1 VSOL 332/2012-A-13
KSOL 10 INS 20327/2011 1 VSOL 332/2012-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Marie anonymizovano , anonymizovano , bytem Bohuslavice 81, PSČ 789 72, o insolvenčním návrhu dlužnice, k odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 2. 2. 2012 č. j. KSOL 10 INS 20327/2011-A-6 takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 2. 2. 2012 č. j. KSOL 10 INS 20327/2011-A-6 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici podle ustanovení § 108 odst. 1, 2 z. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. V odůvodnění uvedl, že dlužnice nesplňuje stanovené podmínky pro povolení oddlužení, neboť by v rámci splátkového kalendáře nebyla schopna zaplatit svým nezajištěným věřitelům 30 % jejich pohledávek a oddlužení zpeněžením majetkové podstaty není možné, když kromě nemovitosti v hodnotě 460.170,-Kč dlužnice nevlastní žádný majetek, přičemž závazky zajištěné touto nemovitostí dosahují výše 389.286,-Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice odvolání, ve kterém uvedla, že její finanční situace se nezměnila k lepšímu, a proto žádá o možnost splátkového kalendáře dle finančních možností.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212 a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem ze dne 4.11.2011, doručeným soudu dne 7.11.2011, domáhala rozhodnutí o svém úpadku a navrhovala, aby byl řešen oddlužením formou splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že současné době má závazky u více věřitelů, jejichž výši upřesnila v povinných přílohách. Ze seznamu závazků vyplývá, že má nezajištěné závazky ve výši 362.193,-Kč a zajištěné závazky ve výši 389.286,-Kč, které jsou zajištěny nemovitostmi v hodnotě 460.170,-Kč. Dlužnice je vdaná, nemá vyživovací povinnost k dětem ani jiným osobám, má příjem ve výši 9.500,-Kč měsíčně a z movitých věcí vlastní pouze běžné vybavení domácnosti. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2, věty první IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle ust. § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu pěti let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky.

Podle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle § 396 odst. 1 IZ v případě, že soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že dlužnice nesplňuje stanovené podmínky pro povolení oddlužení, neboť pro účely oddlužení formou splátkového kalendáře lze počítat pouze se mzdou dlužnice ve výši 9.500,-Kč měsíčně, přičemž dlužnice by za pět let zaplatila nezajištěným věřitelům vůči kterým má závazky ve výši celkem 362.193,-Kč pouze 9,34 % (pokud by insolvenční správce nebyl plátcem DPH), případně 6,36 % (pokud by insolvenční správce byl plátcem DPH). Pokud dlužnice uvažuje tak, že po zpeněžení nemovitostí a úhradě zajištěných závazků by zbytek mohl být použit na snížení závazků u nezajištěných věřitelů, je tato úvaha pro účely povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře nepoužitelná.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.

Odměna insolvenčního správce činí při řešení úpadku konkursem (dle ust. § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb.) nejméně částku 45.000,-Kč a je nutné počítat i s tím, že správci vzniknou další hotové výdaje. Lze proto uzavřít, že 50.000,-Kč představuje zcela přiměřenou výši zálohy na náklady insolvenčního řízení.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 29. 5. 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu