1 VSOL 326/2012-A-15
KSBR 31 INS 3753/2012 1 VSOL 326/2012-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Vladimíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Vlkoš 95, PSČ 696 41, o insolvenčním návrhu dlužníka, k odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2012, č. j. KSBR 31 INS 3753/2012-A-10

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2012, č. j. KSBR 31 INS 3753/2012-A-10 se m ě n í tak, že se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení dlužníkovi neukládá.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi podle ustanovení § 108 odst. 1, 2 z. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), aby ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. V odůvodnění uvedl, že dlužník ani na výzvu soudu nedoplnil návrh na povolení oddlužení, a proto lze s ohledem na ust. § 393 odst. 3 a ust. § 396 odst. 1, 2 IZ očekávat, že návrh na povolení oddlužení bude soudem odmítnut a způsobem řešení dlužníkova úpadku bude konkurs. Minimální odměna insolvenčního správce při konkursu činí 45.000,-Kč bez DPH a bez hotových výdajů, a protože v majetku dlužníka nejsou disponibilní finanční prostředky, zajistil soud krytí nákladů na insolvenční řízení uložením povinnosti zaplatit zálohu.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání, ve kterém především namítal, že mu výzva k odstranění vad návrhu na povolení oddlužení ze dne 28.2.2012, č. j. KSBR 31 INS 3753/2012-A-6 nebyla řádně doručena, takže se o ní dozvěděl až po jejím zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Na tuto výzvu v rámci svých možnosti v přiměřené době reagoval podáním ze dne 20.3.2012, k němuž připojil rovněž požadovaný znalecký posudek. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodl o zaplacení zálohy pouze ve výši 3.000,-Kč.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212 a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2, věty první IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem ze dne16.2.2012, doručeným soudu dne 17.2.2012, domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby byl řešen oddlužením formou splátkového kalendáře. V návrhu uvedl, že společně s manželkou Ivou anonymizovano mají závazky týkající se společného jmění ve výši celkem 704.189,18 Kč (z tohoto vykonatelné závazky ze kterých vyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné ve výši 258.856,-Kč) a žádají o společné řešení ( viz kolonka 06, 09 a 15 návrhu). Z návrhu dále vyplývá, že jeho manželka s povolením oddlužení souhlasí a též ona podává vlastní návrh. Dlužník pobírá od svého zaměstnavatele mzdu ve výši 17.399,-Kč a jeho manželka mzdu ve výši 10.466,-Kč měsíčně. Kromě běžného vybavení domácnosti má dlužník ve svém vlastnictví nemovitý majetek, který si sám ocenil na částku 850.000,-Kč. K návrhu připojil povinné přílohy dle ust. § 104 odst. 1 IZ a další listiny jako např. dohodu o ukončení mandátní smlouvy uzavřené mezi dlužníkem jako podnikatelem a společností ERK Hodonín, s.r.o., IČ: 29191017, jakož i přiznání k dani z příjmů fyzických osob za kalendářní rok 2011. Soud prvního stupně dlužníka vyzval usnesením ze dne 28.2.2012, č. j. KSBR 31 INS 3723/2012-A-8, aby ve lhůtě sedmi dnů od doručení písemného vyhotovení tohoto usnesení doplnil svůj návrh na povolení oddlužení tak, že : 1) doloží aktuální znalecký posudek na odhadní cenu nemovitého majetku a na odhadní cenu majetku, který slouží k zajištění závazků; 2) v seznamu závazků řádně označí závazky, které pochází z podnikatelské činnosti dlužníka nebo podnikatelské činnosti jeho manželky, 3) sdělí, jakými finančními prostředky disponoval pro zajištění svých životních potřeb v letech 2009 a 2010, neboť z přiznání k dani z příjmů fyzických osob vyplývá, že dlužník v uvedené době získal pouze příjmy z podnikatelské činnosti ve výši 57.553,-Kč; 4) sdělí, zda veškeré závazky dlužníka a jeho manželky jsou součástí společného jmění manželů; 5) doloží pracovní smlouvu uzavřenou se zaměstnavatelem, od kterého očekává příjmy v následujících pěti letech a 6) pro posouzení toho, zda návrhem na povolení oddlužení není sledován nepoctivý záměr, dlužník doloží své tvrzení ohledně použití finančních prostředků, neboť tyto se nezobrazují ve skladbě majetku dlužníka. Současně byl dlužník poučen o tom, že nebude-li přes tuto výzvu insolvenčního soudu ve stanovené lhůtě návrh na povolení oddlužení řádně opraven, respektive doplněn, a pro tyto nedostatky nebude možno pokračovat v řízení, nebo nebudou-li k němu přes výzvu insolvenčního soudu připojeny zákonem požadované přílohy a nebo tyto přílohy nebudou obsahovat přes výzvu insolvenčního soudu zákonem stanovené náležitosti, insolvenční soud návrh na povolení oddlužení podle ustanovení § 393 odst. 3 IZ odmítne. Na tuto výzvu reagoval dlužník podáním ze dne 20.3.2012, doručeným soudu 21.3.2012 (tedy v den, kdy insolvenční soud rozhodl odvoláním napadeným rozhodnutím), ve kterém uvedl, že z jeho podnikatelské činnosti vznikly pouze závazky na pojištění u Okresní správy zabezpečení v Hodoníně a Zdravotní pojišťovny METAL-ALIANCE, které jsou již uvedeny v návrhu a zároveň k tomu sdělil, že v návrhu doložený seznam závazků i majetku je kompletní, tedy úplný a správný. Dále uvedl, že v období let 2009-2010 s manželkou disponovali financemi získanými prodejem vlastní nemovitosti. Výtěžek posloužil k uhrazení části dlužných pohledávek a k zajištění základních životních potřeb. V té době s manželkou podnikal jako pojišťovací pracovník. Podáním insolvenčního návrhu spojeným s návrhem na povolení oddlužení nesledují nepoctivý záměr, ale snaží se s manželkou vyřešit svůj problém dluhové pasti tak, aby nebyl okolnostmi nucen poptávat další úvěry a zbytečně tak neohrozil závazky svých stávajících, popřípadě nových věřitelů. Prohlásil, že veškeré závazky jsou součástí společného jmění manželů a že pracovní smlouvu již doložil u návrhu na povolení oddlužení pod přílohou č. 5. K tomuto podání připojil odhad tržní hodnoty nemovitostí zapsaných u katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov, na LV č. 95 pro obec a k. ú. Přísnotice, kterým byla zjištěna obvyklá cena nemovitostí ve výši 960.000,-Kč. Současně předložil výpisy z katastru nemovitostí, z nichž je zřejmé, že dlužník je podílovým spoluvlastníkem těchto nemovitostí k podílu ve výši jedné čtvrtiny tyto nemovitosti a že jsou zatíženy smluvním zástavním právem pro pohledávku ve výši 303.559,-Kč, dále pro pohledávku ve výši 236.760,-Kč a zástavním právem z rozhodnutí správního orgánu ve výši 284.205,-Kč. K tomuto podání soud prvního stupně nepřihlédl a v den, kdy mu bylo doručeno rozhodl odvoláním napadeným rozhodnutím.

Z insolvenčního spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. KSBR 31 INS 3771/2012 vyplývá, že rovněž manželka dlužníka Iva anonymizovano , anonymizovano podala insolvenční návrh, kterým se domáhala rozhodnutí o svém úpadku a navrhovala, aby byl řešen oddlužením formou splátkového kalendáře s tím, že společně se svým manželem Vladimírem Janíkem mají závazky týkající se společného jmění ve výši 704.189,18 Kč a žádají o společné řešení (kolonka 06). Rovněž v kolonce 09 návrhu uvedla, že manžel si taktéž podává insolvenční návrh spojený s návrhem na oddlužení, rádi by pohledávky všech věřitelů řešili společně. Stejný požadavek pak uplatnila v kolonce 15 návrhu. Z uvedeného vyplývá, že navrhovala, aby její insolvenční návrh byl spojen ke společnému řízení s návrhem jejího manžela. Rovněž ona byla insolvenčním soudem vyzvána k doplnění návrhu na povolení oddlužení a protože na tuto výzvu reagovala až podáním doručeným soudu dne 21.3.2012, insolvenční soud k tomuto jejímu podání již nepřihlížel a v tentýž den rozhodl o uložení zálohy ve výši 50.000,-Kč z důvodu, že řádně nedoplnila návrh na povolení oddlužení. Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice odvolání, o kterém není dosud rozhodnuto.

Ze shora uvedeného vyplývá, že dlužník Vladimír Janík, jakož i jeho manželka Iva anonymizovano na výzvu insolvenčního soudu k odstranění vad návrhu na povolení oddlužení reagovali a vady odstranili, byť tak neučinili ve lhůtě stanovené soudem. Rozhodovací praxe soudu se však ustálila na závěru, že vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit až do rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního návrhu dle ustanovení § 128 odst. 1 IZ (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2008, sp. zn. KSPH 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11/2009), a proto nutno k podání dlužníka ze dne 20.3.2012, kterým na výzvu soudu odstranil vytčené vady návrhu na povolení oddlužení, přihlédnout. Dlužník v tomto podání uvedl, že z podnikatelské činnosti vznikl závazek na pojištění u Okresní správy sociálního zabezpečení v Hodoníně (podle návrhu ve výši 37.265,-Kč) a závazek u Zdravotní pojišťovny METAL-ALIANCE (podle návrhu ve výši 37.958,-Kč). Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 79/2009, formuloval a odůvodnil závěr, že dlužníkem, který není podnikatelem, se ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1 IZ rozumí taková fyzická nebo právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele a současně nemá závazky (dluhy) vzešlé z jejího podnikání. To, zda existuje rozumný důvod nepokládat při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo při rozhodování o to, zda se oddlužení schvaluje, za překážku bránící uplatnění institutu oddlužení neuhrazený dluh z dlužníkova dřívějšího podnikání, insolvenční soud uváží vždy především s přihlédnutím k těmto hlediskům: 1) době vzniku konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání; 2) době ukončení dlužníkova podnikání; 3) četnosti neuhrazených dlužníkových závazků (dluhů) z podnikání;

4) výší konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání v porovnání s celkovou výši všech dlužníkových závazků; 5) tomu, zda věřitel, o jehož pohledávku jde, je srozuměn s tím, že tato pohledávka bude podrobena režimu oddlužení.

Judikatura soudů se ustálila na závěru, že jestliže manželé mají majetek a závazky náležející do společného jmění manželů a chtějí svůj úpadek řešit oddlužením, pak pokud se domáhají oba insolvenčním návrhem oddlužení, je možno tato řízení spojit a jejich návrh pojednat společně a posoudit společně i jejich úpadek a společné oddlužení. Platná právní úprava přitom předpokládá, že závazky, které tvoří společné jmění manželů, plní oba manželé společně a nerozdílně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2011, sp. zn. 33 Cdo 1101/2007).

Podle ust. § 143 odst. 1 písm. b) ObčZ společné jmění manželů tvoří závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků jejichž rozsah přesahují míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

Podle ust. § 144 ObčZ pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů.

Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně při rozhodování odvoláním napadeným rozhodnutím nepřihlížel k doplnění insolvenčního návrhu ze dne 20.3.2012, které mu bylo doručeno v den vydání odvoláním napadeného rozhodnutí, (nelze vyloučit, že bylo soudu doručeno až po rozhodnutí), a proto se již nezabýval otázkou, zda dlužníkovy závazky z podnikání jsou překážkou bránící uplatnění institutu oddlužení a ani otázkou, zda závazky, které oba manželé uvedli do svých insolvenčních návrhů, jsou závazky tvořící společné jmění manželů.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že v případě spojení insolvenčního řízení obou manželů by pak oba manželé společně spláceli 30 % závazků a odměna insolvenčnímu správci včetně nákladů by se hradila pouze jedenkrát.

Ze shora uvedených důvodů považuje odvolací soud rozhodnutí insolvenčního soudu o uložení povinnosti dlužníkovi zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení za předčasné, a proto toto rozhodnutí podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Bude proto na soudu prvního stupně, aby v intencích shora citovaného rozhodnutí č. R 79/2009 vyhodnotil, zda závazky žalovaného vzešlé z podnikání brání povolení jeho oddlužení, a dále, aby se ve smyslu ustanovení § 143 odst. 1 písm. b) ObčZ zabýval otázkou, zda závazky, které oba manželé uvedli do svých insolvenčních návrhů, jsou závazky tvořící společné jmění manželů a zda je možné povolit společné oddlužení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 29. 5. 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu