1 VSOL 217/2013-A-12
KSBR 47 INS 2649/2013 1 VSOL 217/2013-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka PDT-POWER DEVELOPMENT TRADE, a.s., se sídlem Brno, Příkop 27/2a, PSČ 602 00, IČ: 26282518, zastoupeného JUDr. Radomírem Linkensederem, advokátem se sídlem Brno, Příkop 2a, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6.2.2013, č.j. KSBR 47 INS 2649/2013-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), odmítl insolvenční návrh dlužníka.

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenční návrh dlužníka postrádá základní náležitosti insolvenčního návrhu, neboť v něm dlužník netvrdil konkrétní okolnosti, které by osvědčovaly jeho úpadek, zejména neoznačil alespoň dva své věřitele a neuvedl ani žádná konkrétní tvrzení o splatnosti svých závazků ani o svém majetku. Z podaného návrhu tedy nelze dovodit, zda se dlužník nachází v úpadku ve smyslu insolvenčního zákona či nikoliv. Soud prvního stupně konstatoval, že tyto skutečnosti nebylo možné zjistit ani ze seznamu závazků, neboť dlužník, ačkoliv v návrhu na seznamy svého majetku a závazků odkazoval, tyto k insolvenčnímu návrhu nepřipojil.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, ve kterém namítal, že jeho insolvenční návrh obsahoval veškeré náležitosti dle insolvenčního zákona, přičemž přílohou insolvenčního návrhu byl rovněž seznam všech věřitelů dlužníka s označením výše pohledávek, splatnosti a dále písemné prohlášení o stavu majetku a upozornění, že v účetní evidenci nemá žádné splatné pohledávky vůči eventuálním dlužníkům. Dovolával se obsahu připojených písemných materiálů k návrhu, z nichž lze jednoznačně a objektivně zjistit skutečnosti, že je dlužník v úpadku. Navrhoval zrušení odvoláním napadeného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobu k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo ( § 212, 212 a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c) IZ) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenčním návrhem doručeným soudu prvního stupně 31.1.2013 se dlužník domáhal rozhodnutí o svém úpadku. V návrhu uvedl, že má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a proto splňuje zákonem vymezené předpoklady úpadku, a že k insolvenčnímu návrhu přikládá seznam pohledávek, z něhož vyplývá celková výše závazků 4.647.000 Kč. a dále přikládá seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků s podpisem statutárního zástupce a prohlášením o jejich správnosti a úplnosti. Dle obsahu prezenčního razítka insolvenčního soudu obsaženého na návrhu je zřejmé , že byl podán 2x se 4 přílohami. K návrhu byla připojena plná moc pro zástupce dlužníka (příloha 1), prohlášení o stavu majetku ze dne 30.1.2013 (příloha 2), rozvaha ke dni 31.12.2012 (příloha 3) a výkaz zisku a ztrát ke dni 31.12.2012 (příloha 4). Seznam majetku, seznam závazků ani seznam zaměstnanců dlužník (což by byly přílohy 5,6,7) k insolvenčnímu návrhu nepřipojil.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný a nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Podle ust. § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolání, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ust. § 3 odst. 2 IZ se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplní-li povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu nutno vyjít ze závěrů, které formuloval Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 27.1.2010, sp. zn. 29 NSČR 1/2008, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS ČR pod č. 88/2010. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí uzavřel, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srovnej § 3 odst. 1 IZ). Přitom v otázce (ne) schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ).

Nutno souhlasit se soudem prvního stupně v závěru o tom, že insolvenční návrh dlužníka neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností, které by osvědčovaly jeho úpadek, tedy úpadek tak, jak je definován v ustanovení § 3 odst. 1, odst. 2 IZ. V insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozících úpadku logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , nebo mu úpadek hrozí , případně, že dlužník je insolventní , nebo je v platební neschopnosti , nebo je předlužen , není ve smyslu § 103 odst. 2 IZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010, sp. zn. 29 NSČR 22/2009, publikované v časopise Soudní judikatura 2/2012 na str. 141).

Dlužník v návrhu pouze obecně uvedl, že má více věřitelů a peněžité závazky po dobu déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, aniž by konkrétně v souladu s ustanovením § 103 odst. 2 IZ označil alespoň dva věřitele a popsal alespoň dva peněžité závazky vůči těmto dvěma věřitelům. Soud prvního stupně správně uvedl, že tyto skutečnosti nebylo možné zjistit ani ze seznamu závazků, neboť tento seznam dlužník k insolvenčnímu návrhu nepřipojil, byť ho v seznamu příloh k návrhu uvedl.

Soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud insolvenční návrhu dlužníka jako neurčitý dle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 26.března 2013

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu