1 VSOL 312/2012-A-20
KSBR 37 INS 24037/2011 1 VSOL 312/2012-A-20

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Marcely anonymizovano , anonymizovano , bytem Křenkova 732, Nové Město na Moravě, PSČ 592 31, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 37 INS 24037/2011-A-9 ze dne 27.2.2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně, č.j. KSBR 37 INS 24037/2011-A-9 ze dne 27.2.2012 se m ě n í tak, že dlužnici se zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Usnesením uvedeným v záhlaví tohoto rozhodnutí insolvenční soud uložil dlužnici, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení zaplatila na záloze na náklady insolvenčního řízení na označený účet nebo v hotovosti na pokladně soudu částku 50.000,-Kč.

Na odůvodnění svého rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že dlužnice se domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení splátkovým kalendářem s tím, že celková výše závazků činí 1.100.000,-Kč, všechny závazky jsou nezajištěné, ona sama je vdaná, má vyživovací povinnost vůči dvěma dětem. Uvedla, že pobírá příjem ze závislé činnosti 8.600,-Kč a dále dle smlouvy o důchodu 8.250,-Kč. Insolvenční soud vyhodnotil z listin předložených dlužnicí, že tato je zaměstnaná u Nemocnice Nové Město na Moravě a její průměrná čistá mzda za poslední tři měsíce činila 7.907,-Kč. Z této její mzdy nelze pro splátky při oddlužení dle nařízení vlády 595/2006 Sb. ničeho srazit, neboť základní částka, která nesmí být dlužnici z jejího platu sražena, činí 9.836,-Kč, když má dlužnice vyživovací povinnost k manželovi a dvěma dětem. Vzhledem k této skutečnosti, kdy na úhradu pohledávek věřitelů by mohlo být použito pouze peněžitého důchodu dlužnice ve výši 8.250,-Kč, zabýval se insolvenční soud poctivostí záměru dlužnice, když pro účely oddlužení by mohl být použit pouze příspěvek osoby od ní odlišné. Dle názoru insolvenčního soudu takový postup je v rozporu s účelem institutu oddlužení. Insolvenční soud poukázal na to, že dlužník je povinen vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost a v případě, že je nezaměstnaný, o získání příjmu usilovat. Důchod lze použít pro účely oddlužení, ale v době rozhodování o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře musí být podstatná část plnění zajištěna dlužníkem z jeho vlastních příjmů. K tomu odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci z 25.1.2011, sp.zn. 3 VSOL 11/2011, KSOS 38 INS 14250/2010. Uvedl, že není smyslem oddlužení, aby celé břemeno splátek nesly třetí osoby. Proto situaci, kdy by případné oddlužení bylo plněno pouze příjmy cizích osob, je dle názoru soudu nutné posoudit jako nepoctivý záměr. Insolvenční soud dále poukázal na to, že není soudu zřejmé, s jakým příjmem dlužnice má soud počítat, neboť uvedla dlužnice, že má příjem ze smlouvy o důchodu 8.250,-Kč, ale k návrhu připojila dvě smlouvy o důchodu z 15.12.2011, podle níž příjem z každé smlouvy činí 8.250,-Kč měsíčně, celkem tedy 16.500,-Kč. Insolvenční soud uzavřel, že lze očekávat, že způsobem řešení úpadku dlužnice bude konkurs, a nikoliv oddlužení (§ 395 odst. 1 a § 396 odst. 1 insolvenčního zákona), proto uložil dlužnici zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč s poukazem na výši minimální odměny insolvenčního správce, která činí 45.000,-Kč (§ 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb.) a poukázal na to, že účelem zálohy je umožnit správci výkon jeho činnosti bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a jeho ustanovení do funkce a tím překlenout prvotní nedostatek pohotových peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možno majetkovou podstatu zpeněžit. Nelze dopustit, aby v případě, kdy nebudou postačovat prostředky v majetkové podstatě k úhradě nákladů insolvenčního řízení, tyto hradil stát.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice odvolání. Uvedla, že soudu předložila spolu s návrhem smlouvu o důchodu uzavřenou ve smyslu § 842 až 844 občanského zákoníku. Má za to, že smlouva byla uzavřena řádně a určitě. Považuje rozhodnutí soudu s tvrzením o nepoctivosti záměru za nedorozumění, když ani soud nespojil projednání insolvenčního návrhu dlužnice s návrhem jejího manžela Vladimíra anonymizovano , a v důsledku toho uzavřel, že je nutno řešit insolvenční návrh prohlášením konkursu. Dlužník, respektive manžel dlužníka, se však pokoušel dostát nároku na to, aby vykonával přiměřenou výdělečnou činnost, a v případě že je nezaměstnaný, aby o získání příjmu usiloval, v době podání návrhu na povolení oddlužení byl nezaměstnaný, avšak o získání zaměstnání úspěšně usiloval a toto tvrzení dokládá přiloženými dokumenty, které potvrzují, že nastoupil do zaměstnání, které bude nadále vykonávat. Tím také dokládá poctivost svého záměru, neboť je zřejmé, že všemi dostupnými prostředky usiluje o to, aby byl schopen hradit výdaje spojené s insolvenčním řízením vlastními prostředky. Následně pak doloží insolvenčnímu soudu i doklad o novém příjmu. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou a včas, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2, věty prvé IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle ustanovení § 395 odst. 1, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že je jím sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ustanovení § 412 odst. 1, písm. a) IZ, po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen mimo jiné a) vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost a v případě, že je nezaměstnaný, o získání příjmu usilovat; nesmí rovněž odmítat splnitelnou možnost si příjem obstarat.

Z údajů uvedených v insolvenčním návrhu dlužnice vyplývá, že dlužnice má nezajištěné peněžité závazky v celkové výši cca 1.100.000,-Kč, když se jedná o společné závazky s jejím manželem. Tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců, vzhledem ke svým příjmům a hodnotě majetku (obvyklý spotřební majetek) je není schopna splácet, a je tedy v úpadku. Uvedla, že pobírá příjem ze závislé činnosti 8.600,-Kč měsíčně, manžel invalidní důchod 8.108,-Kč, mají vyživovací povinnost ke dvěma dětem. Z listin, které dlužnice přiložila, správně vypočetl insolvenční soud průměrnou čistou mzdu za poslední tři měsíce jejího pracovního poměru 7.907,-Kč.

Dlužnice v návrhu současně požádala, aby insolvenční soud spojil její insolvenční návrh s návrhem jejího manžela, který podal návrh spolu s ní. V návrhu vyjádřil manžel dlužnice Vladimír anonymizovano svým ověřeným podpisem souhlas s oddlužením.

Z insolvenčního návrhu manžela dlužnice Vladimíra anonymizovano , o němž je řízení vedeno před Krajským soudem v Brně pod sp.zn. KSBR 37 INS 24036/2011, vyplývá, že přestože uvedl jiný počet věřitelů i jiný počet peněžitých závazků, z konkrétního textu návrhu a vymezení jednotlivých závazků vyplývá, že uvádí zcela totožné věřitele i totožné závazky jako dlužnice samotná s tím, že se jedná o nezajištěné závazky v celkové výši 1.100.000,-Kč. Rovněž on požádal o spojení svého insolvenčního návrhu s návrhem manželky Marcely anonymizovano , která ověřeným podpisem vyjádřila na návrhu souhlas s oddlužením. Z insolvenčního návrhu manžela dlužnice dále vyplývá, že již od roku 2008 pobírá invalidní důchod, v současné době částkou 8.108,-Kč.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v těch případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře (což je v praxi převažující forma oddlužení a dlužnice právě tuto formu navrhuje) nejsou náklady řízení hrazeny postupně v průběhu dlouhodobého procesu, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Proto je třeba pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy přezkoumat jeho (předběžný) závěr o tom, že dlužnici nebude povoleno oddlužení a její úpadek bude řešen konkursem.

Vzhledem k tomu, že dlužnice nemá kromě běžného spotřebního majetku žádný majetek, lze vyloučit oddlužení formou zpeněžování majetkové podstaty dle ust. § 398 odst. 2 IZ. Dlužnice také nepředložila souhlas věřitelů s nižší výší uspokojení jejich pohledávek.

Odvolací soud se však neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně v tom, že by dlužnice sledovala návrhem nepoctivý záměr pouze z toho důvodu, že z jejího příjmu není možno srážet žádnou částku na uspokojení pohledávek jednotlivých věřitelů. Z výše citovaného ustanovení § 412 IZ sice vyplývá povinnost dlužníka vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost a o získání příjmu usilovat, avšak z pouhé skutečnosti, že dlužnice při příjmu ze závislé činnosti nedosahuje vyššího výdělku, nelze bez dalšího na její nepoctivý záměr usuzovat. Sama skutečnost, že z jejího příjmu s ohledem na počet vyživovacích povinností (k manželu a dvěma nezletilým dětem) nelze ničeho srážet, ještě nepoctivý záměr nezakládá. Není ani případný odkaz soudu prvního stupně na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sp.zn. 3 VSOL 11/2011, v němž dlužník vůbec žádný příjem nepobíral, ale měl k dispozici pouze nemocenské dávky. Nutno přihlédnout též k tomu, že sám insolvenční zákon připouští, aby se na plnění oddlužení vedle dlužníka podílely i osoby od dlužníka odlišné, což vyplývá nejen z ust. § 412 odst. 1, písm. b) IZ (které ostatně počítá spíše s nahodilými příjmy), ale i z ust. § 392 odst. 3, věty prvé IZ, dle kterého osoby ochotné se zavázat jako spoludlužníci nebo ručitelé,návrh na povolení oddlužení musí podepsat.

Odvolací soud rovněž se neztotožňuje se závěrem insolvenčního soudu o nejasnosti výše důchodu, který bude dlužnice po dobu oddlužení pobírat. Z obsahu spisu totiž vyplývá, že dlužnice předložila dvě smlouvy o důchodu, obě uzavřené dne 15.12.2011, které uzavírala dlužnice s manželem jako dlužníci a poskytovatelem důchodu byl v jedné ze smluv Vladimír anonymizovano , nar. 1956 a ve druhé smlouvě Viera anonymizovano , nar. 1959. V každé ze smluv se pak poskytovatel zavázal dlužnici a jejímu manželovi poskytovat peněžitý důchod ve výši 8.250,-Kč, a to pravidelně každý měsíc na účet insolvenčního správce s tím, že tato částka bude sloužit výhradně k úhradě splátek na základě pravomocně schváleného oddlužení dlužníka splátkovým kalendářem. Poskytování důchodu podle smluv není časově omezeno. Z obsahu smluv tedy lze jednoznačně dovodit, že každý z poskytovatelů důchodu poskytne každý měsíc dlužnici a jejímu manželovi dohromady částku 8.250,-Kč, tedy že na základě těchto smluv o důchodu bude mít k dispozici každý z manželů částku 8.250,-Kč měsíčně na plnění splátkového kalendáře.

Závěr insolvenčního soudu o nepoctivém záměru dlužnice tedy není správný. Je nepochybné, že na splátky jednotlivým věřitelům lze použít důchod na základě uzavřených smluv, tedy částku 8.250,-Kč měsíčně. Při této výši splátky by dlužnice za pět let splatila svým věřitelům více než 30 % jejích závazků, a to i tehdy, pokud by správce byl plátcem DPH.

Navíc je nutno poukázat na skutečnost, že insolvenční soud se ve svém rozhodnutí vůbec nevypořádal s návrhem dlužnice na spojení jejího insolvenčního řízení s insolvenčním řízením jejího manžela Vladimíra anonymizovano . Přitom již na základě předběžného odhadu je možno uzavřít, že ani v případě manžela dlužnice, pokud pobírá pouze invalidní důchod, nelze v této skutečnosti spatřovat nepoctivý záměr nebo snad to, že by neusiloval o získání příjmu (když navíc dlužnice v odvolání uvádí, že manžel by měl mít nově uzavřen pracovní poměr). V případě spojení insolvenčního řízení dlužnice a jejího manžela (když z insolvenčních návrhů obou manželů vyplývá totožnost závazků obou manželů vzniklých za trvání manželství) by při využití důchodů na základě smluv o důchodu (celkem v částce 16.500,-Kč měsíčně) uspokojili manželé své nezajištěné věřitele nepochybně vyšší částkou než 30 % jejich závazků.

S ohledem na chybějící úvahu o možnosti spojení insolvenčních řízení obou manželů je závěr insolvenčního soudu o uložení povinnosti dlužnici k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení rovněž předčasný.

Odvolací soud proto (při nemožnosti rozhodnout dle ust. § 219 či 219a o.s.ř.) napadené usnesení změnil, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

V dalším řízení se insolvenční soud bude zabývat možností spojení insolvenčního řízení dlužnice a jejího manžela a tím, zda při využití jejich příjmů (s ohledem na nová tvrzení v odvolání dlužnice ohledně výdělku jejího manžela), včetně příjmů ze smluv o důchodu, bude možno povolit oddlužení plněním splátkového kalendáře. Teprve v případě, že by to nebylo možné, se bude zabývat tím, zda je nutno uložit povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 10. května 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Ivana Waltrová v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu