1 VSOL 290/2012-A-27
KSBR 30 INS 24601/2011 1 VSOL 290/2012-A-27

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka VERA COLOR s.r.o., se sídlem Brno, náměstí Svobody 87/18, PSČ 602 00, IČ: 25502212, o insolvenčním návrhu věřitele Mgr. Luďka Kurečky, Brno, Holzova 75, PSČ 628 00, správce konkursní podstaty úpadce BRNO-PRINT, spol. s r.o., se sídlem Brno, Jircháře 13, IČ: 13690434, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 30 INS 24601/2011-A-22 ze dne 8.3.2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 30 INS 24601/2011-A-22 ze dne 8.3.2012 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně uložil navrhujícímu věřiteli, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč na účet označený ve výroku usnesení.

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že věřitel se insolvenčním návrhem domáhal rozhodnutí o úpadku dlužníka. Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možné zpeněžit majetkovou podstatu. V případě, že by nebyl zjištěn a zpeněžen majetek dlužníka v potřebném rozsahu, složená záloha bude použita na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce, které by jinak musel platit stát, na který však náklady insolvenčního řízení přenášet nelze. Insolvenční soud proto postupoval podle ust. § 108 insolvenčního zákona a podle okolností případu určil zálohu ve výši 50.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení věřitel podal odvolání. Uvedl, že v rámci probíhajícího konkursního řízení jako správce konkursní podstaty úpadce BRNO-PRINT, spol. s r. o. nedisponuje potřebnou finanční částkou, jelikož v rámci konkursního řízení neplynou do konkursní podstaty žádné příjmy, sám musí průběh konkursního řízení prozatím dotovat vlastními finančními prostředky, a proto není schopen požadovanou částku na zálohu složit. Namítl, že dlužník ve svém seznamu doložil, že disponuje movitým majetkem a provozními prostředky umožňující mu pokračovat v činnosti. Je tedy zřejmé, že prostředky na úhradu nákladů insolvenčního řízení dlužník disponuje a není nezbytné zálohu na náklady řízení ukládat. Navrhuje proto, aby odvolací soud rozhodl tak, že záloha na náklady insolvenčního řízení se neukládá.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ) pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou a včas, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2, věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že věřitel dne 11. 1. 2012 svým insolvenčním návrhem přistoupil do insolvenčního řízení ve věci dlužníka, které bylo zahájeno na návrh věřitele Jana Kubíčka ze dne 29.12.2011. Řízení o návrhu věřitele Jana Kubíčka bylo zastaveno usnesením Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 30 INS 24601/2011-A-18 ze dne 2.2.2012, pravomocným dne 23.2.2012. Věřitel v návrhu uvedl, že má za dlužníkem pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 380.000,-Kč za užívání movitých věcí sepsaných do konkursní podstaty úpadce

BRNO-PRINT, spol. s r. o., ohledně které dlužníka opakovaně vyzýval k jejímu zaplacení. Dále v návrhu označil další dva věřitele dlužníka se splatnými pohledávkami a navrhl, aby byl zjištěn úpadek dlužníka z důvodu platební neschopnosti. O majetku dlužníka věřitel v návrhu neuvedl ničeho. Dlužník ke svému vyjádření k insolvenčnímu návrhu ze dne 19.1.2012, které učinil na výzvu soudu, přiložil mimo jiné seznam majetku, ve kterém označil zboží a materiál v hodnotě 302.255,-Kč, drobný majetek v hodnotě 451.460,-Kč, hmotný investiční majetek v hodnotě 527.800,-Kč a pohledávky v hodnotě 1.895.778,-Kč. Dlužník uvedl, že seznam je správný a úplný a podepsal jej.

Z výše uvedeného je zřejmé, že v insolvenčním návrhu věřitele zcela schází údaje o tom, zda dlužník má dostatek pohotových finančních prostředků či jiný majetek ke krytí nákladů insolvenčního řízení, a že věřitel nemá vůči dlužníku vykonatelnou pohledávku. Insolvenční zákon neukládá insolvenčnímu soudu povinnost, aby vyzval dlužníka, který není insolvenčním navrhovatelem, přičemž tento nemá vůči dlužníku vykonatelnou pohledávku, k předložení seznamů uvedených v ust. § 104 odst. 1 IZ. Zda bude dlužník soudem vyzván k jejich předložení, je zcela ponecháno na úvaze insolvenčního soudu (§ 128 odst. 3 IZ). V dané věci však byl dlužník vyzván a na výzvu insolvenčního soudu předložil seznam majetku, ve kterém prohlásil, že je správný a úplný. Z předloženého seznamu vyplývá, že majetek dlužníka představují toliko movité věci a pohledávky, není však zřejmé, že by měl k dispozici pohotové peněžní prostředky (peníze v hotovosti nebo na účtu).

V případě, že by bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka, se jeví jako způsob řešení dlužníkova úpadku konkurs, neboť dlužník je podnikatel. V takovém případě by insolvenčnímu správci vznikaly již od počátku řízení hotové výdaje související zejména s prověřováním majetku dlužníka (včetně možnosti uplatnit neúčinnost či neplatnost právních úkonů dlužníka). Vzhledem k nedostatku pohotových peněžních prostředků by záloha především umožnila insolvenčnímu správci výkon jeho činnosti bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, tj. předtím než by k jejich úhradě bylo možné použít případný výtěžek zpeněžení majetkové podstaty. Současně by byla použita na úhradu odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Náklady související s insolvenčním řízením nelze přenášet na stát, který by hradil odměnu a hotové výdaje správce v případě, že by zpeněžením majetku dlužníka nebyl dosažen výtěžek v potřebném rozsahu. V tomto směru lze odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ust. § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaloženými na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele . Soud prvního stupně proto postupoval zcela správně, pokud věřiteli (insolvenčnímu navrhovateli) uložil povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Soud prvního stupně stanovil správně i výši zálohy. Minimální odměna správce dle ust. § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. činí v konkursu nejméně 45.000,-Kč (bez DPH). Dlužník sice v seznamu majetku označil majetek, jeho reálnou zpeněžitelnost (movitých věcí) či dobytnost (pohledávek) však nelze v této fázi insolvenčního řízení odhadnout. Zaplacení zálohy v maximální možné výši je proto zcela důvodné .

K odvolací námitce věřitele, že jako správce konkursní podstaty není schopen zálohu zaplatit, nelze přihlédnout. Povinnost jejího zaplacení dle ust. § 108 IZ stíhá každého insolvenčního navrhovatele, kterému byla soudem uložena. Zálohu na náklady insolvenčního řízení není možné ztotožňovat se soudním poplatkem, který lze prominout s ohledem na poměry účastníka řízení (§ 138 o.s.ř.). Záloha na náklady insolvenčního řízení (na rozdíl od soudního poplatku) slouží k zajištění úhrady konkrétních výdajů.

S ohledem na shora uvedené je napadené rozhodnutí soudu prvního stupně věcně správné, a proto je odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníku a věřiteli se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 5.6. 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu