1 VSOL 288/2015-A-18
KSBR 26 INS 31567/2014 1 VSOL 288/2015-A-18

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Romana anonymizovano , anonymizovano , bytem Velké Meziříčí, Čermákova 2065/10, PSČ 594 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9.2.2015, č.j. KSBR 26 INS 31567/2014-A-13,

t a k t o:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ), uložil dlužníkovi, aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že dlužník podáním insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr, a proto bude třeba návrh dlužníka na povolení oddlužení zamítnout (§ 395 odst. 1 psím. a/ IZ) a rozhodnout o způsobu řešení jeho úpadku konkursem (§ 396 odst. 1 IZ). Nepoctivý záměr dlužníka shledal ve skutečnosti, že dlužník v seznamu závazků, který podepsal s prohlášením, že je správný a úplný, neuvedl závazek vůči věřiteli INVESTICE CZ, a.s., ze smlouvy o úvěru č. 2014/0213, která byla uzavřena dne 29.7.2014, ačkoliv se jedná o jeden z posledních závazků dlužníka, na nějž ještě v září 2014 platil splátky, a proto je nepravděpodobné, že by na tento závazek zapomněl. Nadto dlužník při uzavření smlouvy se společností INVESTICE CZ, a.s., záměrně uvedl nesprávný údaj o svých závazcích z obavy, že v případě uvedení pravdivých informací mu věřitel finanční prostředky neposkytne. Ke krytí nákladů insolvenčního řízení, v němž je úpadek řešen konkurzem, je nutná záloha ve výši 50.000 Kč, neboť dlužník nemá pohotové finanční prostředky.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž namítal, že podáním návrhu na povolení oddlužení nesledoval nepoctivý záměr. Poukázal na rozhodnutí vrchních soudů a Nejvyššího soudu ČR a uvedl, že věřiteli INVESTICE CZ, a.s., na úhradu jeho pohledávky z titulu smlouvy o půjčce ze dne 29.7.2014 z půjčené částky 13.000 Kč vrátil dne 26.8.2014 částku 1.650 Kč a dne 24.9.2014 částku 1.700 Kč, což představuje 25 % půjčených prostředků. V době uzavření smlouvy půjčky neuvažoval o podání insolvenčního návrhu, veškeré své závazky platil řádně a včas, k datu uzavření půjčky nebyl žádný ze závazků po splatnosti a insolvenční návrh podal 2 měsíce po uzavření smlouvy. Připustil, že při uzavírání smlouvy o půjčce neuvedl pravdivé údaje o výši svých závazků, což vysvětlil tím, že jednal na základě poučení obchodních zástupců věřitele, že v případě uvedení správného údaje půjčku nezíská, finanční prostředky však nutně potřeboval ke splácení dalších závazků a doufal, že situaci zvládne bez podání insolvenčního návrhu. Závazek ze smlouvy o půjčce č. 2014/0213 ze dne 29.7.2014 nechtěl zatajit, v insolvenčním návrhu i v seznamu závazků jej uvedl, ovšem chybně označil věřitele RILEX TRADERS, a.s., se sídlem Brno, Radnická 11, PSČ 602 00, IČ: 28282857 , a to z důvodu, že splátková karta je označena jako půjčka RILEX a nabídku k uzavření předmětné smlouvy o půjčce našel na webových stránkách www.rilexpůjčka.cz. Dále uvedl, že bude-li uznán vinným z trestného činu spáchaného v souvislosti s půjčkou od věřitele INVESTICE CZ, a.s., bude povinen zaplatit věřiteli částku přiznanou trestním rozsudkem v plné výši (§ 416 odst. 1 IZ) a práva tohoto věřitele proto nemohou být případným schválením oddlužení dotčena. V případě schválení oddlužení je schopen uhradit nezajištěným věřitelům cca 44,7 % jejich pohledávek, podmínky pro schválení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) tudíž splňuje. Oddlužení je poslední šancí, jak se vymanit ze stavu úpadku a vyhnout se hrozbě nekonečných exekucí. Připustil, že stav úpadku si zavinil svým neuvážlivým chováním, nikdy však neměl v úmyslu poškodit své věřitele, vždy poctivě pracoval a snažil se dostát svým závazkům. Přislíbil, že vyvine maximální možné úsilí ke zvýšení svých příjmů za účelem co nejvyššího uspokojení pohledávek věřitelů. Dlužník namítal, že v jeho případě nejsou splněny podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, neboť má příjem ve výši 14.793 Kč, z něhož lze případné náklady insolvenčního řízení zaplatit. Nadto rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné, pouze formulářového typu. Dlužník uvedl, že řešení jeho úpadku konkursem je v rozporu se základními zásadami insolvenčního řízení vyjádřenými v ust. § 5 písm. a) IZ, neboť řešení jeho úpadku konkursem je pro věřitele nevýhodné, protože povede k výrazně nižšímu uspokojení. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se mu záloha na náklady insolvenčního řízení neukládá, případně že se mu ukládá záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 2.000 Kč, případně aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dlužník k odvolání připojil kartu splátek, na níž je v záhlaví uvedeno Rilex půjčky , dole je uvedena společnost INVESTICE CZ, a.s., se sídlem Brno, Špitálka 8, PSČ 602 00. Karta se váže k půjčce č. 2014/0213 v původní výši 13.000 Kč, na niž bylo zaplaceno dne 26.8.2014 1.650 Kč a dne 24.9.2014 1.700 Kč.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 21.11.2014 insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhal rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. Dlužník uvedl, že má 36 peněžitých závazků cca ve výši 922.413,01 Kč vůči 28 věřitelům, 16 závazků je po splatnosti déle jak 30 dnů. Vlivem nepředvídatelných okolností byl nucen zastavit platby téměř všech peněžitých závazků (33 závazků), neboť aktuální výše dlužné částky mu neumožňuje závazky plnit, má příjem z invalidního důchodu a ze zaměstnání 14.793 Kč, životní náklady činí 10.100 Kč a finanční rezervy již vyčerpal. Jelikož vlastní majetek v odhadované hodnotě 51.857 Kč, nelze dosáhnout uspokojení pohledávek věřitelů v rámci výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Uvedl, že do současné situace se dostal v době svého bývalého vztahu, kdy převzal úvěry od bankovních institucí ve vyšších částkách, peněžní prostředky použil na vybavení domácnosti a na úhradu dluhů své bývalé přítelkyně, která byla dlouhodobě nezaměstnaná, a proto musel nést veškeré náklady ze svého. Postupně výdaje začaly převyšovat jeho příjmy, a proto začal situaci řešit řetězením úvěrů a dostal se to tzv. dluhové spirály , ze které již není schopen se dostat. Ačkoliv si situaci zavinil svým neuvážlivým zadlužením, chce prostřednictvím oddlužení své chyby napravit, uhradit postupně závazky svým věřitelům, které neměl v úmyslu poškodit. V návrhu označil 36 nevykonatelných nezajištěných závazků, mimo jiné závazek vůči věřiteli RILEX TRADERS, a.s., se sídlem Brno, Radnická 11, IČ: 28282857, PSČ 602 00, ve výši 19.400 Kč, z titulu smlouvy č. 2014/0213 s tím, že tento závazek nesplácí, je nevykonatelný, poslední splátka byla zaplacena dne 24.9.2014, splatnost další splátky byla dne 22.10.2014. Uvedl, že u většiny závazků poslední splátku zaplatil v měsíci srpnu 2014, event. září 2014 či říjnu 2014, k zesplatnění závazků došlo v měsíci listopadu 2014. K návrhu připojil seznam závazků opatřený podpisem s prohlášením, že je správný a úplný, v němž uvedl závazky shodně s insolvenčním návrhem, mimo jiné závazek z půjčky ve výši 19.400 Kč vůči věřiteli RILEX TRADERS, a.s., z titulu smlouvy č. 2014/0213 s tím, že poslední splátku zaplatil dne 24.9.2014 a splatnost další splátky byla sjednána na den 22.10.2014 a tento závazek již nesplácí. K návrhu připojil listiny týkající se smlouvy o půjčce ze dne 29.7.2014, č. 2014/0213-kartu splátek (jedná se o shodnou listinu, kterou připojil k odvolání). Podáním doručeným soudu dne 27.11.2014 sdělil věřitel INVESTICE CZ, a.s., se sídlem Brno, Radnická 14, PSČ 602 00, IČ: 26283760, že dlužník sleduje návrhem na povolení oddlužení nepoctivý záměr, neboť dlužník věřitele při uzavírání smlouvy o půjčce úmyslně uvedl v omyl, uvedl nepravdivé a zavádějící informace o skutečnostech týkajících se dalších závazků a majetkové situace, a proto věřitel podal na dlužníka trestní oznámení. Dlužník věřiteli ničeho nevrátil a krátce po uzavření smlouvy o půjčce podal návrh na zahájení insolvenčního řízení, přičemž je pravděpodobné, že půjčené prostředky použil na krytí svých výdajů spojených s podáním insolvenčního návrhu. Dlužník v době uzavření smlouvy nepochybně věděl, že peněžní prostředky nevrátí. K podání věřitel připojil čestné prohlášení dlužníka ze dne 29.7.2014 o tom, že v současné době neexistuje žádné pravomocné rozhodnutí ukládající mu povinnost k peněžitému plnění, že proti němu není zahájeno ani vedeno žádné exekuční řízení, nebyl proti němu vydán exekuční příkaz, který by ho omezoval v nakládání s věcmi movitými a nemovitými, jež má ve vlastnictví nebo který by postihoval rodinné příjmy a omezoval nakládání s finančními prostředky, a že není žalovanou stranou v žádném soudním, rozhodčím, správním či jiném obdobném řízení, nejsou u něj splněny podmínky pro podání návrhu na insolvenci a nebude činit žádné úkony, které by mohly vést k naplnění podmínek pro zahájení insolvenčního řízení vůči jeho osobě a prohlásil, že soupis uvedených závazků odpovídá skutečnosti a je úplný a pravdivý, nemá další závazky a je schopen řádně plnit závazky ze smlouvy o půjčce ze dne 29.7.2014, č. 2014/0213. V prohlášení je uveden jediný závazek vůči věřiteli GE Money ve výši 50.000 Kč s tím, že na jeho úhradu zbývá doplatit 30.000 Kč. K námitkám věřitele dlužník uvedl, že v okamžiku uzavření smlouvu o půjčce své závazky splácel, žádný závazek nebyl po splatnosti. Na úhradu závazku věřiteli zaplatil dne 26.8.2014 splátku 1.650 Kč a dne 24.9.2014 splátku 1.700 Kč. Nepravdivé údaje uvedl, neboť byl pod značným tlakem a finanční prostředky potřeboval ke splácení dalších závazků a doufal, že situaci zvládne vyřešit jiným způsobem než podáním insolvenčního návrhu. Na tomto základě soud prvního stupně ve věci rozhodl odvoláním napadeným usnesením.

Ze smlouvy o půjčce č. 2014/0213 ze dne 29.7.2014 se podává, že byla uzavřena mezi dlužníkem a věřitelem INVESTICE CZ, a.s. a jejím předmětem bylo poskytnutí peněžních prostředků dlužníku ve výši 13.000 Kč, které se dlužník zavázal zaplatit ve 14 měsíčních splátkách po 1.625 Kč splatných měsíčně od srpna 2014.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle ustanovení § 108 odst. 2 IZ, výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Podle ustanovení § 395 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Z údajů uvedených dlužníkem v insolvenčním návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužník se nachází v úpadku, protože má závazky vůči více věřitelům déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen splácet (§ 3 odst. 1, odst. 2 IZ).

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. V konkursu-na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení-přitom nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení třeba přezkoumat jeho (předběžný) závěr o tom, že dlužníkovi nebude povoleno oddlužení.

Odvolací soud proto především přezkoumal z pohledu níže citované judikatury Nejvyššího soudu ČR závěr soudu prvního stupně o nepoctivosti záměru dlužníka při podání návrhu na povolení oddlužení vycházející ze zjištění, že dlužník v červenci 2014 uzavřel smlouvu o půjčce s věřitelem INVESTICE CZ, a.s., tedy krátce před podáním insolvenčního návrhu, přičemž tohoto věřitele neuvedl v insolvenčním návrhu ani v seznamu závazků a půjčku vylákal na základě nepravdivých údajů.

Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněném pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NSČR, k otázce, kdy lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že návrhem na povolení oddlužení je sledován nepoctivý záměr, uvedl následující: Ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Vedle okolností příkladmo vypočtených (jako ty, z nichž lze usuzovat na dlužníkův nepoctivý záměr při podání návrhu na povolení oddlužení) v ustanovení § 395 odst. 3 insolvenčního zákona, s nimiž je soud povinen se vypořádat (vyjdou-li v insolvenčním řízení najevo) vždy, tak bude závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. Jinak řečeno, nepoctivost dlužníkova záměru při podání návrhu na povolení oddlužení se nevyčerpává jednáními popsanými v § 395 odst. 3 insolvenčního zákona, když k úsudku ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona mohou vést různá jednání dlužníka. Může jít např. o jednání směřující k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, o zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka a podobně. Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 28. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011, uveřejněném pod číslem 112/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NSČR, dále k ustanovení § 395 IZ uvedl následující: Posouzení, zda dlužník (ne)sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr [§ 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona] je logicky navázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla před zahájením insolvenčního řízení. Přitom je ovšem třeba mít na paměti, že o způsob řešení svého úpadku oddlužením typově žádají i osoby, které si úpadkovou situaci (nebo hrozící úpadek) přivodily do jisté míry lehkomyslným, marnotratným nebo obecně málo zodpovědným přístupem ke svým majetkovým záležitostem (počínaje tzv. řetězením úvěrů a půjček a konče třeba i utrácením peněz v hracích automatech), ale v určité fázi života (zpravidla časově úzce propojené dobou zahájení insolvenčního řízení), se rozhodly tento přístup změnit a své ekonomické potíže řešit smysluplnou cestou v insolvenčním řízení. Je-li taková proměna opravdová [o čemž by se měl insolvenční soud přesvědčit v insolvenčním řízení ve vazbě na vše, co v něm vyšlo najevo ve fázích rozhodování o návrhu na povolení oddlužení a o schválení oddlužení, a k čemuž v době po povolení oddlužení slouží schůze věřitelů dle § 399 odst. 1 insolvenčního zákona se zdůrazněnou povinností (v § 399 odst. 2 insolvenčního zákona) dlužníkovy účasti a odpovědí na dotazy přítomných věřitelů (i insolvenčního soudu)], není důvod vylučovat dlužníka a priori z režimu oddlužení. Nalézt hranici, po jejímž překročení lze z událostí předcházejících zahájení insolvenčního řízení dovodit, že dlužník sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr, může být v některých situacích obtížné, podstatné však je, zda nejpozději v době rozhodování insolvenčního soudu o schválení oddlužení je důvod usuzovat, že dlužník se poctivě snaží vypořádat s věřiteli a napravit stav vyvolaný předchozí nehospodárnou (jelikož k úpadku vedoucí) správou svého majetku. Přitom není vyloučeno ani to, aby jako dlužníkovy kroky směřující k poctivému vypořádání se s věřiteli zohlednil odvolací soud i jednání dlužníka, které může být (až v odvolacím řízení) i reakcí na důvody usnesení, jímž soud prvního stupně neschválil oddlužení.

Odvolací soud se závěrem soudu prvního stupně o nepoctivosti záměru dlužníka při podání návrhu na povolení oddlužení neztotožňuje, neboť jednání dlužníka před podáním insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení přičítané mu k tíži z hlediska nepoctivosti jeho záměru soudem prvního stupně nedosahuje takové intenzity, aby bylo třeba dlužníka vyloučit z režimu oddlužení. Jedním z důvodů, pro něž soud prvního stupně shledal na straně dlužníka nepoctivý záměr spojený s návrhem na povolení oddlužení, je úmyslné neuvedení závazku vůči věřiteli INVESTICE CZ, a.s., v insolvenčním návrhu a v seznamu závazků. Z obsahu spisu se však podává, že dlužník neměl v úmyslu tento závazek v insolvenčním řízení zamlčet, neboť tento závazek v insolvenčním návrhu i v seznamu závazků uvedl včetně právního důvodu vzniku, výše a data splátek. Mylně však označil jako věřitele společnost RILEX TRADERS, a.s. Odvolací soud uvěřil dlužníku, že nešlo o záměrnou chybu v označení věřitele, nýbrž o nepozornost, a to vzhledem k množství závazků dlužníka a s ohledem na skutečnost, že na kartě splátek u tohoto závazku je uveden údaj Rilexpůjčky . Nedůvodné jsou námitky věřitele INVESTICE CZ, a.s., že dlužník na úhradu půjčky od počátku neměl v úmyslu ničeho zaplatit a nic nezaplatil. Z karty splátek se podává, že dlužník na úhradu půjčky zaplatil v měsíci srpnu 2014 částku 1.650 Kč a v měsíci září 2014 částku 1.700 Kč. Z insolvenčního návrhu a z připojeného seznamu závazků navíc vyplývá, že dlužník ostatní závazky k datu uzavření půjčky platil, na úhradu většiny závazků byly splátky provedeny ještě v měsících srpnu až říjnu 2014. Z hlediska posouzení nepoctivosti záměru dlužníka v souvislosti s jeho návrhem na povolení oddlužení je nezávažnější skutečnost, že dlužník v době uzavírání půjčky s věřitelem INVESTICE CZ, a.s., zamlčel svoje závazky vůči ostatním věřitelům a vylákal tak od věřitele půjčku, kterou by jinak neobdržel. Odvolací soud vzal v úvahu zejména výše uvedené závěry vyplývající z judikatury Nejvyššího soudu ČR, podle nichž institut oddlužení je nastaven právě pro osoby, které si úpadkovou situaci přivodily do jisté míry lehkomyslným, marnotratným nebo obecně málo zodpovědným přístupem ke svým majetkovým záležitostem, ale v určité fázi života se rozhodly tento přístup změnit a své ekonomické potíže řešit smysluplnou cestou v insolvenčním řízení. Z obsahu spisu přitom vyplývá, že dlužník je poživatelem invalidního důchodu, navíc je zaměstnán a je tudíž připraven ze svého příjmu závazky vůči věřitelům hradit a míní vážně svůj úmysl úspěšně projít procesem oddlužení a vyřešit tím svůj úpadkový stav. Za situace, že věřitel INVESTICE CZ, a.s., bude úspěšný s trestním oznámením a dlužník bude odsouzen pro úmyslný trestný čin a bude mu uložena povinnost k náhradě škody věřiteli, nebude věřitel

INVESTICE CZ, a.s., v případě povoleného a schváleného oddlužení dlužníka poškozen, neboť na jeho pohledávku z titulu náhrady škody se osvobození od placení pohledávek nebude vztahovat (§ 416 odst. 1 IZ).

Z důvodu shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně dle ust. § 219a odst. 1 o.s.ř. zrušil a věc vrátil dle ust. § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V tomto dalším řízení se bude soud prvního stupně zabývat tím, zda dlužník splňuje podmínky pro povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1, písm. b) IZ a následně pak tím, zda jsou splněny podmínky dle ust. § 108 odst. 1, odst. 2 IZ pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 29.září 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu