1 VSOL 33/2013-A-11
KSBR 29 INS 27741/2012 1 VSOL 33/2013-A-11

Usnesení Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Hodonín, Bratislavská 11, PSČ 695 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o jeho odvolání ze dne 4.12.2012 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12.11.2012, č.j. KSBR 29 INS 27741/2012-A-4,

takto: Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12.11.2012, č.j. KSBR 29 INS 27741/2012-A-4, se p o t v r z u j e.

Odůvodnění: Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 103 odst. 1 odst. 2, § 3 a § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) odmítl insolvenční návrh dlužníka doručený soudu 8.11.2012 s odůvodněním, že dlužník v něm uvedl pouze to, že po zodpovědném posouzení situace došel k závěru, že narostlou výši závazků a jejich příslušenství již není schopen reálně uspokojovat, je zjevný úpadek navrhovatele ve formě předlužení, neboť jeho závazky převyšují jeho pohledávky, má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Soud dospěl k závěru, že z takového sdělení dlužníka nelze učinit závěr, zda se dlužník nachází v úpadku. Jelikož insolvenční návrh nemá potřebné náležitosti dle ust. § 103 odst. 2 IZ, nejsou zde uvedeny potřebné rozhodující skutečnosti o úpadku dlužníka, zejména zde není označen žádný věřitel, jde proto o návrh neúplný a neurčitý. Proto soud návrh dlužníka dle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, které na výzvu soudu doplnil. Namítal, že jeho návrh je úplný a dostačující k zahájení insolvenčního řízení. Nesprávnost rozhodnutí spatřuje v tom, že soud první instance rozhodl, aniž přihlédl k tvrzeným skutečnostem odvolatele, to je zejména k tvrzení o mnohosti věřitelů a insolvenční situaci dlužníka, když tento stav je veřejně známý. Napadené rozhodnutí tak spočívá na nesprávném právním posouzení a je v rozporu se zákonem i s konstantní judikaturou. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Co se týče skutkových zjištění z obsahu insolvenčního návrhu dlužníka odvolací soud v zájmu stručnosti rozhodnutí zcela odkazuje na odůvodnění napadeného usnesení. Soud prvního stupně v něm obsah dlužníkova návrhu prakticky doslovně citoval a dlužníku bylo přiléhavě vyloženo, v čem spočívají vady tohoto insolvenčního návrhu. Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že takto podaný insolvenční návrh není projednatelný. Dlužník v něm pouze obecně uvádí, že je v úpadku, avšak žádné konkrétní a rozhodující skutečnosti v něm nepopsal. Z tohoto důvodu nelze vůbec zjistit kolik má dlužník věřitelů, své věřitele, včetně jejich adres v něm vůbec neoznačil, neuvedl jaký konkrétní závazek vůči tomu kterému věřiteli má, v jaké výši, kdy nastala splatnost, zda dlužník má nějaký majetek, jaká je jeho skladba, případně že nemá žádný majetek, je-li či byl podnikatelem apod. Na základě takto dlužníkem podaného insolvenčního návrhu lze sice insolvenční řízení zahájit, avšak nelze v něm pro shora uvedené vady pokračovat, neboť brání soudu posoudit, zda dlužník skutečně je v úpadku ve smyslu ust. § 3 IZ, a to ať již z důvodu předlužení (zda jeho závazky převyšují jeho majetek) či z důvodu insolvence. Z tohoto hlediska je proto nepřípadná odvolací námitka dlužníka, že stav jeho úpadku je veřejně známý .

Jelikož ustanovení § 128 odst. 1 IZ vylučuje, aby insolvenční soud vyzýval navrhovatele k odstranění vad insolvenčního návrhu, postupoval soud prvního stupně zcela správně, pokud takto vadný insolvenční návrh dlužníka odmítl.

Ze všech shora uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného

nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně (§ 237, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 7. února 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu