1 VSOL 173/2012-A-12
KSBR 46 INS 22967/2011 1VSOL 173/2012-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka ZNOTEX s.r.o., se sídlem Znojmo, Rudoleckého 866/22, PSČ 669 02, IČ: 15529657, o insolvenčním návrhu věřitele Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Znojmo, Hradišťská 2264/1, PSČ 669 02, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 46 INS 22967/2011-A-4 ze dne 12.12.2011

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 46 INS 22967/2011-A-4 ze dne 12.12.2011 se m ě n í tak, že insolvenční návrh věřitele se n e o d m í t á .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh věřitele (výrok I.) a rozhodl, že dlužníku se nepřiznává náhrada nákladů řízení (výrok II.).

V důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dne 19.12.2011 bylo na základě insolvenčního návrhu podaného věřitelem zahájeno insolvenční řízení. Věřitel se domáhal zjištění úpadku dlužníka z důvodu neuhrazení splatných 1VSOL 173/2012-A-12 mzdových nároků ve výši 37.740,-Kč. Věřitel v návrhu uvedl, že byl zaměstnancem dlužníka, jeho pracovní poměr skončil ve zkušební době a dlužník mu dluží mzdu za období květen a červenec 2010, k návrhu nepřiložil žádné listiny, které by pohledávku za dlužníkem osvědčily. V insolvenčním návrhu věřitele absentuje jakýkoliv konkrétní a rozhodující údaj (popis), že dlužník není schopen své závazky platit, tedy že se nachází v platební neschopnosti. Věřitel se omezil pouze na velmi obecný popis své pohledávky, uvedení údaje o dalších subjektech, o nichž se domnívá, že jsou také věřiteli dlužníka, a citaci zákonného předpisu. Absence základních náležitostí insolvenčního návrhu tak brání v pokračování v řízení, a proto soud rozhodl o odmítnutí insolvenčního návrhu věřitele podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 146 odst. 3 o.s.ř., když dlužníku v průběhu insolvenčního řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení podal věřitel odvolání. Uvedl, že ke své pohledávce předložil pracovní smlouvu a zápočtový list, přičemž žádné jiné doklady ohledně své mzdy od dlužníka jako zaměstnavatele neobdržel. Poukázal na další tři exekuční řízení vedené vůči dlužníku s tím, že podle jeho názoru dlužník je v úpadku, neboť má více věřitelů s pohledávkami po splatnosti více jak 30 dnů a není schopen své závazky plnit, neboť není schopen plnit závazky z titulu dlužné mzdy za období od 1.1.2011 do 30.6.2011 více jak 3 měsíce po splatnosti. Domnívá se, že dlužník je i předlužen, neboť má více závazků než svého majetku. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku, jestliže a) má více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). 1VSOL 173/2012-A-12

Podle § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Z insolvenčního spisu vyplývá, že věřitel podal dne 9.12.2011 u soudu prvního stupně insolvenční návrh, kterým se domáhá zjištění úpadku dlužníka. V návrhu uvedl, že byl zaměstnancem dlužníka na základě pracovní smlouvy, jeho pracovní poměr byl ukončen ve zkušební době dne 8.7.2010 a dlužník mu neuhradil mzdu za trvání pracovního poměru, tj. od 17.5.2010 do 8.7.2010 v celkové výši 37.740,-Kč, z toho za květen 2010 ve výši 10.560,-Kč splatné dne 20.6.2010, za červen 2010 ve výši 21.120,-Kč splatné dne 20.7.2010 a za červenec 2010 ve výši 5.760,-Kč splatné dne 20.8.2010. K tomu označil důkazy, a to pracovní smlouvu a zápočtový list, které současně k návrhu doložil. Dále věřitel v návrhu uvedl, že dlužník má další závazky více jak 30 dnů po splatnosti vůči Okresní správě sociálního zabezpečení ve Znojmě ve výši přibližně 80.000,-Kč představující dlužné pojistné na sociálním pojištění splatné dne 1.1.2011, dále vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky ve výši 50.000,-Kč představující dlužné pojistné na zdravotní pojištění zaměstnanců splatné dne 1.1.2011 a vůči soudní exekutorce JUDr. Ivaně Kozákové, Exekutorský úřad Třebíč, ve výši 13.000,-Kč.

Věřitelský insolvenční návrh ve smyslu ust. § 103 odst. 2 IZ musí obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o pohledávce navrhujícího věřitele a o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky č. j. MSPH 88 INS 14537/2010, 29 NSČR 14/2011-A-20 ze dne 21.12.2011, které bude publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 44/2010).

V přezkoumávané věci věřitel jako insolvenční navrhovatel podle odvolacího soudu splnil požadavky kladené ust. § 103 odst. 2 insolvenčního zákona na obsahové náležitosti insolvenčního návrhu, když uvedl dostatečná skutková tvrzení ohledně své pohledávky jako splatné pohledávky představující dlužnou mzdu za období od 17.5.2010 do 8.7.2010 v celkové výši 37.740,-Kč (přičemž za jednotlivé měsíce-květen až červenec 2010 specifikoval jednotlivě výši dlužné mzdy včetně její splatnosti) a k tomu označil i důkazy. Lze proto uzavřít, že věřitel ve svém insolvenčním návrhu tvrdí dostatečně konkrétní a určité skutečnosti ke své splatné pohledávce za dlužníkem a potud je jeho insolvenční návrh projednatelný. K tomu, aby insolvenční návrh mohl sloužit jako podklad pro další pokračování 1VSOL 173/2012-A-12 insolvenčního řízení, je v dané věci splněn i další předpoklad, totiž konkrétní a určitá tvrzení v insolvenčním návrhu o dalším věřiteli (dalších věřitelích) dlužníka. Odvolací soud k tomu uzavírá, že věřitel tím, že označil jako dalšího věřitele nejméně Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky (uvedením názvu, sídla a identifikačního čísla tohoto věřitele), a současně uvedl zcela konkrétní výši jeho pohledávky, včetně jejího právního důvodu a její splatnosti, splnil tak i další předpoklad, totiž uvedl konkrétní a určitá tvrzení o dalším věřiteli dlužníka. Vzhledem ke splatnosti pohledávek navrhujícího věřitele (ve dnech 20.6., 20.7. a 20.8.2010) a splatnosti pohledávky dalšího věřitele (dne 1.1.2011) je zřejmé, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), vůči kterým má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Věřitel tak v insolvenčním návrhu uvedl dostatečně určitá a konkrétní skutková tvrzení, ze kterých vyplývá, že dlužník je v platební neschopnosti ve smyslu ust. § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b) IZ. Z tohoto důvodu není správný závěr soudu prvního stupně o tom, že insolvenční návrh věřitele trpí vadami, které brání pokračování v řízení, a proto je dán důvod pro postup podle ust. § 128 odst. 1 IZ k jeho odmítnutí.

Na základě shora uvedeného odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně změnil podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

V dalším řízení se soud prvního stupně bude zabývat insolvenčním návrhem věřitele věcně, přičemž se neopomene se zabývat i tím, zda věřitel splnil své povinnosti ve smyslu ust. § 105 IZ.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 16. května 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu