1 VSOL 283/2015-A-13
KSBR 37 INS 1310/2015 1 VSOL 283/2015-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníků a) Marcely anonymizovano , anonymizovano , bytem Staré Město, Na Vyhlídce 1546, PSČ 689 03, b) Tomáše anonymizovano , anonymizovano , bytem Staré Město, Na Vyhlídce 1546, PSČ 686 03, IČ: 74642081, o insolvenčním návrhu dlužníků spojeném se společným návrhem manželů na povolení oddlužení, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25.2.2015, č.j. KSBR 37 INS 1310/2015-A-7,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ), uložil dlužníkům, aby zaplatili společně a nerozdílně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že dlužník b) má závazky pocházející z podnikatelské činnosti vůči věřitelům Všeobecná zdravotní pojišťovna a Okresní správa sociálního zabezpečení z titulu neuhrazených záloh na sociální a zdravotní pojištění, přičemž podáním ze dne 9.2.2015 sdělil, že tito věřitelé nevznesli nesouhlas proti podrobení těchto závazků režimu oddlužení a lze proto dovodit, že s oddlužením dlužníků souhlasí. Soud prvního stupně uzavřel, že z takové skutečnosti souhlas věřitelů dovodit nelze, neboť insolvenční zákon vyžaduje výslovný souhlas věřitelů, a proto dlužníci nejsou osobami oprávněnými podat návrh na povolení oddlužení dle ustanovení § 389 odst. 1, odst. 2 IZ. Návrh dlužníků na povolení řešení jejich úpadku oddlužením bude odmítnut (§ 390 odst. 3 IZ) a jejich úpadek bude řešen konkursem (§ 396 IZ). K zajištění činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a pro dobu po jeho ustanovení do funkce a k překlenutí prvotního nedostatku pohotových peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možno zpeněžit majetkovou podstatu, je třeba dlužníkům uložit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Výši zálohy soud prvního stupně odůvodnil minimální výší odměny insolvenčního správce při řešení úpadku dlužníka konkursem, jež činí dle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. 45.000 Kč bez DPH a bez hotových výdajů.

Proti tomuto usnesení podali dlužníci odvolání, v němž namítali, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil závazky vůči věřitelům Okresní správa sociální zabezpečení a Všeobecná zdravotní pojišťovna jako závazky z podnikatelské činnosti, neboť se jedná o neuhrazené zálohy na sociální a zdravotní pojištění z doby, kdy již dlužník fakticky nepodnikal. Nadto se jedná o bagatelní závazky, které však nemohou dlužníci uhradit, neboť by tím zvýhodňovali tyto věřitele oproti ostatním. Dále namítali, že insolvenční zákon nevyžaduje výslovný souhlas věřitelů podnikatelských závazků s oddlužením s tím, že se oddlužují stovky subjektů se značnými podnikatelskými závazky z důvodu, že věřitelé nevznesli proti oddlužení námitky. Dlužníci poukázali na ustanovení § 397 IZ a na závěry usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23.6.2014, sp.zn. KSPH 69 INS 8869/2014, 1 VSPH 1211/2014-A a navrhli, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a aby jim povolil oddlužení.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami k tomuto úkonu oprávněnými, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 21.1.2015 insolvenčním návrhem dlužníků a) a b) spojeným se společným návrhem manželů na povolení oddlužení, jímž se dlužníci domáhali rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. Dlužníci uvedli, že se dostali do špatné finanční situace z důvodu výpadku příjmů a mají nejméně dva závazky po splatnosti déle jak 90 dní a zastavili podstatnou část plateb svých závazků. Závazky nezajištěných věřitelů činí celkem 577.754 Kč a pohledávka jednoho zajištěného věřitele činí 90.000 Kč. Závazky vůči věřitelům Česká správa sociálního zabezpečení a Všeobecná zdravotní pojišťovna by mohly být považovány za podnikatelské, neboť jsou tvořeny neuhrazenými zálohami na sociální a zdravotní pojištění z doby, kdy byl dlužník bez příjmů a bez zaměstnání a nebyl schopen je hradit. Dlužník b) byl osobou samostatně výdělečně činnou v období od 1.10.2013 do 31.1.2014. V bodu 17 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) dlužníci uvedli devět závazků vůči sedmi věřitelům, v bodu 18 návrhu (závazky, ze kterých vyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) uvedli jeden závazek vůči dalšímu věřiteli a v bodu 19 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné) uvedli dva závazky vůči věřitelům Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky z titulu dlužného pojistného na zdravotním pojištění a Okresní správa sociálního zabezpečení Uherské Hradiště z titulu dlužného pojistného na sociálním pojištění. K návrhu připojili seznam závazků opatřený podpisy dlužníků s prohlášením, že je správný a úplný, v němž uvedli závazky shodně s insolvenčním návrhem, splatnost nejméně dvou závazků nastala do roku 2014. Dlužníci k návrhu dále připojili platební výměr Okresní správy sociálního zabezpečení Uherské Hradiště ze dne 29.10.2014, č. 1009/2014, z něhož se podává, že dlužníku b) jako osobě samostatně výdělečně činné byla uložena povinnost uhradit dlužné pojistné na sociální zabezpečení a na příspěvek na státní politiku zaměstnanosti ve výši 5.788 Kč včetně penále. Soud prvního stupně usnesením ze dne 26.1.2015, č.j. KSBR 37 INS 1310/2015-A-5, vyzval dlužníky, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení sdělili, zda věřitel Česká správa sociálního zabezpečení souhlasí s podrobením závazku pocházejícího z podnikání oddlužení, s tím, že tento závazek vznikl dlužníku b) jako osobě samostatně výdělečně činné, a aby sdělili, zda závazek vůči věřiteli Všeobecná zdravotní pojišťovna vznikl dlužníku b) jako osobě samostatně výdělečně činné a případně doložili, zda tento věřitel s podrobením závazku oddlužení souhlasí. Na tuto výzvu dlužníci reagovali podáním doručeným soudu dne 12.2.2015, v němž sdělili, že Tomáš Pelka s věřiteli VZP a OSSZ jednal o možnosti podrobit své závazky režimu oddlužení a ze strany věřitelů nebyl vznesen nesouhlas, to je věřitelé souhlasí s tímto postupem . Na tomto základě soud prvního stupně ve věci rozhodl odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Podle ustanovení § 389 odst. 1, písm. b) IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ustanovení § 389 odst. 2, písm. a) IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde.

Podle ustanovení § 397 odst. 1, nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník předloží seznam majetku a seznam závazků. Rozhodnutí o povolení oddlužení se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.

Podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle ustanovení § 396 IZ, v případě, že soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Ze shora citovaných ustanovení insolvenčního zákona vyplývá, že při zkoumání otázky, zda dlužník, který má dluh z podnikání, je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, je rozhodující souhlas věřitele, o jehož pohledávku jde (§ 389 odst. 2, písm. a) IZ), a proto je nezbytné, aby dlužník v návrhu na povolení oddlužení uvedl, že má potřebné souhlasy všech věřitelů, vůči kterým má dluhy z podnikání, a že tudíž je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení. Pokud toto skutkové tvrzení v návrhu schází, nelze postupovat podle shora citovaného ustanovení § 397 odst.1 IZ, neboť pochybnosti o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, lze mít jen když dlužník souhlasy tvrdí, ale zatím nedokládá.

V posuzované věci je zřejmé, že závazky dlužníků vůči věřitelům Okresní správa sociálního zabezpečení a Všeobecná zdravotní pojišťovna pochází z podnikatelské činnosti dlužníka b). Ve vztahu k věřiteli Okresní správa sociálního zabezpečení tato skutečnost jednoznačně vyplývá z platebního výměru tohoto věřitele, č. 1009/2014, ze dne 29.10.2014. Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že dlužníci netvrdili souhlas věřitelů podnikatelských závazků s oddlužením. Dlužníci podáním doručeným soudu dne 12.2.2015 sdělili, že dlužník b) s věřiteli VZP a OSSZ jednal o možnosti podrobit své závazky režimu oddlužení a ze strany věřitelů nebyl vznesen nesouhlas, tj. věřitelé souhlasí s tímto postupem . Dlužníci tedy výslovně tvrdili souhlas věřitelů podnikatelských závazků s oddlužením. Doložení tohoto souhlasu v písemné podobě přitom není povinnou přílohou návrhu na povolení oddlužení.

Odvolací soud proto na rozdíl od soudu prvního stupně konstatuje, že na dlužníky v této fázi řízení nelze pohlížet jako na osoby neoprávněné podat návrh na povolení oddlužení dle ustanovení § 390 odst. 3 IZ, neboť jsou zde pochybnosti o tom, zda dlužníci jsou oprávněni podat návrh na povolení oddlužení (§ 389 odst. 2 písm. a), § 397 odst. 1, věta druhá IZ).

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně dle ustanovení § 219a odst. 1, písm. a) o.s.ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně dle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. k dalšímu řízení.

V tomto dalším řízení se soud prvního stupně bude zabývat dalšími podmínkami rozhodnými pro posouzení důvodnosti návrhu dlužníků na povolení oddlužení dle ustanovení § 395 IZ a potažmo dalšími podmínkami pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení dle ustanovení § 108 IZ.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Olomouci dne 16.července 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu