1 VSOL 262/2013-B-29
KSOS 22 INS 21170/2011 1 VSOL 262/2013-B-29

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužnice Petry anonymizovano , anonymizovano , bytem Olomouc-Nová Ulice, Kmochova 1066/10, PSČ 779 00, o splnění oddlužení, schválení odměny a hotových výdajů insolvenčního správce a zproštění insolvenčního správce funkce, o odvolání insolvenčního správce Mgr. Ivo Šotka, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6.2.2013, č.j. KSOS 22 INS 21170/2011-B-17,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se v části výroku II., v níž soud prvního stupně schválil odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce Mgr. Ivo Šotka ve výši 5.400 Kč, p o t v r z u j e .

II. Ve zbývající části výroku II. se usnesení soudu prvního stupně m ě n í tak, že insolvenčnímu správci Mgr. Ivo Šotkovi se povinnost vrátit dlužnici na zálohách na odměnu a hotové výdaje další částku 5.400 Kč neukládá.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 413 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice Petry anonymizovano plněním splátkového kalendáře (výrok I.), schválil odměnu a hotový výdaje insolvenčního správce Mgr. Ivo Šotka ve výši 5.400 Kč s tím, že částku 5.400 Kč, kterou insolvenční správce dále obdržel na zálohách na odměnu a hotové výdaje, je insolvenční správce povinen dlužnici vrátit do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok II.) a zprostil insolvenčního správce Mgr. Ivo Šotka funkce (výrok III.).

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužnice v červenci 2012 uhradila 100 % zjištěných pohledávek, a to v šesti měsíčních splátkách, přičemž insolvenční správce za dobu trvání oddlužení obdržel na zálohách na odměnu a hotové výdaje částku 10.800 Kč. Proto schválil odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce toliko za období březen 2012 až červenec 2012 ve výši určené dle ustanovení § 38 odst. 1 IZ a § 3, písm. b) a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb., tj. 5.400 Kč (5 x 1.080 Kč), s tím, že za následující období srpen 2012 až prosinec 2012 správci odměna ani náhrada hotových výdajů nepřísluší, protože správce byl povinen sdělit insolvenčnímu soudu neprodleně, že dlužnice uhradila 100 % svých závazků a nikoliv až s několika měsíčním prodlením (tj. v lednu 2013). Částku 5.400 Kč představující zálohu na odměnu a hotové výdaje za měsíce srpen 2012 až prosinec 2012, kterou insolvenční správce od dlužnice zálohově obdržel, uložil insolvenčnímu správci vrátit.

Proti tomuto usnesení podal insolvenční správce odvolání, v němž namítal, že za dobu trvání splátek obdržel na zálohách na odměnu a náhradu hotových výdajů toliko částku 5.400 Kč, neboť od července 2012 už nedocházelo k žádným srážkám, protože dlužnice ztratila zaměstnání, byla evidovaná u úřadu práce a její podpora nedosahovala ani zákonného životního minima. Navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se schvaluje jeho odměna a hotové výdaje ve výši 5.400 Kč.

K výzvě soudu prvního stupně insolvenční správce sdělil podáním doručeným soudu prvního stupně dne 14.8.2013, že v předmětném insolvenčním řízení obdržel na zálohách na odměnu a hotové výdaje toliko částku 5.400 Kč. Tuto skutečnost doložil výpisem z účtu č. 2107375258, vedeného UniCredit Bank Czech Republic, a.s., za období 8.8.2011 až 7.8.2013, z něhož se podává, že za toto období byla z účtu dlužnice na účet č. 65089106/2700 odepsána celkem částka 5.400 Kč.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, tj. ve výroku II., jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání insolvenčního správce je důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení ve věci dlužnice Petry anonymizovano bylo zahájeno dne 18.11.2011 insolvenčním návrhem dlužnice spojeným s návrhem na povolení oddlužení. Soud prvního stupně usnesením ze dne 21.12.2011, č.j. KSOS 22 INS 21170/2011-A-7 rozhodl mimo jiné o úpadku dlužnice, ustanovil insolvenčního správce Mgr. Ivo Šotka se sídlem Olomouc, Ostružnická 6, povolil dlužnici řešení úpadku oddlužením a usnesením ze dne 28.2.2012, č.j. KSOS 22 INS 21170/2011-B-4, mimo jiné schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, uložil insolvenčnímu správci, aby si každý měsíc z částky sražené dlužnici ponechal částku 900 Kč jako zálohu na odměnu a náhradu hotových výdajů a částku odpovídající DPH, kterou je povinen odvést z odměny a náhrady hotových výdajů podle zvláštního právního předpisu a dále rozhodl, že oddlužení splátkovým kalendářem bude probíhat od března 2012 do února 2017 (případně po dobu kratší do úplného splacení pohledávek nezajištěných věřitelů) s tím, že termín první úhrady splátky se stanoví na den 31.3.2012. Usnesení o schválení oddlužení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 28.2.2012 a téhož dne nabylo právní moci. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 17.7.2012 sdělil zaměstnavatel dlužnice Gastroland restaurants s.r.o., se sídlem Olomouc, tř. Svobody 31, že s dlužnicí ukončil dohodou pracovní poměr ke dni 30.6.2012. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 28.8.2012 sdělil Úřad práce ČR-Krajská pobočka v Olomouci, že dlužnici nelze provádět srážky z podpory v nezaměstnanosti, neboť pobírá nízkou podporu. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 10.1.2013 sdělil insolvenční správce, že oddlužení dlužnice probíhalo od března 2012 do prosince 2012 s tím, že na zálohách na odměnu a náhradu hotových výdajů obdržel celkem částku 10.800 Kč. Dále uvedl, že dlužnice zaplatila k červenci 2012 100 % svých závazků s tím, že po červenci 2012 už k žádným srážkám nedocházelo, neboť dlužnice přišla o zaměstnání, byla evidována u úřadu práce, kde její podpora nedosahovala ani zákonného životního minima. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 4.12.2012 sdělil opakovaně insolvenční správce, že poslední splátky byly věřitelům hrazeny v červenci 2012, neboť dlužnice byla od 1.7.2012 bez zaměstnání a pobírala tak nízkou podporu v nezaměstnanosti, že jí nebylo možné provádět žádné srážky. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 17.12.2012 insolvenční správce předložil soudu zprávu o plnění oddlužení ze dne 17.12.2012, z níž se podává, že srážky z příjmu dlužnice byly prováděny v období březen 2012 až červenec 2012, tedy po dobu pěti měsíců, na zálohách na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce v tomto období byla celkem sražena částka 5.400 Kč. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 19.12.2012 insolvenční správce navrhl, aby soud vydal rozhodnutí dle ustanovení § 413 IZ, kterým vezme na vědomí splnění oddlužení. Na tomto základě soud prvního stupně ve věci rozhodl napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 413 IZ splnění oddlužení vezme insolvenční soud na vědomí rozhodnutím, proti němuž není odvolání přípustné; právní mocí tohoto rozhodnutí insolvenční řízení končí. Současně insolvenční soud rozhodne o odměně insolvenčního správce a jeho nákladech a zprostí insolvenčního správce jeho funkce.

Podle ustanovení § 38 odst. 1 IZ Insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu (odstavec 1). Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát (odstavec 2). Vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval (odstavec 3).Insolvenční soud může v průběhu insolvenčního řízení rozhodnout o vyplacení zálohy odměny insolvenčnímu správci, a to i opětovně (odstavec 4). Způsob určení odměny a některých hotových výdajů insolvenčního správce, jejich nejvyšší přípustnou výši a podmínky a rozsah hrazení odměny a hotových výdajů státem stanoví prováděcí právní předpis (odstavec 5).

Podle ustanovení § 168 odst. 2 písm. a) IZ pohledávkami za majetkovou podstatou, pokud vznikly po rozhodnutí o úpadku, jsou hotové výdaje a odměna insolvenčního správce.

Podle ustanovení § 168 odst. 3 IZ není-li dále stanoveno jinak, pohledávky za majetkovou podstatou se uspokojují v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku.

Podle ustanovení § 3 písm. b) vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, činí odměna insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře 750 Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Podle ustanovení § 7 odst. 4 téže vyhlášky insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti při oddlužení plněním splátkového kalendáře náhrada hotových výdajů ve výši 150 Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Podle ustanovení § 407 odst. 1 IZ, účinky schválení oddlužení nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí o schválení oddlužení v insolvenčním rejstříku.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že insolvenčnímu správci náleží odměna a náhrada hotových výdajů za období od března 2012 do července 2012 včetně, tj. za pět měsíců. Účinky schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře sice nastaly již dnem 28.2.2012, za měsíc únor 2012 však insolvenční správce odměnu ani náhradu hotových výdajů neúčtoval (§ 407 odst. 1 IZ, § 3 písm. b), § 7 odst. 4 vyhl. č. 313/2007 Sb., v platném znění). Oddlužení dlužnice přitom probíhalo toliko do července 2012 včetně, kdy byla dlužnici naposledy vyplacena mzda, z níž bylo možné provádět srážky splátek pro účely oddlužení a za období od března 2012 do července 2012 dlužnice splnila podmínku oddlužení dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ, neboť již v červenci 2012 uhradila 100 % všech pohledávek nezajištěných věřitelů. Nadále již dlužnici žádné sráženy z příjmu prováděny nebyly, jak vyplývá ze zprávy insolvenčního správce ze dne 17.12. 2012 a ze zprávy Úřadu práce-Krajské pobočky v Olomouci, ze dne 28.8.2012, neboť od července 2012 příjem dlužnice z podpory v nezaměstnanosti nedosahoval takové částky, aby z něj mohly být srážky prováděny. Záloha na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce tedy byla dlužnici sražena z příjmu toliko v měsících březen 2012 až červenec 2012, a nikoliv za další období srpen 2012 až prosinec 2012, jak nesprávně dovodil soud prvního stupně.

Insolvenčnímu správci náleží za každý výše uvedený měsíc odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 1.080 Kč včetně DPH (tj. 750 Kč odměna dle § 3 písm. b) vyhl. č.313/2007 Sb., 150 Kč náhrada hotových výdajů dle § 7 odst. 4 téže vyhlášky a 20 % DPH ve výši 180 Kč dle § 38 odst. 1, věta třetí IZ). Za období březen 2012 až červenec 2012 se tedy jedná o částku 5.400 Kč.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil v části výroku II., v níž soud prvního stupně schválil odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce ve výši 5.400 Kč, neboť v této části je rozhodnutí soudu prvního stupně věcně správné.

Ve zbývající části výroku II. odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně dle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že se insolvenčnímu správci povinnost vrátit dlužnici další částku 5.400 Kč neukládá, neboť nad výše přiznanou odměnu, náhradu hotových výdajů a DPH ve výši 5.400 Kč insolvenční správce žádnou další částku od dlužnice neobdržel.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 17. září 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu