1 VSOL 207/2013-A-10
KSBR 29 INS 3628/2013 1 VSOL 207/2013-A-10

Usnesení Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Marka anonymizovano , anonymizovano , bytem ve Velkých Němčicích, Osvobození 278, PSČ 691 63, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, rozhodl o dovolání dlužníka ze dne 25.2.2013 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13.2.2013, č.j. KSBR 29 INS 3628/2013-A-5,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13.2.2013, č.j. KSBR 29 INS 3628/2013-A-5, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 103 odst. 1, odst. 2, § 3 odst. 1, odst. 2, § 104, § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ), dále s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.1.2010, č.j. 29 NSČR 1/2008-A-15, ve věci KSBR 37 INS 294/2008 a další judikaturu soudů odmítl insolvenční návrh dlužníka doručený soudu 12.2.2013 s odůvodněním, že ačkoliv formulář návrhu na povolení oddlužení umožňuje, aby byl tento návrh podán zároveň jako insolvenční návrh a spojuje tak dva návrhy do jednoho podání, insolvenční soud posuzuje každý návrh samostatně. Takto podaný návrh na povolení oddlužení musí v prvé řadě splňovat náležitosti samotného insolvenčního návrhu podle ust. § 103 IZ, zejména musí obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících dlužníkův úpadek nebo hrozící úpadek. Insolvenční zákon zpřísnil požadavky na formální a obsahové náležitosti insolvenčních návrhů, zejména z hlediska jejich určitosti, srozumitelnosti a úplnosti. Tvrzení dlužníka osvědčující jeho úpadek či hrozící úpadek musí být konkrétní a musí být uvedena přímo v insolvenčním návrhu, jelikož přílohy a listiny nejsou součástí insolvenčního návrhu (§ 103 odst. 3 IZ); k listinám připojeným k insolvenčnímu návrhu tak nelze přihlédnout, ledaže by se jednalo o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu, na který dlužník v insolvenčním návrhu odkázal. V daném případě dlužník v popisu rozhodujících skutečností uvedl jen to, že má 8 závazků a celková dlužná částka činí 1.350.822 Kč, většina závazků je po splatnosti více jak 30 dnů, závazky není schopen hradit po dobu delší jak tři měsíce. Domnívá se, že jeho situace zcela odpovídá zákonu o úpadku a způsobech jeho řešení, a proto žádá soud o oddlužení formou splátkového kalendáře. Ke svému insolvenčnímu návrhu spojenému s návrhem na povolení oddlužení dlužník řádné seznamy svého majetku a závazků nepředložil. Z takového neurčitého sdělení dlužníka, bez předložení požadovaných seznamů, však nelze jednoznačně posoudit, zda se dlužník nachází v úpadku. Rozhodující skutečnosti prokazující úpadek je třeba v insolvenčním návrhu vylíčit zcela jasně a konkrétně. Je třeba podrobně vylíčit celkovou finanční situaci dlužníka tak, aby z návrhu konkrétně vyplývalo jaká je výše splátek jednotlivých závazků dlužníka, přesné označení věřitelů dlužníka, kdy nastala splatnost jednotlivých závazků, z jakého důvodu není schopen závazky platit a jak se dostal do situace, že není schopen své závazky plnit apod. Jelikož ustanovení § 128 odst. 1 IZ, poslední věta, vylučuje odstranění vad návrhu postupem dle ust. § 43 odst. 1 o.s.ř., postupoval insolvenční soud podle ust. § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh dlužníka odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání. Namítal, že v kolonce 06 uvedl věřitele s pohledávkami, které jsou 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopna plnit . Navrhl, aby soud schválil a umožnil povolení oddlužení .

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř .), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Co se týče skutkových zjištění z obsahu insolvenčního návrhu dlužníka, odvolací soud v zájmu stručnosti rozhodnutí zcela odkazuje na odůvodnění napadeného usnesení, v němž bylo dlužníku přiléhavě a dostatečným způsobem vyloženo, v čem spočívají vady jeho insolvenčního návrhu. Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že takto podaný insolvenční návrh není projednatelný, neboť dlužník v něm pouze obecně uvádí, že je v úpadku (má 8 nezajištěných závazků, vůči 8 věřitelům, které označil, celková dlužná částka je ve výši 1.350.822 Kč) a že většina jeho závazků je po splatnosti více než 30 dnů, závazky není schopen hradit po dobu více jak 3 měsíce. Další konkrétní rozhodující skutečnosti v něm nepopsal, zejména neuvedl, kdy nastala splatnost jeho jednotlivých závazků. Z tohoto důvodu dlužník neumožnil insolvenčnímu soudu posoudit, kolik má závazků po splatnosti déle než 30 dnů, jak dlouho je nehradí a tedy, zda je v úpadku z důvodu insolvence. Zákonem vyžadované seznamy svých závazků ve smyslu ust. § 104 IZ, v nichž je dlužník povinen řádně označit své věřitele, včetně jejich adres, výši jejich pohledávek a data splatnosti, dlužník ke svému insolvenčnímu návrhu vůbec nepředložil.

Jelikož ustanovení § 128 odst. 1 IZ vylučuje, aby insolvenční soud vyzýval navrhovatele k odstranění vad insolvenčního návrhu, postupoval soud prvního stupně správně, pokud takto vadný insolvenční návrh dlužníka bez dalšího odmítl.

Ze všech shora uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř., a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 21. března 2013

Za správnost vyhotovení : JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu