1 VSOL 242/2013-A-11
KSOS 8 INS 31432/2012 1 VSOL 242/2013-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Luboše anonymizovano , anonymizovano , bytem Karviná-Hranice, Slovenská 1912/62, PSČ 733 01, korespondenční adresa, Karviná-Ráj, Prameny 820/11, PSČ 734 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, spojeném s návrhem na povolení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužníka doručeném dne 20.2.2013 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. února 2013, č.j. KSOS 8 INS 31432/2012-A-5, t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. února 2013, č.j. KSOS 8 INS 31432/2012-A-5, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě s poukazem na ust. § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon -dále jen též IZ ) uložil dlužníku, aby ve stanovené lhůtě zaplatil na označený účet soudu nebo v hotovosti na pokladně soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 35.000 Kč.

Podle odůvodnění se dlužník svým insolvenčním návrhem domáhá zjištění úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu tvrdí, že má závazky vůči 9 věřitelům v celkové výši 520.115,69 Kč, které není schopen splácet. Dlužník pobírá mzdu od zaměstnavatele SIMABELLE s.r.o. ve výši 5.633 Kč a invalidní důchod ve výši 5.126 Kč. Soud předně zjistil, že návrh dlužníka splňuje náležitosti uvedené v § 103 a 104 IZ a dlužník se nachází v úpadku. Soud následně KSOS 8 INS 31432/2012 postupoval dle ust. § 108 IZ a vyzval dlužníka k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, přičemž vychází z toho, že v současné době nebude možné vyhovět návrhu dlužníka na povolení oddlužení a jediným v úvahu přicházejícím způsobem řešení jeho úpadku, je konkurs, neboť dlužník podmínky povolení oddlužení nesplňuje. Jednou ze základních podmínek pro to, aby soud mohl povolit oddlužení, je reálný předpoklad splacení alespoň 30% závazků navrhovatele. Celková výše tvrzených závazků dlužníka je 520.115,69 Kč, minimální částka ke splacení věřitelům tedy činí 156.034 Kč. Aby bylo možné návrhu na povolení oddlužení vyhovět, musí zde být reálný předpoklad, že dlužník při některém ze způsobů oddlužení minimálně tuto výši závazků splatí, a to společně s pohledávkami za majetkovou podstatou. Insolvenční zákon rozlišuje 2 způsoby oddlužení, a to oddlužení zpeněžením majetkové podstaty a plněním splátkového kalendáře. Dlužník v seznamu majetku uvedl, že nevlastní žádný majetek. Prodejem majetkové podstaty nelze v daném případě oddlužení dlužníka splnit. Z návrhu, jeho příloh, včetně doplnění návrhu vyplývá, že dlužník má příjem ve výši 5.126 Kč (invalidní důchod) a mzdu ve výši 5.633 Kč od zaměstnavatele SIMABELLE s.r.o. za období srpen 2012 až listopad 2012. Celkový příjem dlužníka tak činí 10.759 Kč. Při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 398 odst. 3 IZ). Splátky pro oddlužení se vypočítávají z čisté mzdy dlužníka, která v současné době činí, jak již bylo konstatováno, 10.759 Kč. Z této částky se odečte odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce, které dle ust. § 3 a § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 313/2007 Sb., ve spojení s ust. § 38 odst. 1 IZ, činí 1.089 Kč, tedy za pět let 65.340 Kč. Výpočtem provedeným v souladu s ust. § 398 odst. 3 IZ soud dospěl k závěru, že v současné době není možné vyhovět návrhu dlužníka na povolení oddlužení, neboť nelze předpokládat, že hodnota plnění, kterou by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, by činila alespoň 30% jejich pohledávek. Jak již bylo uvedeno, činí celková výše tvrzených závazků dlužníka 520.115,69 Kč, minimální částka ke splacení věřitelům tedy činí 156.034 Kč, z příjmu dlužníka 10.759 Kč však lze pro účely oddlužení, při jedné vyživovací povinnosti (manželka), postihnout částku 2.118 Kč, po odečtení zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce (1.089 Kč měsíčně) činí částka určená pro věřitele 1.029 Kč, tedy za pět let 61.740 Kč, což představuje uspokojení ve výši 11,9 % tvrzených závazků dlužníka. Dlužník ve svém návrhu i přílohách sice uvádí další příjem, jímž má být darovací smlouva znějící na částku 4.500 Kč, ta ovšem nebyla k návrhu přiložena a v doplnění insolvenčního návrhu ze dne 28. prosince 2012 (č.l. A4 spisu) dlužník uvedl, že darovací smlouvu není jak vyplnit, protože není, kdo by jí vyplnil a podepsal. Na základě těchto zjištění soud dospěl k závěru, že úpadek dlužníka bude nutno řešit konkursem a z tohoto důvodu je pro další řízení potřebná záloha na náklady insolvenčního řízení. Při úvaze o potřebě zálohy soud vycházel z údajů v insolvenčním návrhu z nichž plyne, že dlužník nedisponuje pohotovými prostředky, které by mohly být využity ke krytí nákladů řízení bezprostředně po zjištění úpadku. Smyslem zálohy je umožnit činnost insolvenčního správce od počátku jeho ustavení KSOS 8 INS 31432/2012 do funkce. Složená záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, který by z hlediska institutu neúčinnosti právních úkonů mohl též náležet do majetkové podstaty dlužníka a při přezkoumání pohledávek. Soud vyměřil dlužníkovi zálohu ve výši 35.000 Kč, přitom přihlédl k tomu, že v případě, že by nebyl zjištěn žádný majetek, tak jak uvádí dlužník (pouze postižitelná část příjmu), mohla by být tato záloha použita k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, přičemž jen odměna správce dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 313/2007 Sb. činí v případě zpeněžování minimálně 45.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání. Namítal, že jeho finanční situace je zlá a požadovanou částkou 35.000 Kč nedisponuje. Proto žádal o insolvenci a odvolací soud žádá o prošetření jeho záležitosti. Navrhl změnu napadeného usnesení tak, aby nemusel zálohu platit a aby insolvence mu byla uznaná . Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Předně odvolací soud konstatuje, že skutková zjištění soudu prvního stupně tak, jak jsou uvedena v odůvodnění napadeného usnesení, jsou úplná a správná, mají v insolvenčním spise oporu, proto odvolací soud v zájmu stručnosti rozhodnutí na tato správná zjištění v celém rozsahu odkazuje. Shodně se soudem prvního stupně je nutno uzavřít, že dlužník nesplňuje podmínky ani pro povolení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty (majetku dlužníka), avšak ani plněním splátkového kalendáře, neboť při současných příjmech dlužníka a výši jeho závazků by byl schopen svým nezajištěným věřitelům uhradit za 5 let toliko cca 11,85% jejich pohledávek a to v případě pokud by ustanovený insolvenční správce byl plátcem daně z přidané hodnoty. Pokud by ustanovený správce plátcem této daně nebyl, uhradil by dlužník svým věřitelům maximálně cca 14,03% jejich pohledávek. Proto je nutno souhlasit se závěry soudu prvního stupně, že dlužníkův úpadek lze řešit pouze konkursem a z tohoto důvodu je nutno pro další řízení a to především pro počáteční činnost insolvenčního správce, zajistit finanční prostředky formou zálohy na náklady insolvenčního řízení. V přezkoumávané věci odvolací souhlasí i s výší požadované zálohy, především s ohledem na skutečnost, že lze předpokládat (jsou-li pravdivé údaje o neexistenci majetku dlužníka, jak je uváděno v návrhu), že správce po prověření majetkové situace dlužníka nebude žádný majetek zpeněžovat a že KSOS 8 INS 31432/2012 jeho odměnu bude nutno určit postupem dle ust. § 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., tedy v rozsahu nižším než 45.000 Kč.

Ze všech uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 28. března 2013

Za správnost vyhotovení : JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu