1 VSOL 294/2014-A-14
KSOS 25 INS 2065/2014 1 VSOL 294/2014-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Karly Trávníčkové v insolvenční věci dlužníka Bohumila anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrava-Vítkovice, Na Obvodu 1102/49, PSČ 703 00, IČ: 410 24 052, o zproštění insolvenčního správce funkce, o odvolání AS ZIZLAVSKY v.o.s., se sídlem Praha 1, Široká 36/5, PSČ 110 00, IČ: 284 90 738, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17.3.2014, č.j. KSOS 25 INS 2065/2014-A-8,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17.3.2014, č.j. KSOS 25 INS 2065/2014-A-8, se ve výroku I. m ě n í tak, že dosavadní insolvenční správce AS ZIZLAVSKY v.o.s., se sídlem Praha 1, Široká 36/5, PSČ 110 00, IČ: 284 90 738, se n e z p r o š ť u j e funkce.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě s poukazem na ust. § 36 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ), dále s poukazem na ust. § 5a a § 17 odst. 6 zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích (dále jen též ZIS ) a § 3 odst. 1, § 4 odst. 2 vyhlášky č. 355/2013 Sb., o úředních hodinách provozovny, o označování sídla a provozovny a o činnostech, které je insolvenční správce povinen zajišťovat v provozovně (dále jen též vyhlášky č. 355/2013 Sb. ), zprostil dosavadního insolvenčního správce AS ZIZLAVSKY v.o.s. jeho funkce (výrok I.), insolvenčním správcem nově ustanovil Mgr. Romana Krakovku, identifikační číslo: 703 12 303, se sídlem Ostrava-Slezská

Ostrava, Jaklovecká 1249/18, PSČ 710 00 (výrok II.) a uložil nově ustanovenému správci, aby ve stanovené lhůtě sdělil soudu, kolik provozoven ve smyslu ust. § 5a odst. 4 ZIS zřídil, kdy a ve kterých dnech a hodinách vykonává svou činnost ve svém sídle a v každé své provozovně (výrok III.) a uložil odvolanému insolvenčnímu správci, aby ve stanovené lhůtě podal zprávu o své činnosti, zejména o stavu majetku, který spravoval, a aby vyúčtoval odměnu, hotové výdaje a náklady, které mu vznikly v souvislosti se správou a udržováním majetku (výrok IV.).

V důvodech uvedl, že z insolvenčního rejstříku zjistil, že insolvenční správce (dále jen též správce ) AS ZIZLAVSKÝ v.o.s. zřídil 12 provozoven. Přitom soudem citovaná ustanovení insolvenčního zákona, zákona o ZIS i vyhlášky 355/2013 Sb. vychází z principu, že jak sídlo správce, tak jeho provozovna jsou místy, kde správce vykonává svou činnost skutečně. Skutečným výkonem funkce nutno rozumět stav, kdy správce se v daném místě, v daných kancelářských prostorách, pravidelně zdržuje, s výjimkou situací, kdy je z pracovních důvodů (jednání u soudu, správa a zpeněžování majetku apod.), případně z osobních důvodů, mimo své pracoviště. Je obvyklé, že chod sídla i provozovny zajišťují i další osoby (zaměstnanci správce), vždy však platí, že ty jednají a konají podle pokynů a pod dohledem správce, což je právě zajištěno (a zákonem vyžadováno) faktickou přítomností správce v daném místě. Naopak, skutečným výkonem funkce správce není situace, kdy by v daném místě trvale působil samostatně a izolovaně toliko zaměstnanec správce (či dokonce více správců), neboť by se jednalo o přenášení výkonu funkce správce na osobu, která nesplňuje zákonem stanovené kvalifikační předpoklady (zejména složení zkoušky správce). Stejně tak není skutečným výkonem funkce zřízení provozovny-podatelny, tedy místa, které jen přijímá podání a přeposílá je do sídla správce. Tomuto závěru přisvědčuje i ust. § 4 odst. 2 vyhlášky č. 355/2013 Sb., které předpokládá, že v provozovně jsou uloženy přihlášky a jejich přílohy a též další podklady insolvenčního řízení, tedy že přezkum přihlášek probíhá v dané provozovně, což je nemyslitelné bez průběžné přítomnosti správce. Soud proto dospěl k závěru, že připouští-li ust. § 5a odst. 5 ZIS to, že insolvenční správce může svou činnost vykonávat ve více provozovnách, neznamená to, že těchto provozoven může zřídit neomezený počet. Naopak, ze zásady požadavku na skutečný faktický výkon funkce v sídle i provozovně vyplývá, že provozoven lze zřídit jen tolik, aby správce byl opravdu schopen v dané provozovně fakticky působit. Musí-li pracovní doba provozovny činit nejméně jeden den v týdnu, je zřejmé, že maximálně možný počet zřízených provozoven činí 4, když pátý pracovní den a zbývající části ostatních pracovních dnů působí správce ve svém sídle, kde svou činnost má vykonávat nejen skutečně, ale též převážně. Na tomto závěru nic nemění skutečnost, že správce je veřejnou obchodní společností se dvěma ohlášenými společníky. Ust. § 17 odst. 6 ZIS totiž obsahuje pravidlo, že veřejná obchodní společnost se do jednotlivých seznamů správců (tedy koleček , ve kterých se správci ustanovují) zapisuje tolikrát, kolik má ohlášených společníků, tj. veřejná obchodní společnost jako správce bude ustanovena násobně vícekrát než správce, který je fyzickou osobou, přičemž násobek bude dán počtem ohlášených společníků. Jestliže byl tedy zproštěný správce ustanovován 3x častěji než samostatně působící správce, je zřejmé,

že přítomnost ohlášených společníků v sídle a provozovnách musí být o to delší, stabilnější a pravidelnější. Dále je třeba vzít do úvahy, že každá činnost a jednání insolvenčního správce je a musí být prostoupena výchozí premisou činnosti správce, tj. požadavkem na výkon funkce s odbornou péčí. Tento požadavek limituje každého správce i při zřizování provozoven potud, že správce je oprávněn zřídit jen takový počet provozoven, u nichž bude vskutku schopen zajistit fungování ve stanoveném rozsahu a s odbornou péčí. Dle názoru soudu je dobře představitelná situace, kdy správce zřídí provozovnu jednu či dvě. Využije-li však správce formálně maximálního možného počtu a zřídí provozovny 4, tedy zvolí způsob práce, kdy každý den v týdnu bude působit na jiném pracovišti, vystavuje se riziku, že požadavku na odbornou kvalitu výkonu funkce nedostojí, což může vést k ukládání sankcí dle insolvenčního zákona a v konečném důsledku i ke zrušení povolení vykonávat činnost insolvenčního správce (§ 13 odst. 2 písm. b/ ZIS). V dané věci soud dospěl k závěru, že zřízením více než 4 provozoven porušil insolvenční správce AS ZIZLAVSKY v.o.s. povinnost vykonávat svou činnost v sídle i provozovnách skutečně, nepočínal si svědomitě a s odbornou péčí, neboť upřednostnil vlastní zájem na maximalizaci odměn za výkon funkce správce před společným zájmem věřitelů na řádném a osobním výkonu funkce správce. Proto jej soud dle ust. § 32 odst. 1 IZ zprostil funkce a ustanovil správce nového.

Proti tomuto usnesení, v celém jeho rozsahu, podal zproštěný správce včasné odvolání. Namítal, že:

-nebyly splněny zákonné podmínky pro jeho zproštění, neboť zřízení více než čtyř provozoven není samo o sobě porušením povinností insolvenčního správce počínat si svědomitě a s odbornou péčí, ani upřednostněním zájmů správce před společným zájmem věřitelů. Kdyby tomu tak bylo, zákonodárce by výslovně omezil počet provozoven, které může insolvenční správce zřídit, na provozovny čtyři;

-s poukazem na ust. § 32 odst. 1, věta druhá IZ vytýkal soudu, že odvolatele neslyšel, ač tomu nic nebránilo, proto je napadené usnesení překvapivé a nepředvídatelné;

-které konkrétní povinnosti měl odvolatel porušit, soud neuvedl, rovněž neprovedl dokazování k tomu, zda odvolatel vykonává funkci správce ve své provozovně skutečně a v potřebném rozsahu osobně. Rozhodnutí soudu jsou individuálními akty a musejí vycházet ze zjištění konkrétního skutkového stavu v jednotlivé věci a nemohou být vydávána na základě neověřených předpokladů a paušálně (stejná odůvodnění se objevují v rozhodnutí téhož soudce ve skutkově jiných případech a u správců s jiným materiálním a personálním vybavením);

-rovněž i ve své provozovně v Ostravě zajistil odvolatel kvalifikovaný výkon funkce insolvenčního správce ve smyslu příslušných ustanovení vyhlášky č. 355/2013 Sb., a to pro přijímání písemností, poskytování součinnosti, k proplácení částek určených věřitelům dle rozvrhového usnesení, ke shromažďování podkladů pro řízení, k možnosti dlužníka vyjádřit se k přihlášeným pohledávkám. Jeho tým sestává z 18 osob, včetně JUDr. Michala Žižlavského, advokáta a Mgr. Adama Sigmuda, advokáta (ohlášených společníků se zvláštním povolením), ostatní členové tohoto týmu, které odvolatel rovněž vyjmenoval, jsou advokáti nebo právníci se specializací na insolvenční právo, jeden na právo k nemovitostem, dále ekonomové se specializací za účetní a daňovou problematiku či pro oddlužení a jeden na zpeněžování majetku. K zajištění všech činností na uvedené provozovně udělil odvolatel nad rámec vlastních jednání ohlášených společníků plnou moc advokátu Mgr. Petru Veselému, který má praxi 7 let v oboru úpadkového a insolvenčního práva (bydlí v okrese Přerov) a Bc. Ing. Mirku Baďurovi, ekonomovi a zaměstnanci správce, který bydlí v Přerově. Jedná se o kvalifikované osoby k zajištění všech činností, které je správce ve své provozovně povinen zajistit a v případě potřeby vykonávají činnost správce osobně i ohlášení společníci JUDr. Michal Žižlavský a Mgr. Adam Sigmund;

-insolvenční správce, který je právnickou osobou, není povinen vykonávat veškeré úkony při výkonu své funkce výlučně prostřednictvím svých ohlášených společníků. Jednak to nestanoví žádný předpis a nadto například ust. § 399 odst. 2 a § 410 odst. 1 IZ stanoví, že insolvenční správce se může na své nebezpečí a na své náklady dát zastoupit na schůzi věřitelů a při přezkumném jednání jinou osobou. Není tedy důvod, aby zákon vyloučil zastoupení insolvenčního správce kvalifikovanou osobou při jiných činnostech, které je správce povinen ve své provozovně zajistit. Skutečnost, že soud počítá s tím, že za správce jednají i jeho zaměstnanci, vyplývá i ze Standardního pokynu pro oddlužení , který je vyvěšen na webových stránkách Krajského soudu v Ostravě. Z něj totiž plyne, že insolvenční správce má uvádět i osobu, která jej v nepřítomnosti zastupuje. Výkon funkce insolvenčního správce je srovnatelný s výkonem funkce soudního exekutora;

-právní předpisy neomezují počet provozoven, které je insolvenční správce oprávněn zřídit a rovněž nestanoví maximální počet provozoven. Úvaha o počtu čtyř provozoven jde nad rámec zákona, logiku postrádá i výklad soudu, že správce, který je právnickou osobou s jedním ohlášeným společníkem, může mít současně zřízeny pouze čtyři provozovny a insolvenční správce, který je právnickou osobou se dvěma ohlášenými společníky, může mít zřízeny rovněž pouze čtyři provozovny;

-napadené usnesení proto porušilo pravidla pro ustanovování insolvenčních správců, představuje svévolný zásah do rotačního principu určování insolvenčních správců, došlo jím k porušení zásad insolvenčního řízení (§ 5 IZ). Nově ustanovený správce má pobočku v Ostravě a jde o správce určeného podle rotačního principu. Obdobný postup zvolil soud prvního stupně v dalších insolvenčních řízeních, přičemž ke dni 12.3.2014 působí v okrese Ostrava celkem 66 insolvenčních správců. Z toho má 17 správců zřízeny více než čtyři provozovny. Po odvolání jednoho insolvenčního správce z důvodu, že má zřízeny více než čtyři provozovny, je 26% pravděpodobnost, že bude do funkce insolvenčního správce opět ustanoven správce, který má zřízeny více než čtyři provozovny. Tento postup může být několikrát zopakován a výsledkem může být řetězící se odvolání k vrchnímu soudu, protahování insolvenčního řízení, ohrožení řádného a včasného přezkumu přihlášených pohledávek a znemožnění včasného uspokojení věřitelů;

-vydáním napadeného usnesení byla odvolateli způsobena újma a to jednak na pověsti, neboť vycházel z legitimního očekávání založeného dikcí zákona a názor soudu prvního stupně nemohl předvídat. V druhé řadě pak újma majetková, neboť byl napadeným rozhodnutím zbaven očekávané odměny;

-napadené usnesení odporuje normám ústavního práva a to článku 2 odst. 3 a článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále článku 2 odst. 3 a článku 1 odst. 1 Ústavy České republiky; odporuje také článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 11/2000.

Ze všech uvedených důvodů odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že insolvenční správce AS ZIZLAVSKY v.o.s., se funkce správce nezprošťuje a Mgr. Roman Krakovka se insolvenčním správcem neustanovuje.

Podle ust. § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání odvolatele je důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 28.1.2014 insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení. Soud prvního stupně usnesením ze dne 6.2.2014, č.j. KSOS 25 INS 2065/2014-A-6, zjistil úpadek dlužníka Bohumila anonymizovano (výrok I.), insolvenčním správcem ustanovil AS ZIZLAVSKY v.o.s., se sídlem Praha 1, Široká 36/5, IČ: 28490739, s tím, že v projednávané věci vykonává svou činnost v provozovně Ostrava, Výstavní 1928/9, PSČ 702 00 (výrok II.), dlužníku povolil řešení úpadku oddlužením (výrok III.), dále soud prvního stupně učinil výzvy vůči třetím osobám dle ustanovení § 136 IZ, nařídil přezkumné jednání a schůzi věřitelů na den 30.4.2014 a uložil pokyny ustanovenému správci a dlužníku (výroky IV. až X.). Opatřením předsedkyně Krajského soudu v Ostravě ze dne 12.3.2014 byl v souladu s ustanovením § 25 IZ a § 4 vyhlášky č. 311/2007 Sb. určen insolvenčním správcem pro dané insolvenční řízení Mgr. Roman Krakovka. Na tomto základě soud prvního stupně ve věci rozhodl odvoláním napadeným usnesením.

Podle ust. § 36 odst. 1 IZ, insolvenční správce je povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí; je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře. Společnému zájmu věřitelů je povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob.

Podle ust. § 32 IZ insolvenční správce, který neplní řádně své povinnosti nebo který nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo který závažně porušil důležitou povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem, může insolvenční soud na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka, anebo i bez tohoto návrhu jeho funkce zprostit. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně (odstavec 1). Proti rozhodnutí podle odstavce 1 se mohou odvolat insolvenční správce a osoby oprávněné podat návrh podle odstavce 1. Ustanovení § 29 odst. 4 a § 31 odst. 5 a 6 platí obdobně (odstavec 2).

Podle ust. § 25 IZ insolvenčního správce pro insolvenční řízení ustanovuje insolvenční soud. Je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení reorganizace podle § 148 odst. 2 a je-li v předloženém reorganizačním plánu určena osoba insolvenčního správce, ustanoví insolvenční soud insolvenčním správcem tuto osobu; to neplatí, nesplňuje-li takto určený insolvenční správce podmínky uvedené v § 21 až 24 a odstavci 3. Ustanovení § 29 tím není dotčeno (odstavec 1). Nejde-li o případ podle odstavce 1, insolvenční soud ustanoví insolvenčním správcem osobu, kterou určí předseda insolvenčního soudu podle pořadí určeného dnem zápisu jejího sídla nebo provozovny do příslušné části seznamu insolvenčních správců vedené a) pro obvod krajského soudu, který je insolvenčním soudem dlužníka, je-li v době určení podán návrh na prohlášení konkursu nebo není-li v době určení podán návrh na jiný způsob řešení úpadku a není-li dlužník osobou podle § 3 odst. 2 zákona o insolvenčních správcích, b) pro obvod okresního soudu, který je obecným soudem dlužníka, je-li v době určení podán návrh na povolení oddlužení (odstavec 2).

Podle ust. § 5a ZIS sídlem insolvenčního správce je místo, ve kterém skutečně a převážně vykonává činnosti (odstavec 1). Provozovnou insolvenčního správce je místo, ve kterém ve vymezených dnech a hodinách (dále jen úředních hodinách ) insolvenční správce skutečně vykonává činnost (odstavec 4). Činnost insolvenčního správce může být vykonávána ve více provozovnách, pokud k nim insolvenční správce má vlastnické nebo užívací právo. V obvodu jednoho okresního soudu však může mít pouze jednu provozovnu. V obvodu jednoho krajského soudu může mít insolvenční správce více provozoven. Má-li insolvenční správce v obvodu jednoho krajského soudu více provozoven, zapíše se do příslušné části seznamu vedené podle obvodů krajských soudů pouze ta provozovna, u které připojil prohlášení o odborném zaměření na řešení úpadku dlužníka konkursem jako první v pořadí (odstavec 5). Sídlo a provozovna musí být označena jménem, popřípadě jmény, příjmením a identifikačním číslem insolvenčního správce, který je fyzickou osobou a obchodní firmou a identifikačním číslem s uvedením jména, popřípadě jmen a příjmení ohlášeného společníka insolvenčního správce, který je veřejnou obchodní společností (odstavec 7).

Podle ust. § 3 vyhlášky č. 355/2013 Sb., provozovna musí být pro veřejnost otevřena v pracovních dnech v časovém rozmezí od 7 do 18 hodin alespoň 6 hodin denně, a to pravidelně alespoň jeden den v týdnu (odstavec 1). Podle § 4 odstavce 1 téže vyhlášky insolvenční správce je povinen v každé své provozovně v úředních hodinách zajišťovat činnosti stanovené insolvenčním zákonem, a to zejména a) přijímání písemností, b) poskytování součinnosti insolvenčního správce, c) umožnění proplácení částek určených pro jednotlivé věřitele v rozvrhovém usnesení.

Důvodem ke zproštění insolvenčního správce je zejména skutečnost, že insolvenční správce neplní řádně povinnosti vyplývající z ust. § 36 IZ, podle něhož je insolvenční správce povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí, je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze na něm požadovat a společnému zájmu věřitelů je povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními, jakož i před zájmy jiných osob. Ve smyslu ust. 36 IZ musí jít vždy buď o závažné porušení konkrétní povinnosti správce v konkrétním řízení, například správce nesplní povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, postupuje ve věci liknavě, způsobuje průtahy řízení, neprovede řádný soupis majetkové podstaty, nesplní pokyn insolvenčního soudu apod., případně může jít o nepodstatná, avšak opakovaná porušení povinností insolvenčním správcem.

V přezkoumávané věci insolvenční soud zprostil insolvenčního správce AS ZIZLAVSKY v.o.s. jeho funkce bezprostředně poté, co byl do této funkce ustanoven, aniž by měl příležitost své povinnosti skutečně plnit. Se závěrem soudu prvního stupně, že zřízením více než čtyř provozoven porušil tento správce povinnost vykonávat svou činnost v sídle i v provozovnách skutečně, nepočínal si svědomitě a s odbornou péčí a upřednostnil vlastní zájem na maximalizaci odměn za výkon funkce správce před společným zájmem věřitelů na řádném a osobním výkonu funkce správce, se odvolací soud neztotožňuje.

S účinností od 1.1.2014 došlo v insolvenčním zákoně, a to konkrétně v ust. § 25 IZ ke změnám, které zakotvují rotační princip určování insolvenčních správců spočívající v kombinaci několika kritérií. Prvním kritériem je pravidlo pořadí, které je určeno datem zápisu sídla nebo provozovny do příslušné části seznamu insolvenčních správců. Tímto pravidlem je vyjádřen rotační princip určování správců z příslušných seznamů. Druhým kritériem je umístění sídla nebo provozovny insolvenčního správce v kombinaci s bydlištěm nebo sídlem dlužníka.

Z ustanovení § 5a ZIS vyplývá, že sídlem insolvenčního správce je místo, ve kterém skutečně a převážně vykonává insolvenční správce činnost a provozovnou je pak místo, ve kterém v úředních hodinách skutečně vykonává insolvenční správce činnost. Pokud jde o počet provozoven, z ust. § 25 IZ vyplývá, že insolvenční správce může zřídit více provozoven s tím, že se pouze určuje,

že jedna provozovna v obvodu může být provozovnou konkursní. Možnost zřízení více provozoven pak také vyplývá z ust. § 5a odst. 5 ZIS; jejich počet je ovšem limitován jen tak, že v obvodu jednoho okresního soudu může mít insolvenční správce pouze jednu provozovnu a v obvodu jednoho krajského soudu může mít insolvenční správce více provozoven. Podle závěru soudu prvního stupně pojem, který je použit při definici jak sídla, tak také provozovny insolvenčního správce v zákoně o insolvenčních správcích, tedy, že se jedná o místo, kde správce vykonává činnost skutečně , je třeba vyložit tak, že tím nutno rozumět stav, kdy správce se v daném místě v daných kancelářských prostorách pravidelně zdržuje s výjimkou situací, kdy je z pracovních důvodů mimo pracoviště (např. jednání u soudu). Soud prvního stupně ztotožnil pojem skutečný výkon činnosti s osobním výkonem činnosti insolvenčního správce a tedy i jeho osobní přítomností v sídle a v provozovnách s výjimkou oněch případů, kdy například insolvenční správce z pracovních důvodů je mimo pracoviště. Odvolací soud se s takovým výkladem neztotožňuje.

Z žádného ustanovení insolvenčního zákona, zákona o insolvenčních správcích, a ani z prováděcí vyhlášky nevyplývá, že by insolvenční správce musel být na každé provozovně nebo v sídle přítomen vždy osobně a po celou dobu úředních hodin. Nutno proto souhlasit s námitkou, že skutečným výkonem činnosti insolvenčního správce je třeba rozumět faktický výkon činnosti insolvenčního správce, a to buď přímo samotným insolvenčním správcem, popřípadě osobami, které insolvenční správce zmocnil k výkonu své činnosti. To, že insolvenční správce může vykonávat svou činnost prostřednictvím jiných osob (jiných insolvenčních správců a jiných zmocněných osob), vyplývá z insolvenčního zákona. Například se může insolvenční správce dát zastoupit na přezkumném jednání jinou osobou zapsanou do seznamu insolvenčních správců (§ 190 odst. 2 IZ) nebo v případně přezkoumání přihlášek pohledávek u oddlužení pouze jinou osobou (§ 410 odst. 1 IZ -pokud ovšem insolvenční soud netrvá na osobní účasti správce), insolvenční správce může pověřit svého zaměstnance i zaměstnance dlužníka, aby za něho jednal v soudních a jiných řízeních (§ 40 odst. 3 IZ), písemnosti určené správci mohou přijímat jeho zaměstnanci, jakož i jiné správcem zmocněné osoby (§ 77 odst. 2 IZ), dále na své nebezpečí a náklady (§ 39 odst. IZ) se může insolvenční správce dát zastoupit na schůzi věřitelů, pokud ovšem insolvenční soud netrvá na jeho osobní účasti (§ 399 odst. 2 IZ).

Přitom platí, že odpovědnost za škodu či jinou újmu způsobenou osobami, které insolvenční správce použil k plnění svých úkolů, pak vždy nese insolvenční správce (§ 37 odst. 2 IZ). Připouští-li insolvenční zákon, že insolvenční správce může vykonávat svou činnost i prostřednictvím jiných insolvenčních správců, popřípadě jiných zmocněných osob, pak také nutno dovodit, že prostřednictvím jiných osob může insolvenční správce zajistit výkon činnosti na provozovně s tím, že za výkon činnosti zmocněných osob, jakož i za kvalitu poskytovaných služeb bude vždy osobně odpovídat insolvenční správce. Pokud tedy v přezkoumávané věci insolvenční správce zřídil více provozoven, respektive vedle svého sídla zřídil více jak čtyři provozovny, neporušil tím žádnou povinnost vyplývající z insolvenčního zákona či zákona o insolvenčních správcích. Proto nelze uzavřít, že by odvolatel (doposud) při výkonu své funkce nepostupoval s odbornou péčí či řádně si neplnil své povinnosti, takže důvod k jeho zproštění v této věci nebyl dán.

Ze všech shora uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. a výrok I. napadeného rozhodnutí, kterým byl odvolatel zproštěn funkce, změnil tak, že dosavadní insolvenční správce AS ZIZLAVKY v.o.s. se nezprošťuje funkce. I když odvolatel ve svém odvolání výslovně uvedl, že usnesení soudu prvního stupně napadá v celém jeho rozsahu, dle jeho obsahu však brojil toliko proti výroku I. (kterým byl zproštěn) a dále proti II., kterým byl místo něj ustanoven nový insolvenční správce Mgr. Roman Krakovka. Výroky III. a IV. byly insolvenčním soudem uloženy pokyny vůči nově ustanovenému správci i odvolanému správci (v rámci dohledací činnosti). Nicméně výroky II.-IV. jsou v dané věci závislými výroky na výroku I. a vzhledem k tomu, že odvolací soud shledal důvodným odvolání proti výroku I., došlo tak k odklizení (zrušení) i všech dalších výroků napadeného usnesení.

Jen pro úplnost odvolací soud v závěru dodává, že dohled nad insolvenčními správci přísluší vykonávat Ministerstvu spravedlnosti ČR, zejména z hlediska splnění kvalifikačních podmínek pro výkon činnosti insolvenčního správce (§ 36 odst. 2 písm. a/ ZIS). Dále je oprávněno zjišťovat, zda sídlo zapsané v seznamu je místem, ve kterém insolvenční správce skutečně a převážně vykonává činnost a zda provozovna zapsaná v seznamu je místem, ve kterém skutečně ve vymezených úředních hodinách vykonává činnost (§ 36 odst. 2 písm. b/ ZIS). Zjistí-li Ministerstvo spravedlnosti, že insolvenční správce ve vymezených hodinách nevykonává činnost v provozovně zapsané v seznamu insolvenčních správců, může za tento správní delikt uložit insolvenčnímu správci napomenutí nebo pokutu, tak jak to vyplývá z ust. § 36b a § 36c ZIS.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčním správcům, věřitelskému orgánu (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství,

které případně vstoupilo do insolvenčního řízení, se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 14.srpna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu