1 VSOL 212/2012-A-10
KSBR 45 INS 3352/2012 1 VSOL 212/2012-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Petry anonymizovano , anonymizovano , bytem Křenkova 732, Nové Město na Moravě, PSČ 792 31, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 45 INS 3352/2012-A-5 ze dne 27.2.2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 45 INS 3352/2012-A-5 ze dne 27.2.2012 se m ě n í tak, že dlužnici se zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení n e u k l á d á .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč na účet specifikovaný ve výroku nebo v hotovosti na pokladně soudu.

V důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužnice se svým návrhem doručeným soudu dne 14.2.2012 domáhala vydání rozhodnutí o svém

úpadku a jako řešení navrhla oddlužení formou splátkového kalendáře. Dlužnice uvedla, že pobírá rodičovský příspěvek ve výši 3.800,-Kč měsíčně, přičemž její závazky vůči nezajištěným věřitelům představují celkem 1.820.594,-Kč. Příjmy dlužnice tak nepostačují k tomu, aby při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře byly uspokojeny pohledávky nezajištěných věřitelů nejméně do výše 30 %, tj. ve výši 546.178,20 Kč. Z příjmu dlužnice totiž nelze vůbec plnit na splátkový kalendář. Dlužnice sice uzavřela smlouvu o důchodu (s Jiřinou anonymizovano , nar. 9.2.1941), ve které se plátce důchodu zavazuje k poskytování pravidelného měsíčního plnění dlužnici a jejímu manželu ve výši 4.000,-Kč s tím, že toto plnění bude sloužit k úhradě splátek na základě pravomocně schváleného oddlužení dlužnice splátkovým kalendářem. Tato smlouva však nemá podstatné náležitosti smlouvy o důchodu ve smyslu ust. § 842 občanského zákoníku, kterými jsou vymezení účastníků, stanovení výše důchodu, doby a počátku výplaty, neboť v ní není uvedena doba trvání poskytování důchodu, konkrétně zde není stanoven údaj, od kdy bude důchod vyplácen. Z tohoto důvodu k této smlouvě nelze přihlížet. V dané věci nepřichází v úvahu ani oddlužení zpeněžení majetkové podstaty, neboť veškerý majetek dlužnice tvoří obvyklé vybavení domácnosti nulové hodnoty. Úpadek dlužnice tedy nelze řešit oddlužením, soud proto postupoval podle ust. § 108 insolvenčního zákona a uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, jejímž účelem je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Uvedla, že spolu s ní podal návrh její manžel Petr Ondrák, řízení je vedeno u téhož soudu pod sp. zn. KSBR 45 INS 3350/2012. Podle jejího názoru smlouva o důchodu byla uzavřena řádně a určitě, neboť v ní bylo vymezeno, že prostředky z ní plynoucí budou poskytovány výhradně pro potřeby povoleného oddlužení, a tak se začátek platnosti smlouvy pojí s datem povolení oddlužení. Poukázala na to, že se s manželem předložili svoje příjmy spolu se smlouvou o důchodu. S ohledem na názor soudu se oba s poskytovatelkou ze smlouvy o důchodu, Jiřinou anonymizovano , dohodli na úpravě smlouvy o důchodu tak, aby odpovídala požadavkům soudu a splňovala veškeré právní náležitosti řádně uzavřené důchodové smlouvy, přitom se dohodli na snížení vyplácené částky na 2.150,-Kč měsíčně. Tuto novou smlouvu k odvolání přikládá s tím, že nepovažuje za nutné dokládat soudu provedené změny či zneplatnění předchozí smlouvy s ohledem na její posouzení soudem prvního stupně jako smlouvy neurčité a neplatné. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné, byť z jiných důvodů, než je dlužnicí uvedeno v odvolání.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice dne 14.2.2012 podala u soudu prvního stupně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhá zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu dlužnice uvedla, že je v úpadku, neboť má společně s manželem 24 věřitelů a 25 peněžitých závazků (které jednotlivě specifikovala), přičemž nejsou schopni je splácet po dobu delší než 3 měsíce a jde o závazky ve společném jmění manželů. Dále uvedla, že celková výše závazků činí 1.820.594,-Kč, nemají žádný majetek kromě obvyklého vybavení domácnosti, spolu s manželem se začali zadlužovat v r. 2008, kdy se stěhovali a počali společného potomka. V této době byli schopni plně hradit své závazky, což se změnilo ve chvíli, kdy bývalý manžel dlužnice přestal platit soudem určené alimenty na děti z prvního manželství. Jako svůj příjem dlužnice uvedla rodičovský příspěvek ve výši 3.800,-Kč měsíčně, dále uvedla příjmy svého manžela ve výši 19.000,-Kč a 6.925,-Kč měsíčně (oba ze závislé činnosti). Dále uvedla, že pobírá alimenty od bývalého manžela Romana Lhotáka ve výši 1.500,-Kč měsíčně. K návrhu dlužnice, mimo jiné, doložila seznam majetku, seznam závazků, prohlášení o tom, že nemá žádné zaměstnance a že má vyživovací povinnost k manželovi a 4 dětem. K návrhu dále doložila smlouvu o důchodu ze dne 3.2.2012 uzavřenou mezi dlužnicí a jejím manželem na straně jedné a Jiřinou anonymizovano , bytem Tyršova 730, Nové Město na Moravě na straně druhé, dle které se Jiřina anonymizovano zavázala poskytovat dlužnici a jejímu manželovi peněžitý důchod ve výši 4.000,-Kč pravidelně každý měsíc na účet insolvenčního správce, přičemž uvedená částka bude sloužit výhradně k úhradě splátek na základě pravomocně schváleného oddlužení dlužníka splátkovým kalendářem. Podpisy účastníků smlouvy jsou úředně ověřeny. Z insolvenčního rejstříku dále vyplývá, že dne 14.2.2012 podal u téhož soudu insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři) rovněž manžel dlužnice, Petr Ondrák, řízení je vedeno u téhož soudu pod sp. zn. KSBR 45 INS 3350/2012. Dlužník ve svém návrhu uvedl shodné skutečnosti jako dlužnice, k návrhu přiložil seznam majetku, seznam závazků a prohlášení o tom, že nemá žádné zaměstnance a že má vyživovací povinnost k manželce a 4 dětem. Shodně s dlužnicí doložil i smlouvu o důchodu uzavřenou dne 3.2.2012 s Jiřinou anonymizovano .

Podle § 108 odst. 1, odst. 2 věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že je jím sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Z údajů uvedených dlužnicí v návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužnice se nachází v úpadku, neboť má závazky vůči více věřitelům po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopna plnit. Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníku, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka bude postačovat k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu (na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení) nejsou náklady řízení hrazeny postupně v průběhu dlouhodobého procesu, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení je proto nutné přezkoumat jeho předběžný závěr o tom, že dlužnici nebude povoleno oddlužení a její úpadek bude řešen konkursem.

Vzhledem k tomu, že dlužnice má majetek představující pouze obvyklé vybavení domácnosti (tedy nepatrné hodnoty), lze vyloučit oddlužení ve formě zpeněžení majetkové podstaty (§ 398 odst. 2 IZ). Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že dlužnice s ohledem na výši závazků vůči nezajištěným věřitelům (1.820.594,-Kč) a výši jejího příjmu z rodičovského příspěvku (ve výši 3.800,-Kč) by nebyla schopna za pět let zaplatit svým nezajištěným věřitelům alespoň 30 % jejich pohledávek. Dlužnice zřejmě vědoma si této skutečnosti spolu s manželem uzavřela písemnou smlouvu o důchodu, ve které se poskytovatelka důchodu zavázala vůči dlužnici a jejímu manželovi platit peněžitý důchod ve výši 4.000,-Kč pravidelně každý měsíc na účet insolvenčního správce s tím, že tato částka bude sloužit výhradně k úhradě splátek na základě pravomocně schváleného oddlužení dlužnice splátkovým kalendářem.

Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že předmětná smlouva o důchodu (ze dne 3.2.2012) je neplatná, když neobsahuje dobu trvání poskytování důchodu, respektive v ní není stanoven údaj, od kdy bude důchod vyplácen. Soud prvního stupně sice správně uzavřel, že smlouva o důchodu musí obsahovat podstatné náležitosti, kterými jsou vymezení účastníků právního vztahu, stanovení výše důchodu, počátek výplaty důchodu, vymezení doby výplaty a úprava splátek. Pokud jde o vymezení počátku výplaty důchodu, nemusí se jednat o pevné datum, ale může se jednat o skutečnost, o které se neví, kdy nastane. Trvání práva na důchod může být rovněž určeno na dobu, jejíž trvání nelze předem přesně určit (například po dobu studia oprávněné osoby). V přezkoumávané věci tomuto požadavku podle názoru odvolacího soudu odpovídá pravomocně schválené oddlužení dlužnice splátkovým kalendářem (jak je uvedeno ve smlouvě), což lze proto považovat za vymezení počátku výplaty důchodu (od pravomocného schválení oddlužení) a současně i vymezení doby jeho výplaty (po dobu schváleného oddlužení).

Soud prvního stupně však při svém rozhodování zcela pominul skutečnost, že současně s dlužnicí podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení rovněž manžel dlužnice, Petr Ondrák, ohledně něhož je řízení vedeno u téhož soudu pod sp. zn. KSBR 45 INS 3350/2012. Přitom z obou těchto návrhů je zcela zřejmé, že všechny závazky dlužnice spadají do společného jmění manželů, avšak možností spojení insolvenčních řízení obou manželů do společného řízení se soud prvního stupně vůbec nezabýval. Judikatura soudů se přitom ustálila na závěru, že jestliže manželé mají majetek a závazky náležející do společného jmění manželů (§ 143 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku) a chtějí svůj úpadek řešit společným oddlužením (což sice dlužnice v návrhu výslovně neuvedla, avšak z obsahu jejího návrhu vyplývá, že se domáhá řešení společných závazků), pak pokud se oba manželé insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhají společného oddlužení, je možno toto řízení spojit a jejich návrhy projednat společně, posoudit tak společně jejich úpadek i společné oddlužení. Při schválení společného oddlužení pak budou oba manželé (dlužníci) podrobeni jeho režimu, a dojde-li k řádnému splnění všech povinností podle schváleného způsobu oddlužení, mohou oba manželé dosáhnout osvobození od placení pohledávek svých věřitelů zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v jakém nebyly v jeho rámci uspokojeny (viz například rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSHK 34 INS 9061/2009, 3 VSPH 813/2011-B-37 ze dne 21.9.2011).

Z obsahu spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. KSBR 45 INS 3350/2012, jakož i z návrhu dlužnice vyplývá, že manžel dlužnice má příjem ve výši 25.925,-Kč měsíčně, ke kterému je nutno vzít v úvahu peněžitý důchod ve výši 4.000,-Kč (společný pro něj a dlužnici). Dle předběžného propočtu tak vychází, že s těmito příjmy by dlužnice a její manžel dosáhli na oddlužení, neboť za pět let trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře by byli schopni uspokojit nezajištěné věřitele v rozsahu vyšším než 30 % jejich pohledávek. Z tohoto důvodu nelze přisvědčit soudu prvního stupně, že jediným v úvahu připadajícím způsobem řešení úpadku dlužnice je konkurs. Tento závěr soudu prvního stupně je tak předčasný.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně změnil podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. tak, že dlužnici se povinnost zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení neukládá.

V dalším řízení se soud prvního stupně bude zabývat možností spojení insolvenčního řízení dlužnice s insolvenčním řízením jejího manžela, přitom si vyjasní společné vyživovací povinnosti obou manželů (s ohledem na tvrzení dlužnice v návrhu, že s manželem má společného potomka, má děti z prvního manželství a přitom má vyživovací povinnost ke 4 dětem) a k doplnění tvrzení ohledně společné vyživovací povinnosti případně dlužnici vyzve. V průběhu dalšího řízení se soud prvního stupně také bude muset vypořádat s tím, že dlužnice v odvolacím řízení doložila další smlouvu o důchodu uzavřenou dne 10.3.2012 rovněž s Jiřinou anonymizovano . Teprve v případě, že i poté soud prvního stupně dospěje k závěru, že se věci insolvenčního řízení dlužnice a jejího manžela ke spojení nehodí, případně, že ve spojeném řízení by z příjmů manžela dlužnice a důchodu dlužnice a jejího manžela nebylo možno uspokojit minimálně 30 % všech závazků, které jsou závazky společnými, rozhodne znovu o povinnosti dlužnice zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a v tomto rozhodnutí i zdůvodní, z jakého důvodu nebylo možno oddlužit dlužnici ve společném řízení s jejím manželem.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 10. května 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu