1 VSOL 22/2013-A-13
KSOS 8 INS 19198/2012 1 VSOL 22/2013-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Alfred HÜBNER s.r.o., se sídlem Ostrava-Dubina, Zdeňka Bára 113/2, PSČ 700 30, IČ: 27783758, o insolvenčním návrhu navrhovatelky-věřitelky Marcely Hübner anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrava -Dubina, Zdeňka Bára 113/2, PSČ 700 30, o odvolání navrhovatelky Marcely Hübner anonymizovano proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.12.2012, č.j. KSOS 8 INS 19198/2012-A-8, takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že navrhovatelce Marcele Hübner anonymizovano se záloha na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil navrhovatelce dle § 108 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), aby zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dne 8.8.2012 byl doručen soudu prvního stupně insolvenční návrh věřitelky Marcely Hübner anonymizovano , v němž navrhovatelka tvrdila, že má vůči dlužníkovi pohledávku z titulu nevyplacené mzdy za měsíce prosinec 2011 až květen 2012 ve výši 62.130 Kč a tento svůj nárok doložila pracovní smlouvou. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že společnost dlužníka má dva jednatele, kteří jednají za společnost samostatně, přičemž jedním z jednatelů a zároveň jedním ze společníků dlužníka je právě navrhovatelka, které vytkl, že porušila povinnost uloženou jí insolvenčním zákonem podat za dlužníka insolvenční návrh, když z pozice ředitelky i z pozice jednatelky společnosti měla dostatek informací o úpadku dlužníka, a že návrh účelově podala nikoliv jménem dlužníka, ale jako zaměstnanec společnosti, neboť zaměstnanci-na rozdíl od dlužníka-nelze povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení uložit. Soud prvního stupně konstatoval, že za této situace, kdy bude úpadek dlužníka řešen konkursem a dlužník nemá dle tvrzení navrhující věřitelky a současně jednatelky dostatek majetku, by veškeré náklady spojené s insolvenčním řízením i s případným výmazem dlužníka z obchodního rejstříku hradil stát. Proto uzavřel, že za dané situace nelze povinnost hradit odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce přenášet na stát. Proto uložil navrhovatelce povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Výši uložené zálohy odůvodnil odkazem na výši minimální odměny insolvenčního správce dle vyhl. č. 313/2007 Sb. (45.000 Kč) s tím, že lze očekávat vznik dalších nákladů s konkursem spojených (hotových výdajů správce a jiných).

Proti tomuto usnesení podala věřitelka odvolání. Žádala, aby jí s ohledem na její neutěšenou sociální situaci byla povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení prominuta. Tvrdila, že dlužník se v předlužení ocitl v důsledku neočekávaného ukončení spolupráce s jedním ze svých obchodních partnerů, což vedlo k zastavení peněžních toků a dlužník využil zbývající finanční prostředky k úhradě svých závazků a v důsledku této skutečnosti se nejenom dlužník, ale i navrhovatelka, ocitla bez finančních prostředků, neboť neobdržela mzdu od dlužníka již od prosince 2011 doposud, tedy po období delší než 1 roku.

Podle § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatelky je důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenčním návrhem doručeným soudu prvního stupně 8.8.2012 se navrhovatelka domáhala rozhodnutí o úpadku dlužníka Alfred HÜBNER s.r.o. a jeho řešení konkursem. Uvedla, že je u dlužníka zaměstnána od 2.4.2007 jako ředitelka a dlužník jí dluží mzdu za měsíc prosinec 2011 až květen

2012 ve výši 62.130 Kč, ačkoliv byl k vyplacení dlužné mzdy opakovaně vyzván. Tvrdila, že dlužník má více věřitelů se závazky po splatnosti po dobu delší tří měsíců a v návrhu popsala dalších 6 závazků vůči 3 věřitelům, nejméně u dvou věřitelů nastala splatnost peněžitých závazků již v r. 2012. Uvedla, že dlužník nemá žádný majetek, neprovozuje podnik a je předlužen.

K návrhu připojila pracovní smlouvu ze dne 28.3.2007, z níž se podává, že navrhovatelka je zaměstnána u společnosti dlužníka od 2.4.2007 v pozici ředitelky, a to na dobu neurčitou. K návrhu dále připojila prohlášení dlužníka ze dne 20.6.2012 o tom, že jí dluží mzdu za měsíce prosinec 2011-květen 2012 ve výši 62.130 Kč. Podáním doručeným soudu prvního stupně 24.8.2012 se k insolvenčnímu návrhu vyjádřil dlužník tak, že skutečnosti uvedené v insolvenčním návrhu odpovídají skutečnému stavu.

Podle § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích.

Z věty druhé shora citovaného zákonného ustanovení jednoznačně vyplývá, že insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích, nelze uložit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Zaměstnanci v postavení věřitelů, kteří podali insolvenční návrh proti svému zaměstnavateli, jsou tedy zproštěni povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolventního řízení. Jelikož navrhovatelka je zaměstnancem dlužníka (což doložila pracovní smlouvou) a v insolvenčním návrhu uplatnila toliko pohledávku spočívající v pracovněprávních nárocích (tedy nárok na dlužnou mzdu), nelze jí zálohu na náklady insolvenčního řízení uložit. V tomto směru nelze zohlednit ani skutečnost, že navrhovatelka jako zaměstnankyně dlužníka je současně jednou z jednatelů jednou ze společnic dlužníka. Porušení povinnosti navrhovatelkou jako statutární zástupkyní dlužníka podat insolvenční návrh dle 98 odst. 1 IZ může mít případně vliv na její odpovědnost za škodu tím způsobenou.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně dle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že se navrhovatelce záloha na náklady insolvenčního řízení neukládá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v

rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; navrhovatelce se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 26.března 2013

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu