1 VSOL 201/2013-A-13
KSOL 16 INS 30461/2012 1 VSOL 201/2013-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužnice Emilie anonymizovano , anonymizovano , bytem Podolí 5, PSČ 751 16, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 14.12.2012, č.j. KSOL 16 INS 30461/2012-A-5, takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), odmítl insolvenční návrh dlužnice.

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že z tvrzení dlužnice v návrhu nelze uzavřít, že je dlužnice v úpadku dle § 3 odst. 1 IZ, tedy že má nejméně dva věřitele s pohledávkami alespoň 30 dnů po splatnosti, neboť dlužnice v bodě 21 návrhu pouze obecně uvedla, že má 6 věřitelů, z nichž u mnohých má závazky po dobu delší tří měsíců po splatnosti a u většiny svých závazků není schopna řádně a včas závazky plnit, a proto splátky plní nepravidelně a ne v plné výši. Konkrétní tvrzení o splatnosti kteréhokoliv ze závazků však v návrhu absentuje. Úsudek o splatnosti závazku není možno učinit ani ze seznamu závazků, neboť seznam závazků dlužnice k návrhu nepřipojila. Proto insolvenční návrh, který nesplňuje náležitosti dle ustanovení § 103 odst. 2 IZ odmítl. Po úplnost soud prvního stupně dodal, že vylíčení skutečností osvědčujících úpadek dlužníka musí obsahovat samotný návrh a nepostačuje bez dalšího k návrhu připojit listiny, jejichž zkoumáním by případně soud mohl tyto skutečnosti zjistit.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Dlužnice nesouhlasila se soudem prvního stupně v závěru o tom, že její insolvenční návrh vykazuje vady. Uvedla, že k návrhu připojila fotokopie exekučních příkazů, příkazů k úhradě nákladů exekuce, výzvu ke splnění vymáhané povinnosti, usnesení a kartu splátek a z těchto dokumentů vyplývá, že má více věřitelů s peněžitými závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a že tyto závazky není schopna plnit. Namítala, že seznam majetku je uveden v bodech 12 a 13 návrhu, seznam závazků je uveden v bodech 14 a 16 návrhu a seznam zaměstnanců byl k návrhu připojen jako samostatná příloha. Dlužnice se dále bránila tím, že za situace, kdy měl soud prvního stupně její návrh za nedostatečný, měl ji o této skutečnosti poučit a poskytnout jí lhůtu k odstranění nedostatků.

Podle § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu prvního stupně 3.12.2012 se dlužnice domáhala zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. Dlužnice tvrdila, že má 6 věřitelů, z nichž u mnohých má závazky po dobu delší tří měsíců po splatnosti (Provident-smlouva o půjčce, ČSOB, a.s.-exekuce 106EX 1973/10-16), u většiny závazků není schopna řádně a včas platit splátky a tyto platí nepravidelně a ne v plné výši. Dlužnice uvedla 4 věřitele, jimž splácí závazky ze mzdy a dále uvedla 2 věřitele (ČSOB, a.s. a Provident), jimž již není schopna ničeho splácet. Z těchto skutečností dovozovala, že splňuje podmínky stanovené v § 3 IZ a je v úpadku. V bodech 14-16 návrhu pak dlužnice uvedla 6 závazků vůči 6 věřitelům, věřitele označila obchodní firmou (jménem a příjmením), ve třech případech neúplně (bez uvedení právní formy právnické osoby), u žádného z věřitelů neuvedla sídlo ani identifikační číslo (resp. bydliště). Závazky uvedla důvodem vzniku (případně označením spisové značky rozhodnutí), aniž by rozhodnutí blíže specifikovala. 2 závazky označila výší závazku, u ostatních závazků výši neuvedla. U žádného ze závazků dlužnice neuvedla splatnost. K návrhu dlužnice připojila seznam zaměstnanců s prohlášením, že je správný a

úplný, opatřený podpisem. Seznam majetku ani seznam závazků dlužnice k návrhu nepřipojila. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle § 103 odst. 1 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Je-li navrhovatelem stát, musí insolvenční návrh obsahovat označení příslušné organizační složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu nutno vyjít ze závěrů, které formuloval Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 27.1.2010, sp. zn. 29 NSČR 1/2008, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS ČR pod č. 88/2010. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí uzavřel, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srovnej § 3 odst. 1 IZ). Přitom v otázce (ne) schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ).

Nutno souhlasit se soudem prvního stupně v závěru o tom, že insolvenční návrh dlužnice neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužnice a je tudíž neprojednatelný. Dlužnice v návrhu řádně (v souladu s ustanovením § 103 odst. 1 IZ) neoznačila žádného svého věřitele, neboť u žádného z věřitelů neuvedla sídlo (příp. bydliště) a identifikační číslo (§ 3 odst. 1, písm. a/ IZ). Dlužnice nepopsala řádně ani žádný svůj závazek, neboť u žádného závazku neuvedla údaj o jeho splatnosti, případně jiný údaj, z něhož by bylo možné na skutečnost, že závazek je alespoň 30 dnů po lhůtě splatnosti, alespoň usuzovat (§ 3 odst. 1, písm. b/ IZ). Uvedení spisové značky rozhodnutí bez jeho bližší specifikace (tj. uvedení orgánu, který rozhodnutí vydal, výsledku a data rozhodnutí) takový požadavek nesplňuje. Rovněž není dostatečné pouze obecné tvrzení, že závazky vůči 2 označeným věřitelům jsou po splatnosti déle než tři měsíce (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010, sp. zn. 29 NSČR 22/2009, publikované v časopise Soudní judikatura 2/2012 na str. 141).

Soud prvního stupně správně uzavřel, že vylíčení skutečností osvědčujících úpadek dlužnice musí obsahovat samotný insolvenční návrh a bez dalšího nepostačuje k návrhu přiložit listiny, z nichž by mohl insolvenční soud případně tyto skutečnosti ověřit. Výjimku tvoří pouze povinné přílohy-seznam závazků a seznam majetku, které však dlužnice k návrhu nepřipojila. Tyto seznamy musí být k insolvenčnímu návrhu připojeny jako samostatná příloha, přičemž se jedná o povinnou přílohou insolvenčního návrhu dle ustanovení § 103 odst. 3, věta druhá insolvenčního zákona a nelze je nahradit pouhým odkazem na obsah insolvenčního návrhu, jak dlužnice namítala v odvolání. Dlužnice tím, že uvede majetek a závazky v rámci insolvenčního návrhu, splňuje povinnost tvrzení (§ 101 odst. 1, písm. a) o.s.ř., § 103 odst. 2 IZ), těmito tvrzeními však nelze nahrazovat povinnou přílohu insolvenčního návrhu, tj. seznam závazků a seznam majetku-§ 103 odst. 3, věta druhá, § 104 odst. 1, písm. a) IZ-(srov. závěry vyjádřené v usnesení NS ČR ze dne 31.3.2011, sen. zn. 29 NSČR 13/2009, zveřejněného pod č. 111/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NS ČR).

K námitce dlužnice, že ji měl soud prvního stupně vyzvat k odstranění vad návrhu za situace, kdy jej považoval za nedostačující, je třeba uvést, že ustanovení § 128 odst. 1, věty druhé IZ výslovně stanoví, že v případě vad insolvenčního návrhu se neuplatní ustanovení § 43 o.s.ř., jež stanoví povinnost soudu vyzvat navrhovatele k odstranění vad podání. Insolvenční soud je naopak povinen neprodleně (ve lhůtě sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán) jej odmítnout, neobsahuje-li všechny náležitosti, nebo je-li nesrozumitelný a neurčitý, aniž by navrhovatele vyzýval k odstranění vad návrhu.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 26 .března 2013

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu