1 VSOL 251/2014-A-39
KSBR 37 INS 24889/2013 1 VSOL 251/2014-A-39

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , identifikační číslo osoby: 752 60 361, bytem Mikulov, Majakovského 1403/5, PSČ 692 01, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 37 INS 24889/2013, o insolvenčním návrhu věřitele Komerční banky, a.s., se sídlem Praha 1, Na Příkopě 33/696, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby: 453 17 054, o žádosti dlužníka o ustanovení zástupce pro dovolací řízení, rozhodl o odvolání dlužníka ze dne 4. března 2014 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24.2.2014, č.j. KSBR 37 INS 24889/2013-A-34,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24.2.2014, č.j. KSBR 37 INS 24889/2013-A-34, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s odkazem na ust. § 138 odst. 1, věty první a § 30 odst. 1, odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř. ) nepřiznal dlužníku osvobození od soudních poplatků za dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15.11.2013, č.j. 1 VSOL 1040/2013-A-15 (výrok I.) a nevyhověl žádosti dlužníka o ustanovení zástupce pro dovolací řízení (výrok II.).

V důvodech uvedl, že dlužník předložil soudu potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a v něm uvedl, že má manželku a dceru, na které finančně závisí. Není zaměstnán z důvodů předlužení vzniklého z předchozího podnikání jako dopravce, není schopen dostát svým závazkům a pokud by byl zaměstnán, nezůstalo by mu nic ke krytí pohledávek ani na živobytí . Příjmy z podnikání či jiné samostatně výdělečné činnosti ani příjmy z hmotného a sociálního zabezpečení v žádosti neuvedl, naopak výslovně sdělil, že hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání, dávky důchodového pojištění, dávky nemocenského pojištění, dávky státní sociální podpory či dávky pomoci v hmotné nouzi nepobírá. Jako majetek označil pouze věci osobní potřeby a pokud jde o nemovité věci odkázal na podání ze dne 24.1.2014, v němž uvedl, že vlastní ve společném jmění manželů budovu č.p. 1403-rodinný dům na pozemku parc. č. 2319/2, pozemek parc. č. 2319/12, pozemek parc. č. 2319/8, pozemek parc. č. 2319/13, zapsané na LV č. 3389 u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Břeclav, k.ú. Mikulov na Moravě. K výdělkovým a majetkovým poměrům manželky sdělil, že její průměrné příjmy ze mzdy, podnikatelské činnosti, důchodu či jiných příjmů činí 0 Kč, ve vlastnictví manželky je automobil OA BMW, který je zastaven. Dále uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost, k závazkům opět odkázal na své podání ze dne 24.1.2014, ve kterém označil své závazky vůči 11 věřitelům v celkové výši cca 6.640.000 Kč, k tomu sdělil, že má další výdaje 5.000 Kč na hypotéku, kterou platí dcera. K uvedenému potvrzení dlužník připojil notářský zápis ze dne 20.10.2009 a dvě usnesení Okresního soudu v Břeclavi, kterými byl dlužník osvobozen od placení soudních poplatků a ustanoven mu zástupce.

Na základě těchto zjištění soud prvního stupně uzavřel, že dlužník sice nemá v současné době žádné příjmy, nicméně jako jediný důvod uvedl, že pokud by příjmy měl, nezůstalo by mu nic na krytí jeho pohledávek ani na živobytí. V souladu s ustálenou rozhodovací praxí je však na účastníku řízení, který žádá o osvobození od soudních poplatků, aby věrohodných způsobem prokázal důvodnost této jeho žádosti, přitom soud je povinen přihlédnout nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit. Pokud nelze dovodit, že by navrhovateli bránily v práci zdravotní důvody, nelze nemajetnost jako důsledek absence příjmů z pracovního nebo obdobného poměru uvádět jako důvod pro osvobození od povinnosti platit soudní poplatky a tím vlastně přenést toto břemeno na stát. Argumentaci dlužníka, kterou zdůvodňuje, proč nemá žádné příjmy, proto považuje soud za nedostatečnou, zejména za situace, kdy ani jeho manželka nedisponuje vůbec žádnými příjmy. Protože dlužník žádným relevantním způsobem neprokázal, z jakého důvodu není schopen si příjmy zajistit, například z důvodu nedostatečného zdravotního stavu a dále s ohledem na skutečnost, že dlužník ani o získání zaměstnání, event. jiných příjmů neusiluje, soud žádost dlužníka o osvobození od soudních poplatků zamítl. Jelikož soud dlužníka od soudních poplatků ze shora uvedených důvodu neosvobodil a účastníku řízení lze ustanovit zástupce jen tehdy, jestliže jde o účastníka, u něhož jsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a současně nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, proto soud rovněž dlužníku zástupce pro dovolací řízení neustanovil. Skutečnost, že v jiných řízeních byl dlužník od soudních poplatků osvobozen, event. že mu byl zástupce ustanoven, není pro insolvenční řízení rozhodující.

Proti tomuto usnesení, v celém jeho rozsahu, podal dlužník včasné odvolání. Především namítal, že ve výroku napadeného usnesení není uveden právní předpis, podle kterého soud rozhodl a kromě toho má za to, že jde o rozhodnutí nesprávné, které je hodné doplnění a změny, neboť řízení, jehož se odvolání týká, požívalo výhod osvobození ze soudních poplatků a ustanovení zástupce ze zákona. I když je pravdou, že se nikde nestanoví, že splnění poplatkové povinnosti nesmí být majetkovou zátěží pro poplatníka, nicméně v existující majetkové autonomii jednotlivce lze v případech klasických majetkových sporů hovořit o břemenu soudního poplatku jako o dani za vadu majetkové správy. Protipólem je dostupnost garantované ochrany práva, která nesmí být vyloučena případným majetkovým nedostatkem, nedovolujícím poplatníku přistoupit k soudu. V takovém případě majetková nedostatečnost implikuje potřebu právní pomoci, v přímé formě cestou úlevy od poplatku. Rozhodujícím hlediskem jsou majetkové poměry poplatníka a jejich posouzení z toho hlediska, lze-li spravedlivě žádat, aby slevil ze stávajícího standardu, anebo je to již vyloučeno, protože takové zkrácení by bylo citelné a dlouhodobé, ne-li přímo ohrožující jeho základní životní potřeby; druhá varianta je obrazem toho, co se dá běžně označit jako chudoba. Při posuzování osvobození poplatníka od placení soudních poplatků se posuzuje nejen osobní únosnost soudního poplatku, nýbrž z pohledu státu jde o ochranu proti zbytečným nebo svévolně vyvolaným řízením. Koneckonců jde o veřejné prostředky a hodnotu sociální solidarity, která někdy převáží, nesmí však posluhovat případům, kdy jde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. V dané věci se však o tento případ nejedná. Závěr soudu, že by odvolatel neměl být osvobozen od soudních poplatků a neměl by mu být ustanoven zástupce, je tedy nesprávný, přitom v jiných řízeních byl od soudního poplatku osvobozen, resp. mu byl pro dovolací řízení přidělen zástupce a to naposledy usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 11.2.2014, č.j. 15 E 12/2012-58, které ke svému odvolání přikládá. Ze všech uvedených důvodů odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se dlužníku osvobození od soudních poplatků pro zmíněné dovolací řízení v celém rozsahu přiznává a jeho žádosti o ustanovení zástupce pro dovolací řízení se vyhovuje.

Podle ust. § 7 IZ v platném znění platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2 a odst. 5 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání odvolatele není důvodné.

Z obsahu spisu soudu prvního stupně se podává, že k návrhu věřitele Komerční banky, a.s. bylo dne 6.9.2013 u Krajského soudu v Brně zahájeno předmětné insolvenční řízení ve věci dlužníka Zdeňka anonymizovano . Navrhující věřitel v návrhu uvedl skutečnosti, na nichž se zakládá jeho splatná pohledávka vůči dlužníku (z úvěru), označil dalších 5 věřitelů dlužníka, včetně výše a dat splatnosti jejich pohledávek a tvrdil, že dlužník je v úpadku. Usnesením ze dne 18.9.2013, č.j. KSBR 37 INS 24889/2013-A-7 soud prvního stupně insolvenční návrh tohoto věřitele odmítl (z důvodů v tomto usnesení uvedených), na základě odvolání Komerční banky, a.s. bylo však uvedené usnesení dalším usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15.10.2013, č.j. KSBR 37 INS 24889/2013-A-9 změněno tak, že se insolvenční návrh Komerční banky, a.s. neodmítá (§ 95 IZ). Proti posledně uvedenému usnesení podal dlužník včasné odvolání, v němž namítal, že je sice v úpadku (sám zvažoval podání insolvenčního návrhu), avšak z důvodu předlužení. Dále uvedl, že je bez pracovního či jiného obdobného poměru, živí jej dcera, manželka má snahu pohledávku navrhující banky hradit. Mimo jiné dále uvedl, že má nemovitý majetek, který je však zatížen zástavním právem, jiný ani movitý majetek nemá, do současné finanční situace se dostal díky své podnikatelské činnosti v oboru autodoprava. To vše je dle dlužníka navrhovateli známo, veškerá jednání však zůstala bez odezvy, vše se dalo řešit úměrnými splátkami, než vyčkávat jak dopadne dražba, přičemž dlužník by se se svojí rodinou ocitl bez střechy nad hlavou a nadto, by navrhovatel byl uspokojen jen z části. Usnesením ze dne 15.11.2013, č.j. 1 VSOL 1040/2013-A-15 Vrchní soud v Olomouci toto dlužníkem napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15.10.2013 (A-9) jako věcně správné potvrdil. Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal dlužník Zdeněk Mlčoch dovolání (podáním ze dne 27.12.2013), v němž navrhl jeho zrušení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Usnesením ze dne 8.1.2014 (A-18) soud prvního stupně vyzval dlužníka, aby ve stanovené lhůtě odstranil nedostatek podmínky řízení, to je povinného zastoupení, a to tak, že si pro dovolací řízení, to je pro podání dovolování zvolí zástupcem advokáta, který jeho dovolání náležitě, dle poučení soudu, doplní. Dalším unesením ze dne 18.12.2013 (A-19) byl dlužník vyzván k předložení seznamu svého majetku, závazků a zaměstnanců a současně byl poučen o náležitostech těchto seznamů dle ust. § 104 IZ a možnosti podat návrh na povolení oddlužení. Podáním ze dne 10.1.2014 dlužník požádal soud o ustanovení zástupce pro dovolací řízení (§ 30 o.s.ř.) s tím, že vzhledem ke své špatné finanční situaci si nemůže dovolit využít služeb advokáta, dalším podáním ze dne 24.1.2014 se dlužník vyjádřil k insolvenčnímu návrhu Komerční banky, a.s., tak, že souhlasí s rozhodnutím insolvenčního soudu bez nařízení jednání a současně předložil požadované seznamy. Ze seznamu majetku dlužníka vyplývá, že z movitých věcí vlastní pouze věci osobní potřeby v hodnotě cca 5.000 Kč, dále vlastní ve společném jmění manželů nemovitosti, zapsané na LV č. 3389, nacházející se v obci Mikulov (jež jsou dle obsahu spisu zatíženy zástavním právem), peníze na účtech ani v hotovosti nemá, má vyživovací povinnost pouze ke své manželce. Pokud jde o obsah potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků, který dlužník na výzvu soudu rovněž předložil, odvolací soud v zájmu stručnosti rozhodnutí v tomto směru odkazuje zcela na úplná a správná zjištění soudu prvního stupně, jak jsou uvedena v odůvodnění nyní odvoláním napadeného usnesení.

Podle § 30 odst. 1 a odst. 2 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit. Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.

Podle § 138 odst. 1 o.s.ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

Nutno uvést, že v insolvenčním řízení je dlužník osobou, která je ze zákona od soudních poplatků osvobozena (§ 11 odst. 2 písm. r/ zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Přesto je nutno se zabývat otázkou, zda v daném případě dlužník splňuje i předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, protože dlužník žádá o ustanovení zástupce a to z řad advokátů (ust. § 30, § 241 o.s.ř.), neboť pro dovolací řízení je právě tohoto zastoupení ze zákona třeba a lze důvodně očekávat, že tyto náklady na zastoupení dlužníka budou hrazeny státem (§ 148 o.s.ř.). Pro závěr, zda jsou u účastníka splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, jsou významná dvě hlediska uvedená v ust. § 138 o.s.ř., kterými jsou jednak poměry účastníka a dále okolnost, že nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Nutno zdůraznit, že přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody a dále, že účastník řízení je povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti.

Jsou-li splněny předpoklady uvedené v ust. § 30 odst. 1 o.s.ř., je soud povinen žádosti účastníka o ustanovení zástupce vyhovět, čímž soud splní povinnost zajistit účastníku stejné možnosti uplatnění jeho práv (§ 18 o.s.ř.) a současně jde o naplnění článku 37 odstavce 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, a to od počátku řízení. Advokáta soud ustanoví zástupcem tehdy, vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka, zejména jde-li o věc po stránce skutkové nebo právní složitou, nebo jde-li o věc, jako v daném případě, v níž je předepsáno povinné zastoupení advokátem nebo notářem (§ 241 o.s.ř.).

Vzhledem k tomu, že proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15.11.2013, č.j. 1 VSOL 1040/2013-A-15 je dovolání přípustné, nelze uzavřít, že se v daném případě ze strany dlužníka jedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Pokud však jde o druhé hledisko, to je poměry dlužníka, odvolací soud se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, že dlužník toto druhé hledisko nesplňuje. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud totiž přihlíží nejen k celkovým majetkovým poměrům žadatele (to je k majetku, k příjmům, závazkům a nutným výdajům), k výši soudního poplatku, k povaze uplatněného nároku, ale též ke zdravotnímu stavu žadatele a k jeho možnosti si finanční prostředky opatřit (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.7.2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 99/2013, dále též usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9.4.2014, sp. zn. 22 Cdo 3831/2013, jež je dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu). Nutno na tomto místě opět zdůraznit, že účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti. Jak správně zjistil soud prvního stupně, dlužník vlastní ve společném jmění manželů nemovitosti, z toho mimo jiné dům, v němž s manželkou bydlí, všechny nemovitosti jsou zatíženy zástavním právem. Dlužno dodat, že s ohledem na probíhající exekuce a též předmětné insolvenční řízení (§ 111 IZ), dlužník nemá možnost s tímto nemovitým majetkem disponovat a hradit tak z něj mimo insolvenční řízení splatné závazky některého ze svých věřitelů. Nicméně naproti tomu dlužník ve své žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce neuvedl žádné zdravotní či jiné závažné důvody, které by mu doposud bránily pracovat a zajistit si tak finanční prostředky nejen ke své obživě, naopak po neúspěšném završení svého podnikání v autodopravě nemá vlastní příjmy proto (jak sám uvádí v žádosti o osvobození), že nikde nepracuje a pokud by byl zaměstnán, nezůstalo by mu nic ke krytí pohledávek ani na živobytí . Tento přístup dlužníka nelze hodnotit jinak, než jako rezignaci na zajištění vlastních příjmů, jak správně naznačil již soud prvního stupně (k tomu viz rovněž závěry formulované v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 1.11.2007, sp. zn. 62 Ca 40/2007, zveřejněné ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 1482/2008). Ze spisu se přitom podává, že dlužník, ač nepochybně má své životní náklady, má též splatné závazky vůči více věřitelům, nepracuje již dlouhodobě (od roku 2013), k tomu však neuvádí žádné relevantní důvody, nepobírá podporu v nezaměstnanosti, ani žádné sociální či podobné dávky a jak sám uvádí, živí jej dcera.

Ze shora uvedeného plyne, že za dané situace není splněna jedna z kumulativně stanovených podmínek podle ust. § 138 odst. 1 o.s.ř., to je podmínka poměrů dlužníka. Proto postupoval soud prvního stupně správně, pokud v daném případě dlužníka od soudních poplatků neosvobodil.

Nesplňuje-li dlužník podmínky pro osvobození od soudních poplatků (z důvodů uvedených shora) podle ust. § 138 o.s.ř., nelze mu ani ustanovit zástupce z řad advokátů podle ust. § 30 o.s.ř. v návaznosti na ust. § 241 o.s.ř. Pro postup podle ustanovení § 30 o.s.ř. musí být totiž rovněž splněny kumulativně dvě podmínky, a to že jde o účastníka, u něhož jsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a současně to vyžaduje ochrana jeho zájmů (případně jde o řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem nebo notářem). Jak již bylo uvedeno, dlužník nesplňuje první podmínku podle ust. § 30 o.s.ř., tj. že jde o účastníka, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o.s.ř.).

Odvolací soud proto uzavírá, že ze všech shora uvedených důvodů postupoval soud prvního stupně správně, když dlužníku nepřiznal osvobození od soudních poplatků a pro dovolací řízení mu neustanovil zástupce z řad advokátů. Proto odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (ust. § 219 o.s.ř.).

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 30. září 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu