1 VSOL 333/2014-B-64
KSOS 39 INS 1118/2008 1 VSOL 333/2014-B-64

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužnice Soni anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrava-Přívoz, K. Světlé 160/6, PSČ 702 00, o návrhu dlužnice na osvobození od placení pohledávek, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.2.2014, č.j. KSOS 39 INS 1118/2008-B-59,

tak to :

Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. p o t v r z u j e .

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ust. § 413 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice Soni anonymizovano plněním splátkového kalendáře (výrok I.), dle ust. § 415 IZ zamítl návrh dlužnice na osvobození od placení pohledávek (výrok II.), dle ustanovení § 38 odst. 1 IZ schválil odměnu a hotové výdaje insolvenční správkyně Ing. Evy Kožušníkové ve výši 54.000 Kč s tím, že částka 38.578 Kč byla správkyni vyplacena zálohově a částka 15.422 Kč bude správkyni vyplacena z rozpočtových prostředků České republiky-Krajského soudu v Ostravě (výrok III.) a zprostil insolvenční správkyni Ing. Evu Kožušníkovou funkce insolvenční správkyně (výrok IV.).

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 10.9.2008, č.j. KSOS 39 INS 1118/2008-B-19, schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, a proto vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice a zprostil insolvenční správkyni funkce. Návrh dlužnice na osvobození od placení pohledávek ze dne 26.9.2013 však zamítl s odůvodněním, že dlužnice nesplnila základní podmínku pro přiznání osvobození, tedy neuhradila 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů a nebyla schopna zaplatit ani odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce. Vyšel ze zjištění, že dlužnice v rámci oddlužení plněním splátkového kalendáře uhradila v 60 splátkách toliko 13,56 % z objemu zjištěných pohledávek a ve stejném období uhradila na záloze na odměnu insolvenční správkyně a náhradu hotových výdajů částku 38.578 Kč. Pro postup dle ust. § 415 IZ důvody neshledal, neboť dlužnice neprokázala, že ke snížení míry uspokojení došlo z objektivních důvodů (například z důvodu ztráty majetku z důvodu živelné pohromy, ztráty příjmu z důvodů, které nemají původ v činnosti dlužnice nebo které dlužnice nebyla schopna předvídat při obvyklé míře obezřetnosti apod.). Vyšel ze závěru, že dlužnice v průběhu oddlužení opakovaně sama ze své vůle ukončila zaměstnání, a to buď dohodou, nebo výpovědí a zaevidovala se na úřadu práce jako uchazečka o zaměstnání a následně se jí nepodařilo najít zaměstnání s dostatečným příjmem tak, aby byla schopna uhradit požadovaných 30 % svých závazků. Podmínky pro mimořádné přiznání osvobození tak nejsou splněny.

Proti výroku II. tohoto usnesení podala dlužnice odvolání, v němž namítala, že jí soud měl přiznat osvobození od placení pohledávky zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém věřitelé nebyli dosud uspokojeni, neboť okolnosti, pro něž nesplnila požadovanou hranici uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, nezavinila a plnění, které by věřitelé obdrželi, by nebylo nikdy vyšší, i kdyby její oddlužení bylo řešeno konkursem. Uvedla, že v době podání insolvenčního návrhu byla zaměstnaná v advokátní kanceláři, pracovní poměr byl ukončen dohodou z důvodu jejího nepatrného pracovního pochybení, což však bylo jenom záminkou k rozvázání pracovního poměru, neboť zaměstnavatel následně na její místo zaměstnal svou neteř. Našla si zaměstnání v advokátní kanceláři JUDr. Bielecké, která s ní však cca po 30 dnech ukončila pracovní poměr dohodou s odůvodněním, že není schopna hradit náklady na zaměstnance. Poté se snažila zajistit si zaměstnání v jakékoliv profesi, a proto nastoupila do prádelny a žehlírny u společnosti Hadr & Kyblík, s.r.o., pracovní poměr s ní však zaměstnavatel ukončil ve zkušební době z důvodu, že si údajně stěžovala na plat. Přes pracovní agenturu si našla zaměstnání u společnosti MANPOWER, spol. s r.o., která jí po odpracování 8 nočních směn sdělila, že má splněnou zakázku a pracovní poměr s ní ve zkušební době ukončila. Jelikož potřebovala hradit nájemné a běžné životní náklady, zaměstnala se jako prodavačkou u společnosti AHOLD Czech Republic, a.s., kde však byl tak nízký příjem, že nepostačoval ani k úhradě nájemného včetně služeb. Proto pracovní poměr ukončila a následně začala pracovat jako prodavačka u společnosti ARGENTINUM s.r.o. s příjmem cca 9.000 Kč, který jí však po uhrazení běžných životních nákladů neumožňoval plnit schválené oddlužení. Pracovní poměr ukončila dohodou, neboť získala možnost uzavřít od 1.10.2013 pracovní smlouvu se společností sanaplasma s.r.o. s čistým příjmem cca 12.800 Kč měsíčně. Z uvedeného vyplývá, že požadované hodnoty plnění nedosáhla v důsledku okolností, které nezavinila, neboť pokud by po celou dobu pracovala v advokátní kanceláři a nebyla nucena ukončit pracovní poměr dohodou, splnila by beze zbytku své oddlužení. Lehkomyslně se k oddlužení nestavěla, po celou dobu se snažila najít si zaměstnání s takovým příjmem, aby mohla splátky v rámci schváleného oddlužení plnit. Do úpadkové situace se dostala po rozvodu manželství, kdy zůstala jako samoživitelka tří nezletilých synů. Vyjma krátké mateřské dovolené neustále pracovala a žila životem řádného občana. Navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. změnil tak, že jí bude osvobození od placení pohledávek přiznáno.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb. změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je v posuzované věci občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku II., jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 19.3.2008 insolvenčním návrhem dlužnice spojeným s návrhem na povolení oddlužení. Soud prvního stupně usnesením ze dne 2.7.2008, č.j. KSOS 39 INS 1118/2008-A-13, zjistil úpadek dlužnice Soni anonymizovano (výrok I.), insolvenční správkyní ustanovil Ing. Janu Sopuchovou (výrok II.), dlužnici povolil řešení úpadku oddlužením (výrok III.) a usnesením ze dne 11.7.2008, č.j. KSOS 39 INS 1118/2008-B-7, odvolal dosavadní insolvenční správkyni z funkce a ustanovil novou insolvenční správkyní Ing. Evu Kožušníkovou se sídlem Ostrava-Svinov, V Závětří 939. Dne 26.8.2008 insolvenční správkyně předložila soudu potvrzení o výši příjmů dlužnice za období od 1.8.2007 do 31.7.2008, z něhož se podává, že dlužnice byla v tomto období zaměstnaná v advokátní kanceláři JUDr. Josefa Jurase a JUDr. Miloslava Kijase s hrubým příjmem 13.000 Kč. Soud prvního stupně usnesením ze dne 10.9.2008, č.j. KSOS 39 INS 1118/2008-B-19, schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře a uložil dlužnici, aby po dobu pěti let od měsíce října 2008 platila nezajištěným věřitelům vždy ke každému 1.dni v měsíci z příjmů, které získá po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, a to podle poměru jejich pohledávek uvedených v rozhodnutí s tím, že termín první splátky je určen na den 30.10.2008 a příjem, z něhož dlužnice musí hradit první splátky, je mzda od zaměstnavatele JUDr. Miloslava Kijase, advokáta se sídlem Moravská Ostrava, Jiráskovo náměstí 8. Dlužnici bylo dále uloženo, aby po dobu trvání účinků oddlužení plněním splátkového kalendáře platila insolvenční správkyni vždy ke každému prvnímu dni v měsíci z příjmů určených k uspokojení pohledávek zálohu na odměnu ve výši 750 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 150 Kč. Podáním doručeným soudu dne 23.10.2009 dlužnice sdělila, že dne 30.10.2009 došlo k ukončení jejího pracovního poměru u zaměstnavatele JUDr. Miloslava Kijase dohodou s tím, že od 2.11.2009 bude registrována u Úřadu práce v Ostravě a bude se snažit najít si nové zaměstnání. Podáním doručeným soudu dne 25.2.2010 dlužnice oznámila, že si zajistila zaměstnání na 4 hodinový pracovní úvazek a předložila pracovní smlouvu ze dne 18.2.2010, uzavřenou mezi ní a zaměstnavatelem JUDr. Vandou Bieleckou, advokátkou, se sídlem Havířov-město, Pavlovova ul. 8, na dobu neurčitou se zkušební dobou 3 měsíců s rozsahem pracovní doby 20 hodin týdně a se dnem nástupu do práce 18.2.2010. Dne 9.3.2010 sdělila insolvenční správkyně, že dlužnice za období pobírání podpory v nezaměstnanosti po ukončení pracovního poměru u zaměstnavatele JUDr. Miloslava Kijase neplnila z důvodu nízkého příjmu žádné splátky. Dne 7.4.2010 oznámila dlužnice, že uzavřela pracovní smlouvu se společností Hadr & Kyblík s.r.o. se začátkem pracovního poměru dne 1.4.2010 na dobu určitou do 30.6.2010 s platovým výměrem 8.000 Kč a toto tvrzení doložila pracovní smlouvou ze dne 10.3.2010. Podáním doručeným soudu dne 12.4.2010 dlužnice oznámila, že jí byl pracovní poměr u společnosti Hadr & Kyblík s.r.o. zrušen ve zkušební době ke dni 9.4.2010 a dne 9.7.2010 sdělila, že dne 30.6.2010 uzavřela pracovní smlouvu s Mgr. Gabrielou Nejedlíkovou, advokátkou se sídlem Ostrava, Husova 2, se dnem nástupu do práce 1.7.2010 a k přípisu připojila pracovní smlouvu uzavřenou mezi dlužnicí a Mgr. Gabrielou Nejedlíkovou na dobu neurčitou se zkušební dobou v délce tří měsíců s tím, že za vykonanou práci náleží dlužnici základní mzda ve výši 14.000 Kč měsíčně. Dne 5.8.2010 byla doručena soudu zpráva insolvenční správkyně o dohledu nad činností dlužnice, v níž správkyně uvedla, že z důvodu nízkých příjmů za měsíce leden až červen 2010 dlužnice neplnila své povinnosti vyplývající ze splátkového kalendáře. Dne 9.11.2010 sdělila dlužnice, že nezvládla pracovní náplň u zaměstnavatele Mgr. Gabriely Nejedlíkové, a proto skončila tento pracovní poměr dohodou ke dni 5.11.2010 a ode dne 8.11.2010 se zaevidovala jako uchazečka o zaměstnání u Úřadu práce v Ostravě. K přípisu připojila dohodu o skončení pracovního poměru ze dne 5.11.2010. Dne 7.12.2010 dlužnice oznámila, že má možnost v novém roce pracovat u společnosti AHOLD Czech Republic, a.s., následně dne 29.12.2010 však uvedla, že nabídku zaměstnání u společnosti AHOLD Czech Republic, a.s., odmítla z důvodu nízkého příjmu. Dne 11.4.2011 byl soudu doručen přípis dlužnice, že nastoupila do zaměstnání u společnosti MANPOWER, spol. s r.o., nicméně po odpracování 5 pracovních směn s ní zaměstnavatel rozvázal pracovní poměr ve zkušební době s odůvodněním, že již nemá další materiál na práci. Proto se opětovně zaevidovala u úřadu práce a snaží si zajistit nové zaměstnání. Dne 19.5.2011 dlužnice soudu předložila dohodu o provedení práce uzavřenou mezi ní a zaměstnavatelem ARGENTINUM s.r.o., ze dne 16.5.2011, sjednanou na období 19.5.2011-31.12.2011 s maximálním počtem 150 hodin a dne 7.10.2011 předložila pracovní smlouvu, ze dne 1.10.2011, uzavřenou mezi ní a tímto zaměstnavatelem na dobu neurčitou s termínem nástupu do práce dne 1.10.2011, na pozici prodavačka. Dne 10.8.2012 oznámila insolvenční správkyně, že dlužnice má u společnosti ARGENTINUM s.r.o. nízký čistý příjem, průměrně cca 9.240 Kč měsíčně, z něhož není schopna splnit podmínky oddlužení a toto opakovaně sdělila dne 19.3.2013. Podáním doručeným soudu dne 26.9.2013 dlužnice požádala o osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny. V žádosti popsala genezi svých pracovních poměrů a příjmů z nich. Uvedla, že poslední zaměstnání u společnosti ARGENTINUM s.r.o. ukončila výpovědí z důvodu nízkého příjmu, a aby si mohla hledat lépe placené zaměstnání. Kvůli vysokým nákladům na bydlení se přestěhovala do Ostravy-Přívozu, kde si zařídila byt z darů svých přátel. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 16.9.2013, č.j. 17 C 44/2013, bylo rozvedeno její manželství s Václavem Kolářem. V současné době je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání u Úřadu práce v Ostravě, nevlastní žádné nemovitosti, vlastní pouze movité věci darované jí přáteli. Podáním doručeným soudu dne 3.10.2013 sdělila správkyně, že dlužnice nesplnila řádně a včas své povinnosti a za období 60 měsíců schváleného oddlužení zaplatila své dluhy vůči nezajištěným věřitelům ve výši 13,56 % jejich pohledávek, správkyni bylo uhrazeno 71,44 % z celkové částky 54.000 Kč. Od 20.3.2013 nebyla věřitelům ani správkyni uhrazena žádná platba. Na tomto základě soud prvního stupně ve věci rozhodl odvoláním napadeným usnesením.

Podle ust. § 414 odst. 1 IZ, jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka.

Podle ust. § 415 IZ, je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek, nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli, může insolvenční soud po slyšení dlužníka a insolvenčního správce přesto přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka a za předpokladu, že dlužník prokáže, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, a zároveň, že částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Ustanovení § 414 odst. 3 platí obdobně.

Jednou ze základních podmínek, aby soud mohl dlužníka zbavit povinnosti platit zbytek neuhrazených pohledávek, tj. aby mohl dlužníkovi přiznat osvobození od placení neuhrazených pohledávek, je dosažení kvóty minimálního uspokojení nezajištěných věřitelů ze splněného oddlužení. Zákonem je takto garantováno v zásadě nejméně 30 % uspokojení pohledávky, resp. 50 % uspokojení (§ 398 odst. 4 IZ), ledaže by věřitel souhlasil s nižším plněním. Ustanovení § 415 IZ umožňuje přiznat výjimečně osvobození dlužníkovi i v případě, že hodnota plnění poskytnutého z oddlužení zmíněných nejnižších hranic nedosahuje. Takové osvobození lze přiznat toliko na návrh dlužníka a dlužník musí prokázat, že dosažení nižšího plnění nezavinil, a že plnění, které se ze splněného oddlužení nezajištěným věřitelům dostalo, představuje i přesto částku, která je rovna nebo vyšší plnění, které by bylo možné jako výtěžek pro uspokojení věřitelů dosáhnout, pokud by proběhl konkurs. Dlužník se tedy musí vyvinit z toho, že to mohlo být jeho vlastní jednání, v důsledku kterého se nakonec hodnota dosaženého a nezajištěným věřitelům poskytnutého plnění snížila tak, že nedosáhla ani původně reálně se jevících 30 % pohledávky, popř. ani nižší dohodnuté míry uspokojení. Dlužníkovi nelze přičítat zavinění například na situaci, kdy ztratí zaměstnání v důsledku zániku zaměstnavatele nebo ze zdravotních důvodů, takové okolnosti totiž dlužník nezavinil.

V posuzované věci je zřejmé již z tvrzení samotné dlužnice, že dlužnice podmínky pro osvobození dle ustanovení § 415 IZ nesplňuje, neboť dlužnici je třeba přičítat zavinění skutečnosti, že nebylo dosaženo požadované zákonné míry uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu 30 %. Dlužnice sama opakovaně dohodou ukončila pracovní poměr, čímž se připravila o příjmy k plnění povinností dle schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře. Tak tomu bylo jednak u původního pracovního poměru v advokátní kanceláři JUDr. Miloslava Kijase, z něhož dlužnice měla příjmy zajišťující splnění podmínek oddlužení, jednak u pracovních poměrů v advokátní kanceláři JUDr. Gabriely Nejedlíkové, u společnosti AHOLD Czech Republic, a.s. a u společnosti ARGENTINUM s.r.o. Soud prvního stupně správně uzavřel, že podmínky pro mimořádné přiznání osvobození na straně dlužnice nejsou splněny. Jelikož návrh dlužnice na osvobození od placení pohledávek byl nedůvodný již v rovině jejích tvrzení, nebylo třeba před vydáním napadeného usnesení slyšení dlužnice k prokazování rozhodných skutečností, ani slyšení insolvenční správkyně.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v napadeném výroku II. jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského

soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a insolvenční správkyni se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 31.10. 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu