1 VSOL 320/2012-A-8
KSOS 25 INS 7703/2012 1 VSOL 320/2012-A-8

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka C.S.Interier s.r.o., se sídlem Ostrava-Poruba, 17. listopadu 646/10, PSČ 708 00, IČ: 26 85 60 93, o insolvenčním návrhu věřitele TIPEL-interiér s.r.o., se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Gen. Jarouška 2823/3, PSČ 702 00, IČ: 28 57 99 76, k odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4.4.2012, č.j. KSOS 25 INS 7703/2012-A-3

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 4. 2012, č. j. KSOS 25 INS 7703/2012-A-3 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil věřiteli jako insolvenčnímu navrhovateli podle ust. § 108 odst. 1, 2 z.č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), aby ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. V odůvodnění uvedl, že z insolvenčního návrhu nevyplývá, zda má dlužník majetek nebo disponibilní prostředky postačující k úhradě nákladů insolvenčního řízení, a proto s ohledem na absenci těchto informací vyzval soud věřitele k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč, poněvadž minimální výše odměny insolvenčního správce při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem činí 45.000,-Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podal věřitel jako insolvenční navrhovatel odvolání, ve kterém především namítal, že se jedná o věřitelský insolvenční návrh a že primárním zdrojem pro zajištění dostatečného množství peněžních prostředků ke krytí nákladů insolvenčního řízení jsou majetek a pohledávky dlužníka a až v případě, že peněžní prostředky ke krytí nákladů insolvenčního řízení by insolvenční soud nebyl schopen zajistit z majetku a závazků dlužníka, teprve by měl přijít na řadu postup insolvenčního soudu zajistit tyto peněžní prostředky právě pomocí zálohy uhrazené věřitelem. V této souvislosti soudu vytýkal, že dlužníka nevyzval dle ust. § 128 odst. 3 IZ k předložení seznamů uvedených v ust. § 104 odst. 1 IZ, neboť věřitel není oprávněn vyžadovat údaje o majetkových poměrech dlužníka, nahlížet do účetních dokladů a tudíž nemá možnost zjistit jestli dlužník má nějaké disponibilní peněžní prostředky, pohledávky, či movitý a nemovitý majetek. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212 a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že věřitel TIPEL-interiér s.r.o., IČ: 28 57 99 76 se insolvenčním návrhem ze dne 29.3. 2012, doručeným soudu téhož dne, domáhal rozhodnutí o úpadku dlužníka C.S.Interier s.r.o., IČ: 26 85 60 93 a navrhoval, aby byl řešen prohlášením konkursu na jeho majetek. Ve vylíčení rozhodujících skutečností uvedl, že dlužník má více věřitelů se závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit a tato tvrzení v insolvenčním návrhu též osvědčil. O existenci disponibilních peněžních prostředků, pohledávek, či majetku dlužníka postačujícího k úhradě nákladů insolvenčního řízení a ani o existenci vykonatelné pohledávky dlužníka vůči věřiteli jako insolvenčnímu navrhovateli nebyla v návrhu žádná zmínka. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2, věty první IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle ust. § 128 odst. 3 IZ insolvenční soud může rozhodnout, aby mu seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1 IZ předložil i dlužník, který není insolvenčním navrhovatelem; má-li insolvenční navrhoval vůči dlužníku vykonatelnou pohledávku, uloží insolvenční soud tuto povinnost dlužníku vždy.

Podle ust. § 104 odst. 1 IZ podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen seznam majetku ), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen seznam závazků ), c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek.

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že v insolvenčním návrhu zcela schází údaje o tom, zda dlužník má dostatek disponibilních peněžních prostředků, pohledávek, či majetku a ke krytí nákladů insolvenčního řízení, případně o tom, že věřitel má vůči dlužníkovi vykonatelnou pohledávku. Potíže, které má věřitel s obstaráváním relevantních informací o majetkové situaci dlužníka, ho nezprošťují povinnosti poskytnout soudu informace o prostředcích dlužníka ke krytí nákladů insolvenčního řízení. Insolvenční zákon insolvenčnímu soudu neukládá povinnost, aby vyzval dlužníka, který není insolvenčním navrhovatelem a nemá vůči dlužníku vykonatelnou pohledávku, předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1 IZ. Z ust. § 128 odst. 3 IZ vyplývá, že je ponecháno na úvaze soudu, zda k předložení seznamů dlužníka vyzve, a to zejména v závislosti na obsahu insolvenčního návrhu. V posuzované věci v insolvenčním návrhu zcela schází údaje o majetkových poměrech dlužníka, jakož i tvrzení, že navrhovatel má vůči dlužníku vykonatelnou pohledávku, a proto nelze insolvenčnímu soudu vytýkat, že absenci údajů v insolvenčním návrhu neodstraňoval postupem dle ust. § 128 odst. 3 IZ.

S ohledem na shora uvedené odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 22. května 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu