1 VSOL 25/2013-A-12
KSOS 36 INS 28768/2012 1 VSOL 25/2013-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka CK-HIP, společnost s ručením omezeným "v likvidaci", identifikační číslo: 439 60 952, se sídlem Nový Jičín, Slovanská 3, PSČ 741 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o jeho odvolání ze dne 20.12.2012 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. prosince 2012 č.j. KSOS 28768/2012-A-7,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. prosince 2012 č.j. KSOS 28768/2012-A-7, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě s poukazem na ustanovení 144 odst. 1, § 108 odst. 1 zákona č.182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) uložil dlužníku, aby ve lhůtě do 7 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na označený účet soudu.

V důvodech uvedl, že insolvenčním návrhem dlužníka, za nějž jedná likvidátor, doručeným soudu 19.11.2012 bylo zahájeno insolvenční řízení. Likvidátor dlužníka v návrhu tvrdí, že dlužník je v úpadku a odkazuje na seznam majetku a závazků. Ze seznamu majetku vyplývá, že dlužník nemá žádný majetek, ze seznamu závazků vyplývá, že dlužník má dva věřitele a závazky ve výši celkem 23.303 Kč. Likvidátor dlužníka navrhl insolvenční návrh zamítnout pro nedostatek majetku postupem dle

§ 144 IZ. Jedním z předpokladů pro zamítnutí návrhu pro nedostatek majetku dlužníka je však skutečnost, že dlužník jakožto obchodní společnost byl zrušen rozhodnutím soudu. Tuto podmínku však dlužník nesplňuje. Dále z odůvodnění vyplývá, že úpadek dlužníka bude nutno řešit konkursem, proto soud prvního stupně dospěl k závěru, že pro další řízení je záloha na náklady insolvenčního řízení potřebná, neboť z návrhu a připojeného seznamu majetku je zřejmé, že majetková podstata dlužníka zřejmě na úhradu těchto nákladů nebude postačovat, protože dlužník nedisponuje žádným movitým ani nemovitým majetkem, nemá pohledávky ani jiná aktiva. Minimální odměna při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem dle vyhlášky 313/2007 Sb. činí 45.000 Kč a v průběhu řízení lze důvodně očekávat vznik dalších nákladů, to je hotové výdaje správce apod. Proto soud vyzval dlužníka k zaplacení zálohy v maximální výši 50.000 Kč. Dále soud zdůraznil, že zákonnou povinností dlužníka bylo podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku, a to v době, kdy ještě měl dostatek finančních prostředků na náhradu nákladů insolvenčního řízení. Náklady spojené s insolvenčním řízením nelze přenášet na stát a je tedy povinností dlužníka, v případě, že nedisponuje žádným majetkem, jehož zpeněžením by bylo možné tyto náklady uhradit, zaplatit soudem uloženou zálohu. Osvobození dlužníka od platby zálohy není možné, nejde o platbu soudního poplatku.

Proti tomuto usnesení podal dlužník, prostřednictvím svého likvidátora, včasné odvolání, v němž namítal, že likvidovaná společnost je bez jakéhokoliv majetku a zálohu tudíž není možné složit. Proto žádá soud, za situace, kdy ostatní podmínky návrh na insolvenční řízení splňuje , a bez stanovení této povinnosti by bylo možno insolvenční řízení realizovat a věc ukončit, aby soud upustil od stanovení povinnosti hradit zálohu a aby v insolvenčním řízení bylo pokračováno bez zálohy. V opačném případě, jakožto likvidátor ustanovený soudem, nemá možnost pokračovat v řízení jinak. Navrhl proto, aby soud jeho žádosti vyhověl, případně nechť odvolací soud napadené usnesení zruší a rozhodne v souladu s jeho návrhem nebo nechť věc vrátí k novému projednání.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2 IZ platí, že insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovně právních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Ustanovení § 108 odst. 3 IZ dále stanoví, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Podle ust. § 144 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne insolvenční návrh pro nedostatek majetku, jestliže: a) dlužník je obchodní společností nebo družstvem a byl zrušen rozhodnutím soudu, b) jménem dlužníka podal návrh likvidátor, který byl jmenován soudem ze seznamu insolvenčních správců a který v insolvenčním návrhu o vydání takového rozhodnutí požádá, c) likvidátor dlužníka předloží insolvenčnímu soudu zprávu o tom, že prověřil možnost uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dlužníka, d) ze seznamu majetku dlužníka a šetření insolvenčního soudu vyplývá, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, a e) věřitelé dlužníka byli vyhláškou vyzváni ke sdělení údajů o majetku dlužníka a údajů o právních úkonech dlužníka, u kterých by bylo možno uplatnit neplatnost nebo neúčinnost, a žádný majetek ani úkony dlužníka nebyly zjištěny.

V přezkoumávaném případě bylo řízení zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka, který na výzvu soudu doplnil podáním ze dne 29.11.2012. Dlužník v něm uvedl, usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 9.4.2009, č.j. 28 Cm 237/2008-12 byl odvolán z funkce likvidátora Mgr. Jiří Malovaný, novým likvidátorem byl jmenován JUDr. Lubomír Rokyta. Posledně jmenovaný zveřejnil výzvu věřitelům v obchodním rejstříku, a to dvakrát po sobě, v němž bylo věřitelům sděleno, že na základě rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě vstoupila společnost do likvidace, že JUDr. Lubomír Rokyta byl jmenován likvidátorem a současně byli věřitelé vyzváni, aby ve lhůtě 3 měsíců přihlásili své pohledávky. Co se týče věřitelů, dlužník odkázal na přiložený seznam závazků. Dále uvedl, že likvidátor nemá k dispozici účetnictví dlužníka, v rámci své činnosti nedohledal žádný majetek dlužníka a ani za součinnosti Finančního úřadu nezjistil ze strany dlužníka žádné neplatné či neúčinné právní úkony. Jelikož dlužník nemá žádný majetek, z něhož by mohli být věřitelé uspokojeni a celkový objem jeho závazků činí 23.303 Kč, shledal, že dlužník je v úpadku. Ze všech těchto důvodů navrhl, aby insolvenční návrh byl zamítnut pro nedostatek majetku dle ust. § 144 IZ. V doplnění návrhu uvedl, že výslovně žádá o postup soudu dle ust. § 144 IZ, nicméně rozhodnutí o vstupu společnosti dlužníka do likvidace nemá k dispozici, současný likvidátor byl do své funkce jmenován usnesením ze dne 9.4.2009, v tuto dobu byla společnost již v likvidaci; z výpisu z obchodního rejstříku likvidátor zjistil, že zápis likvidace společnosti byl proveden 30.6.2004 . Ze seznamu závazků vyplývá, že dlužník tvrdí, že má dva věřitele a to Finanční úřad v Novém Jičíně, vůči němuž má závazek ve výši 22.803 Kč a vůči

Krajskému soudu v Ostravě jde o závazek ve výši 500 Kč. Ze seznamu majetku vyplývá, že dlužník tvrdí, že nemá žádný majetek, ani pohledávky, nemá žádné finanční prostředky.

Odvolací soud dospěl za shora popsané situace k závěru, že úvaha soudu prvního stupně o tom, že dlužník je v úpadku (v daném případě z důvodu předlužení dle § 3 odst. 3 IZ a zřejmě i z důvodu insolvence, i když dlužník neuvedl splatnost svých závazků) a že jej bude nutno řešit konkursem, byla správná a z tohoto hlediska byl rovněž správný i závěr, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je v daném případě nutné, neboť prostředky na úhradu těchto nákladů, ať již souvisejících s prověřováním stavu dlužníkova majetku, či odměnou a hotovými výdaji insolvenčního správce, skutečně nelze v současné době zajistit jinak. Jak správně zdůraznil již soud prvního stupně institutem zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Náklady insolvenčního řízení nelze přenášet na stát, který by hradil odměnu a hotové výdaje správce v případě, že by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku, případně majetku v potřebném rozsahu. Přitom v případě řešení úpadku konkursem, činí pouze odměna insolvenčního správce (dojde-li ke zpeněžení) nejméně 45.000 Kč (§ 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb.) a lze rovněž oprávněně očekávat, že správci vzniknou i hotové výdaje (na cestovném, poštovném apod.).

S ohledem na argumentaci dlužníka uvedenou v odvolání, je nutno uvést, že v přezkoumávaném případě není možno postupovat dle ust. § 144 odst. 1 IZ a bez dalšího zamítnou insolvenční návrh dlužníka pro nedostatek jeho majetku, protože dle dosavadního obsahu spisu dlužník nesplňuje v tomto ustanovení vyjmenované (taxativně a kumulativně) zákonné podmínky. Především ze spisu nevyplývá, že by dlužník byl zrušen a vstoupil do likvidace na základě rozhodnutí soudu. Pře výzvu soudu dlužník tuto skutečnost ničím nedoložil a nevyplývá to ani z výpisu z obchodního rejstříku, přestože záznam o vstupu dlužníka do likvidace vyl učiněn rejstříkovým soudem již 30.6.1994, nikoliv 30.6.2004, jak uvedl v návrhu likvidátor dlužníka.

Pokud jde za dané situace o požadavek insolvenčního soudu k zaplacení zálohy, je třeba též odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části, týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaloženými na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžovat stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele. Záloha bude v další fázi řízení spotřebována především na prověření majetkových poměrů dlužníka též z hlediska institutu odporovatelnosti, neúčinnosti a neplatnosti právních úkonů .

Z výše uvedeného je zřejmé, že postup zvolený soudem prvního stupně je postupem, který zákonodárce při tvorbě nového insolvenčního zákona předpokládal. Proto rovněž dlužník, který podává insolvenční návrh, musí počítat s tím, že bude k zaplacení této zálohy vyzván, přestože je v likvidaci.

V této souvislosti je dále třeba na adresu dlužníka zdůraznit, že smyslem a účelem insolvenčního řízení není likvidace a výmaz nefunkční a případně nemajetné společnosti (bez ohledu na příčiny tohoto stavu), nýbrž řešení jejího úpadku, či hrozícího úpadku, některým ze zákonem stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů (§ 1 IZ). Proto ani případná otázka, jakým způsobem bude řešena situace zcela nemajetného a zadluženého dlužníka z pohledu práva obchodní společnosti je pro rozhodování v insolvenčním řízení nevýznamná.

Pouze pro úplnost v závěru odvolací soud dodává, že jestliže by se v dalším řízení, po rozhodnutí o úpadku ukázalo, že nebude možno dohledat a zpeněžit majetek dlužníka v potřebném rozsahu (alespoň na úhradu nákladů insolvenčního řízení), pak by při nezaplacení zálohy veškeré náklady tohoto insolvenčního řízení nesl stát a nadto by věřitelé dlužníka nebyli uspokojeni ani poměrně, čímž by celé insolvenční řízení ztratilo svůj smysl.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti a důvody dospěl odvolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné, a to včetně výše stanovené zálohy. Proto je odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě (§ 237, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním

způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 8. února 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu