1 VSOL 25/2014-A-11
KSBR 37 INS 31552/2013 1 VSOL 25/2014-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužnice Dany anonymizovano , anonymizovano , bytem Staré Hutě 8, PSČ 686 01, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18.12.2013, č.j. KSBR 37 INS 31552/2013-A-6,

tak to :

Usnesení soudu prvního stupně s e z r u š u j e a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ust. § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), zastavil insolvenční řízení.

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 14.11.2013, č.j. KSBR 37 INS 31552/2013-A-4, vyzval dlužnici, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 3.000 Kč a současně dlužnici poučil, že nebude-li záloha na základy insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit. Usnesení o uložení zálohy nabylo právní moci dne 5.12.2013, dlužnice však zálohu nezaplatila. Soud prvního stupně obecně konstatoval, jaký je účel zálohy na náklady insolvenčního řízení a uvedl,

že jelikož dlužnice nesplnila soudem pravomocně uloženou povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, ačkoliv byla poučena o možnosti zastavení řízení před tím, než soud rozhodne o insolvenčním návrhu, insolvenční řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, v němž namítala, že zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatila, neboť z dopisu soudu nevyplynulo, že rozhodnutí o záloze již nabylo právní moci. Uvedla, že se nevyzná v právních termínech, a kdyby byla znalá situace, zálohu by uhradila. Dále uvedla, že o oddlužení žádala z vážných finančních důvodů a nikdy by úmyslně nepřispěla k jeho zastavení. Navrhla, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se řízení nezastavuje (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) s tím, že zálohu na náklady insolvenčního řízení v takovém případě bezodkladně zaplatí.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 8.11.2013 insolvenčním návrhem dlužnice spojeným s návrhem na povolení oddlužení, jímž se dlužnice domáhala rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. Soud prvního stupně uložil dlužnici usnesením ze dne 14.11.2013, č.j. KSBR 37 INS 31552/2013-A-4, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 3.000 Kč a současně dlužnici poučil, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit (§ 108 odst. 3 IZ). Usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 14.11.2013 a dne 5.12.2013 nabylo právní moci. Dlužnice zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatila. Na tomto základě soud prvního stupně ve věci rozhodl odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 108 odst. 3 IZ, nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Z hlediska věcné správnosti napadeného rozhodnutí je významné především to, zda usnesení o povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení nabylo právní moci, dále skutečnost, zda dlužnice zálohu na náklady insolvenčního řízení uloženou jí pravomocným rozhodnutím insolvenčního soudu zaplatila a dále to, zda dlužnice byla v usnesení o povinnosti zaplatit zálohu ve smyslu ust. § 108 odst. 3 IZ poučena o možnosti zastavení řízení pro nezaplacení zálohy. Dále však musí insolvenční soud vždy zvážit, zda v mezidobí od uložení zálohy v řízení nevyšly najevo skutečnosti, pro něž by bylo nadbytečné trvat na uhrazení zálohy, nebo zda tu jsou takové okolnosti, pro něž by bylo řešení úpadku dlužnice nezbytné nebo obecně žádoucí. V takovém případě pak insolvenční řízení zastavit nelze (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.9.2013, senátní značky 29 NSČR 39/2013, které je dostupné na internetových stránkách www.nsoud.cz). Soud prvního stupně se však tím, zda v řízení v mezidobí od uložení zálohy nevyšly najevo skutečnosti, pro něž by bylo nadbytečné trvat na uhrazení zálohy, nebo zda tu jsou takové okolnosti, pro něž by bylo řešení úpadku dlužnice nezbytné nebo obecně žádoucí, vůbec nezabýval.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně dle ust. § 219a odst. 1, písm. a) o.s.ř. zrušil a věc vrátil dle ust. § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení soud prvního stupně především ve světle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR zváží, zda v posuzované věci v mezidobí od uložení zálohy nevyšly najevo skutečnosti, pro něž by bylo nadbytečné trvat na uhrazení zálohy, nebo zda tu jsou takové okolnosti, pro něž by bylo řešení úpadku dlužnice nezbytné nebo obecně žádoucí. Odvolací soud pro úplnost poukazuje na novou právní úpravu obsaženou v ust. § 108 odst. 1, větě třetí IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, podle níž povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Od 1.1. 2014 je tudíž nadbytečné trvat na uhrazení zálohy tam, kde lze o insolvenčním návrhu rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že soud vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

P o u č e n í :. Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 28. ledna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu