1 VSOL 246/2012-A-10
KSBR 45 INS 3623/2012 1 VSOL 246/2012-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Prostějov, Belgická 5, PSČ 796 04, o insolvenčním návrhu dlužníka, k odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.2.2012, č. j. KSBR 45 INS 3623/2012-A-5

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.2.2012, č.j. KSBR 45 INS 3623/2012-A-5 se m ě n í tak, že insolvenční návrh dlužníka se neodmítá.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl podle ust. § 128 odst. 1 z.č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ) insolvenční návrh dlužníka s odůvodněním, že v něm dlužník neuvedl všechny rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho hrozící úpadek ve smyslu ust. § 3 odst. 4 IZ.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání, ve kterém připustil, že při součtu závazků došlo k chybě v počtech, takže namísto závazků ve výši celkem 662.000,-Kč uvedl pouze 647.000,-Kč, ale v této souvislosti namítal, že to na projednatelnost jeho návrhu nemá vliv. Zdůraznil, že již v bodu 06 insolvenčního návrhu označil dva své věřitele, uvedl výši závazků (viz bod 18), jakož i výši svých současných příjmů a výši splátek celkem, z čehož jasně vyplývá, že jeho splátky jsou v současné době vyšší než jeho příjem. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil, respektive změnil tak, že se návrh neodmítá.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobu k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, 212 a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c) IZ) dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem ze dne 7.2.2012, doručeným soudu dne 16.2.2012, domáhal rozhodnutí o svém hrozícím úpadku a navrhoval, aby byl řešen oddlužením formou splátkového kalendáře. Návrh podal na předepsaném formuláři a v kolonce 06 uvedl, že navrhuje rozhodnutí o hrozícím úpadku, neboť v současnosti má 6 věřitelů, u nichž má 11 závazků. Jako příklad uvedl věřitele GE Money Bank, a.s. a Českou spořitelnu, a.s. Dále odkázal na seznam závazků v příloze a uvedl, že kromě jednoho závazku, který naposled hradil v říjnu 2011, hradil své závazky ještě v prosinci 2011 a lednu 2012 za pomocí svých blízkých a nových úvěrů. V měsíci únoru 2012 mu však dojdou poslední prostředky z úvěrů a blízcí mu již nejsou schopni nadále pomáhat. V únoru 2012 tedy nebude schopen hradit většinu svých závazků a nemá důvod předpokládat, že se tato situace v brzké době změní, neboť neočekává žádné navýšení. Při současných příjmech 14. 403,-Kč má přitom měsíční splátky ve výši 14.500,-Kč. Z uvedených důvodů má za to, že je v hrozícím úpadku. V kolonce 18 pak uvedl své další věřitele a v seznamu závazků u jednotlivých věřitelů uvedl právní důvod vzniku jednotlivých závazků, zbývající dlužnou částku, jakož i poslední platbu v prosinci 2011, resp. v lednu 2012, a to s výjimkou závazku u České spořitelny, a.s., který přestal splácet již od listopadu 2011. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný a nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Podle ust. § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ust. § 3 odst. 2 IZ se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplní-li povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ust. § 3 odst. 4 IZ o hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.

Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud konstatuje, že insolvenční návrh musí mít náležitosti dle ust. § 103 a 104 IZ, návrh na povolení oddlužení náležitosti dle ust. § 391 IZ, a že podmínkou pro projednání návrhu na povolení oddlužení je podání bezvadného insolvenčního návrhu. K náležitostem insolvenčního návrhu srov. např. rozhodnutí NS ČR ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSCR 1/2008, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod poř. č. 88/2010. Dále konstatuje, že při posuzování úplnosti vylíčení rozhodných skutečností, je třeba přihlížet i k jiným částem návrhu (srov. rozhodnutí NS ČR ze dne 20.5.2010, sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSCR 22/2009, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod poř. č. 26, ročník 2011, ve kterém dovolací soud formuloval a odůvodnil závěr, že při posuzování úplnosti vylíčení rozhodných skutečností je třeba přihlížet i k seznamu závazků, jejichž obsah je definován insolvenčním zákonem a který tvoří povinnou přílohu insolvenčního návrhu dlužníka dle ust. § 104 odst. 1 IZ.

Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud konstatuje, že dlužník v insolvenčním návrhu a povinných přílohách dostatečně popsal rozhodující skutečnosti osvědčující jeho hrozící úpadek, když uvedl, má příjem 14. 403,-Kč měsíčně a měsíční splátky jeho závazků činí celkem 14.500,-Kč, které za pomoci úvěrů a blízkých splácel do prosince 2011, resp. některé ještě i lednu 2012, ale tyto zdroje od února 2012 skončily a on sám ze svého příjmu nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část těchto svých peněžitých závazků. Ve stručnosti odvolací soud dále odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 88/2010, ve kterém Nejvyšší soud vyslovil a odůvodnil závěr, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srov. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona). Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ insolvenčního zákona), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ insolvenčního zákona), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona). Tam, kde dlužník podal insolvenční návrh proto, že mu úpadek teprve hrozí (§ 3 odst. 4 insolvenčního zákona), se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují hrozící úpadek dlužníka rozumí vylíčení konkrétních okolností z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít (se zřetelem ke všem okolnostem případu), že lze důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků v budoucnu. Jinak řečeno, že v budoucnu nastane dlužníkova platební neschopnost ve smyslu § 3 odst. 1 insolvenčního zákona, přičemž k podmínce, aby dlužník i v tomto případě měl nejméně dva věřitele s pohledávkami, jež se v budoucnu stanou splatnými, se v takovém případě pojí i požadavek, aby se neschopnost v budoucnu plnit pohledávky věřitelů, týkala "podstatné části" dlužníkových peněžitých závazků.

S ohledem na shora uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že insolvenční návrh dlužníka je projednatelný, nemá vady, které by odůvodňovaly jeho odmítnutí podle ust. § 128 odst. 1 IZ, a proto odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně dle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 18.dubna 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu

.