1 VSOL 317/2014-B-152
KSOS 8 INS 2746/2008 1 VSOL 317/2014-B-152

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a JUDr. Ivany Waltrové v insolvenční věci dlužnice Veroniky anonymizovano , anonymizovano , identifikační číslo: 452 06 511, bytem Orlová 4-Poruba, Přespolní 965, PSČ 735 14, zastoupené Mgr. Petrem Opletalem, advokátem, se sídlem Praha 1, Vodičkova 791/39, PSČ 110 00, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 8 INS 2746/2008, o návrhu dlužnice na zproštění insolvenční správkyně funkce, o odvolání insolvenční správkyně a ustanovení nové insolvenční správkyně, rozhodl o odvolání dlužnice ze dne 2.3.2014 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. února 2014, č.j. KSOS 8 INS 2746/2008-B-113,

t a k t o:

I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. února 2014, č.j. KSOS 8 INS 2746/2008-B-113, se ve výrocích I.-III. p o t v r z u j e.

II. Odvolání dlužnice proti výroku IV. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. února 2014, č.j. KSOS 8 INS 2746/2008-B-113, se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě s odkazem na ustanovení § 31 odst. 1, odst. 4, § 32 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) zamítl návrh dlužnice na zproštění JUDr. Alicje Klimešové z funkce insolvenční správkyně (výrok I.), současně JUDr. Alicji Klimešovou odvolal z funkce insolvenčního správce (výrok II.), insolvenční správkyní ustanovil Mgr. Alicji Kellerberg Klimeš, LL.M. (výrok III.) a odvolané správkyni uložil povinnost bez zbytečného odkladu řádně informovat novou insolvenční správkyni o své dosavadní činnosti a předat jí všechny doklady související s výkonem její funkce (výrok IV.).

V důvodech uvedl, že zproštění insolvenční správkyně (dále jen též správkyně ) JUDr. Alicje Klimešové žádala dlužnice podáním doručeným 30.12.2013 s tím, že jmenovaná:-bez vědomí dlužnice komunikovala s věřitelem č. 1 Matco, s.r.o. o připravenosti prodeje položek č. 3, 4 a 5 soupisu majetkové podstaty, ačkoliv k takové komunikaci je oprávněn pouze insolvenční soud,-vůči dlužnici se dopouští slovních urážek, označila ji za podvodnici , omezuje ji na osobní svobodě, když ji zamkla ve svém vozidle, nepostupuje eticky, když řádně nezastupuje zájmy dlužnice, poškozuje ji, když její plné jméno a osobní údaje zveřejnila v místním tisku Orlovské noviny ,-postupovala neeticky, když v rámci soudních řízení u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 42 Co 142/2013 navrhovala zrušení věcných břemen zřízených ve prospěch dcer dlužnice Darji Sobotíkové a Elen Špačkové,-požadovala po dlužnici informace k nájmu prostor v nemovitosti dlužnice, ačkoli dlužnice takové informace nemá,-neposkytuje dlužnici žádné informace o průběhu insolvenčního řízení, dlužnice nemá internet,-bez souhlasu dlužnice převedla její majetek na cizí osobu,-uspokojuje promlčené pohledávky věřitele č. 1 Matco, s.r.o. a tímto postupem uvedenému věřiteli vědomě straní, ostatní věřitele i dlužnici poškodila, -pozbyla oprávnění k výkonu činnosti insolvenční správkyně k 31.12.2009. Insolvenční správkyně JUDr. Alicja Klimešová v písemném vyjádření k těmto námitkám uvedla, že:-společnost Matco, s.r.o. je přihlášeným věřitelem č. 1, jeho pohledávka byla v rámci přezkumného jednání řádně zjištěna, uvedený věřitel je zástupcem věřitelů, je její povinností s tímto věřitelem komunikovat,-správkyně má s dlužnicí omezený kontakt z důvodu, že dlužnice od počátku insolvenčního řízení nespolupracuje, k osobnímu styku s dlužnicí došlo ve čtyřech případech, dne 16.6.2009, 22.6.2009, 13.8.2009 a 22.10.20098, vždy za přítomnosti třetích osob, přičemž v rámci těchto setkání k žádným kontroverzím nedošlo,-námitku invektiv ze strany správkyně vznesla dlužnice až ve své stížnosti (B-103), tj. téměř se čtyřletým odstupem,-ke zpeněžení položek 3, 4 a 5 majetkové podstaty došlo v souladu s insolvenčním zákonem, na základě pokynů zajištěného věřitele a se souhlasem insolvenčního soudu,-jméno a osobní údaje dlužnice jsou zveřejněny pouze v insolvenčním rejstříku, v rámci soudních řízení spojených s insolvenčním řízením, případně při činnosti související se zpeněžováním majetkové podstaty.

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že návrh dlužnice na zproštění JUDr. Alicji Klimešové z funkce správce není důvodný, dle obsahu námitek, dlužnice nepochopila podstatu funkce insolvenčního správce a účel insolvenčního řízení jako takového (§ 1, § 5 IZ). Zdůraznil, že:-insolvenční správce je osobou kterou ustanovuje soud, za účelem provedení úkonů, k nimž je insolvenčním zákonem zmocněna a aby plnila povinnosti, které jí insolvenční zákon ukládá. Podle ust. § 229 odst. 3 písm. c) IZ je insolvenční správce od prohlášení konkurzu osobou nadanou dispozičními oprávněními ve vztahu k majetkové podstatě, tzn., že je oprávněn disponovat s majetkem, který dlužníku patřil v době rozhodnutí o úpadku a s majetkem, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení (ust. § 205 odst.2 IZ). Úkolem správce je, mimo jiné, provést zpeněžení majetkové podstaty za podmínek stanovených insolvenčním zákonem a za účelem co nejvyššího a zásadně poměrného uspokojení oprávněných věřitelů.-Insolvenční správce tedy rozhodně není osobou, která by v rámci insolvenčního řízení měla zastupovat dlužnici, resp. hájit výhradně její zájmy.-Pokud jde o spolupráci správkyně s věřitelem Matco, s.r.o., pak tato společnost je věřitelem dlužnice s pořadovým číslem 1 (která rovněž podala insolvenční návrh), jeho přihlášená pohledávka ve výši 23.293.830 Kč byla na přezkumném jednání dne 12.12.2008 v plné výši zjištěna, a to jako zajištěná, sama dlužnice proti této pohledávce neučinila popěrný úkon, natož spočívající na námitce, že předmětná pohledávka je promlčena.-Uvedený věřitel byl na chůzi věřitelů dne 12.12.2008 zvolen do funkce zástupce věřitelů (B-8), je tudíž v souladu s insolvenčním zákonem, pokud insolvenční správkyně při výkonu své funkce s tímto věřitelem komunikuje, a to ať již jako se zástupcem věřitelů (§ 36 IZ), anebo jako se zajištěným věřitelem, jak jí ukládá např. ust. § 204 IZ a ust. § 293 IZ.-Mezi základní úkoly insolvenčního správce patří provádění úkonů směřujících ke zpeněžení majetkové podstaty. V jejich rámci má správce zjistit rozsah majetkové podstaty dlužníka, tedy i činit dotazy na dlužníka, jakým způsobem naložil se svým majetkem, který do podstaty spadá, jakož i zveřejňovat přiměřeným způsobem údaje o dlužníku při inzerci prodeje majetkové podstaty.-Osobní údaje o dlužníku, v rozsahu stanoveném právními předpisy, jsou ostatně veřejně přístupné v insolvenčním rejstříku, a to nezávisle na vůli insolvenčního správce.-Pokud v dané věci insolvenční správkyně zpochybňovala důvodnost trvání věcných břemen dcer dlužnice k nemovitosti dlužnice soudní cestou, pak tak činila zcela v souladu s požadavky, kladenými na ni insolvenčním zákonem a v tomto jednání nelze spatřovat libovůli nebo rozpor s etikou.-Insolvenčnímu správci insolvenční zákon neukládá povinnost informovat dlužníka o průběhu insolvenčního řízení, tyto informace si dlužník, stejně jako jeho věřitelé, může zjistit z insolvenčního rejstříku, který je veřejně a bez omezení přístupný na internetu. Argument dlužnice, že k internetu nemá přístup, je nedůvodný, když internetové služby jsou běžně dostupné i na veřejně přístupných místech (např. internetové kavárny), dlužnice rovněž mohla využít pomoci od osob blízkých a o stavu insolvenčního řízení se též mohla informovat u příslušného insolvenčního soudu.-Pokud jde o ostatní námitky, pak ty dlužnice nespecifikovala dostatečně, zejména neuvedla, kdy konkrétně k takovým situacím mělo dojít a soud je nucen konstatovat, že nebylo osvědčeno, že se skutečně staly. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že důvody uváděné dlužnicí pro zproštění správkyně jsou irelevantní a neznamenají žádné porušení povinností insolvenční správkyně; proto postup dle ust. § 32 odst. 1 IZ v daném případě neshledal.

Nicméně dlužnice rovněž namítla, že správkyně JUDr. Alicja Klimešová není zapsána v seznamu insolvenčních správců a tato její námitka je důvodná. Jak rovněž zjistil soud ze seznamu insolvenčních správců vedeného Ministerstvem spravedlnosti ČR, oprávnění k výkonu funkce insolvenční správkyně JUDr. Alicji Klimešové zaniklo k 31.12.2009. V souladu s ust. § 31 odst. 1 IZ a § 31 odst. 4 IZ proto soud JUDr. Alicji Klimešovou odvolal z funkce insolvenčního správce a současně, po určení nové insolvenční správkyně předsedkyní insolvenčního soudu dle ust. § 25 odst. 2 IZ (B-11) ustanovil do funkce insolvenční správkyně Mgr. Alicji Kellerberg Klimeš, sídlem Horní 2a/1433, 736 01 Havířov, IČ: 71457259, přičemž určení této osoby bylo provedeno v souladu se zásadou rychlosti a hospodárnosti insolvenčního řízení při řádném zachování práv účastníků insolvenčního řízení vyjádřené v ust. § 5 písm. a) IZ, když lze důvodně očekávat, že předání informací a dokladů souvisejících s výkonem funkce insolvenční správkyně proběhne mezi původní a novou správkyní (které jsou v poměru osob blízkých), efektivněji, než by tomu bylo v případě ustanovení jiného insolvenčního správce, to je při minimálním zásahu do jinak hladkého průběhu tohoto insolvenčního řízení. Odvolané správkyni soud uložil povinnost bez zbytečného odkladu předat svou funkci (§ 31 odst. 6 IZ).

Proti tomuto usnesení, v celém jeho rozsahu, podala dlužnice včasné odvolání podáním z 2.3.2014, doplněné podáním ze dne 30.4.2014 a 18.6.2014. Namítla, že jde o rozhodnutí nesprávné a nezákonné, na základě něj má nyní ustanoveny dvě správkyně, když její stížnost byla zamítnuta. Zdůraznila, že dr. Klimešová byla justiční elitou, za totality byla členkou KSČ a vykonávala šéfku Okresního soudu v Havířově, nyní se k ní chová jako za totality a zapomněla, že již přes 24 let je v ČR demokracie . Veškeré důvody, které uvedla ve stížnosti, jsou skutečné, nic si nevymyslela, trvá na nich. Původní správkyně za jejími zády korespondovala s věřitelem Matco, s.r.o., i když věděla, že jeho pohledávka je promlčena a neměla být zahrnuta do insolvenčního řízení a byla navršena o lichvářské úroky. Tím, že promlčenou pohledávku tohoto věřitele nepopřela, poškodila ostatní věřitele, neboť tyto pohledávky jsou zajištěny zástavním právem k majetku dlužnice a výtěžek těchto nemovitostí nemůže být rozdělen mezi ostatní věřitele. O uznání této pohledávky se dlužnice dověděla až při vyúčtování nákladů správkyně, které jsou nezákonné. Proto trvala na tom, aby soud provedl důkaz veškerými spisy dr. Klimešové , která ji měla řádně zastupovat, naproti tomu se vůči ní chovala neeticky, na každém kroku ji ponižovala, po celou dobu ji psychicky a také finančně ruinovala . Pokud tato správkyně vykonávala funkci po skončení funkčního období, pak jí soud neprávem přiznal náklady řízení. Dlužnice rovněž nesouhlasí s tím, aby jí byla ustanovena jako nová insolvenční správkyně Mgr. Alicja Kellerberg Klimeš, LL.M., která je dcerou bývalé správkyně, neboť bude a již vůči ní vystupuje stejně, je zde střet zájmů, nemá v ní důvěru, jedná se o rodinný klan, nebyla do funkce řádně ustanovena, dlužnice dosud žádné rozhodnutí v tomto směru neobdržela (ani její právní zástupce, který jí byl ustanovenu usnesením soudu ze dne 7.1.2014), není proto oprávněna vykonávat jakékoliv úkony, je podjatá, logicky nemůže mít zájem řešit případná pochybení původní správkyně, tj. především pochybení při nepopření promlčené pohledávky Matco, s.r.o., jehož právní zástupce původní správkyni zastupoval ve sporu s majiteli věcných břemen, při zpeněžování postupovala v rozporu s ust. § 289 IZ ve znění účinném do 31.12.2013. Nová správkyně za dobu svého působení vykonala rovněž celou řadu sporných kroků, které vyvolávají pochybnosti o její podjatosti, když při zpeněžování postupovala v rozporu s ust. § 293 odst. 2 IZ, dále společnost JUSTRINON MANAGEMENT s.r.o., která na základě kupní smlouvy ze dne 2.4.2014 nabyla od nové správkyně druhou část nemovitostí dlužnice, je rovněž zastoupena shodným právním zástupcem jako insolvenční navrhovatel. Toto propojení vyvolává pochybnosti o tom, zda pochybení původní správkyně při přezkumu promlčených pohledávek věřitele Matco, s.r.o., bylo jen chybou, či jednání ve shodě a je patrné i v souvislosti s kupní smlouvou ze dne 2.4.2014. Prodej nemovitostí tak nebyl v souladu rovněž s ust. § 295 IZ, který stanoví zákaz nabývaní majetku z majetkové podstaty dlužníka pro členy věřitelského výboru a jim blízké osoby. Podezření o majetkovém propojení těchto osob zvyšuje nejasná majetková struktura insolvenčního navrhovatele, který je z části vlastněn kyperskou společností, a též nejasná majetková struktura kupující společnosti JUSTRINON MANAGEMENT s.r.o., která je vlastněna subjektem z USA. S ohledem na základní jmění kupující společnosti ve výši 200.000 Kč, není kryta úhrada jejího majetku, rovněž jsou poškozena věcná břemena a celá věc je neprůhledná. Nová správkyně byla soudem ustanovena mimo pořadí předvídané ust. § 25 odst. 2 IZ, přičemž jediným důvodem je rychlé předání informací při minimálním zásahu do jinak hladkého průběhu tohoto řízení. Rovněž zdůvodnění opatření (pozn. předsedkyně Krajského soudu v Ostravě) o určení osoby správce ze dne 27.1.2014, opírající se toliko o požadavek soudce, nebylo dostatečné při tomto mimořádném kroku. Dlužnice je naopak přesvědčena, že důvod k postupu dle § 25 odst. 5 IZ, nebyl namístě, když vyloučil objektivní přezkum sporných kroků původní správkyně. Měla být proto ustanovena jiná nezávislá osoba. Dlužnice setrvává na námitce, že při prodeji jejího nemovitého majetku došlo ze strany původní správkyně k porušení ust. § 289 IZ ve znění účinném do 31.12.2013 (nebyl zde souhlas insolvenčního soudu k prodeji mimo dražbu, rovněž nebyl zveřejněn pokyn zástavního věřitele k prodeji mimo dražbu) a kupní smlouvy ze dne 20.12.2012 a 28.12.2012, které byly uzavřeny se společností MK COMP Ostrava, a.s. a rovněž dosud nebyly zveřejněny v insolvenčním rejstříku, jsou proto dle ust. § 39 zák. č. 40/1964 Sb, občanského zákoníku, absolutně neplatné, odporují zákonu a příčí se dobrým mravům. Nová správkyně přesto vydala tento výtěžek zpeněžení insolvenčnímu navrhovateli. Ani nová správkyně, která dosud nebyla pravomocně ustanovena do funkce, při zpeněžování nepostupovala v souladu se zákonem, při uzavření kupní smlouvy ze dne 5.4.2014 bylo porušeno ust. § 293 odst. 2 IZ, které stanoví výjimku z povinnosti získat před prodejem mimo dražbu souhlas insolvenčního soudu, když nebyl zveřejněn jakýkoliv pokyn insolvenčního navrhovatele, co by zajištěného věřitele k prodeji mimo dražbu, z něhož by byly patrné podmínky prodeje. V insolvenčním rejstříku dosud nebyla v rozporu s ust. § 289 odst. 3 IZ uveřejněna ani zmíněná kupní smlouva, kterou měla nabýt druhou část nemovitostí dlužnice společnost JUSTRINON MANAGEMENT s.r.o., která je prostřednictvím osoby právního zástupce propojena s insolvenčním navrhovatelem a původní insolvenční správkyní. Dlužnice do současné doby nemá rovněž informace o ceně, za níž byla tato druhá část jejího nemovitého majetku zpeněžena.

V důsledku zmíněných pochybení a propojení je tato kupní smlouva neplatná podle ust. § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, protože odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Jde tedy o další důvod, proč by napadené usnesení, v části, v níž byla nová správkyně ustanovena do funkce, mělo být odvolacím soudem zrušeno. Ze všech těchto důvodů dlužnice navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V písemném vyjádření k odvolání dlužnice nově ustanovená správkyně Mgr. Alicja Kellerberg Klimeš, LL.M. uvedla, že dlužnici osobně nezná, nikdy s ní nejednala a v této věci se necítí pojatá. Dále uvedla, že doklady související s výkonem funkce i informace o stavu řízení již obdržela.

Podle ust. § 7 IZ v platném znění platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř .), týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2 a odst. 5 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Jak již uvedl odvolací soud ve svém usnesení v této věci ze dne 29.10.2013, č.j. KSOS 8 INS 2746/2008, 1 VSOL 725/2013-B-95 (pozn. proti kterému dlužnice podala dovolání, jež bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.4.2014, č.j. 29 NSČR 41/2014-B-129 a její ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 15.10.2014, sp. zn. IV. ÚS 3096/13), ze spisu soudu prvního stupně se podává, že:

-předmětné insolvenční řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem věřitele Matco, s.r.o., doručeným soudu 15.7.2008. Věřitel tvrdil splatnou a vykonatelnou pohledávku vůči dlužnici ve výši 5.320.442,30 Kč s příslušenstvím, která byla jeho právnímu předchůdci České spořitelně a.s. (z titulu úvěrové smlouvy) přiznána rozsudkem Krajského obchodního soudu v Ostravě č.j. 22 Cm 774/95-20 ze dne 19.2.1997, který nabyl právní moci 23.4.1997 a stal se vykonatelným 29.4.1997. Tato vykonatelná pohledávky byla následně postoupena Konsolidační bance Praha, s.p.ú., ze zákona č. 239/2001 Sb. se jejím právním nástupcem stala Česká konsolidační agentura, která pohledávku postoupila navrhovateli smlouvou ze dne 15.3.2006. Pohledávka byla zajištěna na základě zástavní smlouvy (ze dne 1.6.1992) nemovitostmi dlužnice zapsanými na LV č. 1671 pro k.ú. Poruba u Orlové, obec Orlová a byla vymáhána v exekučním řízení, které bylo nařízeno usnesením

Okresního soudu v Karviné-pobočka v Havířově ze dne 20.7.2006, č.j. 125 Nc 1669/2006-21. Tato svá tvrzení insolvenční navrhovatel doložil;

-usnesením ze dne 13.10.2008 (č.d. A-17) rozhodl insolvenční soud o zjištění úpadku dlužnice, ustanovil insolvenční správkyní JUDr. Alicji Klimešovou a mj. nařídil i přezkumné jednání na 12.12.2008 (dlužnici bylo doručeno 20.10.2008). Proti rozhodnutí o úpadku podala dlužnice odvolání, které bylo jako opožděné odmítnuto, právní moci nabylo dne 5.11.2008;

-u přezkumného jednání 12.12.2008, k němuž se dlužnice nedostavila, byla mimo jiné přezkoumána i pohledávka věřitele č. 1 Matco, s.r.o. a byla v celém rozsahu (23.293.830 Kč) zjištěna, včetně nároku na uspokojení ze zajištění;

-insolvenční správkyně v řízení opakovaně insolvenčnímu soudu sdělovala, že dlužnice s ní nespolupracuje, dne 27.11.2008 správkyně předložila seznam přihlášek pohledávek, včetně věřitele č. 1 a ve své zprávě z 2.12.2008 (č.d. B-5) sdělila, že dlužnici žádala o vyjádření k přihláškám, avšak bezvýsledně. Dále správkyně předložila soupis majetkové podstaty, který obsahoval i nemovitosti (LV č. 1671), zajišťující pohledávku insolvenčního navrhovatele (jeho zástavní právo bylo první v pořadí);

-usnesením ze dne 8.1.2009, č.j. KSOS 8 INS 2746/2008-B-16 soud prvního stupně rozhodl o prohlášení konkursu na majetek dlužnice; toto usnesení nabylo právní moci 4.2.2009;

-podáním ze dne 30.9.2010 (č.d. B-60) dlužnice poprvé vznesla námitku promlčení vůči pohledávce věřitele Matco, s.r.o., žádala zastavení celého řízení a v podání ze stejného data (č.d. B-61) vznesla námitky i vůči pohledávce věřitele BOHEMIA SEKT, a.s. Přípisem ze dne 6.10.2010 jí insolvenční soud sdělil, že pohledávky shora označených věřitelů byly na přezkumném jednání zjištěny a jde o výsledek pro toto řízení konečný;

-ve své zprávě ze dne 4.6.2012 (B-73) správkyně mimo jiné oznámila, že na den 14.6.2012 je svoláno jednání zajištěných věřitelů za účelem společného pokynu ke zpeněžení nemovitostí, v žádosti ze dne 18.6.2012 (B-74) dále požádala soud jednak o souhlas s vynětím položky č. 8 ze soupisu (přívěs, který nebyl dohledán) a dále o souhlas s prodejem všech nemovitostí mimo dražbu s tím, že má v tomto směru pokyn zajištěných věřitelů, včetně zástupce věřitelů Matco, s.r.o. a doložila zápis ze dne 14.6.2012;

-usnesením ze dne 24.7.2012 (č.d. B-75) soud udělil souhlas správkyni k vyloučení uvedené položky č. 8 ze soupisu majetku (č.d. B-3) a k žádosti správně o udělení souhlasu k prodeji nemovitostí mimo dražbu v odůvodnění uvedl, že tohoto souhlasu soudu není v daném případě třeba a to dle ust. § 293 IZ, podle něhož je správce vázán pokyny zajištěného věřitele, tyto pokyny nemusí respektovat jen v případě, má-li za to, že předmět zajištění lze zpeněžit výhodněji, v takovém případě pak požádá o souhlas soud;

-ve zprávě z 27.2.2013 správkyně oznámila, že na základě pokynu zajištěných věřitelů došlo k prodeji položek č. 1, 2 a 6 soupisu majetkové podstaty za částku 1.600.000 Kč, zbývá zpeněžit položky č. 3, 4 a 5 soupisu, o něž dosud neprojevil nikdo zájem. Dále sdělila, že probíhají spory o vydání bezdůvodného obohacení od bezesmluvních uživatelů nemovitostí zapsaných v soupise;

-dne 18.4.2013 správkyně předložila žádost o souhlas soudu s vydáním výtěžku zpeněžení položek 1, 2 a 6 soupisu zajištěnému věřiteli prvnímu v pořadí Matco, s.r.o. s tím, že výtěžek činil kupní cenu 1.600.000 Kč, dále za užívání těchto nemovitostí bylo vymoženo 82.500 Kč, celkem výtěžek 1.682.500 Kč; výdaje na zpeněžení (inzerce, vidimace) dle správkyně činily 2.193 Kč, výdaje na správu (daň, pojištění, hotové výdaje správce) 37.483 Kč, celkem výdaje 39.676 Kč; dále provedla propočet odměny (2% z čistého výtěžku 32.856,48 Kč, 21% daň z přidané hodnoty z této odměny 6.899,86 Kč) v celkové výši 39.756,34 Kč s tím, že oddělenému věřiteli by měla být vyplacena částka 1.603.067,66 Kč;

-usnesením ze dne 22.5.2013 (č.d. B-81) soud prvního stupně udělil souhlas správkyni JUDr. Alicji Klimešové s vydáním výtěžku zpeněžení ze zajištění zajištěnému věřiteli č. 1) Matco, s.r.o., ve výši 1.603.847,20 Kč, uložil správkyni povinnost podat ve stanovené lhůtě zprávu o provedeném vydání výtěžku a současně povolil insolvenční správkyni zálohu na odměnu ve výši 38.976,80 Kč, jejíž vyúčtování provede v konečné zprávě (odměna 32.212,24 Kč a 6.764,56 Kč DPH);

-k odvolání dlužnice Vrchní soud v Olomouci svým usnesením ze dne 29.10.2013 (č.d. B-95) shora uvedené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se správkyni JUDr. Alicji Klimešové uděluje souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli č. 1) Matco, s.r.o. ve výši 1.603.067,66 Kč a povoluje se jí záloha na odměnu ve výši 39.756,34 Kč, jejíž vyúčtování provede v konečné zprávě (odměna 32.856,48 Kč a 6.899,86 Kč DPH).

Dále ze spisu vyplývá, že ve zprávě ze dne 6.9.2013 (B-91) správkyně JUDr. Alicja Klimešová oznámila, že i zbývající nemovitosti je možno zpeněžit (položky 3,4 a 5 soupisu), probíhá jednání se zajištěnými věřiteli a zástupcem věřitelů o udělení souhlasu k jejich prodeji. Ke stížnostem dlužnice, že není o průběhu řízení informována jí soud přípisem ze dne 2.12.2013 (č.d. B-99) sdělil, že správkyně si své povinnosti plní, podává pravidelné zprávy a dlužnice se může se spisem seznámit. Dne 30.12.2013 byl soudu doručen návrh dlužnice za zproštění správkyně JUDr. Alicji Klimešové z důvodů, jak již byly uvedeny shora. Opatřením předsedkyně Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.1.2014 (§ 25 IZ a § 4 vyhl. č. 311/2007 Sb.) byla určena pro další insolvenční řízení ve věci dlužnice insolvenční správkyní Mgr. Alicja Kellerberg Klimeš, LL.M. s tím, že správkyně (v pořadí) JUDr. Dagmar Jahnová nebyla určena z důvodu požadavku Mgr. Stočka, který žádal ustanovit shora jmenovanou. Na to vydal soud prvního stupně nyní odvoláním napadené usnesení.

V neposlední řadě ze spisu vyplývá, že insolvenční navrhovatel Matco, s.r.o. k insolvenčnímu návrhu, stejně jako k přihlášce své pohledávky (doručené soudu 15.7.2008) mimo jiné doložil úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi jeho předchůdcem Českou spořitelnou, a.s. a dlužnicí dne 1.6.1992, z níž se podává, že pohledávka z úvěru byla splatná nejpozději do 20.4.1996. Dále z odůvodnění doloženého pravomocného rozsudku Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 19.2.1997, č.j. 22 Cm 774/95-20 mimo jiné vyplývá, že k této úvěrové smlouvě byl mezi dlužnicí a Českou spořitelnou, a.s. sepsán dodatek a uznání pohledávky (z rozsudku však nevyplývá datum sepisu těchto dokumentů) a je zde konstatováno, že jimi byly mezi účastníky smlouvy sjednány podmínky odkladu jednotlivých splátek, bylo však dohodnuto, že úvěr bude zcela doplacen v původně sjednaném termínu do 20.4.1996. Zjištění, že by pohledávka z úvěru byla Českou spořitelnou, a.s. zesplatněna ke dni 2.2.1993 z odůvodnění tohoto rozsudku, ani jiných listin nevyplývá. Z obsahu smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 15.3.2006 mezi právním předchůdcem insolvenčího navrhovatele Českou konsolidační agenturou a společností Matco, s.r.o. (insolvenčním navrhovatelem) mimo jiné vyplývá, že postupovaná pohledávka za dlužnicí je předmětem řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí, vedeném Okresním soudem v Karviné pod č.j. 38 E 640/95 dle usnesení ze dne 1.9.1995, dále, že uvedený výkon rozhodnutí je veden k uspokojení pohledávky oprávněného VÍNO MIKULOV , že do tohoto řízení byla postupovaná pohledávka přihlášena právním předchůdcem tohoto postupitele (pozn. soudu-z titulu zástavního práva-§ 336f a násl. o.s.ř.) a že v dané době (ke dni 15.3.2006) probíhalo řízení o odvolání povinné do usnesení o určení ceny nemovitostí. Jak a zda toto řízení o výkon rozhodnutí skončilo, nebylo v tomto insolvenčním řízení zjištěno. Je rovněž skutečností, že insolvenční navrhovatel podal rovněž návrh na výkon rozhodnutí k uspokojení své vykonatelné pohledávky dne 18.7.2006.

Ze seznamu insolvenčních správců, vedeném Ministerstvem spravedlnosti ČR dále vyplývá, že JUDr. Alicji Klimešové vzniklo právo k výkonu činnosti insolvenční správkyně dne 19.6.2000 a z důvodu ust. § 40 odst. 2 zák. č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích ze zákona zaniklo dne 31.12.2009. Oprávnění Mgr. Alicje Kellerberg Klimeš, LL.M. k výkonu činnosti insolvenčního správce vzniklo dne 3.9.2010 a trvá doposud.

Podle ust. § 31 odst. 1 IZ, z důležitých důvodů, které nemají původ v porušení povinností insolvenčního správce, může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce nebo věřitelského orgánu anebo i bez tohoto návrhu odvolat insolvenčního správce z funkce. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně. Dle odstavce 3 tohoto ustanovení dále platí, že insolvenčního správce, kterému zaniklo ze zákona právo vykonávat činnost insolvenčního správce nebo mu bylo právo pozastaveno podle zákona o insolvenčních správcích, může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce, věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez tohoto návrhu odvolat z funkce. Pokud to okolnosti dovolují, učiní tak po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně. Odstavec 5 tohoto ustanovení dále stanoví, že odvolá-li insolvenční soud insolvenčního správce z funkce, ustanoví současně nového insolvenčního správce. Odvolání proti tomuto rozhodnutí je přípustné; proti výroku o ustanovení nového insolvenčního správce se však lze samostatně odvolat jen z důvodů uvedených v § 26.

Podle ust. § 26 IZ platí, že proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce je odvolání přípustné. V odvolání lze však namítat pouze to, že ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že není nepodjatý. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží.

Ustanovení § 25 odst. 5 IZ stanoví, že nelze-li ustanovit osobu insolvenčního správce postupem podle odstavce 2 (pozn. princip rotace) nebo je-li to nezbytné se zřetelem k dosavadnímu stavu insolvenčního řízení, k osobě dlužníka a k jeho majetkovým poměrům, jakož i k odborné způsobilosti insolvenčního správce, jeho dosavadní činnosti a k jeho zatížení, může předseda insolvenčního soudu určit insolvenčního správce mimo stanovené pořadí; takový postup vždy odůvodní.

Podle ust. § 32 odst. 1 IZ, insolvenčního správce, který neplní řádně své povinnosti nebo který nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo který závažně porušil důležitou povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem, může insolvenční soud na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez tohoto návrhu jeho funkce zprostit. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně.

Ustanovení § 289 odst. 1 IZ ve znění účinném jak do 31.12.2013, i po tomto datu stanoví, že prodej mimo dražbu může insolvenční správce uskutečnit se souhlasem insolvenčního soudu a věřitelského výboru. Při udělení souhlasu může insolvenční soud stanovit podmínky prodeje. Dokud není souhlas insolvenčním soudem a věřitelským výborem udělen, nenabývá smlouva o prodeji mimo dražbu účinnosti. Souhlas insolvenčního soudu a věřitelského výboru není nutný k prodeji věcí bezprostředně ohrožených zkázou nebo znehodnocením, jakož i věcí běžně zcizovaných při pokračujícím provozu dlužníkova podniku.

Podle ust. § 293 IZ ve znění účinném do 31.12.2013 platí, že jde-li o zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky, je insolvenční správce vázán pokyny zajištěného věřitele směřujícími ke zpeněžení; je-li zajištěných věřitelů více, mohou tyto pokyny udělit insolvenčnímu správci pouze společně. Insolvenční správce může tyto pokyny odmítnout, má-li za to, že předmět zajištění lze zpeněžit výhodněji; v takovém případě požádá insolvenční soud o jejich přezkoumání v rámci dohlédací činnosti.

Posledně uvedené ustanovení § 293 IZ doznalo novelou na základě zákona č. 294/2013 Sb. změn s účinností od 1.1.2014. Dle něho, jde-li o zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky, je insolvenční správce vázán pokyny zajištěného věřitele směřujícími ke zpeněžení; je-li zajištěných věřitelů více, uděluje tyto pokyny zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako první v pořadí. Jestliže zajištěný věřitel neudělí příslušné pokyny ani ve lhůtě určené insolvenčním soudem, má právo je udělit zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako další v pořadí. Insolvenční správce může tyto pokyny odmítnout, má-li za to, že předmět zajištění lze zpeněžit výhodněji; v takovém případě požádá insolvenční soud o jejich přezkoumání v rámci dohlédací činnosti (odst. 1). Ustanovení § 230 odst. 3 až 5 platí obdobně. Ustanovení § 286 odst. 2, § 287 odst. 2 a § 289 odst. 1 se použije jen tehdy, není-li zde pokynu zajištěného věřitele (odst.2).

Ustanovení § 295 odst. 2 písm. f) IZ ve znění účinném jak do 31.12.2013, tak po tomto datu stanoví, že ustanovení odstavce 1 (pozn. zákaz nabývání majetku z majetkové podstaty) se vztahuje také na členy a náhradníky věřitelského výboru, kterým schůze věřitelů neudělila souhlas s nabytím majetku z majetkové podstaty. Dle odstavce 3 tohoto ustanovení platí, že na návrh osob uvedených v odstavci 1 nebo v odstavci 2 písm. a) až e) a po vyjádření věřitelského výboru může insolvenční soud v odůvodněných případech povolit výjimku ze zákazu nabývání majetku z majetkové podstaty. Má-li k nabytí tohoto majetku dojít až po skončení konkursu, rozhodne o tomto návrhu insolvenční soud samostatně a tuto výjimku může v takovém případě povolit i osobám uvedeným v odstavci 2 písm. f); proti jeho rozhodnutí může podat odvolání jen osoba, která návrh podala.

Odvolací soud především shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že na základě zjištění z insolvenčního spisu ve věci dlužnice, důvod ke zproštění insolvenční správkyně JUDr. Alicje Klimešové ve smyslu ust. § 32 IZ rovněž neshledal. Tato správkyně od počátku ustanovení do své funkce plnila své povinnosti řádně a s odbornou péčí, nic nenapovídá tomu, že by postupovala nestandardně a činila úkony, které by měly za následek jak zhoršení situace dlužnice či nižší výtěžek z prodeje majetku náležejícího do majetkové podstaty a že by došlo k poškození věřitelů či dlužnice.

Pokud tato správkyně na základě podkladů, které měl k dispozici i odvolací soud, vykonatelnou pohledávku věřitele Matco, s.r.o. uznala, pak tomuto jejímu postupu nelze žádné hrubé pochybení vytknout. Obzvláště, když dlužnice s ní při přezkumu jednotlivých pohledávek nespolupracovala, nepředala ji k jednotlivým pohledávkám informace ani své podklady, k seznamu přihlášek pohledávek se nevyjádřila, přezkumného jednání se nezúčastnila a ani sama pohledávku Matco, s.r.o. z důvodů promlčení nepopřela (i když k tomu měla právo). Nadto je třeba uvést, že na základě shora uvedených listin a zjištění z nich, nelze dle názoru odvolacího soudu postavit na jisto (bez dalšího), zda pohledávka zástavního věřitele

Matco, s.r.o. je skutečně promlčena a to bez znalosti především výsledků zmíněného řízení o výkon rozhodnutí, zahájeném u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 38 E 640/95 v roce 1995. Těmito otázkami se však již nelze v tomto insolvenčním řízení zabývat, neboť pohledávka uvedeného zajištěného věřitele byla již zjištěna, včetně nároku na oddělené uspokojení a výsledky přezkumného jednání jsou závazné jak pro věřitele, insolvenční soud, tak i pro dlužnici. Z tohoto důvodu jsou všechny námitky dlužnice proti pohledávce tohoto věřitele již bezpředmětné.

Rovněž při zpeněžování majetku sepsaném v majetkové podstatě touto správkyní, odvolací soud neshledal žádných pochybení či porušení zákona. Správkyně k prodeji mimo dražbu měla souhlas (pokyn) zajištěného věřitele (i zástupce věřitelů v jedné osobě), věc projednávala i s ostatními zajištěnými věřiteli, o souhlas žádala i insolvenční soud. Ten však nebyl dán pouze z důvodu, že jej dle názoru soudu prvního stupně nebylo potřeba, což bylo správkyni sděleno. Výkladu ustanovení § 293 IZ ve znění účinném do 31.12.2013, jak jej vyložil soud prvního stupně, dává odvolací soud za pravdu. Jednak je tento výklad k uvedenému ustanovení podáván v komentáři (ASPI) a rovněž jej lze dovodit i z důvodové zprávy k zákonu č. 294/2013 Sb., v níž zákonodárce k důvodům novelizovat ust. § 293 IZ výslovně uvádí, že předkládaný návrh zákona reviduje příslušná pravidla insolvenčního zákona s cílem vyjasnit, že v případech, kdy zajištěný věřitel (s nejstarším /nejdříve zřízeným/ zajištěním, vázne-li na majetku zajištění zřízené ve prospěch několika věřitelů v různém pořadí) vydá pokyn ke zpeněžení zajištění, není již významné rozhodování věřitelského výboru a insolvenčního soudu o této otázce (insolvenční soud pak rozhoduje o zpeněžení zajištění pouze v rozsahu vyplývajícím z ustanovení § 293 IZ, poslední věty in fine) .

Jestliže bývalá správkyně udělila plnou moc k jejímu zastupování ve sporech souvisejících s majetkovou podstatou advokátu, který v tomto řízení zastupoval či zastupuje i zajištěného věřitele, pak ani v tom nelze bez dalšího shledat hrubé porušení povinností správkyně či její podjatost. Obzvláště pokud při správě uvedeného majetku byli zástavní věřitel (který má právo udělovat správkyni v tomto směru pokyny) i správkyně shodného názoru, že vedení těchto sporů je třeba. Byl-li správkyní zvolený právní zástupce s danou problematikou seznámen, neboť zastupoval v insolvenčním řízení zástavního věřitele a zástupce věřitelů, a šlo-li o majetek zatížený jeho zástavním právem, pak ve volbě tohoto právního zastoupení v daném případě nespatřuje odvolací důvod k pochybnostem o nepodjatosti správkyně, když již z logiky věci (stejného právního názoru) nutno předpokládat, že bylo jednáno v jejich vzájemné shodě. Není rovněž pochyb o tom, že insolvenční správce (byť je sám advokát) má právo, stejně jako každý jiný účastník občanského soudního řízení, dát se právně zastoupit a k tomu si zvolit zástupce.

K námitce dlužnice, že JUDr. Alicja Klimešová vykonávala činnost správkyně v tomto řízení i po té, kdy její oprávnění zaniklo dne 31.12.2009 a že z tohoto důvodu nemá právo na úhradu nákladů , je třeba uvést, že jde opět o námitku nedůvodnou. Jak již dlužnici vysvětlil Ústavní soud ve vzpomínaném usnesení ze dne 15.10.2014, sp. zn. IV. ÚS 3096/13, insolvenční zákon ve znění účinném do 31.7.2013 nedával insolvenčnímu soudu možnost odvolat správce z důvodu zániku oprávnění k činnosti správce. Změnu v tomto směru přinesl až zákon č. 185/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 312/2006 Sb, o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů.

Pokud jde o zbývající námitky dlužnice vůči bývalé správkyni, ať již vznesené v průběhu řízení či v jejím návrhu na zproštění, s těmi se podrobně a přiléhavě vypořádal již soud prvního stupně, proto odvolací soud v zájmu stručnosti svého rozhodnutí na tuto část odůvodnění napadeného usnesení v celém rozsahu odkazuje.

Odvolací soud proto uzavírá, že důvod ke zproštění JUDr. Alicje Klimešové ve smyslu ust. § 32 odst. 1 IZ nebyl shledán. Naproti tomu bylo však nutno jmenovanou z funkce správce odvolat ve smyslu ust. § 31 odst. 1, odst. 3 IZ (ve znění účinném od 1.8.2013), neboť její oprávnění k této činnosti ze zákona zaniklo.

Jelikož nebyly shledány důvody ke zproštění správkyně JUDr. Alicje Klimešové z důvodů uvedených v ust. § 32 IZ, či pro její podjatost, pak lze souhlasit se soudem prvního stupně, že bylo vhodné za užití ustanovení § 25 odst. 5 IZ, ustanovit do funkce nového správce osobu, která jednak měla (a má) platné povolení k výkonu této činnosti, nepochybně byla s danou problematikou seznámena, či mohla být s nejvyšším urychlením seznámena, když se jedná o spolupracovníka (člena sdružení) jedné advokátní kanceláře a byť jde o osobu odvolané správkyni blízkou. Lze souhlasit, že tento postup byl v souladu se zásadou rychlosti a hospodárnosti tohoto insolvenčního řízení, jak již uvedl soud prvního stupně. Ani v tom neshledal odvolací soud žádná pochybení. Zjištění, že by nově ustanovená správkyně nepostupovala po jejím ustanovení do funkce s odbornou péčí, že by stranila některému z věřitelů či naopak, že by byla podjatá vůči dlužnici, se ze spisu nepodává. Důvod pochybovat o nestrannosti nové správkyně nelze dovozovat ani z toho, že nabyvatel dalších zpeněžených nemovitostí je právně zastoupen stejným advokátem, jako zajištěný věřitel.

Personální či jiné propojení mezi společností zástavního věřitele, který je i zástupcem věřitelů a společnostmi, které nabyly majetek z majetkové podstaty, z výpisů z obchodního rejstříku těchto společností nevyplývá, proto při zpeněžení v tomto řízení (ať již bývalou či současnou správkyní) k porušení ust. § 295 IZ nedošlo.

Ze všech shora uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ust. § 219 a usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I.-III. jako věcně správné potvrdil.

Jelikož IV. výrok napadeného usnesení byl vydán v rámci dohlédací činnosti insolvenčního soudu (§ 10, § 11 IZ) a není proti němu odvolání přípustné (§ 91 IZ), proto odvolací soud odvolání dlužnice proti tomuto výkonu odmítl (§ 218 písm. b/ o.s.ř.).

P o u č e n í: Proti výroku I. tohoto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, bývalé i nové insolvenční správkyni se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 31. října 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu