1 VSOL 228/2012-A-25
KSBR 37 INS 15494/2011 1 VSOL 228/2012-A-25

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci Lenky anonymizovano , anonymizovano , bytem Hrušky 253, PSČ 683 52, zastoupené zmocněncem Ing. Bc. Pavlem Drahovzalem, nar. 22.10.1965, bytem Brno, Podstránská 705/84, PSČ 627 00, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 37 INS 15494/2011-A-19 ze dne 7.3.2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 37 INS 15494/2011-A-19 ze dne 7.3.2012 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně zastavil insolvenční řízení. V důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením č. j. KSBR 37 INS 15494/2011-A-8 ze dnen 3.10.2011 soud vyzval dlužnici, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč, k odvolání dlužnice bylo toto usnesení potvrzeno rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7.2.2012. Usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenční řízení tak nabylo právní moci dne 7.2.2012, avšak záloha na náklady insolvenčního řízení nebyla ve stanovené lhůtě zaplacena. Soud proto postupoval podle ust. § 108 odst. 3 insolvenčního zákona a insolvenční řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Uvedla, že soud prvního stupně dlužnici nepoučil o všech možnostech stanovených v ust. § 108 odst. 3 insolvenčního zákona, zejména o další možnosti v tomto zákonném ustanovení uvedené, tj. o možnosti vymáhání zálohy na náklady insolvenčního řízení, čímž porušil právo dlužnice na soudní ochranu. Namítla, že soud dále při stanovení výše zálohy nepřihlédl k charakteru a rozsahu jejího majetku, počtu jejích věřitelů a k předpokládané náročnosti insolvenčního řízení, určil zálohu v její horní hranici bez dalšího zdůvodnění a dle jejího názoru nepřiměřeně co do výše i co do lhůty pro zaplacení. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 108 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice podala u Krajského soudu v Brně dne 31.8.2011 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Usnesením Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 37 INS 15494/2011-A-8 ze dne 3.10.2011 soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč s poučením, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit. Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, o kterém bylo rozhodnuto usnesením Vrchního soudu v Olomouci č. j. KSBR 37 INS 15494/2011, 1 VSOL 673/2011-A-16 ze dne 7.2.2012 tak, že usnesení soudu prvního stupně o povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení bylo potvrzeno. Usnesení odvolacího soudu bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 7.2.2012 a doručeno dlužnici (zmocněnci dlužnice) zvláštním způsobem dne 16.2.2012. Dlužnice zálohu na náklady řízení nezaplatila.

Odvolací soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že soud prvního stupně postupoval zcela správně, když insolvenční řízení zastavil z důvodu, že dlužnice ve lhůtě uložené jí pravomocným rozhodnutím nezaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč, přičemž o tomto následku byla soudem prvního stupně v usnesení, kterým jí byla tato povinnost uložena, poučena. Marným uplynutím soudem určené třídenní lhůty, která počala běžet od právní moci usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, tj. od 7.2.2012 (§ 71 odst. 2 IZ), vzniklo soudu prvního stupně právo insolvenční řízení zastavit podle ust. § 108 odst. 3 IZ.

Lze přisvědčit dlužnici, že zastavení řízení je v takovém případě pouze jednou z možností postupu insolvenčního soudu a že měla být poučena i o další možnosti dané ust. § 108 odst. 3 insolvenčního zákona, tedy o možnosti vymáhání zálohy. Tato odvolací námitka je však zcela bez právního významu, neboť absence poučení o další možnosti postupu insolvenčního soudu podle ust. § 108 odst. 3 IZ v usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení sama o sobě nemá vliv na věcnou správnost napadeného rozhodnutí. Je totiž věcí úvahy samotného insolvenčního soudu, zda v případě nezaplacení zálohy zvolí možnost zastavení insolvenčního řízení anebo další postup, který mu alternativně umožňuje shora citované ust. § 108 odst. 3 IZ, tj. přikročí k jejímu vymáhání. Přitom úvaha insolvenčního soudu o volbě jedné z možností, kterou toto zákonné ustanovení umožňuje, není přezkoumatelná odvolacím soudem. Základní předpoklad pro zastavení insolvenčního řízení v případě nezaplacení zálohy je splněn tím, že dlužník je při uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení je poučen o tomto následku jejího nezaplacení, tedy o možnosti zastavení insolvenčního řízení, a dále pak je jen rozhodná pouze skutečnost, zda záloha na náklady insolvenčního řízení byla či nebyla zaplacena. V přezkoumávané věci dlužnice byla v tomto směru poučena a soudem uloženou zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatila ani v odvolacím řízení, k čemuž by odvolací soud musel přihlédnout. Odvolací námitka dlužnice proto není důvodná.

V přezkoumávané věci neobstojí ani námitka dlužnice, že jí neměla být uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení z důvodů, které uvedla ve svém odvolání, neboť takové námitky může odvolací soud zkoumat toliko v rámci odvolání proti rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, nikoli již v řízení o odvolání dlužníka proti rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení zálohy, kdy rozhodující pro posouzení věcné správnosti takového rozhodnutí je pouze skutečnost, že záloha na náklady insolvenčního řízení nebyla přes řádné poučení insolvenčního soudu zaplacena.

Na základě shora uvedeného odvolací soud postupoval podle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 26. dubna 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu