1 VSOL 215/2012-A-10
KSBR 45 INS 3862/2012 1 VSOL 215/2012-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Ivety anonymizovano , anonymizovano , bytem Nové Město na Moravě, Křičkova 1010, o insolvenčním návrhu dlužnice, k odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24.2.2012, č. j. KSBR 45 INS 3862/2012-A-5

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 2. 2012, č. j. KSBR 45 INS 3862/2012-A-5 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici podle ust. § 108 odst. 1, 2 z. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), aby ve lhůtě tří dnů ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. V odvodnění uvedl, že příjmy dlužnice, tj. rodičovský příspěvek ve výši 3.800,-Kč měsíčně, nepostačují k tomu, aby při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře uspokojila za pět let nezajištěné věřitele nejméně do výše 30 %, neboť z jejího příjmu nelze ničeho strhávat. Ke smlouvě o důchodu ve výši 7.000,-Kč nelze přihlédnout, neboť nemá náležitosti stanovené zákonem, když v ní schází počátek výplaty důchodu, jakož i doba jeho poskytování. Návrhem na společné oddlužení manželů se soud prvního stupně nezabýval.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice odvolání, ve kterém se opakovaně dovolávala spojení svého insolvenčního řízení s řízením jejího manžela Dušana Pěčka a současně soudu předložila novou smlouvu o důchodu ze dne 3.3.2012 na částku 5.500,-Kč měsíčně. Navrhovala, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212 a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem ze dne 29.11.2011, doručeným soudu dne 20.2.2012, domáhala rozhodnutí o svém úpadku a navrhovala, aby byl řešen oddlužením formou splátkového kalendáře, a aby její insolvenční návrh byl spojen ke společnému řízení s návrhem jejího manžela Dušana Pěčka, který podává insolvenční návrh současně s dlužnicí. Dále uvedla, že pobírá rodičovský příspěvek ve výši 3.800,-Kč měsíčně a dávku sociální podpory ve výši 1.500,-Kč, její manžel pobírá mzdu ve výši 13.000,-Kč a mají společné závazky ve výši celkem 831.520,-Kč u 11 věřitelů, které nejsou schopni splácet po dobu delší než 3 měsíce. Oba manželé jsou obdarovaní ze smlouvy o důchodu uzavřené dne 23.1.2012 dle ust. § 842 ObčZ na částku 7.000,-Kč měsíčně, kterou se Jan Krafka zavázal platit dlužníkovi (použito jednotné číslo) pravidelně každý měsíc na účet insolvenčního správce, přičemž uvedená částka bude sloužit výhradně k úhradě splátek na základě pravomocně schváleného oddlužení dlužníka splátkovým kalendářem. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2, věty první IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Ze smlouvy o důchodu uzavřené dne 3.3.2012 mezi poskytovatelem Janem Krafkou a dlužníky Dušanem Pěčekem a Ivetou Pěčekovou, kterou dlužnice předložila spolu s odvoláním, vyplývá, že touto smlouvou se poskytovatel zavazuje dlužníkovi (použito jednotného čísla) platit peněžitý důchod ve výši 5.500,-Kč pravidelně každý měsíc, počínaje měsícem následujícím po řádném povolení oddlužení soudem, nejdříve však 11.3.2012, na účet insolvenčního správce, přičemž uvedená částka bude sloužit výhradně k úhradě splátek na základě pravomocně schváleného oddlužení dlužníka splátkovým kalendářem. Tato smlouva o důchodu, jakož i původní smlouva o důchodu ze dne 23.1.2012 na částku 7.000,-Kč měsíčně splňuje náležitosti dle ust. § 842 ObčZ a netrpí vadami, které jí vytýká soud prvního stupně. Přesto ke smlouvě o důchodu ze dne 3.3.2012 nelze přihlédnout, neboť s ohledem na výši příjmu dlužnice, jakož i jejího manžela, nelze z jejich příjmů ani v případě povolení společného oddlužení manželů splácet nezajištěným věřitelům ničeho a veškeré splátky by byly placeny pouze z poskytovaného důchodu. Oba manželé mají vyživovací povinnost ke 4 dětem a společné dluhy ve výši 831.520,-Kč, takže v případě dlužnice i jejího manžela činí u každého z nich nesrazitelná měsíční částka 13.143,-Kč, což u obou převyšuje jejich měsíční příjmy.

Insolvenční zákon připouští, aby se na plnění oddlužení vedle dlužníka podílely i osoby odlišné od dlužníka, což vyplývá nejen z ust. § 412 odst. 1 písm. b) IZ (které ostatně počítá spíše s nahodilými příjmy), ale i z ust. § 392 odst. 3 věty první IZ, dle kterého osoby ochotné se zavázat jako spoludlužníci nebo ručitelé návrh na povolení oddlužení musí spolupodepsat. Hlavní aktivitu v oddlužení musí ovšem vyvíjet sám dlužník. Povinností dlužníka po dobu schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je zejména vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost, případně o získání příjmů usilovat (§ 412 odst. 1 písm. c/ IZ). Celé insolvenční řízení je založeno na tom že k vypořádání dlužnice s věřiteli bude použito majetku dlužníka (srov. též vymezení rozsahu majetkové podstaty v ust. § 206 IZ). Institut oddlužení představuje pro dlužníka dobrodiní, kdy za splnění určitých podmínek mu bude prominuta část jeho závazků (§ 414 IZ). Lze proto od dlužníka důvodně vyžadovat, aby k tomuto cíli vyvinul maximální možné úsilí a dosáhl jej zejména vlastní aktivitou. Jiný přístup by byl v rozporu s jednou se základních zásad insolvenčního řízení, která spočívá v tom, že žádný z účastníků nesmí být nespravedlivě poškozen nebo nedovoleno zvýhodněn (§ 5 písm. a) IZ). Příjem na základě smlouvy o důchodu by tedy měl toliko doplňovat plnění oddlužení z vlastního příjmu dlužnice (případně též jejího manžela), což v posuzované věci splněno není, a proto nepřipadá v úvahu ani povolení společného oddlužení manželů. Soud prvního stupně zcela správně dovodil, že v případě pokračování insolvenčního řízení bude návrh na povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ zamítnut pro nedostatečné plnění dlužnice vůči nezajištěným věřitelům a současně dle ust. § 396 odst. 1 IZ rozhodnuto o způsobu řešení úpadku konkursem.

Odměna insolvenčního správce činí při řešení úpadku konkursem (dle ust. § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. nejméně částku 45.000,-Kč) a je nutné počítat i s tím, že správci vzniknou další hotové výdaje v řádu několik tisíc Kč. Lze proto uzavřít, že

50.000,-Kč představuje zcela přiměřenou výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 18. dubna 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu