1 VSOL 181/2015-A-14
KSBR 32 INS 32271/2014 1 VSOL 181/2015-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka a) Karla anonymizovano , anonymizovano , bytem Jihlava, Vančurova 4348/2, PSČ 586 01, b) Aleny anonymizovano , anonymizovano , bytem Jihlava, Vančurova 4348/2, PSČ 586 01, o insolvenčním návrhu dlužníků spojeném se společným návrhem manželů na povolení oddlužení, o odvolání dlužníků a) a b) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16.12.2014, č.j. KSBR 32 INS 32271/2014-A-9,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ), uložil dlužníkům, aby zaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že dlužníci nesplňují jednu ze základních podmínek pro řešení jejich úpadku oddlužením dle ust. § 395 odst. 1, písm. b) IZ, neboť nejsou schopni ze svých příjmů uhradit nezajištěným věřitelům 30 % jejich pohledávek, a proto jediným pravděpodobným způsobem řešení jejich

úpadku je konkurs. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že nezajištěné závazky dlužníků činí 2.088.413,12 Kč, dlužníci mají navzájem vyživovací povinnost, dlužník a) má průměrný čistý měsíční příjem 12.442 Kč, dlužnice b) má průměrný čistý měsíční příjem 6.200 Kč a dlužníci mají příjem z darovací smlouvy ve výši 7.000 Kč měsíčně. Z příjmu dlužnice b) nelze pro účely oddlužení po odečtení nezabavitelných částek srážet ničeho. Z příjmu dlužníka a) a z daru lze uspokojit nezajištěné věřitele toliko v rozsahu 24,42 %. Pro případ řešení úpadku dlužníků konkursem je třeba zajistit finanční prostředky, z nichž by mohly být hrazeny náklady insolvenčního řízení bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, neboť bez pohotových finančních prostředků nemůže insolvenční správce svoji funkci řádně vykonávat. Výši zálohy soud prvního stupně odůvodnil minimální výší odměny insolvenční správce při řešení úpadku dlužníka konkursem, jež činí dle ust. § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. 45.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podali dlužníci odvolání, v němž namítali, že nemají dostatek finančních prostředků ani majetek v likvidní podobě k úhradě zálohy. Poukázaly na skutečnost, že v insolvenčním návrhu doložili vlastnictví finančních spořících produktů ve výši cca 70.000 Kč, jež lze vypovědět a prostředky z nich lze použít k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Dále uvedli, že lze předpokládat čistý příjem dlužníka a) cca 16.000 Kč, neboť mzda, z níž vycházel soud prvního stupně, byla dlužníku a) vyplacena za necelý první měsíc práce u nového zaměstnavatele a z tohoto příjmu jsou schopni splnit podmínky pro oddlužení plněním splátkového kalendáře. Navrhli, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami k tomuto úkonu oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníků je důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 28.11.2014 insolvenčním návrhem dlužníků a) a b) spojeným se společným návrhem manželů na povolení oddlužení, jímž se dlužníci domáhali rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. Dlužníci v návrhu uvedli, že mají 29 nezajištěných závazků v celkové výši 2.088.413,12 Kč, které nepocházejí z podnikatelské činnosti a jsou déle jak 3 měsíce po splatnosti, splatnost nejméně 2 závazků nastala do roku 2014. Dlužník a) pracuje jako skladník-řidič u společnosti JIPOCAR LOGISTIC, s.r.o., s pracovním poměrem na dobu určitou od 14.10.2014 do 30.6.2015 s průměrným měsíčním příjmem

15.300 Kč. Dlužnice b) pracuje u společnosti BHR trade s.r.o. s pracovním poměrem na dobu neurčitou s průměrným čistým měsíčním příjmem 6.200 Kč. Dlužníci mají příjem z daru od Davida anonymizovano , anonymizovano , bytem Jihlava, Vančurova 4348/2, ve výši 7.000 Kč měsíčně. Dlužníci mají vzájemnou vyživovací povinnost, jiné vyživovací povinnosti nemají. V bodu 15 návrhu (majetek, který není předmětem zajišťovacích práv) uvedli peníze v hotovosti ve výši 1.000 Kč, obvyklé vybavení domácnosti a mobilní telefony, penzijní připojištění ve výši 25.000 Kč, životní pojistku ve výši 45.000 Kč. K návrhu připojili seznam závazků opatřený podpisy dlužníků s prohlášením, že je správný a úplný a seznam majetku opatřený podpisy dlužníků s prohlášením, že je správný a úplný, v němž uvedli majetek shodně s insolvenčním návrhem. K návrhu připojili darovací smlouvu ze dne 21.11.2014, uzavřenou mezi Davidem anonymizovano , anonymizovano , bytem Jihlava, Vančurova 2, jako dárcem a dlužníky a) a b) jako obdarovanými, s úředně ověřenými podpisy účastníků, z níž se podává, že dárce se zavázal ve formě darů hradit obdarovaným po dobu, po kterou nebudou mít vlastní příjem postačující na úhradu 30 % všech přihlášených nezajištěných pohledávek pro účely oddlužení, měsíčně částku 7.000 Kč a obdarovaní dar přijali. Dlužníci k návrhu připojili výplatní pásky dlužnice b) za období leden 2014 až září 2014, z nichž se podává, že průměrný příjem dlužnice za toto období činil 6.267 Kč, výplatní pásku dlužníka a) za období říjen 2014, z níž se podává, že dlužník a) v tomto měsíci odpracoval 12 dnů, vyplacena mu byla čistá mzda ve výši 12.442 Kč a pracovní smlouvu ze dne 14.10.2014, uzavřenou mezi dlužníkem a) jako zaměstnancem a společností JIPOCAR LOGISTIC, s.r.o. jako zaměstnavatelem, z níž se podává, že dlužník nastoupil do práce u tohoto zaměstnavatele dne 14.10.2014 na dobu určitou do 30.6.2015. Soud prvního stupně usnesením ze dne 1.12.2014, č.j. KSBR 32 INS 32271/2014-A-7, vyzval dlužníky, aby doplnili svůj insolvenční návrh tak, že předloží nový seznam závazků doplněný o konkrétní data splatnosti jednotlivých závazků, vysvětlí a opraví rozpor ve svém tvrzení, že nejsou vlastníky nemovitého majetku a o případný majetek doplní seznam majetku a dále předloží darovací smlouvu, jež nebude vázána na podmínku. Na tuto výzvu dlužníci reagovali podáním doručeným soudu dne 11.12.2014, jímž soudu předložili nový seznam závazků opatřený podpisy dlužníků s prohlášením, že je správný a úplný, opravený seznam majetku opatřený podpisy dlužníků s prohlášením, že je správný a úplný, v němž nově uvedli pozemek par. č. 1132/4 o výměře 17 m v kat. území a obci Stonařov, ve výši spoluvlastnického podílu 1/2 a v ceně 100 Kč. Dále předložili darovací smlouvu ze dne 21.11.2014, uzavřenou mezi Davidem anonymizovano jako dárcem a dlužníky jako obdarovanými, s úředně ověřeným podpisem dárce, na základě níž se dárce zavázal ve formě daru hradit obdarovaným měsíčně částku 7.000 Kč a obdarovaní tento dar přijali. Na tomto základě soud prvního stupně ve věci rozhodl odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle ustanovení § 108 odst. 2 IZ, výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Z údajů uvedených dlužníky v insolvenčním návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužníci se nachází v úpadku, protože mají nejméně 2 peněžité závazky vůči více věřitelům po dobu delší 30 dní po splatnosti a tyto závazky nejsou schopna vzhledem ke svým příjmům plnit.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné hotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. V konkursu-na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení -přitom nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení třeba přezkoumat jeho (předběžný) závěr o tom, že dlužníkům nebude povoleno oddlužení.

Nutno zdůraznit, že ve smyslu ustanovení § 395 IZ představuje esenciální podmínku oddlužení (spolu s požadavkem dlužníkova poctivého záměru) požadavek minimálně 30% míry uspokojení pohledávek dlužníkových nezajištěných věřitelů.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ustanovením § 398 odst. 3, věty první insolvenčního zákona a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek uvedený v ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) insolvenčního zákona, musí vycházet z výše splátek odpovídajících částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle ustanovení § 279 odst. 1 o. s. ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, jedna třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).

Odvolací soud uzavírá, že soud prvního stupně pochybil, pokud při hodnocení schopnosti dlužníků zaplatit nezajištěným věřitelům 30 % jejich pohledávek vycházel z čistého příjmu dlužníka a) ve výši 12.442 Kč, ačkoliv z výplatní pásky dlužníka a) za měsíc říjen 2014 a z pracovní smlouvy ze dne 14.10.2014 vyplývá, že se jedná o čistý příjem dlužníka a) ze mzdy pouze za část měsíce října 2014 (tj. od 14.10.2014) a nejedná se proto o objektivní obraz jeho příjmů. V případě, že by čistý měsíční příjem dlužníka a) za celý kalendářní měsíc činil částku tvrzenou dlužníky v návrhu (tj. 15.300 Kč) a dlužnice b) má průměrný čistý měsíční příjem 6.267 Kč měsíčně, dlužníci mají příjem z daru 7.000 Kč měsíčně, mají vzájemnou vyživovací povinnost a jejich nezajištěné závazky činí 2.088.413,12 Kč, dlužníci by byli schopni pro účely oddlužení zaplatit za 5 let nezajištěným věřitelům částku 726.000 Kč, což činí po odečtení nároků správce, je-li správce plátcem DPH, což je obvyklé, 627.990 Kč, což činí 30,07 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Tím by splnili podmínky oddlužení dle ust. § 395 odst. 1, písm. b) IZ. Je proto třeba, aby soud prvního stupně znovu prošetřil příjmovou situaci dlužníků, neboť není zřejmé, zda dlužník a) je i nadále v pracovním poměru, protože jeho pracovní poměr u zaměstnavatele JIPOCAR LOGISTIC, s.r.o., byl sjednán jen na dobu do 30.6.2015.

Soud prvního stupně rovněž pochybil tím, že za situace, kdy dospěl k závěru, že je třeba dlužníkům uložit zálohu na náklady insolvenčního řízení, se vůbec nezabýval tvrzením dlužníků obsaženým v insolvenčním návrhu, že mají finanční prostředky na účtech penzijního připojištění a na životním pojištění, celkem ve výši 70.000 Kč, z nichž lze hradit počáteční náklady insolvenčního řízení.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně dle ust. § 219a odst. 1, písm. a) o.s.ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně dle ust. § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 16.července 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu