil konkurs (výrok II.), s tím, že konkurs dlužníka bude projednán jako nepatrný (výrok III.). Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž mimo jiné vznesl námitky proti osobě insolvenčního správce s tím, že se správce při návštěvách v místě jeho bydliště choval neprofesionálně až hrubě, tvrdil celou řadu nepravdivých údajů, je v současné době nekontaktní, a proto žádal jeho zproštění. K těmto námitkám se vyjádřil zproštěný správce podáním doručeným soudu dne 30.7.2013 tak, že se k osobě dlužníka choval vždy profesionálně, slušně, uváděl mu pravdivé údaje, podrobně a opakovaně vysvětloval dlužníkovi a jeho manželce rozdíl mezi řešením úpadku konkursem a oddlužením, včetně právních dopadů na osoby dlužníka a jeho manželky, neboť těchto skutečností si manželé nebyli vědomi a rovněž dlužníkovi sdělil, že nesplňuje podmínky pro schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 6.11.2013, č.j. KSBR 47 INS 5875/2013, 1 VSOL 821/2013-B-22, usnesení soudu prvního stupně ze dne 25.6.2013, č.j. KSBR 47 INS 5875/2013-B-6, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Následně soud prvního stupně usnesením ze dne 11.12.2013, č.j. KSBR 47 INS 5875/2013-B-24, schválil oddlužení dlužníka Jarolíma anonymizovano plněním splátkového kalendáře a uložil povinnosti dlužníkovi, plátci důchodu dlužníka, insolvenčnímu správci, věřitelům a Václavu Venigrovi. Přípisem ze dne 12.12.2013 soud prvního stupně vyzval dlužníka, aby sdělil soudu, zda trvá na námitkách proti osobě správce. Na tuto výzvu reagoval dlužník podáním doručeným soudu dne 7.1.2014, v němž uvedl, že na zproštění insolvenčního správce JUDr. Jiřího Habarty trvá, neboť při výkonu činnosti správce nepostupoval s odbornou péčí, své povinnosti řádně neplní a porušil důležitou povinnost uloženou mu zákonem. Uvedl, že insolvenční správce odmítl vydat jeho dceři peníze z bankovního konta, které dcera potřebuje pro léčbu syna, který je po úrazu. Navíc dcera pečuje o dvě malé děti a dostala se z důvodu nedostatku finančních prostředků do vážných problémů. K těmto námitkám se vyjádřil zproštěný správce podáním doručeným soudu dne 13.1.2014. Uvedl, že dne 16.6.2013 předložil soudu soupis majetkové podstaty dlužníka, v němž kromě nemovitostí dlužníka a jeho manželky není zapsán žádný finanční majetek na bankovním účtu dlužníka nebo v hotovosti, a to ani dlužníka ani třetích osob. Poukázal na ust. § 228 a 229 IZ s tím, že od 3.5.2013 do 25.6.2013 měl dispoziční právo k majetku a finančním prostředkům na bankovním účtu pouze dlužník. Od 25.6.2013 měl dispoziční právo k majetkové podstatě sice správce, ovšem s překážkou týkající se dispozice s bankovním účtem dlužníka z důvodu, že usnesení o neschválení oddlužení a prohlášení konkursu na majetek dlužníka nenabylo právní moci. Proto, aby mohl s finančními prostředky na účtu dlužníka nakládat, musel by bankovní účet zrušit a finanční hotovost převést na jiný účet a musel by bance předložit originál usnesení o prohlášení konkursu s doložkou právní moci. Předmětné usnesení však právní moci nikdy nenabylo, a proto nikdy nezískal ani nemohl podle zákona získat dispoziční právo nakládat s bankovním účtem dlužníka a s uloženými finančními prostředky dlužníka na bankovním účtu. Připustil, že dne 14.7.2013 se s ním spojila dcera dlužníka Petra Machálková, která jej nepravdivě obvinila, že neoprávněně zablokoval účet dlužníka a její finanční prostředky-mzdu za měsíc červen 2013, která měla být zaslána jejím zaměstnavatelem na bankovní účet dlužníka a dožadovala se okamžitého vydání. Správce jí sdělil, že účet zablokovala banka s tím, že správce může uvolnit a vydat z předmětného bankovního účtu finanční prostředky až po nabytí právní moci usnesení o prohlášení konkursu a po předchozím předložení originálu usnesení s doložkou právní moci bance a po provedené změně dispozice s účtem dlužníka. Dcera dlužníka správci písemným podáním ze dne 24.7.2013 doložila vlastnictví částky ve výši 13.016 Kč na bankovním účtu dlužníka, avšak dlužník podal proti usnesení o prohlášení konkursu na jeho majetek odvolání, a proto výše uvedený zákonem předepsaný postup správce byl zcela vyloučen až do dne 6.11.2013, kdy bylo odvolacím soudem zrušeno usnesení o prohlášení konkursu na majetek dlužníka a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Od 6.11.2013 dosud je jedinou osobou s dispozičním právem k majetku dlužníka dle ust. § 229 odst. 3 IZ pouze dlužník, a tudíž správce jeho dceři neodpovídá za to, že její finanční prostředky, které si nechala svým zaměstnavatelem zasílat na účet dlužníka, jsou nadále blokovány na bankovním účtu dlužníka. Uvedl, že do majetkové podstaty dlužníka nikdy nezapsal majetek ve vlastnictví Petry Machálkové, a proto její právo s tímto majetkem nakládat nikdy neomezil a neporušil tak žádnou důležitou povinnost uloženou mu zákonem a výše uvedený stav nezavinil a nebyl oprávněn a schopen jej řešit. K vyjádření zproštěný správce připojil: -informaci ČSOB, a.s. ze dne 11.7.2013 adresovanou zproštěnému insolvenčnímu správci, v níž banka správci sdělila, že dlužník měl u banky na základě smlouvy veden účet č. 245450958/0300, jehož zůstatek ke dni 11.7.2013 činil 133,26 a banka v souvislosti s rozhodnutím o prohlášení konkursu na majetek dlužníka provedla blokaci výše uvedených produktů s tím, že očekává, že se zproštěný správce dostaví na pobočku banky, kde sdělí potřebné dispozice k nakládání s výše uvedenými produkty a majetkem, který je s těmito produkty spojen s tím, že pro případ návštěvy pobočky je třeba sebou vzít občanský průkaz, originál nebo úředně ověřenou kopii rozhodnutí insolvenčního soudu, kterým byl ustanoven do funkce insolvenčního správce. Dále je v přípise uvedeno, že pokud správce výše uvedeného postupu nevyužije, zůstanou výše uvedené produkty zablokované a banka bude dále postupovat s ohledem na vývoj insolvenčního řízení, -přípis Petry Machálkové adresovaný zproštěnému správci ze dne 24.7.2013, v němž Petra Machálková zproštěného správce žádá o uvolnění její mzdy, která jí byla zaslán na účet dlužníka č. 245450958 od zaměstnavatele Bioveta Ivanovice v částce 13.400 Kč, -potvrzení mzdové účetní společnosti Bioveta, a.s., se sídlem Ivanovice na Hané, Komenského 212, ze dne 16.7.2013, z něhož se podává, že tato společnost potvrdila, že Petře Machálkové dne 12.7.2013 zaslala na účet č. 245450958/0300 mzdu v částce 13.016 Kč. Předseda Krajského soudu v Brně opatřením o určení osoby správce ze dne 3.2.2014 v souladu s ust. § 25 IZ a § 4 vyhl. č. 311/2007 Sb., pro insolvenční řízení v posuzované věci určil insolvenčním správcem JUDr. Tamaru Kropáčovou se sídlem Olomouc, Šantova 2. Na tomto základě soud prvního stupně ve věci rozhodl odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 32 IZ insolvenčního správce, který neplní řádně své povinnosti nebo který nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo který závažně porušil důležitou povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem, může insolvenční soud na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez tohoto návrhu jeho funkce zprostit. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně (odst. 1). Proti rozhodnutí podle odst. 1 se mohou odvolat insolvenční správce a osoby oprávněné podat návrh podle odst. 1. Ustanovení § 29 odst. 4 a § 31 odst. 5 a 6 platí obdobně (odst. 2).

Podle § 229 odst. 3 IZ, ve znění účinném do 31.12.2013, nestanoví-li tento zákon jinak, je ve vztahu k majetkové podstatě osobou s dispozičními oprávněními a) dlužník v době do rozhodnutí o úpadku, b) insolvenční správce v době od prohlášení konkursu, c) dlužník v době od povolení reorganizace a d) dlužník v době od povolení oddlužení.

Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že jsou splněny podmínky pro to, aby byl insolvenční správce JUDr. Jiří Habarta zproštěn své funkce z důvodu, že řádně neplní své povinnosti a nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí.

Insolvenční správce je povinen řádně plnit svoje povinnosti, které jsou mu stanoveny insolvenčním zákonem a dalšími právními předpisy, ale také pokyny insolvenčního soudu a věřitelských orgánů. Je povinen vykonávat svou funkci s odbornou péčí a svědomitě. Při výkonu své činnosti se může insolvenční správce dopustit drobnějších či závažnějších porušení těchto povinností. Činnost správce je třeba posuzovat komplexně v rámci rozsahu celého spektra jeho povinností v insolvenčním řízení. Ojedinělý a méně podstatný exces jinak řádné činnosti insolvenčního správce, tak není důvodem ke zproštění insolvenčního správce funkce. Může být však důvodem například pro uložení pořádkové pokuty. Neplnění povinností řádně lze zpravidla chápat jako déle trvající, méně závažné nedostatky v činnosti insolvenčního správce. Naopak jednorázové, ale zcela zásadní porušení povinností správce, by mělo být důvodem pro zproštění správce bez dalšího. Podobný postup a závěry je možno uplatnit i v případě, že insolvenční správce nepostupoval při výkonu své funkce s odbornou péčí. Za nedostatečnou odbornou péči je možno považovat chybné kroky a rozhodnutí správce z důvodu jeho nedostatečných odborných znalostí, zejména pak insolvenční problematiky. Neplnění povinností řádně je možno charakterizovat tak, že insolvenční správce provádí svoji činnost nedbale, byť je mu správný postup znám. Důsledkem neodborného postupu správce by měla být škoda, která věřitelům či dlužníkovi v řízení vznikla.

Lze sice přisvědčit závěru soudu prvního stupně, že zproštěný insolvenční správce pochybil, pokud v době od prohlášení konkursu na majetek dlužníka, kdy byl osobou s dispozičními oprávněními k majetkové podstatě (§ 229 odst. 3, písm. b/ IZ, ve znění účinném do 31.12.2013), nevydal dceři dlužníka Petře Machálkové finanční prostředky na účtu dlužníka ve výši 13.016 Kč představující její mzdu. Jak vyplývá z přípisu zproštěného správce soudu ze dne 13.1.2014, zproštěný správce se mylně domníval, a to v rozporu s ust. § 229 odst. 3, písm. b)IZ, ve znění účinném do 31.12.2013, že jeho dispoziční oprávnění je vázáno až na právní moc usnesení o prohlášení konkursu. ČSOB, a.s., správně postupovala tak, že ke dni prohlášení konkursu na majetek dlužníka účet dlužníka zablokovala a jedinou osobou, která mohla s účtem a s peněžními prostředky na něm se nacházejícími disponovat, byl právě zproštěný insolvenční správce.

Na rozdíl od soudu prvního stupně však odvolací soud uzavírá, že toto jednotlivé pochybení insolvenčního správce nemůže být důvodem k jeho zproštění funkce insolvenčního správce (§ 32 IZ). Z obsahu spisu se podává, že zproštěný správce od svého ustanovení do funkce postupoval řádně, podával soudu zprávy o své činnosti, řádně a včas předložil soudu soupis majetkové podstaty i upravený seznam přihlášených pohledávek, zúčastnil se přezkumného jednání i první schůze věřitelů, vyjádřil se k odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25.6.2013, č.j. KSBR 47 INS 5875/2013-B-6. Pouze jednotlivé výše uvedené pochybení insolvenčního správce není samo o sobě tak závažné, aby bylo důvodem ke zproštění správce funkce. Z obsahu spisu se přitom jiné pochybení zproštěného insolvenčního správce nepodává.

Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. dle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil a rozhodl tak, že insolvenční správce JUDr. Jiří Habarta se nezprošťuje funkce insolvenčního správce dlužníka Jarolíma anonymizovano . Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně zproštění funkce insolvenčního správce nevázal až na právní moc rozhodnutí, ačkoliv proti výroku o zproštění funkce insolvenčního správce je odvolání přípustné, bude třeba, aby po právní moci tohoto rozhodnutí nově ustanovená insolvenční správkyně opětovně předala JUDr. Jiřímu Habartovi všechny doklady související s výkonem funkce a informovala ho o své dosavadní činnosti.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, zproštěnému správci a nové insolvenční správkyni se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 31.10.2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu