1 VSOL 33/2016-B-100
KSBR 46 INS 91/2010 1 VSOL 33/2016-B-100

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhod v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a JUDr. Táni Šimečkové v insolvenčním řízení ve věci dlužnice Naděždy anonymizovano , anonymizovano , bytem Hrušovany nad Jevišovkou, Příční 259, PSČ 671 67, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 46 INS 91/2010, o splnění oddlužení, o odvolání JUDr. Dalibora Grůzy, Ph.D., se sídlem Hustopeče u Brna, ul. Svat. Čecha 247/5, PSČ 693 01, insolvenčního správce dlužnice Naděždy anonymizovano , ze dne 30.11.2015 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13.11.2015, č.j. KSBR 45 (46) INS 91/2010-B-72

t a k t o:

I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13.11.2015, č.j. KSBR 45 (46) INS 91/2010-B-72 se ve výrocích II. a III. p o t v r z u j e.

II. Odvolání JUDr. Dalibora Grůzy, Ph.D. proti výroku I. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13.11.2015, č.j. KSBR 45 (46) INS 91/2010-B-72, se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ustanovení § 413, § 38, § 168 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona-dále jen též IZ ), dále s poukazem na ustanovení § 3 písm. b), § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů věřitelského výboru a náhradách jejich nutných výdajů (dále jen též vyhlášky č. 313/2007 Sb. ), vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice Naděždy anonymizovano (výrok I.), určil odměnu insolvenčnímu správci JUDr. Daliboru Grůzovi, Ph.D. ve výši 45.000 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 9.000 Kč, celkem ve výši 54.000 Kč s tím, že tyto částky byly již uhrazeny dlužnicí na zálohách na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce (výrok II.) a JUDr. Dalibora Grůzu, Ph.D., zprostil funkce insolvenčního správce (výrok III.).

V důvodech uvedl, že usnesením ze dne 9.4.2010, č.j. KSBR 46 INS 91/2010-A-10 bylo rozhodnuto o úpadku dlužnice a současně povoleno její oddlužení a usnesením ze dne 31.5.2010, č.j. KSBR 46 INS 91/2010-B-10 soud schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře a mj. dlužnici uložil, aby po dobu 5 let počítaných od měsíce června 2010 platila nezajištěným věřitelům na úhradu jejich pohledávek vždy ke každému 15. dni v měsíci z příjmů, které získá po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, a to po odečtení odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce ve výši 900 Kč. Poprvé měla dlužnice hradit plnění věřitelům i správci k 15.6.2010. Podáním doručeným soudu 16.7.2015 požádala dlužnice o osvobození od placení pohledávek ve smyslu ustanovení § 414 IZ s tím, že řádně a včas splnila všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, včetně odměny a hotových výdajů správce a že úhrada věřitelům přesáhla zákonem stanovenou minimální hranici. K výzvě soudu ze dne 22.9.2015, v jaké fázi se nachází prodej zajištěných nemovitostí dlužnice vzhledem ke stadiu insolvenčního řízení a ukončení splátkového kalendáře, insolvenční správce sdělil, že zajištěnou nemovitost se dosud nepodařilo prodat ani po změně pokynu zajištěného věřitele za sníženou cenu a podáním doručeným soudu 29.9.2015 předložil k výzvě soudu konečnou zprávu, v níž sdělil, že dlužnice uhradila jednotlivým nezajištěným věřitelům jejich zjištěné pohledávky tak, že každému věřiteli bylo uhrazeno 33,469 % jejich zjištěných pohledávek a oddlužení tak bylo splněno; splátkový kalendář trval od června 2010 do května 2015. Co se týče odměny, požadoval odměnu ve výši 60 x 750 Kč dle § 3 písm. b) vyhlášky č. 313/2007 Sb., celkem tedy částku 45.000 Kč a na hotových výdajích podle § 7 odst. 4 citované vyhlášky 60 x 150 Kč, celkem tedy 9.000 Kč s tím, že tyto částky byly dlužnicí zaplaceny na zálohách v průběhu splátkového kalendáře. Pokud jde o zajištěného věřitele, z konečné zprávy vyplývá, že ani po uplynutí 4 měsíců po ukončení splátkového kalendáře se zajištěnou nemovitost nezdařilo prodat. Soud prvního stupně přesto rozhodl v intencích ustanovení § 413 IZ, neboť dle jeho názoru nemůže jít k tíži dlužnice, která splnila všechny své povinnosti, že v průběhu tohoto oddlužení, které bylo schváleno plněním splátkového kalendáře, za trvání jeho účinků a ani do dnešního dne, nedošlo ke zpeněžení zajištěných nemovitostí. V dalším řízení pak, jak dále soud prvního stupně uvedl, bude rozhodovat o návrhu dlužnice na její osvobození ve smyslu ustanovení § 414 IZ.

Proti tomuto usnesení, v celém jeho rozsahu, podal insolvenční správce JUDr. Dalibor Grůza Ph.D. včasné odvolání. Uvedl, že v mezidobí došlo k závažné nabídce v aukci u společnosti GAUTE a.s. a k zaplacení kupní ceny kupujícím za podíl dlužnice na nemovitostech v rozsahu ideální 1/2. V konečné zprávě, kterou byl nucen dle pokynu soudu podat, sdělil, že prodej nemovitostí pokračuje a podle jeho právního názoru, do skončení prodeje, který byl realizován dle pokynu zajištěného věřitele (pozn., kterým je Erste Bank der Öesterreichischen Spartakassen AG), nemůže soud rozhodovat o splnění oddlužení a odměně správce, která bude zřejmě navýšena o odměnu z prodeje zajištění, a jeho zproštění. Nebude-li napadené usnesení zrušeno, hrozí poškození dlužnice, správce, zajištěného věřitele i kupujícího, které půjde zřejmě k tíži státu. K tomu dále uvedl, že dle pokynu zajištěného věřitele (pozn., který je současně zástupcem věřitelů), zadal správce veřejnou dražbu předmětu zajištění, která byla neúspěšná, následně proběhla druhá neúspěšná dražba. Po té byl zadán přímý prodej nemovitostí společnosti GAUTE a.s. formou aukce (se souhlasem zajištěného věřitele a soudu) a to nejprve za minimální podání 490.000 Kč (z toho polovina výtěžku by náležela do majetkové podstaty dlužnice), dle změny pokynu zajištěného věřitele byly nemovitosti nabízeny k prodeji za minimální podání 399.000 Kč (z toho polovina by náležela této majetkové podstatě); zajištěným věřitelem byla rovněž schválena odměna realitní kanceláře ve výši cca 8,72%. Dosud se však ani za tuto sníženou cenu nemovitosti nepodařilo zpeněžit, pojištění nemovitostí hradí zajištěný věřitel. V doplňujícím podání ze dne 1.2.2016 dále uvedl, že soudu muselo být známo, že prodej nemovitosti pokračuje a tudíž předpokládal, že postup bude shodný jako ve věci dlužníka Josefa Masaře (sp. zn. KSBR 28 INS 8331/2011), který je spoluvlastníkem druhé ideální 1/2 nemovitostí. Dle pokynu zajištěného věřitele se měl prodej nemovitostí uskutečnit v rámci obou řízení současně, jako celek. Ke svému odvolání odvolatel předložil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18.6.2015, č.j. KSBR 28 INS 8331/2011-B-35, z něhož se podává, že dlužník Josef Masař byl v označeném řízení již osvobozen od placení pohledávek zahrnutých od jeho oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny s tím, že osvobození se nevztahuje na pohledávku zajištěného věřitele Erste Bank der Öesterreichischen Spartakassen AG, současně bylo tímto usnesením insolvenčnímu správci Ing. Pavlu Sattlerovi uloženo do 30.11.2015 podat zprávu o průběhu zpeněžování. Dále odvolatel předložil přípis zajištěného věřitele Erste Bank der Öesterreichischen Spartakassen AG ze dne 9.12.2015, z něhož se podává, že před vydáním napadeného usnesení byl nalezen zájemce o koupi a započala realizace zpeněžení, byla již uhrazena kupní cena a čeká se na podpis kupní smlouvy insolvenčním správcem; i dlužník přislíbil vyklidit nemovitosti do konce roku. Proto věřitel žádal soud o sdělení, zda je insolvenční správce stále způsobilý k podpisu kupní smlouvy, v opačném případě, aby soud sám v rámci autoremedury usnesení ze dne 13.11.2015, č.j. KSBR 45 (46) INS 91/2010-B-72 zrušil, aby mohly být kroky zpeněžení dokončeny a tím naplněn smysl insolvenčního řízení.

Odvolací soud především shodně se soudem prvního stupně z obsahu spisu konstatuje, že předmětné insolvenční řízení ve věci dlužnice Naděždy anonymizovano bylo zahájeno 7.1.2010 jejím insolvenčním návrhem, který spojila s návrhem na povolení oddlužení. Usnesením ze dne 9.4.2010 (A-10) insolvenční soud zjistil úpadek dlužnice, povolil její oddlužení a insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Dalibora Grůzu, Ph.D., unesením ze dne 31.5.2010 (B-10) schválil oddlužení dlužnice splátkovým kalendářem, přičemž první splátku nezajištěným věřitelům měla dlužnice uhradit 15.6.2010 a další splátky vždy k 15. dni každého měsíce po dobu 5 let, stejně tak měla hradit zálohy na odměnu a výdaje správce.

Předně je nutno uvést, že s účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb. změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. Rozhodným zněním občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř. ) pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, přezkoumal odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání odvolatele proti výroku II. a III. napadeného usnesení není důvodné a proti jeho výroku I. není přípustné.

Kromě již shora uvedeného se ze spisu soudu prvního stupně dále podává, že vůči dlužnici přihlásilo své pohledávky celkem 7 věřitelů v celkovém rozsahu 2.596.520,76 Kč, z toho 6 věřitelů přihlásilo nezajištěné pohledávky ve výši celkem 572.781,76 Kč, jediný zajištěný věřitel Erste Bank der Öesterreichischen Spartakassen AG, přihlásil zajištěné pohledávky na nemovitém majetku dlužnice ve výši 2.023.739 Kč. Předmětem zástavního práva byly nemovitosti, a to pozemek st. p. č. 1042-zastavěná plocha a nádvoří s objektem bydlení č.p. 259 a pozemek p.č. 710/74-ostatní plocha, vše v katastrálním území a obci Hrušovany nad Jevišovkou, zapsané na LV č. 690, vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Znojmo. Dlužnice je spoluvlastníkem těchto nemovitostí v rozsahu id. 1/2, druhou id. 1/2 vlastní Josef Masa ř (dlužník), jehož insolvenční řízení je vedeno u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 28 INS 8331/2011.

Ze spisu dále vyplývá, že dlužnice své povinnosti v rámci splátkového kalendáře po celou dobu 5 let řádně plnila, rovněž řádně plnila povinnosti ve smyslu ustanovení § 412 IZ. Ve svých zprávách správce soudu sdělil, že dostal od zajištěného věřitele pokyn ke zpeněžení předmětu zajištění (poprvé se o tom zmínil ve své zprávě ze dne 1.1.2014, B-38) a tyto pokyny soudu postupně předkládal. Jelikož se nepodařilo nemovitosti prodat ve veřejné dražbě, požádal správce o souhlas soudu k jejich zpeněžení mimo dražbu, k čemuž obdržel souhlas jak zajištěného věřitele, tak soudu usnesením ze dne 21.5.2014. Je dále skutečností, že dle přípisu zajištěného věřitele správci ze dne 14.4.2014 (č.d. B-42) správce obdržel pokyn k prodeji předmětu zajištění, resp. k prodeji ideální poloviny ve vlastnictví dlužnice, již dne 22.3.2011 a rovněž 25.8.2013; po zjištění úpadku ve věci dlužníka Josefa Masaře žádal zajištěný věřitel zpeněžení nemovitostí jako celku v rámci obou insolvenčních řízení, jelikož do obou řízení své zajištěné pohledávky přihlásil. Podáním z 28.5.2015 (B-61) dlužnice Naděžda anonymizovano požádala o ukončení tohoto řízení s tím, že své povinnosti v rámci splátkového kalendáře splnila, když v květnu 2015 byla zaplacena poslední splátka (a tím její oddlužení splátkovým kalendářem, které trvalo zákonem přípustnou maximální dobu 5 let, bylo završeno). Správce pak v podání ze dne 1.6.2015 soudu oznámil, že splátkový kalendář byl splněn, mezi nezajištěné věřitele rozvrhl celkem 191.702 Kč, tj. jejich spokojení v rozsahu 33,469%, jeho odměna a hotové výdaje, které vyúčtoval v celkovém rozsahu 54.000 Kč, byly uspokojeny ze 100% a dále oznámil, že zastavené nemovitosti se nepodařilo prodat ve dvou neúspěšných veřejných dražbách, začal realizovat, dle pokynu zajištěného věřitele přímý prodej prostřednictvím společnosti GAUTE a.s., formou aukce. Po té, kdy na opakovaný dotaz soudu (naposledy ze dne 22.9.2015, B-68) správce sděloval, že nemovitosti se nepodařilo zpeněžit a naproti tomu žádal soud o souhlas se změnou prodeje (snížení minimálního podání-vyvolávací ceny) a dlužnice 14.7.2015 (B-66) žádala o vydání rozhodnutí dle ustanovení § 414 IZ, uložil soud usnesením ze dne 29.9.2015 (B-70) správci, aby předložil závěrečnou zprávu o splnění oddlužení, včetně vyúčtování své odměny a hotových výdajů, což správce splnil 29.9.2015 (B-71). Na to vydal soud prvního stupně nyní odvoláním napadené usnesení.

Podle ustanovení § 413 IZ platí, že splnění oddlužení vezme insolvenční soud na vědomí rozhodnutím, proti němuž není odvolání přípustné; právní mocí tohoto rozhodnutí insolvenční řízení končí. Současně insolvenční soud rozhodne o odměně insolvenčního správce a jeho nákladech a zprostí insolvenčního správce jeho funkce.

V přezkoumávané věci je nesporné, že dlužnice své povinnosti v rámci splátkového kalendáře po celou dobu 5 let řádně plnila, stejně tak splnila bezezbytku i povinnosti ve vztahu k insolvenčnímu správci (viz zjištění shora).

Jelikož za této situace soud prvního stupně po té, kdy opakovaně zjistil, že nemovitosti, na kterých vázlo zástavní právo ve prospěch zajištěného věřitele, se i přes pokyny tohoto věřitele nezdařilo správci v průběhu 5 let zpeněžit (avšak ani následně) a vzal napadeným usnesením splnění oddlužení dlužnice na vědomí (výrok I.), a protože se jedná o rozhodnutí insolvenčního soudu vůči němuž zákon odvolání nepřipouští, pak odvolacímu soudu nezbylo, než bez dalšího odvolání insolvenčního správce proti výroku I. napadeného usnesení odmítnout (§ 218 písm. c/ o.s.ř.-viz výrok II. tohoto usnesení odvolacího soudu).

Protože ustanovení § 413 IZ výslovně stanoví, že splnění oddlužení vezme insolvenční soud na vědomí a že proti tomuto usnesení (v daném případě proti jeho výroku I.) nejenže není odvolání přípustné, ale že právní mocí tohoto usnesení, resp. jeho výroku I., insolvenční řízení končí (v tomto případě doručením dlužnici dne 3.12.2015, když správci a zajištěnému věřiteli, který je současně zástupcem věřitelů, bylo toto usnesení doručeno dne 30.11.2015) a dále toto ustanovení (které shledal Ústavní soud konformní s Ústavou ČR, usnesením ze dne 5.11.2013, sp. zn. Pl. ÚS 40/13) insolvenčnímu soudu výslovně ukládá, aby současně rozhodl o odměně insolvenčního správce a jeho nákladech (jejichž výše za dobu plnění splátkového kalendáře není odvolatelem rozporována) a zprostil správce funkce, pak je nutno v dané věci postup soudu prvního stupně shledat správným, neboť má oporu v zákoně. A to bez ohledu na skutečnost, že do vydání napadeného usnesení se správci nepodařilo za celou dobu 5 let, avšak ani později, zpeněžit předmět zajištění. Jak správně poukázal soud prvního stupně, tato skutečnost nemůže jít k tíži dlužnice, která všechny své povinnosti splnila a nadto nelze přehlédnout, jak již bylo uvedeno shora, že právní mocí usnesení o vzetí na vědomí splnění oddlužení, insolvenční řízení věci dlužnice skončilo a správce již nemůže pokračovat ve zpeněžení, bez ohledu na důvody, pro které se zpeněžení (i přes pokyny zajištěného věřitele) nezdařilo. Za této situace nevznikl správci nárok na další odměnu ve smyslu ustanovení § 3 písm. c), v návaznosti na ustanovení § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb. v rozhodném znění a zajištěnému věřiteli zůstává zachován nárok na uspokojení jeho zajištěné pohledávky ze zpeněžení předmětných nemovitostí (resp. jejich id. 1/2), avšak, i dle názoru odvolacího soudu, za dané situace již mimo toto insolvenční řízení ve věci dlužnice (srov. § 414 odst. 4 IZ). Na tomto závěru odvolacího soudu (kdy nepřehlédl další sdělení správce a zajištěného věřitele po vydání napadeného usnesení) nemůže nic změnit skutečnost, že ve zpeněžování bylo i nadále pokračováno, nicméně s jediným zájemcem, z důvodu vydání napadeného usnesení, již k uzavření kupní smlouvy nedošlo.

Ze všech výše uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ustanovení § 219 o.s.ř. a ve výroku II. a III. napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti výroku I. tohoto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.). Proti výroku II. tohoto usnesení není dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci a zajištěnému věřiteli (zástupci věřitelů) se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 17. května 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu