1 VSOL 3/2016-A-11
KSBR 40 INS 25141/2015 1 VSOL 3/2016-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Bytové družstvo Lužánecká 12, Brno, družstvo, v likvidaci, IČ: 26968380, se sídlem Brno, Černá Pole, Lužánecká 1889/12, PSČ 602 00, o insolvenčním návrhu dlužníka, k odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22.10.2015, č.j. KSBR 40 INS 25141/2015-A-5

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22.10.2015, č.j. KSBR 40 INS 25141/2015-A-5 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi podle ustanovení § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), aby ve lhůtě pěti dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V odůvodnění uvedl, že očekávaným způsobem řešení úpadku dlužníka bude konkurs a že při tomto způsobu řešení úpadku činí minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč bez DPH, přičemž ze seznamu majetku dlužníka vyplývá, že dlužník disponuje peněžními prostředky pouze ve výši 1.822 Kč a nevlastní žádný jiný majetek.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník blanketní odvolání, které ani na výzvu soudu nedoplnil.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ).

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se návrhem ze dne 7.10.2015, doručeným soudu téhož dne, domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby byl řešen konkursem. V návrhu mimo jiné uvedl, že má závazky vůči více věřitelům v celkové výši 16.420 Kč a jediným majetkem dlužníka jsou finanční prostředky na jeho bankovním účtu ve výši 1.822 Kč, takže jeho závazky podstatným způsobem převyšují hodnotu jeho majetku. K návrhu připojil seznam majetku, z něhož vyplývá, že dlužník disponuje finanční hotovostí na bankovním účtu ve výši 1.822 Kč a žádný další majetek nemá. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ustanovení § 108 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2). Nejde-li o dlužníka, může osoba, která zálohu zaplatila na náklady insolvenčního řízení, uplatnit její náhradu v insolvenčním řízení jako pohledávku za majetkovou podstatou (odstavec 4).

Uložení povinnosti zaplatit zálohu, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a s ohledem na strukturu majetku je zde obava, že po rozhodnutí o úpadku nebude v majetkové podstatě dostatečné množství pohotových peněžních prostředků (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není najisto postaveno, zda má zpeněžitelný majetek, který bude postačovat k úhradě nákladů konkursu, resp. zda se ho podaří zpeněžit a za kolik. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.

V posuzované věci sám dlužník tvrdí, že v majetkové podstatě má pohotové finanční prostředky pouze ve výši 1.822 Kč, což ke krytí nákladů insolvenčního řízení nepostačuje. Uložení zálohy je důvodné, neboť dlužník nedisponuje dostatečným množstvím pohotových finančních prostředků a po insolvenčním správci nelze spravedlivě požadovat, aby tyto náklady nesl ze svého. Je zde tedy důvodná obava, že při neuložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, by bylo nutné hradit veškeré náklady insolvenčního řízení z prostředků státu.

Dále se odvolací soud z pohledu níže citovaných ustanovení zabýval otázkou výše uložené zálohy.

Podle ustanovení § 38 odst. IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumávaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.

Podle ustanovení § 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb., pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce součet odměny určené podle odstavce 2 a odstavce 3. Pro účely výpočtu odměny podle věty první zahrnuje výtěžek zpeněžení určený k vydání věřitelům i částku připadající na odměnu insolvenčního správce (odstavec 1). Odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi zajištěné věřitele činí 9 % z částky od 0 do 1 mil. Kč (odstavec 2). Odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele činí 25 % z částky od 0 do 500 tis. Kč (odstavec 3). Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna správce nejméně 45.000 Kč (odstavec 5).

Podle § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs nebo reorganizace, náleží insolvenčnímu správci dále odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, která činí za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele částku 1.000 Kč, nejvýše však 1.000.000 Kč celkem za přezkoumané přihlášky pohledávek. Za přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele se považuje taková přihláška pohledávky věřitele, kterou insolvenční správce zařadil do seznamu přihlášených podle insolvenčního zákona. Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů nejméně 45.000 Kč.

Uložení zálohy ve výší 50.000 Kč proto považuje odvolací soud za důvodné, neboť podle shora citované vyhlášky činí při řešení dlužníkova úpadku konkursem minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč bez DPH (nyní 21%). V této souvislosti je nutné zdůraznit, že lze očekávat vznik nákladů, neboť-i když dlužník tvrdí, že nevlastní žádný majetek-bude povinností insolvenčního správce majetek dlužníka dohledávat a zabývat se případnými neúčinnými právními úkony dlužníka, přičemž nelze vyloučit, že bude dohledán majetek dlužníka, který bude zpeněžován, což představuje vnik dalších nákladů. Záloha na náklady insolvenčního řízení totiž neplní pouze funkci zálohy na odměnu insolvenčního správce, ale slouží ke krytí všech nákladů insolvenčního řízení.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 19.ledna 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu