1 VSOL 252/2012-A-12
KSBR 29 INS 3921/2012 1 VSOL 252/2012-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Dany anonymizovano , anonymizovano , bytem Otrokovice, nám. 3. května 1340, PSČ 765 02, o insolvenčním návrhu dlužnice, k odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8.3.2012, č. j. KSBR 29 INS 3921/2012-A-5 takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8.3.2012, č. j. KSBR 29 INS 3921/2012-A-5 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici podle ust. § 108 odst. 1, 2 z. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), aby ve lhůtě deseti dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. V odůvodnění uvedl, že sama dlužnice nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení, neboť má závazky vůči nezajištěným věřitelům ve výši celkem 44.563,-Kč, současně je ručitelkou za závazky svého manžela Josefa anonymizovano ve výši 744.850,-Kč a jejím jediným příjmem je starobní důchod ve výši 8.189,-Kč. Lze tedy důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek. Manžel dlužnice Josef Král má i závazky z podnikatelské činnosti (viz usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8.3.2012 č. j. KSBR 29 INS 3920/2012-A-6), které nemohou být s ohledem na ust. § 389 IZ oddluženy, a to ani dlužnicí Danou anonymizovano jako jeho manželkou.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice odvolání, ve kterém se opakovaně dovolávala spojení svého insolvenčního řízení s řízením jejího manželka Josefa anonymizovano a navrhovala, aby odvolací soud upustil od zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, neboť záloha je vzhledem k její situaci nepřiměřená.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212 a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem ze dne 1.2.2012, doručeným soudu dne 20.2.2012, domáhala rozhodnutí o svém úpadku a navrhovala, aby byl řešen oddlužením formou splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že v současné době má 2 závazky u nezajištěných věřitelů ve výši celkem 44.563,-Kč a dále je ručitelkou za závazky svého manželka Josefa anonymizovano ve výši celkem 744.850,-Kč, takže celková výše závazků dlužnice společně s ručitelskými závazky činí 789.413,-Kč. Jediným příjmem dlužnice je starobní důchod ve výši 8.189,-Kč. K návrhu předložila seznam závazků, a pokud se týká ručení za závazky manžela (vůči věřiteli ČSOB, a.s. ve výši 162.000,-Kč a Komerční bance, a.s. ve výši 582.850,-Kč) odkázala na přílohy insolvenčního návrhu svého manžela. V samostatném podání ze dne 20.2.2012 (mimo předepsaný formulář insolvenčního návrhu) navrhovala, aby její insolvenční návrh byl spojen ke společnému řízení s návrhem jejího manžela Josefa anonymizovano , který podává insolvenční návrh současně s dlužnicí, a současně v něm prohlásila, že veškeré závazky vznikly za dobu trvání jejich manželství. Soud prvního stupně z insolvenčního spisu dlužníka Josefa anonymizovano , anonymizovano zjistil, že usnesením ze dne 8.3.2012 č. j. KSBR 29 INS 3920/2012-A-6 byl dlužník vyzván k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč, a to s ohledem na existenci jeho závazků z podnikatelské činnosti. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2, věty první IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.

Lze přisvědčit soudu prvního stupně, že úpadek nebo hrozící úpadek může řešit oddlužením ve smyslu ust. § 389 odst. 1 IZ pouze dlužník, který není podnikatelem. Rozhodovací praxe soudů se při výkladu ust. § 389 odst. 1 IZ sjednotila na závěru, že u fyzických osob, které podnikaly na základě živnostenského oprávnění, není pro závěr, že jde o podnikatele , určující jejich zápis v živnostenském rejstříku. Z ust. § 2 odst. 2, písm. b) obchodního zákoníku totiž plyne, že za podnikatele se nepokládá (nejde-li o osobu uvedenou v § 2 odst. 2, písm. a), písm. c) a písm. d) obchodního zákoníku) fyzická osoba, která má živnostenské oprávnění, na jehož základě nepodniká. Za dlužníka, který není podnikatelem ve smyslu ust. § 389 odst. 1 IZ, se považuje taková fyzická osoba nebo právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele, která současně nemá závazky (dluhy) vzešlé z jejího podnikání. To zda existuje rozumný důvod nepokládat pro rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo při rozhodování o tom, zda se oddlužení schvaluje, za překážku bránící uplatnění institutu oddlužení neuhrazený dluh z dlužníkova dřívějšího podnikání, zvažují insolvenční soudy s přihlédnutím 1) k době vzniku konkrétního dlužníkova závazku z podnikání, 2) k době ukončení dlužníkova podnikání, 3) k četnosti neuhrazených dlužníkových závazků z podnikání, 4) výši konkrétního dlužníkova závazku z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazků a se zřetelem také k tomu, zda věřitel, o jehož pohledávku jde, je srozuměn s tím, že tato pohledávka bude podrobena režimu oddlužení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 NS ČR 3/2009, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod R 79, ročník 29).

Z insolvenčního spisu Josefa anonymizovano , manžela dlužnice, sp. zn. KSBR 29 INS 3920/2012 vyplývá, že manžel dlužnice se insolvenčním návrhem ze dne 1.2.2012, doručeným soudu dne 20.2.2012 domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby byl řešen oddlužením formou splátkového kalendáře. V návrhu dále uvedl, že jeho závazky u nezajištěných věřitelů činí celkem 1.277.000,-Kč a tyto jeho závazky nesloužily k podnikatelské činnosti, kterou ukončil před dvěma lety. Nyní pobírá částečný invalidní důchod ve výši 5.253,-Kč a příjem u dvou zaměstnavatelů ve výši celkem 16.161,-Kč. V seznamu závazků jako povinné příloze insolvenčního návrhu uvedl 2 závazky ve výši celkem 744.850,-Kč, za které ručí jeho manželka Dana anonymizovano , další svoje závazky ve výši celkem 532.810,-Kč (vůči Komerční bance, a.s. ve výši 182.680,-Kč, Stavební spořitelně české spořitelny, a.s. ve výši 283.000,-Kč a Finančnímu úřadu Otrokovice ve výši 67.130,-Kč), o kterých se jeho manželka ve svém návrhu jako o svých či společných závazcích nezmiňuje, tj. celkem závazky ve výši 1.277.000,-Kč. V seznamu závazků nově uvedl i závazek vůči věřiteli MaDe, spol. s r.o., IČ: 18824978 ve výši 741.506,-Kč, který byl součástí prodeje jeho firmy na základě smlouvy o prodeji podniku uzavřené mezi dlužníkem Josefem králem, IČ: 68087942 jako prodávajícím a společností PATRIC toys, s.r.o., IČ: 28347668 jako kupujícím s tím, že tato pohledávka je zpětně vymáhána (exekučně) po dlužníkovi, který ji neuznává. V samostatném podání ze dne 20.2.2012 (mimo předepsaný formulář insolvenčního návrhu) navrhoval, aby jeho insolvenční návrh byl spojen ke společnému řízení s návrhem jejího manželky Dany anonymizovano , která podává insolvenční návrh současně s dlužníkem, a současně v něm prohlásil, že veškeré závazky, které blíže nespecifikoval, vznikly za dobu trvání jejich manželství. Na tomto základě soud prvního stupně uzavřel, že dlužník má závazky z podnikatelské činnosti a usnesením ze dne 8.3.2012 č. j. KSBR 29 INS 3920/2012-A-6 rozhodl o povinnosti složit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč s odůvodněním, že jeho úpadek bude pravděpodobně řešen konkursem.

Dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle § 396 odst. 1 IZ, v případě, že soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Odvolací soud ve shodě se soud prvního stupně konstatuje, že dlužnice podmínky pro povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1, písm. b) nesplňuje, neboť nesrazitelná částka v jejím případě činí 7.302,-Kč měsíčně, takže celková možná měsíční splátka ve výši 590,-Kč by nepokrývala ani odměnu a paušalizované hotové výdaje insolvenčního správce ve výši 900,-Kč měsíčně (není-li správce plátcem DPH), případně ve výši 1.080,-Kč měsíčně (pokud správce je plátcem DPH). Z uvedeného vyplývá, že z příjmu dlužnice nelze splácet nezajištěným věřitelům ničeho. O společném oddlužení dlužnice a jejího manžela nelze uvažovat nejen proto, že manžel dlužnice má závazek z podnikání, ale též proto, že má-kromě společných závazků s manželkou ve výši 744.850.-Kč-i další svoje závazky ve výši celkem 1.274.316,-Kč (z toho z podnikání ve výši 741.506-Kč), které ani jeho manželka zřejmě nepovažuje za společné, neboť se o nich ve svém insolvenčním návrhu vůbec nezmiňuje.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 26. dubna 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu