1 VSOL 172/2016-A-47
KSBR 40 INS 16603/2014 1 VSOL 172/2016-A-47

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a JUDr. Táni Šimečkové v insolvenční věci dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , identifikační číslo osoby: 761 17 324, bytem Brno-Líšeň, Horníkova 2060/4, PSČ 628 00, zastoupeného JUDr. Editou Lebedovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Štefánikova 131/61, PSČ 612 00, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 40 INS 16603/2014, o insolvenčním návrhu věřitelů: a/ Patrika anonymizovano , anonymizovano , bytem v Brně, Smutná 1, PSČ 618 00, b/ INSNAKA s.r.o., se sídlem v Praze 1, Nové Město, Klimentská 1746/52, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby: 293 66 364, o odvolání věřitele INSNAKA s.r.o. ze dne 30.12.2015 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. prosince 2015, č.j. KSBR 40 INS 16603/2014-A -30, t a k t o:

I. Odvolání věřitele b/ INSNAKA s.r.o. ze dne 30.12.2015 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. prosince 2015, č.j. KSBR 40 INS 16603/2014-A -30, se o d m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Předmětné insolvenční řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem věřitele a/, doručeným soudu dne 17.6.2014; podáním ze dne 24.11.2015 přistoupil do řízení se svým insolvenčním návrhem věřitel b/ (STAVBY KOLOČAY s.r.o.-od 4.1.2016 obchodní firma INSNAKA s.r.o.). Oba tvrdili své splatné pohledávky za dlužníkem a domáhali se zjištěné dlužníkova úpadku. isir.justi ce.cz

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně insolvenční návrh věřitelů zamítl (výrok I.), věřitele a) a b)-každého, zavázal k povinnosti ve stanovené lhůtě zaplatit dlužníku na nákladech řízení částku 3.400 Kč (výrok II. a III.) a dále jim uložil povinnost společně a nerozdílně ve stanovené lhůtě zaplatit na označený účet soudu nebo kolkovými známkami, soudní poplatek ve výši 2.000 Kč za rozhodnutí o insolvenčním návrhu.

V důvodech soud prvního stupně s podrobným odůvodněním a s odkazem na ustanovení § 143 odst. 1 IZ učinil závěr, že pohledávky navrhujících věřitelů a/ a b/ nebyly osvědčeny a tudíž neprokázali svoji věcnou aktivní legitimaci k podání insolvenčního návrhu. Za daných okolností zde proto nebyl důvod zkoumat dlužníkův úpadek (viz usnesení Nejvyššího soudu snesení Nejvyššího soudu ze dne 11.12.2007, sen. zn. 29 Cdo 5044/2007) a současně nebyly splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 věta první občanského soudního řádu a výrok o povinnosti zaplatit soudní poplatek za rozhodnutí o insolvenčním návrhu odůvodnil poukazem na ustanovení § 4 odst. 1 písm. e), § 7 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a položkou 4 bod 1 písm. c) sazebníku poplatků.

Proti tomuto usnesení podali oba navrhující věřitelé včasná, tzv. blanketní odvolání (věřitel a/ podáním ze dne 28.12.2015 a věřitel b/ podáním ze dne 30.12.2015), která blíže nezdůvodnili.

Dále se ze spisu soudu prvního stupně podává, že usnesením ze dne 8.1.2016, č.j. KSBR 40 INS 16603/2014-A-35 soud prvního stupně vyzval oba odvolatele, aby ve lhůtě 3 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatili každý soudní poplatek z odvolání ve výši 2.000 Kč a to na označený účet soudu nebo kolkovými známkami a současně je poučil, že pokud nebude tento soudní poplatek ani dodatečně zaplacen, soud odvolací řízení dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích zastaví (doručeno oběma odvolatelům 13.1.2015). Soudní poplatek z odvolání v uvedené výši zaplatil dne 11.1.2016 pouze věřitel b/ (viz č.d. A-36).

Jelikož věřitel a/ soudní poplatek z odvolání nezaplatil, usnesením ze dne 12.7.2016, č.j. KSBR 40 INS 16603/2014-A-42 soud prvního stupně odvolací řízení vůči němu zastavil (§ 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb.) a rozhodl o nákladech řízení; toto usnesení bylo dlužníku doručeno 14.7.2016, věřiteli a/ dne 18.7.2016; právní moci nabylo dne 3.8.2016.

Samostatným usnesením ze dne 12.7.2016 (č.d. A-43) soud prvního stupně vyzval věřitele b/, aby ve lhůtě 5 dnů odstranil vady svého odvolání ze dne 30.12.2015 proti napadenému usnesení ze dne 14.12.2015, č.j. KSBR 40 INS 16603/2014-A-30, zejména, aby uvedl, v čem spatřuje nesprávnost tohoto rozhodnutí či postupu soudu a čeho se svým odvoláním domáhá; současně byl věřitel b) náležitě poučen o následcích (odmítnutí odvolání ve smyslu ustanovení § 211 a § 43 odst. 2 občanského soudního řádu), pokud jeho odvolání nebude ve stanovené lhůtě doplněno. Věřiteli b/ bylo toto usnesení doručeno dne 19.7.2016, avšak dosud na tuto výzvu nereagoval a tudíž vady svého odvolání neodstranil.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Předně je třeba uvést, že usnesení insolvenčního soudu, kterým bylo rozhodnuto o zamítnutí insolvenčního návrhu (ve smyslu ustanovení § 143 IZ), patří mezi rozhodnutí ve věci samé (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.1.2011, sen zn. 29 NSČR 30/2010-R 96/2011). Odvolání proti tomuto usnesení lze proto odůvodnit jen kvalifikovanými důvody vyjmenovanými v ustanovení § 205 odst. 2 o.s.ř. Zejména je třeba, aby odvolatel uvedl, v jakém rozsahu toto rozhodnutí napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí, popř. postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh). Jelikož z obsahu odvolání věřitele b) nelze zjistit žádné konkrétní výhrady proti napadenému usnesení a věřitel b) své odvolání nedoplnil ani přes řádnou výzvu soudu prvního stupně, včetně poučení o následcích neodstranění vad odvolání, pak za této situace nelze o odvolání tohoto věřitele věcně rozhodnout.

Proto odvolací soud postupoval podle ustanovení § 211 a § 43 odst. 2 o.s.ř. a odvolání věřitele b/ pro jeho vady, které brání pokračování v odvolacím řízení, odmítl.

O nákladech tohoto odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., přičemž přihlédl k té skutečnosti, že dlužníku v tomto odvolacím řízení žádné náklady nevznikly.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. e) v návaznosti na ustanovení § 229 odst. 4 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a věřiteli b) se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 13. září 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu