1 VSOL 33/2014-B-9
KSOS 34 INS 30622/2012 1 VSOL 33/2014-B-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužnice Bc. Marcely Vegrichtové, nar. 22.1.1962, IČ: 74921908, trvale bytem Karviná-Mizerov, Borovského 2322/15, PSČ 734 01, adresa pro doručování: Karviná-Fryštát, Karola Sliwki 153/25, PSČ 733 01, o způsobu řešení úpadku, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.4.2013, č.j. KSOS 34 INS 30622/2012-B-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ust. § 405 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), neschválil oddlužení dlužnice Bc. Marcely Vegrichotvé (výrok I.), dle ust. § 405 odst. 2 IZ na majetek dlužnice prohlásil konkurs s tím, že dle ust. § 314 odst. 1, písm. a) IZ bude konkurs projednán jako nepatrný (výrok II.) a dle ust. § 245 odst. 1 IZ vyslovil, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok III.).

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že v řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (§ 405 odst. 1 IZ). Dlužnice má závazky z podnikatelské činnosti ve výši

1.220.746,54 Kč, které představují 47,52 % celkové výše jejích závazků (2.569.171,45 Kč), což není možné považovat za nepatrnou část a dlužnice ukončila podnikání dne 15.10.2012, tedy měsíc a půl před podáním insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení (§ 389 odst. 1 IZ). Nadto při oddlužení plněním splátkového kalendáře by nezajištění věřitelé neobdrželi plnění v rozsahu alespoň 30 % jejich pohledávek, přičemž žádný z věřitelů nevyslovil s nižším plněním souhlas (§ 395 odst. 1, písm. b/ IZ). Proto oddlužení dlužnice neschválil a rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, v němž namítala, že závazky z podnikání uváděla již v insolvenčním návrhu, a přesto soud oddlužení povolil a není zřejmé, z jakého důvodu změnil názor. Živnost již ukončila a syn se zavázal její dluhy z podnikání splácet. Závazky z podnikání vznikly v říjnu 2009 při otevření restaurace a jelikož zahájení podnikání nebylo jednoduché a následně v roce 2010 přišla krize, nebyla schopna finanční situaci zvládnout. Od té doby žádnou živnost neprovozuje. Uvedla, že je schopna zaplatit nezajištěným věřitelům 30 % svých pohledávek, neboť její syn je ochoten poskytnout jí dar ve výši 3.500 Kč, což uvedla už i u přezkumného jednání. Navrhla, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se schvaluje její oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Podle přechodného ustanovení v čl. II zákona č. 294/2013 Sb. zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. d/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 5.12.2012 insolvenčním návrhem dlužnice spojeným s návrhem na povolení oddlužení, jímž se dlužnice domáhala rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužení ve formě plnění splátkového kalendáře. Soud prvního stupně usnesením ze dne 7.1.12013, č.j. KSOS 34 INS 30622/2012-A-8, zjistil úpadek dlužnice, insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Žanetu Burkotovou, se sídlem

Karviná, Masarykovo nám. 38 a dlužnici povolil řešení úpadku oddlužením. Dne 2.4.2013 se konalo u soudu prvního stupně první přezkumné jednání a schůze věřitelů, k němuž se dostavila dlužnice a insolvenční správkyně, žádný z věřitelů se k jednání nedostavil. U přezkumného jednání byly přezkoumány přihlášky pohledávek č. P1-P33. Po ukončení přezkumného jednání pokračovala schůze věřitelů, na níž insolvenční správkyně přednesla zprávu o své dosavadní činnosti a navrhla řešení úpadku dlužnice konkursem. Poté soud prvního stupně vyhlásil usnesení, jímž na majetek dlužnice prohlásil konkurs a schůzi věřitelů ukončil. Následně písemně vyhotovil napadené usnesení s datem 2.4.2013 obsahující navíc výrok o nechválení oddlužení dlužnice.

Podle § 405 odst. 1 IZ, insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v § 402 odst. 5 tak rozhodne na místo rozhodnutí o způsobu oddlužení.

Podle § 405 odst. 2 IZ, jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

V posuzované věci soud prvního stupně pochybil, pokud u přezkumného jednání dne 2.4.2013 rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem, aniž předtím rozhodl o neschválení oddlužení dlužnice, které dlužnici povolil usnesením ze dne 7.1.2013, č.j. KSOS 34 INS 30622/2012-A-8. Soud prvního stupně sice do odvoláním napadeného písemného vyhotovení rozhodnutí o prohlášení konkursu doplnil výrok o neschválení oddlužení, ovšem takové rozhodnutí nebylo podle obsahu spisu před jednáním dne 2.4.2013 a ani v jeho průběhu vydáno, takže muselo být vydáno až po skončení jednání, u kterého již ale bylo veřejně vyhlášeno rozhodnutí o prohlášení konkursu. Rozhodnutí o konkursu je rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.1.2011, sp. zn. 29 NSČR 30/2010, které je veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu ČR), které se stalo vůči všem účastníkům insolvenčního řízení a insolvenčnímu správci účinným, jakmile je soud prvního stupně u jednání dne 2.4.2013 veřejně vyhlásil (§ 89 odst. 2 IZ). Rozhodnout o konkursu dlužníka, jemuž bylo povoleno oddlužení dle ust. § 405 odst. 2 IZ, ovšem lze teprve poté, je-li povolené oddlužení neschváleno. Soud prvního stupně tudíž zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a v odvolacím řízení nemohla být zjednána náprava.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně dle ustanovení § 219a odst. 1, písm. a) o.s.ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně dle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. k dalšímu řízení.

V dalším řízení soud prvního stupně nejprve rozhodne o tom, zda oddlužení dlužnice schvaluje či nikoliv a teprve v případě, že oddlužení dlužnice neschválí, rozhodne o způsobu řešení jejího úpadku konkursem (§ 405 IZ). Odvolací soud pro úplnost upozorňuje, že podle ustanovení § 89 odst. 3 IZ platí, že ukládá-li zákon insolvenčnímu soudu zveřejnit rozhodnutí podle odstavce 2 v insolvenčním rejstříku, učiní tak nejpozději do konce pracovního dne nejblíže následujícího po dni jednání, při kterém bylo rozhodnutí vyhlášeno.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a insolvenční správkyni se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 30. ledna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu