1 VSOL 28/2014-B-39
KSBR 24 INS 29846/2012 1 VSOL 28/2014-B-39

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníků a) Jitky anonymizovano , anonymizovano , b) Ladislava anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Litobratřice 138, PSČ 671 78, k doručení Pohorská Ves 63, PSČ 382 83, o způsobu řešení úpadku, k odvolání obou dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1.10.2013, č.j. KSBR 24 INS 29846/2012-B-5 takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1.10.2013, č.j. KSBR 24 INS 29846/2012-B-5 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně rozhodl podle ustanovení § 405 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), o neschválení oddlužení dlužníků Jitky anonymizovano a jejího manžela Ladislava anonymizovano (výrok I.) a podle ust. § 405 odst. 2 IZ prohlásil na majetek obou dlužníků konkurs (výrok II.), který bude podle ust. § 314 odst. 1, písm. a) IZ veden jako nepatrný (výrok III.). V odůvodnění uvedl, že dlužníci nesplňují podmínky pro schválení oddlužení, neboť v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. V této souvislosti konstatoval, že se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, neboť měsíční příjem dlužníka Ladislava anonymizovano sestává z podpory v nezaměstnanosti ve výši 7.500 Kč, kterou pobírá od Úřadu práce v Kroměříži, na výživném pro syna dluží částku 30.000 Kč a dále je mu povinen platit běžné výživné ve výši 2.200 Kč měsíčně a jediným příjmem dlužnice je starobní důchod ve výši 9.309 Kč. Dlužníci by tak ze svých příjmů zaplatili při oddlužení plněním splátkového kalendáře nezajištěným věřitelům pouze 0, 93 % pohledávek a tato skutečnost by odůvodňovala zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle ust.§ 395 odst.1, písm. b) IZ.

Proti tomuto rozhodnutí podali oba dlužníci odvolání, ve kterém především namítali, že dlužník Ladislav Griga je od 1.10.2013 zaměstnán. Za měsíc říjen 2013 měl příjem ve výši 10.209 Kč čistého a za měsíc listopad 2013 to bude již cca 11.365 Kč čistého, neboť ve zkušební době nejde tak rychle. Důvodně předpokládá, že bude vydělávat až 20.000 Kč hrubého měsíčně, tedy cca 15.850 Kč měsíčně a z tohoto příjmu lze formou splátkového kalendáře zaplatit nezajištěným věřitelům i více než zákonem požadovaných 30 % jejich pohledávek. V případě, že by soud neuznal tyto předpokládané příjmy jen na základě výhledu, i když reálného, jsou dlužníci připraveni předložit soudu darovací smlouvu, což neučinili.

Člen věřitelského výboru společnost ESSOX s.r.o. se k podanému odvolání vyjádřil ústně do protokolu o jednání před odvolacím soudem a uvedl, že rozhodnutí v této věci ponechává na úvaze odvolacího soudu.

Další členové věřitelského výboru Komerční banka, a.s. a CETELEM ČR, a.s., se k podanému odvolání dlužníků nevyjádřili.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami k tomuto úkonu oprávněnými, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1, § 212, § 212a o.s.ř.), a po jednání ve věci, které proběhlo v souladu s ust.§ 101 odst.3 o.s.ř. v nepřítomnosti dlužníků a zbývajících dvou členů věřitelského výboru, dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužníci se samostatnými insolvenčními návrhy ze dne 16.11.2012, doručenými soudu dne 28.11.2012, domáhali rozhodnutí o svém úpadku a navrhovali, aby byl řešen společným oddlužením formou zpeněžení majetkové podstaty. V doplňku insolvenčního návrhu ze dne 25.1.2013, uvedli, že znalecký odhad nemovitostí, kterými je zajištěn závazek vůči Equa bank, a.s. ve výši cca 850.000 Kč, je nižší, než očekávali, a pro případ, že se nemovitost nepodaří zpeněžit za cenu vyšší, než je uvedena ve znaleckém posudku (902.628 Kč), žádají, aby jejich oddlužení bylo řešeno formou splátkového kalendáře. V návrzích uvedli, že mají společné závazky vůči více věřitelům ve výši celkem 976.267 Kč, mezi které patří závazek vůči zajištěnému věřiteli Equa bank, a.s.ve výši 850.000 Kč, který je zajištěn nemovitostmi, které jak vyplývá z následně předloženého znaleckého posudku byly oceněny na částku 902.628 Kč, a závazek vůči zajištěnému věřiteli Smart Capital, a.s. ve výši 20.525 Kč, který je zajištěn movitými věcmi uvedenými v kolonce 17 návrhu. Zbývající závazky jsou vůči nezajištěným věřitelům. Dlužnice Jitka anonymizovano má starobní důchod ve výši 9.309 Kč měsíčně a vyživovací povinnost pouze k manželovi. Dlužník Ladislav Griga v insolvenčním návrhu uvedl, že pobírá mzdu od zaměstnavatele Agro-Měřín, a.s. ve výši cca 17.522 Kč čistého měsíčně, která se od září 2012 zvýšila, má vyživovací povinnost k manželce a dále vyživovací povinnost k synovi stanovenou rozhodnutím soudu ve výši 2.200 Kč měsíčně. Usnesením ze dne 11.2.2013, č.j. KSBR 24 INS 29846/2012-A-9 bylo rozhodnuto o spojení insolvenčního řízení dlužnice Jitky anonymizovano vedeného pod sp.zn. KSBR 24 INS 29846/2012 a jejího manžela Ladislava anonymizovano vedeného pod sp.zn. KSBR 24 INS 29847/2012 ke společnému projednání. Nasledně usnesením ze dne 28.3.2013, č.j. KSBR 24 INS 29846/2012-A-12 bylo mimo jiné rozhodnuto o úpadku dlužníků dle ust.§ 136 odst.1 IZ a povoleno oddlužení dle ust. § 397 IZ. U přezkumného jednání dne 17.6.2013 byly zjištěny pohledávky vůči nezajištěným věřitelům ve výši 402.846,51 Kč (tedy podstatně vyšší než dlužníci předpokládali a uváděli v návrhu) a závazek vůči zajištěnému věřiteli Equa bank a.s. ve výši 933.521 Kč, který je zajištěn zástavním právem váznoucím na nemovitostech v hodnotě dle znaleckého posudku ve výši 902.628 Kč. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím. V době rozhodování soudu prvního stupně totiž dlužník již nebyl zaměstnán a pobíral podporu v nezaměstnanosti ve výši 7.500 Kč.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ). Níže citovaná ustanovení IZ zůstala touto novelou nedotčena.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je v posuzované věci občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Podle ustanovení § 395 odst.1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ustanovení § 405 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v § 402 odst. 5 tak rozhodne namísto rozhodnutí o způsobu oddlužení (odstavec 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odstavec 2).

Podle ustanovení § 314 odst. 1, písm. a) IZ o nepatrný konkurs jde, jestliže dlužníkem je fyzická osoba, která není podnikatelem.

Odvolací soud provedl dokazování čtením listin, z nichž dospěl k následujícímu zjištění: -Z pracovní smlouvy uzavřené dne 1.10.2013 mezi dlužníkem jako zaměstnancem a společností BRAWE, spol. s r.o. jako zaměstnavatelem zjistil, že je uzavřena jen na dobu určitou do 30.6.2014 s tím, že mzda je sjednána pro skupinu č. 4 částce 64,90 Kč na hodinu plus prémie dle výkonu a disciplíny 12 x ročně. -Z výplatních listin za měsíc říjen a listopad 2013 zjistil, že v říjnu 2013 byla dlužníkovi vyplacena čistá mzda ve výši 10.209 Kč a v listopadu 2013 ve výši 11.365 Kč. Jeho zaměstnavatel na výplatní listině 11/2013 potvrdil, že obvykle po zkušební době zvyšuje základní mzdu (v případu dobrého výkonnostního plnění), dále zaměstnanci náleží prémie ve výši 1.000 Kč za plnou docházku do zaměstnání a prémie za kvalitu (pokud firma nemá reklamace). Dá se předpokládat, že do cca 5 až 6 měsíců může zaměstnanec v případě odpracování nějakého přesčasu dosáhnout mzdy ve výši cca 20.000 Kč hrubého. -Ze zprávy insolvenční správkyně o stavu insolvenčního řízení ze dne 31.12.2013 zjistil, že dlužnici Jitce anonymizovano byla v měsících listopad 2013 a prosinec 2013 ze starobního důchodu sražena částka 1.234 Kč měsíčně. Ze mzdy dlužníka Ladislava anonymizovano byla v prosinci 2013 sražena částka 2.680 Kč a dále je evidována mimořádná platba dlužníka ve výši 9.300 Kč. -Ze zprávy o dosavadní činnosti insolvenční správkyně ze dne 5.2.2014 zjistil, že ze starobního důchodu dlužnice byla v lednu 2014 sražena částka 1.234 Kč, zatímco ze mzdy dlužníka Ladislava anonymizovano nebyla v lednu 2014 sražena žádná částka. -Ze zprávy o dosavadní činností insolvenční správkyně ze dne 11.2.2013 zjistil, že pracovní poměr dlužníka Ladislava anonymizovano u zaměstnavatele společnosti BRAWE, spol. s r.o. nadále trvá, avšak dlužník je už druhý měsíc v pracovní neschopnosti. Dne 6.2.2013 poukázala ČSSZ srážku z nemocenské ve výši 1.234 Kč. Platba ve výši 9.300 Kč dne 2.12.2013 byla identifikovaná jaká celá mzda dlužníka za listopad 2013, kterou Poštovní spořitelna a.s. zablokovala na účtu dlužníka z důvodu prohlášení konkursu na jeho majetek, takže příjem do insolvence z této částky činí 1.146 Kč a zbývající částka 8.154 Kč patří dlužníkovi, jakožto nezabavitelná část mzdy, takže mu bude vrácena. Současně insolvenční správkyně upozornila, že příchozí platby nepokryjí ani běžné výživné, které má dlužník na základě rozhodnutí soudu platit na syna.

Odvolací soud přezkoumal závěr soudu prvního stupně o tom, že nejsou naplněny požadavky ust. § 395 odst. 1, písm. b) insolvenčního zákona, neboť je jisté, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé by byla nižší, než 30 % jejich pohledávek (souhlas věřitelů s nižším plněním nebyl předložen), a po doplnění dokazování ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že v průběhu insolvenčního řízení (po povolení oddlužení) vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle ust. § 395 odst., písm. b) IZ, a proto jsou dány podmínky pro neschválení oddlužení dle ust. 405 odst.1 IZ.

V posuzované věci lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, když očekávaný výtěžek zpeněžení jejich nemovitostí ani nepokryje pohledávku zajištěného věřitele, náklady na zpeněžení a odměnu insolvenčního správce, takže ani nelze očekávat, že by věřitelé hlasovali pro oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, a pokud se týká příjmů dlužníků, ty od rozhodnutí soudu prvního stupně nezaznamenaly žádnou změnu k lepšímu. Dlužník Ladislav Griga sice dne 1.10.2013 nastoupil do zaměstnání, ovšem pracoval pouze 2 měsíce a částka, kterou mu bylo možno srazit z měsíční mzdy a pak následně z nemocenských dávek není dostačující pro účely oddlužení formou plnění splátkového kalendáře, a to ani ve spojení s částkou, kterou lze měsíčně srazit jeho manželce. Nelze nezohlednit, že pracovní poměr má navíc uzavřen pouze na dobu určitou do 30.6.2014 a je otázkou, zda s ohledem na jeho dlouhotrvající pracovní neschopnost lze důvodně očekávat prodloužení této pracovní smlouvy. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 29.9.2010, sp.zn. 29 NSČR 6/2008, které je publikováno ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 61/2011 formuloval a odůvodnil závěr, že pokud podle dlužníkových tvrzeních zahrnutých v návrhu na povolení oddlužení sepsaném na předepsaném formuláři a v povinných přílohách návrhu na povolení oddlužení dlužník nabízí svým nezajištěným věřitelům (kteří nesouhlasili s nižším plněním) méně než 30 % jejich pohledávek, pak je to ve smyslu § 395 odst. 1, písm. b) insolvenčního zákona důvodem pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Důvodný předpoklad insolvenčního soudu podle uvedeného ustanovení vychází z údajů tvrzených a doložených samotným dlužníkem. Není-li dlužník schopen ani tvrdit skutečnosti, z nichž by bylo možné usuzovat, že nezajištěné věřitele uspokojí alespoň v rozsahu 30 % jejich pohledávek, je důvod návrh na povolení oddlužení zamítnout. V dalším rozhodnutí ze dne 28.2.2013, sp.zn. 29 NSČR 12/2013 , které je publikováno ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 77/2013 Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, že lhůta pět let stanovená insolvenčním zákonem dlužníku ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, je lhůtou konečnou (nejzazší), přičemž její počátek určuje pro danou insolvenční věc vždy termín první splátky určený rozhodnutím o schválení oddlužení.

Vzhledem k tomu, že v současné době nelze stanovit první splátku ve výši tak, aby za pět let oddlužení dlužníci zaplatili nezajištěným věřitelům nejméně 30 % jejich pohledávek, bylo by důvodné-ve světle shora citované judikatury Nejvyššího soudu-návrh na povolení oddlužení podle ust. § 395 odst. 1, písm. b) IZ zamítnout, a nikoliv povolit. Tato skutečnost, která by jinak odůvodňovala zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, vyšla najevo až v průběhu insolvenčního řízení (po rozhodnutí o povolení oddlužení), a proto bylo důvodné rozhodnout dle ust.§ 405 odst.1 IZ o neschválení oddlužení obou dlužníků a současně rozhodnout dle ust.405 odst.2 IZ o způsobu řešení jejich úpadku konkursem

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 19. února 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu