1 VSOL 178/2012-A-17
KSBR 37 INS 24036/2011 1 VSOL 178/2012-A-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Vladimíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Křenkova 732, Nové Město na Moravě, PSČ 592 31, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 37 INS 24036/2011-A-10 ze dne 27.2.2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 37 INS 24036/2011-A-10 ze dne 27.2.2012 se m ě n í tak, že dlužníku se zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníku, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč na účet specifikovaný ve výroku nebo v hotovosti na pokladně soudu.

V důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník se svým insolvenčním návrhem domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu dlužník uvedl, že celková výše jeho závazků činí 1.100.000,-Kč, všechny závazky jsou nezajištěné, je ženatý a má vyživovací povinnost vůči dvěma dětem. Dále dlužník uvedl, že pobírá invalidní důchod ve výši 8.108,-Kč a má příjem ze smlouvy o důchodu ve výši 8.250,-Kč. Soud dospěl k závěru, že dlužník pobírá invalidní důchod ve výši 8.108,-Kč měsíčně, ze kterého nelze srážet na jeho závazky vůči nezajištěným věřitelům ve výši 1.099.118,-Kč ničeho. Dlužník má sice příjem ze smlouvy o důchodu ve výši 8.250,-Kč měsíčně, respektive ve výši 16.500,-Kč měsíčně, soud se však ve vztahu k tomuto příjmu zabýval poctivostí záměru dlužníka, kdy pro účely oddlužení by byl použit toliko příspěvek osoby odlišné od dlužníka. Smyslem oddlužení není, aby celé břemeno splátek nesly třetí osoby, povolení oddlužení by tak bylo v rozporu se zásadami, na kterých je institut oddlužení postaven. Takovou situaci je dle názoru soudu nutné posoudit jako nepoctivý záměr. Lze proto očekávat, že způsobem řešení úpadku dlužníka bude konkurs, soud proto uložil dlužníku zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč podle ust. § 108 IZ.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že spolu s ním podala insolvenční návrh dne 21.12.2011 i jeho manželka Marcela Suchá, insolvenční řízení ve věci jeho manželky je vedeno u téhož soudu pod sp. zn. KSBR 37 INS 24037/2011. Namítl, že předložil smlouvu o důchodu a že soud prvního stupně nespojil projednání jeho insolvenčního návrhu s insolvenčním návrhem jeho manželky, což vede k tomu, že soud chce řešit jeho úpadek prohlášením konkursu. Poukázal na to, že v době podání insolvenčního návrhu byl nezaměstnaný, o získání zaměstnání úspěšně usiloval, což dokládá přiloženými dokumenty, které potvrzují, že v současné době nastoupil do zaměstnání, které bude nadále vykonávat. Zdůraznil, že spolu s manželkou předložili, jaké mají příjmy, dále předložili smlouvu o důchodu, ze které jeho příjem činí 8.250,-Kč měsíčně. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a vydání rozhodnutí.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou a včas, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2, věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že je jím sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle § 412 odst. 1, písm. a) IZ, po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost a v případě, že je nezaměstnaný, o získání příjmu usilovat; nesmí rovněž odmítat splnitelnou možnost si příjem obstarat.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník podal dne 21.12.2011 u soudu prvního stupně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), ve kterém se domáhal zjištění svého úpadku s odůvodněním, že společně s manželkou má 18 věřitelů a 21 peněžitých závazků, které nejsou schopni splácet po dobu delší než 3 měsíce, přičemž veškeré závazky jsou ve společném jmění manželů. Tyto závazky dlužník blíže specifikoval jako závazky nezajištěné, vykonatelné, případně nevykonatelné (označením věřitele, uvedením právního důvodu, výše a splatnosti), s tím, že celková výše závazků je ve výši přibližně 1.100.000,-Kč. Dále uvedl, že s manželkou nemají žádný majetek kromě obvyklého vybavení domácnosti a manželka podala insolvenční návrh současně s ním, žádá o spojení jejich insolvenčních návrhů. Ke svým příjmům a příjmům manželky v návrhu uvedl, že pobírá plný invalidní důchod ve výši 8.108,-Kč měsíčně (který současně doložil), příjem manželky ze závislé činnosti činí 8.600,-Kč měsíčně, současně s manželkou pobírají dle smlouvy o důchodu 8.250,-Kč měsíčně. K návrhu dlužník doložil seznam závazků a seznam majetku, dále smlouvu o důchodu ze dne 15.12.2001 uzavřenou mezi ním a manželkou Marcelou Suchou na straně jedné (jako dlužníky) a Vladimírem Suchým (jako poskytovatelem) na straně druhé, na základě které se poskytovatel zavázal oběma dlužníkům platit peněžitý důchod pravidelně každý měsíc ve výši 8.250,-Kč na účet insolvenčního správce, přičemž uvedená částka bude sloužit výhradně k úhradě splátek na základě pravomocně schváleného oddlužení splátkovým kalendářem, dále smlouvu o důchodu ze dne 15.12.2011 uzavřenou mezi oběma manžely (jako dlužníky) na straně jedné a Vierou Suchou (jako poskytovatelem) na straně druhé, na základě se tato rovněž zavázala platit oběma dlužníkům peněžitý důchod pravidelně každý měsíc ve výši 8.250,-Kč na účet insolvenčního správce, přičemž uvedená částka bude sloužit výhradně k úhradě splátek na základě pravomocně schváleného oddlužení dlužníka splátkovým kalendářem. Podpisy účastníků na obou smlouvách jsou úředně ověřeny. Z návrhu dále vyplývá, že dlužník má vyživovací povinnost k manželce a dvěma dětem.

Z obsahu spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. KSBR 37 24037/2011 odvolací soud zjistil, že manželka dlužníka, Marcela Suchá, podala dne 21.12.2011 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, kterým se domáhala rozhodnutí o svém úpadku s odůvodněním, že společně s manželem má 20 věřitelů a 24 peněžitých závazků, které nejsou schopni splácet déle než 3 měsíce, tyto závazky jako závazky nezajištěné vykonatelné, případně nevykonatelné, však specifikovala shodně s dlužníkem. V návrhu dále uvedla, že pobírá příjem ze závislé činnost ve výši 8.600,-Kč, manželův příjem z invalidního důchodu činí 8.108,-Kč měsíčně, má vyživovací povinnost k manželovi a dvěma dětem. K návrhu doložila tytéž smlouvy o důchodu ze dne 15.12.2011. Současně v návrhu požádala o spojení svého insolvenčního návrhu s insolvenčním návrhem svého manžela Vladimíra anonymizovano .

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v těch případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře (což je v praxi převažující forma oddlužení a dlužník právě tuto formu navrhuje) nejsou náklady řízení hrazeny postupně v průběhu dlouhodobého procesu, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je třeba pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy přezkoumat jeho (předběžný) závěr o tom, že dlužníku nebude povoleno oddlužení a jeho úpadek bude řešen konkursem.

Vzhledem k tomu, že dlužník nemá žádný majetek kromě obvyklého vybavení domácnosti, tedy nemá žádný hodnotný majetek, lze v dané věci vyloučit způsob oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty (§ 398 IZ).

Odvolací soud se však neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně v tom, že by dlužník sledoval svým návrhem na povolení oddlužení nepoctivý záměr pouze z toho důvodu, že z jeho příjmu není možné srážet žádnou částku na uspokojení pohledávek jednotlivých věřitelů. Z ust. § 412 odst. 1, písm. a) IZ sice vyplývá povinnost dlužníka vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost a o získání příjmu usilovat, avšak z pouhé skutečnosti, že dlužník při příjmu z plného invalidního důchodu není schopen dosáhnout na uspokojení pohledávek svých nezajištěných věřitelů, nelze bez dalšího na jeho nepoctivý záměr usuzovat. Sama skutečnost, že z jeho příjmu s ohledem na počet vyživovacích povinností (k manželce a dvěma nezletilým dětem) nelze ničeho srážet, ještě nepoctivý záměr nezakládá. Není proto případný odkaz soudu prvního stupně na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. KSOS 38 INS 14250/2009, 3 VSOL 11/2011 ze dne 25.11.2011, dle kterého dlužník nepobíral žádný vlastní příjem a měl k dispozici toliko nemocenské dávky. Nutno přihlédnout též k tomu, že sám insolvenční zákon připouští, aby se na plnění oddlužení vedle dlužníka podílely i osoby od dlužníka odlišné, což vyplývá nejen z ust. § 412 odst. 1 písm. b) IZ, které počítá spíše s nahodilými příjmy, ale i z ust. § 392 odst. 3 věty prvé IZ, dle kterého osoby ochotné se zavázat jako spoludlužníci nebo ručitelé, návrh na povolení oddlužení musí spolupodepsat.

Odvolací soud se rovněž neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně o nejasnosti výše důchodu, který bude dlužník po dobu oddlužení pobírat. Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník předložil 2 smlouvy o důchodu uzavřené dne 15.12.2011 mezi ním a manželkou na straně jedné a poskytovatelem důchodu na straně druhé, v jednom případě Vladimírem Suchým a v druhém případě Vierou Suchou. V každé ze smluv se poskytovatel zavázal dlužníku a jeho manželce poskytovat peněžitý důchod ve výši 8.250,-Kč měsíčně (celkem z obou smluv ve výši 16.500,-Kč měsíčně), tedy na základě těchto smluv o důchodu bude mít k dispozici každý z manželů částku 8.250,-Kč měsíčně, kterou právě dlužník v návrhu uvedl.

Na základě shora uvedeného závěr soudu prvního stupně o nepoctivém záměru dlužníka není správný. Je nepochybné, že na splátky jednotlivým věřitelům lze použít důchod na základě uzavřených smluv, tedy částku 8.250,-Kč měsíčně. Při této výši splátky by dlužník za 5 let splatil svým nezajištěným věřitelům více než 30 % jejich pohledávek, a to i tehdy, pokud by správce byl plátcem daně z přidané hodnoty.

Navíc je nutno poukázat na skutečnost, že soud prvního stupně se ve svém rozhodnutí vůbec nevypořádal s návrhem dlužníka na spojení jeho insolvenčního řízení s insolvenčním řízením jeho manželky Marcely Suché. V případě spojení insolvenčního řízení dlužníka a jeho manželky, když z jejich insolvenčním návrhů vyplývá totožnost závazků obou manželů vzniklých za trvání manželství, by při využití důchodu na základě smluv o důchodu (celkem 16.500,-Kč měsíčně) oba manželé uspokojili své nezajištěné věřitele nepochybně vyšší částkou než je 30 % jejich závazků. S ohledem na chybějící úvahu o možnosti spojení insolvenčních řízení obou manželů je závěr soudu prvního stupně o uložení povinnost dlužníku k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení předčasný.

Odvolací soud proto napadené usnesení podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

V dalším řízení se soudu prvního stupně bude zabývat možností spojení insolvenčního řízení dlužníka a jeho manželky a dále tím, zda při využití jejich příjmů (i s ohledem na nová tvrzení v odvolání dlužníka ohledně jeho výdělku), včetně příjmu ze smluv o důchodu, bude možno povolit oddlužení plněním splátkového kalendáře. Teprve v případě, že by to nebylo možné, bude se soud prvního stupně opětovně zabývat tím, zda je nutno uložit povinnost zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 29. 5. 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu