1 VSOL 189/2013-B-36
KSBR 37 INS 13037/2012 1 VSOL 189/2013-B-36

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Ladislava anonymizovano , anonymizovano , bytem Milonice 7, PSČ 683 33, o schválení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužníka doručeném soudu dne 26.2.2013, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. února 2013, č.j. KSBR 37 INS 13037/2012-B-18,

t a k t o:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ustanovení § 403, § 405 odst. 1, odst. 2 a § 395 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) neschválil oddlužení dlužníka (výrok I.), prohlásil na jeho majetek konkurs (výrok II.) a dále rozhodl, že konkurs bude projednán jako nepatrný (výrok III.).

V důvodech uvedl, že usnesením ze dne 6.8.2012, č.j. KSBR 37 INS 13037/2012-A-12 rozhodl soud o úpadku dlužníka a povolil jeho oddlužení. Na schůzi věřitelů dne 5.10.2012 insolvenční správce (dále jen též správce ) uvedl, že dlužník dle darovací smlouvy ze dne 1.9.2010 daroval osobám blízkým id. 1/4 nemovitostí-rodinný dům č.p. 197 na parc. č. 1416, pozemky parc. č. 1416, parc. č. 1417/1, parc. č. 1417/3 a parc. č. 1417/4, vše zapsáno na LV č. 720, v katastru nemovitostí pro k.ú. Křenovice u Slavkova, obec Křenovice, v celkové obvyklé ceně dle ocenění správcem cca 220.000 Kč. Dlužník v návrhu na povolení oddlužení uvedl, že vlastní nemovitost, a to pozemkovou parcelu č. 1091/10, ostatní plocha zapsanou na LV č. 181, k.ú. a obec Milonice v obvyklé ceně dle znaleckého posudku 3.365,85 Kč (dle lustrace správce je tato parcela dosud nevypořádána v rámci zaniklého SJM). Dále správce uvedl, že dlužník si je vědom, že na této (posledně uvedené) parcele se nachází stavba garáže a tuto garáž dlužník ve svém návrhu neuvedl. Dle správce se obvyklá cena nekolaudované garáže s pozemkem pohybuje kolem 80.000 Kč. Správce dále sdělil, že dlužník v době, kdy měl již splatné závazky vůči věřitelům č. 2 PROFI CREDIT Czech, a.s. ve výši 34.694 Kč, č. 3 Česká spořitelna a.s. ve výši 114.816,40 Kč a č. 4 Telefónica Czech Republic, a.s. ve výši 5.033,60 Kč, celkem závazky po splatnosti ve výši nejméně 154.544,-Kč, když z jeho příjmu-starobního důchodu je možno pro přednostní pohledávky věřitelů postihnout pouze částku 3.859 Kč měsíčně, převedl svůj majetek na osoby blízké, když další majetek-garáž, soudu ani věřitelům nepřiznal. Správce má za to, že dlužník nepodal svůj návrh na oddlužení v poctivém úmyslu a nesplňuje zákonem stanovené podmínky pro schválení oddlužení. V předloženém soupisu majetkové podstaty, z důvodu neúčinného právního úkonu, insolvenční správce zapsal id. 1/4 domu v Křenovicích a přilehlých pozemků. Dlužník na jednání dne 5.10.2012 doplnil, že čtvrtina nemovitostí byla převedena na sestry, jelikož tyto uhradily dlužnou částku, aby nebyla vedena exekuce a dále přislíbily, že při prodeji nemovitostí mu bude další částka vyplacena. Z listin předložených správcem vyplývá, že dlužník darovací smlouvou ze dne 1.9.2010 převedl id. 1/4 nemovitostí zapsaných na LV č. 720 pro obec Křenovice. Z vyrozumění soudního exekutora ze dne 20.9.2010, předloženého dlužníkem 23.10.2012 plyne, že soudní exekutor zcela vymohl pohledávku oprávněného Profidebt s.r.o. ve výši 179.499 Kč s příslušenstvím, náklady oprávněného a náklady exekuce. Z přihlášky pohledávky věřitele č. 2 PROFI CREDIT Czech, a.s. soud zjistil, že uvedený věřitel přihlásil mimo jiné pohledávku ve výši 397 Kč splatnou 3.12.2009, ve výši 109 Kč splatnou 25.1.2010, ve výši 33.288 Kč splatnou 12.7.2009. Věřitel č. 3 Česká spořitelna, a.s. přihlásil pohledávku ve výši 71.389,26 Kč splatnou 21.6.2009, věřitel č. 4 Telefónica Czech Republic, a.s. přihláškou ze dne 5.9.2012 přihlásil pohledávku ve výši 5.033,61 Kč za poskytnuté telekomunikační služby za období 23.3.2009-22.7.2009 splatnou dne 9.8.2009. Při přezkumném jednání konaném dne 5.12.2012 dlužník uvedené pohledávky uznal. Na základě těchto zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že se zřetelem ke všem shora zjištěným okolnostem, kdy dlužník v době, kdy již měl více věřitelů se splatnými pohledávkami, daroval svůj spoluvlastnický podíl na nemovitostech a dále v seznamu svého majetku neuvedl garáž, lze důvodně předpokládat, že návrhem na oddlužení byl sledován nepoctivý záměr. Soud proto postupoval podle ust. § 405 IZ, oddlužení dlužníka neschválil a současně rozhodl o způsobu řešení úpadku konkursem. Dále uzavřel, že ze samotného vyrozumění soudního exekutora ze dne 20.9.2010 způsob vymožení pohledávky nevyplývá. Protože dlužník je fyzickou osobou, která není podnikatelem, soud současně podle ust. § 314 IZ rozhodl, že konkurs bude projednáván jako nepatrný.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání. Namítal, že návrhem na oddlužení nesledoval nepoctivý záměr. V Křenovicích byl exekučně obstaven jeho 1/4 podíl na nemovitosti, kterou zdědil a spoluvlastnil se svými sestrami. Když se sestry dozvěděly o exekuci, samy navrhly, že exekuci ve výši 179.499 Kč spolu s náklady za něj uhradí (celkem bylo uhrazeno 245.000 Kč), ale že dlužník se vzdá svého podílu ve výši 1/4 v jejich prospěch. Teprve z listin u soudu zjistil, že hodnota jeho podílu mohla činit cca 220.000 Kč. Pokud jde o garáž na pozemku v Milonicích, tuto postavil za trvání manželství. Stavba byla sice zkolaudována, ale nebyla zapsána do katastru nemovitostí, proto se domníval, že je de facto oficiálně neexistující stavbou, kterou nelze uvést mezi jeho nemovitý majetek. Správce však o této stavbě věděl a viděl ji. Ve znaleckém posudku stavba na pozemku (pod garáží) zmíněna byla. Navrhl zrušení napadeného usnesení, a aby mu bylo oddlužení povoleno .

Ke svému odvolání dlužník předložil kolaudační rozhodnutí č. 68/89 Městského národního výboru-odboru výstavby ze dne 27.9.1989, z něhož vyplývá, že po provedeném místním šetření bylo povoleno užívání stavby-garáže v Milonicích, která byla povolena odborem výstavby ONV Vyškov rozhodnutím ze dne 23.5.1977, č.j. výst. 2864/77-Po. Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a o.s.ř.), a po té, co věc projednal u nařízeného jednání dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ust. § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle odstavce 2, zamítne soud návrh i tehdy, jestliže a) jej znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení oddlužení bylo již dříve rozhodnuto, nebo b) dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Podmínky, za nichž lze dlužníku (subjektivně k tomu legitimovanému dle § 389 odst. 1 IZ) umožnit řešení jeho úpadku či hrozícího úpadku oddlužením, vymezuje ust. § 395 IZ. Tyto podmínky přípustnosti oddlužení soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení (na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení).

Insolvenční soud schválí oddlužení, neshledá-li důvody k vydání rozhodnutí podle § 405 (§ 406 odst. 1 IZ). Podle ust. § 405 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v ust. § 402 odst. 4 tak rozhodne namísto rozhodnutí o způsobu oddlužení (odstavec 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odstavec 2).

Odvolací soud přebírá jako správná skutková zjištění soudu prvního stupně, jak jsou uvedena v napadeném usnesení, a v zájmu stručnosti rozhodnutí na tato skutková zjištění v celém rozsahu odkazuje.

Odvolací soud dále u odvolacího jednání doplnil dokazování znaleckým posudkem č. 1847/012 ze dne 14.9.2012 (předloženým správcem), dále smlouvou o vypořádání společného jmění manželů ze dne 18.4.2012, z nichž dále zjistil, že:

-Pozemek parc. č. 1091/10 s garáží, které se nachází v obci Milonice byly oceněny na částku celkem 116.280 Kč.

-Ve smlouvě o vypořádání společného jmění manželů mezi dlužníkem a Libuší Čermákovou (jejichž manželství bylo dle sdělení správce pravomocně rozvedeno 8.6.2012), je mimo jiné konstatováno, že za dobu trvání jejich manželství (které bylo uzavřeno dne 18.3.1967) nabyli do společného jmění manželů pozemek parc. č. 1081/10 (správně 1091/10) ostatní plocha, o výměře 35 m2, zapsaný na LV č. 181, nacházející se v obci Milonice a že žádný další nemovitý majetek nevlastní. Dále do společného jmění manželů (dále jen též SJM ) patří movité věci-nábytek ložnice, televizor, mrazák, automatická pračka, vysavač. Dále jsou zde uvedeny závazky, jež spadají do SJM. Shora uvedený majetek a závazky si manželé Čermákovi rozdělili tak, že do majetku Libuše Čermákové přechází 1/2 nemovitosti (shora uvedené), všechny movité věci a do vlastnictví Ladislava anonymizovano 1/2 shora uvedené nemovitosti (pozemku), dále že Libuše Čermáková převezme dluh vůči firmě Oldřišky Kiliánové (32.835 Kč) a Ladislav Čermák převezme dluh vůči České spořitelně, a.s. (71.508,21 s příslušenstvím). Tato smlouva (ohledně nemovitého majetku) dosud s návrhem na vklad příslušnému katastrálnímu úřadu předložena nebyla, neboť z veřejně dostupných informací v katastru nemovitostí vyplývá, že shora uvedený nemovitý majetek je Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrálním pracovištěm Vyškov veden jako majetek spadající do SJM dlužníka a Libuše Čermákové.

Dále ze spisu soudu prvního stupně vyplývá, že do předmětného insolvenčního řízení přihlásili vůči dlužníkovi své pohledávky celkem 4 věřitelé v celkové výši

307.468,57 Kč a v tomto rozsahu byly u přezkumného jednání dne 5.10.2012 zjištěny.

U odvolacího jednání dlužník uvedl, že vyřizovat podání insolvenčního návrhu mu pomáhal pan Ladislav Gottwald (firma GHL, s.r.o.), který se mu prokazoval průkazem exekutora, jeho informoval i o garáži, byl s ním i na katastrálním úřadu, za jeho pomoc mu zaplatil 12.000 Kč. Dále jej upozornil, že má i další dluhy vůči členům rodiny, nejméně v rozsahu, v jakém za něj zaplatili exekuci, výše jmenovaný mu řekl, že je to rodina a do návrhu to nepatří, nechtěl ani vědět, v jaké výši jsou tyto jeho závazky .

Na základě všech zjištění, jak je učinil soud prvního stupně a dalších zjištění učiněných v odvolacím řízení, dospěl odvolací soud shodně se soudem prvního stupně k závěru, že v daném případě nelze oddlužení dlužníka ani v jedné z jeho forem, schválit. Především proto, že o existenci nemovitosti- garáže , která byla v době podání insolvenčního návrhu (29.5.2012) ve společném jmění dlužníka a jeho manželky, dobře věděl. Přesto tento majetek, který vlastní s manželkou doposud a má dle posudku znalce spolu s pozemkem hodnotu 116.280 Kč, dlužník ve svém návrhu, ani v seznamu svého majetku (o němž prohlásil, že jde o seznam správný a úplný) neuvedl. Již toto samotné zjištění svědčí o dlužníkově přinejmenším lehkomyslném přístupu k plnění povinnosti v insolvenčním řízení ve smyslu ust. § 395 odst. 2 písm. b) IZ., a rovněž odvolací soud se přiklání k závěru, že ze strany dlužníka šlo o úmyslné jednání, svědčící již o jeho nepoctivém záměru dle ust. § 395 odst. 1 písm a) IZ. Šlo totiž o právně významnou skutečnost (informaci o rozsahu majetku dlužníka), která mohla mít vliv na případnou volbu věřitelů a následně rozhodnutí insolvenčního soudu, zda oddlužení dlužníka bude provedeno zpeněžením majetkové podstaty či plněním splátkového kalendáře. Je přitom nevýznamné, že stavba garáže není do současné doby zapsána v katastru nemovitostí. Na tomto závěru, nemůže mít vliv ani skutečnost, že dlužník v souvislosti s podáním insolvenčního návrhu, spojeného s návrhem na oddlužení, vyhledal odbornou pomoc , neboť za obsah návrhu nese odpovědnost sám dlužník, který návrh podává a závazně podepisuje seznam majetku, který musí být správný a úplný.

Naproti tomu odvolací soud nesdílí závěr soudu prvního stupně, že nepoctivý záměr dlužníka je nutno spatřovat, a to bez dalšího, pouze v tom, že dne 1.9.2010 uzavřel se svými sestrami darovací smlouvu, kterou na ně převedl svou 1/4 shora vzpomínaných nemovitostí. Především proto, že uvedená smlouva byla uzavřena téměř 2 roky před podáním insolvenčního návrhu (lze tedy s obtížemi dovodit, že dlužník v souvislosti s návrhem na oddlužení převáděl na své příbuzné záměrně svůj majetek, aby jej před věřiteli ochránil), sestry dlužníka za něj uhradily dlužníkův nemalý dluh (o čemž nemá odvolací soud pochyb) vůči věřiteli (Profidebt s.r.o.), který měl za dlužníkem v tuto dobu nejdéle splatné pohledávky (nejméně od 3.4.2009), jak vyplývá z listin předložených správcem, a na tento majetek dlužníka (který byl v podílovém spoluvlastnictví) byla vedena exekuce.

Tento závěr odvolacího soudu však nic nemění na skutečnosti, že převod majetku darovací smlouvou ze dne 1.9.2010 může být vůči ostatním věřitelům dlužníka neúčinným právním úkonem ve smyslu ust. § 235 IZ v návaznosti ať již na ust. § 240 či na ust. § 242 IZ, neboť v době jejího uzavření měl dlužník další splatné závazky, jak správně zjistil soud prvního stupně. To zda se jedná, vůči věřitelům o neúčinný právní úkon, případně úmyslně zkracující právní úkon, bude však výsledkem až odpůrčí žaloby (§ 239 IZ), kterou již správce, jak avizoval, podal. Předběžný závěr správce a insolvenčního soudu (že jde o neúčinný právní úkon) mohl mít však vliv na volbu, zda oddlužení dlužníka bude probíhat formou splátkového kalendáře nebo zpeněžením majetkové podstaty.

V této souvislosti je však nutno pro úplnost uvést, že rozhodnutí o odpůrčí žalobě má konstitutivní účinky, z čehož vyplývá, že plnění, jehož se žaloba týká, nelze před právní mocí rozhodnutí o vyslovení neúčinnosti zapsat do majetkové podstaty ve smysl ust. § 217 a násl. IZ.

Nicméně přes shora uvedené odvolací soud, shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že dlužníku nelze oddlužení schválit (viz důvody shora), proto postupoval odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení, v celém jeho rozsahu, jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 28. března 2013

Za správnost vyhotovení : JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu