1 VSOL 296/2012-A-11
KSBR 30 INS 11081/2011 1 VSOL 296/2012-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Jany anonymizovano , anonymizovano , bytem Přízřenická 1024, Brno-Modřice, PSČ 664 42, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 30 INS 11081/2011-A-5 ze dne 30.6.2011

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 30 INS 11081/2011-A-5 ze dne 30.6.2011 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužnice doručený insolvenčnímu soudu dne 23.6.2011. V důvodech svého rozhodnutí uvedl, že dlužnice podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení a jako způsob oddlužení navrhla plnění splátkového kalendáře. K rozhodujícím skutečnostem, na základě kterých insolvenční soud posuzuje, zda se dlužník nachází v úpadku, dlužnice pouze obecně uvedla, že má v současné době 4 věřitele, u většiny z nich má závazky po splatnosti déle jak 3 měsíce a není schopna je ve stanovené výši, řádně a včas plnit, závazky tak plní nepravidelně a nikoli v plné výši. Současně uvedla, že splňuje podmínky stanovené v ust. § 3 insolvenčního zákona a je v úpadku. Z těchto skutečností soud není schopen posoudit, zda se dlužnice nachází v úpadku, z jejího insolvenčního návrhu nevyplývá, kdy nastala splatnost jednotlivých závazků, od kdy a které závazky dlužnice není schopna platit, z jakého důvodu je neplatí apod. Rozhodující skutečnosti k úpadku je třeba v insolvenčním návrhu vylíčit zcela jasně a konkrétně. Návrh dlužnice tak neobsahuje náležitosti insolvenčního návrhu podle ust. § 103 odst. 2 insolvenčního zákona. Soud proto postupoval podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a insolvenční návrh dlužnice odmítl.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Uvedla, že soud prvního stupně zcela pominul, že své závazky konkrétně uvedla v oddílu 14 a 15 návrhu, je proto přesvědčena, že tímto vylíčila zcela jasně a konkrétně rozhodující skutečnosti prokazující její úpadek. Podle jejího názoru soud prvního stupně měl postupovat podle ust. § 128 odst. 2 insolvenčního zákona a určit jí lhůtu k doložení zákonem požadovaných příloh. Navrhuje proto, aby napadené usnesení soudu prvního stupně bylo zrušeno a v řízení dále pokračováno.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle § 103 odst. 1, věty první a odst. 2 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1, odst. 2 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice podala u soudu prvního stupně dne 23.6.2011 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhala zjištění úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V popisu rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek (bod 21 návrhu) uvedla, že v současné době má 4 věřitele, kde u většiny z nich má závazky po dobu delší jak 3 měsíce po splatnosti, své závazky není schopna ve stanovené výši, řádně a včas plnit, v současné době je plní nepravidelně a nikoliv v plné výši. Je přesvědčena o tom, že na základě předložených skutečností splňuje podmínky stanovené v ust. § 3 insolvenčního zákona a je tedy v úpadku. V bodu 14 návrhu dlužnice konkrétně označila 3 věřitele se 4 závazky, u kterých uvedla právní důvod a jejich výši. Jako přílohy dlužnice k návrhu doložila listiny osvědčující její invaliditu a příjmy, výpis z rejstříku trestů a listiny k jednotlivým závazkům (smlouvy, výpisy z účtu a výzvy k zaplacení).

U dlužníka, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ). K tomu viz například usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod pořadovým č. 88/2010).

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že insolvenční návrh dlužnice neobsahuje náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a pro tyto nedostatky nelze v insolvenčním řízení pokračovat. Soud prvního stupně proto postupoval zcela správně, když insolvenční návrh dlužnice podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl. Dlužnice ve svém návrhu totiž uvedla pouze obecnou definici úpadku uvedenou v ust. § 3 odst. 1 IZ, avšak neuvedla žádná konkrétní tvrzení, ze kterých by bylo možno dovodit neschopnost dlužnice plnit její závazky ve smyslu § 3 odst. 1 písm. c) IZ v návaznosti na ust. § 3 odst. 2 písm. a) až písm. c) IZ, jak je uvedeno shora. Vzhledem k tomu, že její insolvenční návrh je tak neprojednatelný, je zcela odůvodněn postup podle ust. § 128 odst. 1 IZ a není třeba se již zabývat tím, zda k insolvenčnímu návrhu byly přiloženy zákonem stanovené přílohy (§ 104 IZ), případně zda návrh na povolení oddlužení má zákonné náležitosti (§ 391 a § 392 IZ).

Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Odvolací námitka dlužnice, že soud prvního stupně ji měl vyzvat postupem podle ust. § 128 odst. 2 insolvenčního zákona k doplnění insolvenčního návrhu o zákonem stanovené přílohy (§ 104 IZ), není důvodná. Tento postup insolvenčního soudu je dán toliko v případě, že dlužníkem je podán řádný insolvenční návrh, tedy návrh, který obsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti a který je srozumitelný a určitý ve smyslu ust. § 103 IZ, tj. projednatelný. Přitom nedostatek takového insolvenčního návrhu spočívá toliko v tom, že k němu nejsou přiloženy povinné přílohy stanovené insolvenčním zákonem, tj. seznam majetku, seznam závazků, seznam zaměstnanců a listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek, případně tyto přílohy nemají řádné náležitosti (§ 104 IZ). Pouze v tomto případě je insolvenční soud povinen vyzvat insolvenčního navrhovatele (dlužníka) k doplnění insolvenčního návrhu ve smyslu ust. § 128 odst. 2 IZ, tj. o zákonem stanovené přílohy, případně k doplnění příloh.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e přípustné dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem; lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bude usnesení doručeno zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 10. května 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu