1 VSOL 236/2013-A-11
KSBR 40 INS 2305/2013 1 VSOL 236/2013-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem Medlice 75, PSČ 671 40, identifikační číslo: 757 76 553, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka ze dne 25.2.2013 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. února 2013, č.j. KSBR 40 INS 2305/2013-A-6

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. února 2013, č.j. KSBR 40 INS 2305/2013-A-6, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 108 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) uložil dlužníku, aby ve stanovené lhůtě zaplatil na označený účet soudu nebo v hotovosti na pokladně soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Podle odůvodnění se dlužník insolvenčním návrhem, doručeným soudu dne 29.1.2013, domáhá zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. Ohledně svého majetku uvedl, že vlastní ve společném jmění manželů nemovitosti a běžné vybavení domácnosti, jiný majetek, včetně současných příjmů či existenci pohotových peněžních prostředků, dlužník v návrhu netvrdil. Ze shora uvedeného důvodu soud prvního stupně stanovil zálohu ke krytí nákladů insolvenčního řízení, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Lze důvodně předpokládat, že jediným zpeněžitelným majetkem v případě prohlášení konkursu, kterého se dlužník domáhá, by mohly být nemovitosti dlužníka. Nicméně náklady insolvenčního řízení budou insolvenčnímu správci vznikat bezprostředně po prohlášení konkursu a tyto náklady je třeba hradit okamžitě. Jedná se o náklady spojené se soupisem majetkové podstaty, zpeněžením věcí, přezkoumání přihlášek atd. Po insolvenčním správci nelze spravedlivě požadovat, aby tyto náklady do doby zpeněžení majetkové podstaty, tedy po převážnou dobu trvání insolvenčního řízení, nesl se svého. Insolvenční soud rovněž přihlédl k ustanovením vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení citované vyhlášky činí jenom odměna insolvenčního správce při způsobu řešení úpadku konkursem popř. nepatrným konkursem, nejméně Kč 45.000 Kč a v případě, že odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce nebude zcela uspokojena z majetkové podstaty dlužníka, uspokojí se právě ze složené zálohy. Ke skutečnosti, že dlužník nedisponuje finančními prostředky, nemohl insolvenční soud přihlížet, neboť nedostatek finančních prostředků u dlužníka není pro stanovení zálohy rozhodující.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání. Namítal, že nemá žádné finanční prostředky (a soudu je jeho finanční situace známa), ze kterých by byl schopen požadovanou zálohu zaplatit. Podáním insolvenčního návrhu splnil svou povinnost, která pro něj vyplývá z insolvenčního zákona. Uložení zálohy není obligatorní a záleží na úvaze soudu, zda k takovému kroku přikročí. Soud by měl ovšem zvážit všechny okolnosti případu a podle nich stanovit, zda je záloha potřebná, v jaké výši a měl by přihlížet i k tomu, zda prostředky na krytí nákladů řízení nelze zajistit jinak. Má za to, že v daném případě soud věc dostatečně nezvážil, když mu, vzhledem k jeho majetkovým poměrům, stanovil zálohu v nepřiměřené výši, případně měl od uložení zálohy upustit a měl zejména přihlédnout ke skutečnosti, že náklady správce budou uhrazeny z prodeje nemovitého majetku, který mají s manželkou ve společném jmění manželů. Navrhl zrušení napadeného usnesení.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Předně odvolací soud konstatuje, že insolvenční návrh dlužníka, který je podnikatelem, je projednatelný a vyplývá z něj, že dlužník je v úpadku, neboť má více (12) věřitelů, vůči nimž má 12 závazků, podstatná část jeho závazků je vykonatelných, je po splatnosti déle než 30 dnů, které dlužník nehradí déle než 3 měsíce, dlužník uvádí, že zastavil platby. Dle předloženého seznamu závazků, závazky dlužníka činí celkem cca 1.714.111 Kč. Pokud jde o majetek, dlužník uvedl, že má ve společném jmění manželů nemovitosti a to dům č.p. 75 na stavební parcele č. 91, stavební parcelu č. 91 a zahradu p.č. 645/17, vše nacházející se v obci Medlice, zapsané na LV č. 306, dále vlastní movité věci-vybavení domácnosti. Zda a jaké jsou dlužníkovi současné příjmy, dlužník v návrhu, avšak ani v odvolání, neuvedl.

Vzhledem k tomu, že úpadek dlužníka bude nutno řešit konkursem (případně půjde o nepatrný konkurs) a jelikož v této fázi řízení nelze spekulovat nad tím, za jakou částku se podaří majetek dlužníka zpeněžit, proto dospěl odvolací soud k závěru, že pro další řízení a to pro počáteční činnost insolvenčního správce a také jako záruka na úhradu odměny správce, je soudem prvního stupně stanovená záloha ve výši 50.000 Kč přiměřená, ale i potřebná. Nelze totiž přehlédnout, že za situace, kdy bude majetek dlužníka v rámci konkursu zpeněžován, bude jen odměna insolvenčního správce činit minimálně 45.000 Kč. V případě, že by výtěžek získaný zpeněžením shora uvedeného majetku dlužníka nebylo možné použít pro úhradu nákladů insolvenčního řízení, dle ustanovení § 38 odst. 2 IZ by nároky správce (jeho odměnu a hotové výdaje) hradil stát, čemuž má předejít právě institut zálohy na náklady insolvenčního řízení. Konečně tyto závěry nejsou pro dlužníka novou informací. Potřeba zálohy na náklady insolvenčního řízení mu v jeho případě byla, a to i Vrchním soudem v Olomouci, již vyložena, naposledy v usnesení ze dne 29. října 2012 (v předchozím pravomocně skončeném řízení, vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 45 INS 19528/2012).

Proto postupoval odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 28. března 2013

Za správnost vyhotovení : JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu