1 VSOL 261/2012-B-40
KSOS 36 INS 904/2012 1 VSOL 261/2012-B-40

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka RESTAV MARKET spol. s r.o., se sídlem Ostrava-Slezská Ostrava, Bohumínská 788/61, PSČ 710 00, IČ: 25382471, o žádosti věřitele Libora anonymizovano , anonymizovano , bytem Havířov, Smrková 136/5, PSČ 736 01, zastoupeného Mgr. Václavem Sobalou, advokátem se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, 28. října 150/2663, PSČ 702 00, o žádosti věřitele o ustanovení zástupce, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 36 INS 904/2012-B-2 ze dne 14.3.2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 36 INS 904/2012-B-2 ze dne 14.3.2012 se ve výroku II. p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně přiznal věřiteli osvobození od soudních poplatků (výrok I.) a zamítl jeho návrh, aby mu byl ustanoven právního zástupce (výrok II.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že věřitel ve svém insolvenčním návrhu podaném dne 18.1.2012 požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce. Z prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech soud zjistil, že u věřitele jsou dány podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků, a proto jeho návrhu vyhověl. Ohledně návrhu na ustanovení právního zástupce soud žádost věřitele zamítl, neboť ze spisu zjistil, že věřitel dosáhl rozhodnutí o úpadku dlužníka v souladu se svým návrhem, případné uplatnění jeho pohledávky není předmětem tohoto řízení, neboť jako zaměstnanecká pohledávka je uspokojována pořadem práva. Ustanovení bezplatného právního zástupce je tedy zjevně nedůvodné.

Proti tomuto usnesení, výslovně do výroku II., podal věřitel odvolání. Uvedl, že nikoliv svou vinou se dostal do tíživé životní situace, když jako zaměstnanec dlužníka, který se ocitl v insolvenci, po několik měsíců od tohoto zaměstnavatele neobdržel mzdu, a proto neměl finanční prostředky potřebné k tomu, aby si zajistil právní pomoc advokáta. Z tohoto důvodu požádal o ustanovení právního zástupce a domnívá se, že ochrana jeho zájmu v insolvenčním řízení vyžadovala a vyžaduje jeho ustanovení. Namítl, že soud prvního stupně opomenul, že o ustanovení zástupce žádal již ve svém insolvenčním návrhu, a proto mu měl být zástupce ustanoven s účinností od zahájení řízení pro celé toto řízení i přesto, že jeho pohledávka je uspokojována pořadem práva, neboť řízení je právně složité, a proto pro účinnou ochranu svých práv potřebuje právní pomoc. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. zrušil a ustanovil mu pro insolvenční řízení zástupce advokáta Mgr. Václava Sobalu.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že insolvenční řízení ve věci dlužníka bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka podaným u soudu prvního stupně dne 13.1.2012, věřitel jako insolvenční navrhovatel přistoupil do insolvenčního řízení podáním doručeným soudu dne 18.1.2012, kterým současně požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů s tím, nechť je mu ustanoven Mgr. Václava Sobala, ke kterému pojal důvěru a který mu sepsal toto podání. Dlužník v příloze k insolvenčnímu návrhu (seznamu zaměstnanců) uvedl věřitele Libora Przybyla jako svého zaměstnance a současně uvedl, že mu dluží částku ve výši 36.325 Kč z titulu neuhrazené mzdy za měsíce říjen, listopad a prosinec 2012, následně na výzvu insolvenčního soudu sdělil podáním doručeným soudu dne 30.1.2012, že věřiteli nebyly vyplaceny mzdy za říjen 2011 ve výši 12.590 Kč, listopad 2011 ve výši 16.168 Kč a prosinec 2011 ve výši 9.973 Kč, vyúčtování mzdy za leden 2012 ještě neproběhlo a odstupné ve výši 45.190 Kč bude zúčtováno v lednové mzdě roku 2012 s výplatním termínem 15.2.2012. Věřitel přihlásil dne 18.1.2012 do insolvenčního řízení pohledávku v celkové výši 89.091 Kč sestávající se z nezaplacené mzdy za říjen 2011 ve výši 12.590 Kč splatné dne 15.11.2011, nezaplacené mzdy za listopad 2011 ve výši 16.168 Kč splatné dne 15.2.2011, nezaplacené mzdy za prosinec 2011 ve výši 9.973 Kč splatné dne 15.1.2011, nezaplacené mzdy za leden 2012 ve výši 12.590 Kč splatné dne 15.2.2012 a odstupného ve výší tří průměrných měsíčních výdělků v celkové výši 37.770 Kč splatné dne 15.2.2012. Usnesením č.j. KSOS 36 INS 904/2012-A-15 ze dne 6.3.2012 (pravomocným dne 27.3.2012) byl zjištěn úpadek dlužníka, na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs a insolvenčním správcem byl ustanoven JUDr. Pavel Korta, Poštovní 2, Moravská Ostrava. Insolvenční správce podáním ze dne 17.4.2012 sdělil insolvenčnímu soudu, že pohledávka věřitele není předmětem přezkumu, k tomu doložil listinu označenou jako seznam přihlášených pohledávek, ze které vyplývá, že pohledávku věřitele ve výši 89.091 Kč zcela uznává, tuto pohledávku považuje za pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatu podle ustanovení § 169 odst. 1 písm. a) IZ jako pracovněprávní pohledávku zaměstnance dlužníka, a proto ji nezařazuje do seznamu přihlášených pohledávek, rovněž dlužník se k pohledávce věřitele vyjádřil tak, že nepopírá její pravost, výši a pořadí.

Podle § 138 odst. 1 věty prvé o.s.ř., na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.

Podle § 30 o.s.ř., účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec 2).

Jsou-li splněny předpoklady uvedené v ustanovení § 30 odst.1 o.s.ř., je soud povinen žádosti účastníka o ustanovení zástupce vyhovět, čímž soud splní povinnost zajistit účastníku stejné možnosti uplatnění jeho práv (§ 18 o.s.ř.) a současně jde o naplnění článku 37 odstavce 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, a to od počátku řízení. Advokáta soud ustanoví zástupcem jen tehdy, vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka, zejména jde-li o věc po stránce skutkové nebo právní složitou, nebo jde-li o věc, v níž je předepsáno povinné zastoupení advokátem nebo notářem.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že věřitel nesplňuje jeden z předpokladů pro to, aby mohl být ustanoven zástupce, a to spočívající v tom, že to vyžaduje ochrana jeho zájmu. Cílem insolvenčního řízení tak, jak je definován v ustanovení § 1 IZ, je řešení úpadku, popřípadě hrozícího úpadku dlužníka, některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů. Insolvenční řízení není řízením, ve kterém se provádí složité právní dokazování skutečností, nejedná se o klasické sporné soudní řízení. Realizaci cíle insolvenčního řízení provádí insolvenční správce, jehož veškerá činnost podléhá dohlédací činnosti insolvenčního soudu (§ 11 IZ). S ohledem na uvedený cíl insolvenčního řízení a úkol insolvenčního správce v tomto řízení proto není splněna zákonná podmínka požadavku ochrany zájmů účastníka pro ustanovení zástupce.

V přezkoumávané věci věřitel, který přistoupil do insolvenčního řízení zahájeného insolvenčním návrhem dlužníka, uplatňuje vůči dlužníku pohledávku z titulu nezaplacené mzdy a odstupného (pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou podle ustanovení § 169 odst. 1 písm. a/ IZ), která může být uspokojena kdykoli po rozhodnutí o úpadku (§ 169 odst. 2 IZ) a kterou insolvenční správce ani dlužník nepopírá. Za této situace byť věřiteli bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, není splněna druhá kumulativní podmínka pro ustanovení mu zástupce, tj. že ustanovení zástupce vyžaduje ochrana jeho zájmů účastníka řízení, případně jde o řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem.

Soud prvního stupně proto postupoval zcela správně, pokud žádost věřitele o ustanovení zástupce z řad advokátů zamítl.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud výše napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. . V Olomouci dne 30. října 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu