1 VSOL 249/2012-A-9
KSBR 29 INS 5317/2012 1 VSOL 249/2012-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Mariana anonymizovano , anonymizovano , bytem Moravany, Modřická 715/23, PSČ 664 48, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 29 INS 5317/2012-A-4 ze dne 6.3.2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 29 INS 5317/2012-A-4 ze dne 6.3.2012 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka doručený soudu dne 5.3.2012. V důvodech svého rozhodnutí uvedl, že dlužník dne 5.3.2012 podal insolvenční návrh, ve kterém uvedl, že již není schopen reálně uspokojovat narostlou výši závazků a jejich příslušenství, je proto zjevný jeho úpadek ve formě předlužení, neboť jeho závazky převyšují jeho pohledávky. Dále uvedl, že má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Insolvenční návrh dlužníka tak neobsahuje náležitosti insolvenčního návrhu podle ust. § 103 odst. 2 insolvenčního zákona, neboť v nejsou uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka. V návrhu zejména není označen žádný věřitel dlužníka, není tak zřejmá základní podmínka úpadku-mnohost věřitelů, dále nejsou konkrétně popsány okolnosti osvědčující úpadek dlužníka. Návrh dlužníka je i neúplný a neurčitý, neboť zcela chybí řádný žalobní návrh (petit), ze kterého by jasně a konkrétně vyplývalo, čeho chce dlužník svým podáním dosáhnout a jakým způsobem má insolvenční soud o jeho návrhu rozhodnout.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že jeho návrh na zahájení insolvenčního řízení je úplný a dostačující k tomu, aby insolvenční řízení bylo zahájeno.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle § 103 odst. 1, věty první a odst. 2 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 a odst. 2 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ, dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou -podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník podal u soudu prvního stupně dne 5.3.2002 insolvenční návrh, ve kterém se označil jako navrhovatel-insolvenční dlužník a uvedl, že je fyzickou osobou-nepodnikatelem a dospěl k závěru, že narostlou výši závazků a jejich příslušenství již není schopen reálně uspokojovat. Stav jeho úpadku ve formě předlužení je zjevný, neboť jeho závazky převyšují jeho pohledávky. Dále uvedl, že má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit. Ke dni podání návrhu nedisponuje finančními prostředky, z nichž by mohl hradit náklady insolvenčního řízení.

Odvolací soud nepřisvědčuje soudu prvního stupně, že z insolvenčního návrhu dlužníka není zřejmé, čeho se dlužník domáhá, neboť z jeho obsahu vyplývá, že se domáhá zjištění svého úpadku jak pro předlužení, tak pro platební neschopnost. Z obsahu insolvenčního návrhu dlužníka tak lze dovodit petit, jehož vydání se dlužník domáhá, a z tohoto důvodu nelze uzavřít, že insolvenční návrh dlužníka není projednatelný.

Odvolací soud však shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že insolvenční návrh dlužníka neobsahuje náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a že pro tyto nedostatky nelze v insolvenčním řízení pokračovat.

U dlužníka, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ).

K tomu viz například usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A ze dne 27.1.2010 (publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod poř. č. 88/2010).

Závěry formulované v usnesení sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A ze dne 27.1.2010 lze bez dalšího převzít také pro účely posouzení insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který je podnikatelem. U dlužníka, který je podnikatelem, se však (navíc) rozhodujícími skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí i vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník je předlužen, tedy, že dlužník má více věřitelů a souhrn jeho závazků (lhostejno, zda splatných nebo nesplatných) převyšuje hodnotu jeho majetku. K tomu viz například usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009-A ze dne 20.5.2010 (publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod poř. č. 26/2011). V přezkoumávané věci byť dlužník uvedl, že je fyzickou osobou-nepodnikatelem, se tento insolvenčním návrhem domáhá zjištění svého úpadku a k tomu tvrdí, že je v úpadku jak ve formě platební neschopnosti, tak ve formě předlužení. Dlužník však ve svém insolvenčním návrhu uvedl pouze obecnou definici úpadku ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ a § 3 odst. 3 IZ, však neuvedl žádná konkrétní tvrzení, ze kterých by bylo možno dovodit jeho platební neschopnost, tj. že má více věřitelů (nejméně dva), vůči kterým má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit. Dlužník v insolvenčním návrhu konkrétně neoznačil žádného věřitele a jeho pohledávku, neuvedl ani žádné skutečnosti, ze kterých by vyplývala neschopnost dlužníka plnit peněžité závazky. Z insolvenčního návrhu dlužníka tak není zřejmá jedna ze základních podmínek osvědčujících úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti, a to mnohost věřitelů. V tomto směru lze zcela přisvědčit správnému závěru soudu prvního stupně. Z tohoto důvodu jsou nedostatečná i skutková tvrzení dlužníka ohledně jeho předlužení, když i k předlužení dlužník neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých by vyplývalo, že souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku, ohledně kterého navíc dlužník v návrhu neuvedl vůbec žádná tvrzení.

Insolvenční návrh dlužníka tak trpí vadami, které způsobují jeho neprojednatelnost, a proto soud prvního stupně postupoval zcela správně, pokud insolvenční návrh dlužníka podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Na základě shora uvedeného odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě do dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bude usnesení doručeno zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 23. května 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu